Když jsme byli sirotci
Kazuo Ishiguro
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7878/mid_kdyz-jsme-byli-sirotci-T6g-7878.jpg
4
115
115
Román britského prozaika japonského původu Kazua Ishigura Když jsme byli sirotci před čtenářem otevírá „svět podle Christophera Bankse“. Christopherovi se podaří splnit si sen z dětství: na počátku třicátých let minulého století se stane uznávaným detektivem, který dokáže vyřešit i ty nejnáročnější případy a zároveň je vítaným hostem v každé společnosti. Zbývá mu však vyřešit záhadu vlastního života – zmizení rodičů v době jeho dětství. Aby to dokázal, musí se ponořit do vzpomínek zasutých hluboko v paměti a posléze se vrátit do města svého dětství, do Šanghaje, kde se jeho osobní osud spojuje s osudem celé civilizace. Český čtenář Ishigura zná z románů Soumrak dne (Remains of the Day). Román Soumrak dne se též stal předlohou filmu Jamese Ivoryho s Anthonym Hopkinsem v hlavní roli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , Lukáš a syn (Barrister & Principal)Originální název:
When We Were Orphans, 2000
více info...
Přidat komentář
Ke knize jsem se dostala spíše náhodou (chtěla jsem si přečíst jinou knihu tohoto autora) a mám z ní trochu rozporuplné pocity.
Je psána pěkným, srozumitelným jazykem (i když by mě zajímalo, jak velkou roli v tom sehrál překlad), děj je napínavý, avšak konec přinesl zvláštní, až přehnané zvraty - na ty já moc nejsem.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Neopouštěj mě |
| 2017 | Pohřbený obr |
| 2010 | Soumrak dne |
| 2022 | Klára a Slunce |
| 2019 | Vybledlá krajina s kopci |
Tento Ishigurov román ma miestami bavil o niečo viac než jeho známejší a čitateľsky obľúbenejší Neopouštěj mě. Podobne ako v Neopouštěj mě, čitateľ je spočiatku plný neistoty a pochybností čo tvorí jadro príbehu a kam to celé smeruje, čo asi bude typický rys všetkých, resp. väčšiny jeho kníh. Román je rozdelený na niekoľko častí, datovaných rokmi, väčšinu textu však navzdory datovaniu tvorí retrospektívny pohľad do minulosti. Nitky príbehu sa postupne rozpletajú, avšak často krát len v náznakoch, nepatrne, prostredníctvom šikovne umiestnených zdanlivo nenápadných a banálnych viet, takže Ishigurovi sa pomerne dlho darí udržiavať napätie. Navyše, okolo všetkých postáv, či už ide o Christophera, jeho rodičov, Akiru, Sarah, Jeniffer, alebo Philipa sa vznáša príchuť niečoho tajomného. Christopherove výlety do minulosti sú však miestami trochu zdĺhavé, niektoré pasáže pôsobia nadbytočne. Ishigurovi trvá celých sto strán, kým sa aspoň okrajovo dostane k podstate príbehu, čo je na ledva 280 stranovú knihu pomerne dosť. Nemilým prekvapením pre mňa bolo rozuzlenie príbehu. Toľké napínanie mi prišlo neúmerné relatívne jednoduchej zápletke. Jednou vetou: skvelý začiatok, slabší záver.