Když se stíny natahují
Jasmina Petlach
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493998/bmid_kdyz-se-stiny-natahuji-j0X-493998.jpg
5
26
26
Když na tento svět přicházíme, jsme jako čerstvě napadlý sníh. Když padneme na to správné místo zůstaneme čistí a nedotčení. Když spadneme jinam, vytvarují nás, pošlapou nás až ztmavneme a ztratíme se. Jak moc určující je, v jaké rodině se narodíme? Jak moc nás může omezovat víra? To zjistí Aurora, hlavní hrdinka knihy, když ztratí svou nejlepší kamarádku. Jak ráda by se přiklonila k jiné víře, jak ráda by uctívala jiného draka, jen aby mohly být spolu. To ale není to možné. Svět tak nefunguje. Toto prokletí provází její další osud. Ztráty a zážitky z války a pobytu v koncentračním táboře otevírají bránu její fantazie. Utíká do světa pestrobarevných draků. Snaží se bojovat, odpouštět, pochopit a být pochopená. Nesoucí v sobě hluboké jizvy. Spojením reality se světem draků, jsme přímo vtažení do konfliktu respektu vůči jiným názorům, rasismu a nacionalismu. Kniha vznikla ze zážitků z války v Bosně.... celý text
Přidat komentář
Zopakuji to, ale tohle jsem fakt nečekala. Když se mi knížka dostala do rukou, tak jsem si opravdu na první dobrou řekla ajaj.
Ale! Pak jsem začala číst. A to je tak strašně emočně náročná kniha plná metafor, smutku, ztráty a všeho dalšího, že jsem si ji i přes její rozsah rozsah dávkovala celý týden.
Rozpad Jugoslávie, válka, která probíhala kousek od nás a v nedávné době, tak tohle téma se nám rozhodla autorka představit.
Někdy si myslíme, že koncentrační tábory apod. jsou tématem jen v druhé světové válce. Tahle a ještě jedna kniha (Místo, odkud není návratu) nám ale ukazují, že lidi jsou neponaučitelní tvorové.
Příběh je vyprávěn hodně originálním způsobem. Je to vlastně vyprávěno jako "pohádka". Příslušníky jednotlivých vír taky máme jako uctívače jednotlivých draků. Tohle se mi opravdu hodně líbilo, knihu to udělalo extrémně originální.
Samotný příběh je jen pro silné povahy. Co vám budu povídat. Válka, vojáci, mladé dívky...Ne, fakt tohle není kniha na jeden den. To se musí dávkovat a vstřebávat to postupně.
Celkově knihu jednoznačně doporučuji. Na konkrétně tuto válku jsem žádnou nečetla a je fajn si rozšířit obzory. Jen se připravte na peklo. Ale jak já říkám - oni to muselo prožit, já jen přečíst.
Aurora je hlavní postava v knize Když se stíny natahují. Vzpomíná v ní na hrůzy války, které ji, její rodinu, kamarády a prostě každého, postihly. Ona sama utíká ve svých myšlenkách do svého světa, do světa barevných draků a vyrovnává se tak s hrůzami, které viděla. Aurora i její kamarádka Eva válku přežily a každá se s jejími následky vyrovnala jinak.
Knížka se mi četla velice dobře a trnulo mi, když jsem četla o všem, co Aurora prožila. Je znát, že autorka některé věci opravdu prožila, protože celé vyprávění je velice autentické a skvěle popsané. Chápu i svět draků a únik do jejich světa, ale trochu mě to v knize rušilo.
Kniha vypráví útržky vzpomínek z války v Bosně a Hercegovině. A žití po válce. Všichni, kteří přežili si v sobě nesou jizvy. Eva se s dobou války dokázala vyrovnat lépe, po válce se vdala a založila rodinu. Její kamarádka z lágru Aurora se s tím vyrovnává hůř. Neumí lidem věřit a milovat je. Válka ji připravila o rodinu. Po válce ji vychovávají pěstouni, které má ráda.
Studuje právnickou fakultu, ale často utíká z reality do fantasy světa pestrobarevných draků. Ani si neumím představit, co všechno si musela prožít. Kolik lidí dokáží uvěřit, že když má druhý jinou víru nebo jiný názor na politiku a na život, dokáže v druhých vyvolat davovou nenávist, která přeroste v rasismus a válku.
Kniha se mi četla moc dobře. Bylo mi špatně a cloumali mnou velké emoce. Ovšem jak tam autorka přidala draky, houplo mě to zpátky. Najednou byli emoce pryč a říkala jsem si, že je to taková pohádka se šťastným koncem. Nevím proč, chápu, že to chtěla autorka obzvláštnit, ale mě to rušilo.
Z konce knihy mě mrazilo. Popsané pocity Aurory mě zasáhly. Stíny se přibližujía tentokrát mají ledový účinek a moc nad Aurorou. Velmi silný příběh, který si určitě přečtěte.
