Když jsem žila v moderní době přehled

21.03.2023

Mladá osiřelá židovka emigruje z poválečné Británie ilegálně do Palestiny, aby se podílela na vzniku nového židovského státu. Nic však není takové, jak se jevilo z dálky. V Tel Avivu, kde po krátké a drsné zkušenosti z kibucu skončí, se setkávají Židé z různých částí světa všichni poznamenaní nějak svou původní domovinou, každý ovšem jinak, takže mnohdy jediné, co je pojí, je urputná naděje v nový, opravdový domov.

Kniha je, pro mne překvapivě, zcela prosta jakýchkoliv náboženských idejí či židovské duchovnosti - žádná tóra, talmud či kabala. Příběh nemá nic společného s úsměvnými rabínskými historkami - většina aktérů je drsně pragmatická, snaží se jednak přežít a pak zvítězit, v dané fázi historie zejména nad Brity, k čemuž jsou všechny prostředky dobré - podvod, klam a špionáž, únosy, terorismus... Nový Žid je Žid bez minulosti, bez tradice, ale zato hrdý na své židovství. Paradoxně se tedy dopouští stejné nepravosti, jaké se jiné národy dopouštěly vůči němu - elitářství, pocitu nadřazenosti, vyhranění se proti gójům (a často i proti "jiným" Židům). Tato vlastnost je však tím nebezpečnější, čím inteligentnější je její nositel; a Židé jsou nepochybně velmi inteligentní národ. Pak snadno vzniká velké dobro, když se inteligence snoubí s pokorou, moudrostí a duchovností, nebo velké zlo, když se spojí s egoismem, omezeností a přízemní vypočítavostí.

Bohužel, jak poznamenává hlavní hrdinka knihy: "...utrpení zušlechtí málokoho." Častěji přichází touha po pomstě a pocit oprávnění šířit utrpení dál. V knize se mísí politika s různými idejemi často zmatenými, někdy stojícími za zamyšlení. Ačkoli autorka, sama narozená 1951 v Liverpoolu, stěží může vycházet z vlastních zkušeností, jak tvrdí anotace, přesto je kniha zajímavým pohledem do psychologie a historie národa, který se tak silně podepsal a stále podepisuje na obrazu lidstva.

30.09.2020

Okolnosti vzniku státu Izrael v přímém přenosu, bez sentimentu a růžových brýlí.