Když jsem žila v moderní době
Linda Grant
Příběh je zasazen do Izraele po druhé světové válce. Mladá Angličanka opouští poválečný Londýn a odjíždí do Tel Avivu, kde získává nové jméno, novou identitu a poznává nové lidi. Autorka ukazuje dvě tváře, které Tel Aviv měl - židovskou a britskou. Kniha je plná humoru, ironie a postřehů týkajících se národnostních odlišností a kulturních a morálních střetů, které se mezi Brity a Židy odehrávaly.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , Kniha ZlínOriginální název:
When I Lived in Modern Times, 2000
více info...
Přidat komentář
Knižka o nie zrovna konvenčnej dáme vo svete, kde sa rodí štát Izrael. Nie je to nekritické, trošku občas pokrivkáva štylistika a trošku je to dejovo nekonzistentné. Prečítal som, už asi nebudem, ale pľuvať by som na to nechcel. Viacmenej to, čo som po prečítaní záložky očakával.
Zajímavý příběh o tom, JAK vznikal Izrael, na pozadí příběhu mladé a naivní židovky, která od narození až do svých 21 let vyrůstala v Londýně. O chaosu, který předcházel vzniku Izraele a střetu názorů všech zúčastněných stran - Angličanů, původních obyvatel - Židů a Arabů a přistěhovalých Židů převážně z Ruska - na to, jak by vlastně měl nový stát vypadat. O odhodlání, silné vůli a touze změnit svět a o nárazu na tvrdou realitu. O tom, jak moc se Tel Aviv změnil od doby krátce po jeho vzniku, kdy tam hlavní hrdinka přijela. Závěr byl pro mě celkem překvapivý.
Podle popisu se mi kniha zdála zajímavá. O vzniku Izraele jsem pořádně nic nevěděla a čekala jsem příběh na pozadí vzniku izraelského státu. A ono to bylo naopak, hodně myšlenek a diskusí postav na téma samostatného židovského státu a života Židů jako takového a příběh hlavní hrdinky mi přišel spíše okrajový. Pro mne zklamání. Některé pasáže jsem musela přeskakovat. Názorové polemiky a přemýšlení hlavní postavy na téma judaismu či budoucnosti mě nebavily.
Román o nelehké době vzniku státu Izrael. Mladičká Evelyn, nemanželské dítě dcery židovských přistěhovalců z Lotyšska, po smrti matky opouští Londýn a chce budovat nový židovský stát v Palestině, kde se hroutí britský mandát. Nezvládá těžkou manuální práci v kibucu, a proto odchází do Tel Avivu, kde pracuje jako kadeřnice v salónu pro britskou klientelu - manželky britských úředníků, před nimiž se kvůli svému nelegálnímu pobytu v zemi vydává za Priscillu Jonesovou. Zamiluje se do tajemného Johnnyho, který je členem tajné vojenské organizace Irgun.
Příběh vypráví o ztrátě a hledání vlastní identity i o tom, že se nemá lpět na minulosti, nýbrž mít víru v budoucnost. Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi historické romány a sympatické ženské hrdinky, které mají odvahu vzepřít se konvencím a jít za svým snem.
Štítky knihy
anglická literaturaAutorovy další knížky
2011 | Když jsem žila v moderní době |
2011 | Nic než šaty |
Mladá osiřelá židovka emigruje z poválečné Británie ilegálně do Palestiny, aby se podílela na vzniku nového židovského státu. Nic však není takové, jak se jevilo z dálky. V Tel Avivu, kde po krátké a drsné zkušenosti z kibucu skončí, se setkávají Židé z různých částí světa všichni poznamenaní nějak svou původní domovinou, každý ovšem jinak, takže mnohdy jediné, co je pojí, je urputná naděje v nový, opravdový domov.
Kniha je, pro mne překvapivě, zcela prosta jakýchkoliv náboženských idejí či židovské duchovnosti - žádná tóra, talmud či kabala. Příběh nemá nic společného s úsměvnými rabínskými historkami - většina aktérů je drsně pragmatická, snaží se jednak přežít a pak zvítězit, v dané fázi historie zejména nad Brity, k čemuž jsou všechny prostředky dobré - podvod, klam a špionáž, únosy, terorismus... Nový Žid je Žid bez minulosti, bez tradice, ale zato hrdý na své židovství. Paradoxně se tedy dopouští stejné nepravosti, jaké se jiné národy dopouštěly vůči němu - elitářství, pocitu nadřazenosti, vyhranění se proti gójům (a často i proti "jiným" Židům). Tato vlastnost je však tím nebezpečnější, čím inteligentnější je její nositel; a Židé jsou nepochybně velmi inteligentní národ. Pak snadno vzniká velké dobro, když se inteligence snoubí s pokorou, moudrostí a duchovností, nebo velké zlo, když se spojí s egoismem, omezeností a přízemní vypočítavostí.
Bohužel, jak poznamenává hlavní hrdinka knihy: "...utrpení zušlechtí málokoho." Častěji přichází touha po pomstě a pocit oprávnění šířit utrpení dál. V knize se mísí politika s různými idejemi často zmatenými, někdy stojícími za zamyšlení. Ačkoli autorka, sama narozená 1951 v Liverpoolu, stěží může vycházet z vlastních zkušeností, jak tvrdí anotace, přesto je kniha zajímavým pohledem do psychologie a historie národa, který se tak silně podepsal a stále podepisuje na obrazu lidstva.