Mám rád válečné knihy a tato se liší od těch ostatních. Zřejmě to bude tím, že autorka je sama uprchlík a předkládá nám svůj úhel pohledu. Realitu schová za fantasy svět a tři znepřátelené národy, Srby, Chorvaty a Muslimy v Bosně, za příznivce třech velkých draků. Sama uvádí, že svět, kde realita není, je někdy jedinou příčetnou věci, kterou náš mozek ve své nepříčetností činí. Je to až intimní zpověď, která čtenáře zcela pohltí. Symbolika díla je neuvěřitelně silná. Kniha mě nutila přemýšlet o mnoha věcech, které se dějí i zda u nás. Nevraživost, nenávist, a co vše ve společnosti plodí. Ani nevím do jakého žánru knihu zařadit. Možná tvoří svůj vlastní žánr. Jisté je, že kniha je jiná, svěží a lidem, kteří se nad ní budou chtít pozastavit a přemýšlet, přinese netradiční zážitek a mnoho silných myšlenek.
Zajímavou náhodou jsem objevila další, pro mě do té doby neznámou, českou autorku. A vzala mi dech a možná i slova..
Nutno říci, že po přečtení anotace jsem vůbec nečekala to, co později přišlo. Kniha má dvě stě stran, takže není nijak dlouhá. Těšila jsem se, že příběh tedy slupnu jako malinu. Když jsem se ale pustila do čtení, malina postupně začala narůstat na své velikosti. Musela jsem dělat pauzy a jednotlivá slova nechat působit, a někdy i trochu odeznít.
Příběh je inspirován válkou v Bosně a Hercegovině, která proběhla v letech 1992 - 1995. Není to ale kniha popisující přesná historická fakta, ačkoli se zakládá na autentických příbězích skutečných lidí. Je to kniha převážně o lidech. O společnosti, o krutosti, o domnělé převaze, o nepoučitelnosti, o osamění, ale také o síle a odvaze. Je to kniha o stínech lidstva. Je to kniha o stínech jakékoli války. Všechny tyto stíny autorka zajímavě propojila s prvky fantastiky.
Příběh doporučuji všem, kdo se nebojí velkých příběhů, ale také surovosti.
(SPOILER)
Uf, jak začít. Přiznám se, že když jsem knihu začala číst, nepodívala jsem se na anotaci a z počátku si myslela, že jde o nějakou fantasy. Jenže obratem přišla studená sprcha a já pak svoji chybu napravila.
Jsem ročník, který si válku v Bosně a Hercegovině pamatuje ze zpráv i když k nám se dostávali minimální informace. Ty hrůzy si prostě nepřipouštíme. Dílo je promnuto hlubokými myšlenky i realitou a přirovnala bych jej k novodobé verzi silného příběhu Život je krásný, který já osobně miluju. Líbilo se mi, že autorka zakomponovala mezi příběh mladinké uzavřené Aurory, která mi snad i silnějším osudem a sebeobětováním byla bližší (autorko, dostat se mi pod ruku při čtení, dostaneš na budku!) a studentky Evi, jejíž život je pro mě taky nepředstavitelný.
Tak strašně málo stačí, aby se lidé proměnili ve zrůdy. Poučme se konečně z historie. Nenechme sebou manipulovat.
Nebudu lhát, tato kniha mě emočně hodně vyždímala, některé kapitoly jsem musela rozdýchat zvlášť proto, že ačkoli je příběh smyšlený, je inspirovaný skutečností. A z konce měla jsem husinu po těle
Jasmína Petlach má opravdu pěkný, procítěný styl psaní, kniha se čte dobře. Jen dílo je pro silnější povahy.
Doporučuji.
A ukázka, kterou bych klidně připnula mezi citáty:
"Vypadá to, že čas skutečně maže vzpomínky, a tak i mé působení v diskreditované právnické firmě již bylo zapomenutou historií. Jak krátká je paměť lidí, tak dlouhá je nenávist ze zapomenutých příčin, napadlo mě."
Když jsem knihu dostala do ruky, vůbec jsem netušila, do jakého příběhu se ponořím. Předchozí dílo autorky je spíše odlehčené fantasy, ale toto bylo o moc silnější. I když jsou postavy vymyšlené, jejich příběhy jsou inspirovány skutečným utrpením, které jiní lidé opravdu zažili. Není to žádná lehká četba na pláž, ale příběh, u kterého jsem tajila dech, plakala a doufala ve šťastnější konec, než jaký musel nevyhnutelně přijít. „Když se stíny natahují“ je dílo, na které může být autorka hrdá.
● Jasminu Petlach bych jako spisovatelku neznala, nebýt toho, že se mi ozvala a nabídla mi svoji knihu k přečtení. Moc děkuji za projevenou důvěru, krásné věnování i trpělivost.
● Tematem knihy je válečný konflikt v Bosně a Hercegovině (1992-1995). Autorka vycházela z vyprávění přeživších i vlastních deníkových zápisků.
● Máme tu dvě hrdinky - Auroru a Evu. Obě prožily útrapy války jako ztráta domova, útěk, skrývání, pobyt v koncentračním táboře ad. Zatímco se Eva v dospělosti statečně vyrovnává se svou minulostí a je odhodlaná žít svůj život naplno s lidmi, které miluje, Aurora je uzavřená, vnitřně zraněná a vůči lidem nedůvěřivá.
● Po 80 stránkách jsem napsala Jasmině, že to asi nedočtu. Protože malý děti...já mám jedno svý a čtení těch hrůz mě bolí. Chápala to a poslala video, kde o svý knížce mluvila, abych pochopila, co za jejím psaním stojí. Pomohlo to a já se posunula až do konce.
● Bylo to silný, bolestivý a niterný čtení. Občas zabalený do pohádek o dracích, s postavami za který byste nejradši i dýchali. A posláním. Na to nesmím zapomenout.
● Hodnotím 4⭐️ / 5⭐️ a rozhodně doporučuju přečíst.
Velmi silná, působivá kniha, která mě oslovila hned od prvních stránek. Oceňuji poutavý příběh, ze kterého ovšem chvilkami až mrazí. Proluky s draky mě bavily, autorka krásně vylíčila nenásilnou formou všeobecně historii konfliktů. Ne každý má náturu číst knihy z válečného prostředí, ale v tomto případě si myslím, že stojí za to udělat výjimku a knihu si přečíst. Těším se na další knihy od této autorky!
Příběh je hluboce emocionální. Dvě dívky, válka a to, jak každá tuto válku zvládá jinak. Jedna utíká do světa fantazie, který si vytvořila. Místo toho, aby autorka napsala, jak se citila, popisuje Auroru v tomto světě. To, co v něm zažívá, je parelelou k jejím zážitkům a pocitům v reálu. Jako například pád do nebezpečných vod, kdy je strhávána depresy, kroužení predátorů kolem ní... Úžasně procítěné... Eva je více realisticky pohled. Seznámí nás s fakty války v Bosně a Hercegovině. Ukazuje nevraživost mezi tamnim obyvatelstvem.
Kniha je nadčasová. Může být použita pro jakýkoliv konflikt na světě. Ukazuje nám, že se můžeme rozhodnout tolerovat a respektovat jiné, ale neděláme to, protože se necháváme strhnout jinýma, nebo situacíi, výchovou. Stávají se z nás monstra. I po dvou týdnech mám tuto knihu stále v hlavě... Člověk si uvědomí spoustu věcí... 5/5
Už podle obálky každého čtenáře nejspíš napadne, že se nebude jednat o zrovna veselou knihu. A skutečně tomu tak je - hlavním tématem je totiž válka v Bosně.
Máme zde dvě hlavní hrdinky - Auroru a Evu. Obě dvě jsou na začátku příběhu velmi mladé, Aurora je v podstatě ještě dítě a Eva studentka. Žijí si spokojeně se svými rodinami, nicméně v určitém bodě jejich každodenní reality jim dojde, že něco není tak, jak má být. Že se najednou nemůžou stýkat se svými přáteli. Že se na ně někteří sousedé dívají skrze prsty. Že v televizi neustále hlásí o nepokojích a bojích, které se v jednu chvíli zdají tak vzdálené, ve chvíli druhé jsou ovšem již za dveřmi.
Dějové linie se hodně střídají, stejně tak jako pohledy obou hrdinek. Hned na začátku knihy tedy víme, že se obě dvě dívky v určitém bodě příběhu setkají, jen nevíme kdy a za jakých okolností. Dozvídáme se také něco o jejich současném životě ještě před tím, než se dozvíme, jakými hrůzami si musely projít.
Nejdůležitější na celém příběhu je fakt, že ani jednou není konkrétně zmíněné, mezi kým dané boje probíhají či k jaké straně dívky patří. Místo toho zde máme tři skupiny lidí se zvláštními, až pohádkovými jmény - Snowyany, Silasovce a Jayveejce - které uctívají každá jednoho bájného draka namísto "klasického" boha.
Tohle je podle mě jedna z nejlepších věcí, co mohla autorka udělat. Protože tímto přesně ukazuje to, co si spousta lidí neuvědomuje - je úplně jedno, na jaké straně stojíte. Války nemají vítěze, jen viníky a oběti. Každý má vždycky pocit, že to jeho strana je ta "správná" či "dobrá," nebo snad "v právu." Jenže úplně stejně to vidí i strana druhá či třetí. Vyrůstáme v určitém prostředí, kde jsou jisté politické směry, náboženství či jakékoliv další konfliktní oblasti považované za správné a některé jiné za špatné. Tak nás to učí od malička. Ale je tomu skutečně tak? Doopravdy je vždy jedna strana ta "zlá" a druhá "hodná?" Myslím, že všichni, kdo se nad tímto zamyslí, musí nutně dojít k závěru, že nic nikdy není černobílé. Jedna věc je však jistá - v každém takovém konfliktu budou trpět nevinní, bezbranní lidé.
Kniha popisuje příšerná zvěrstva, kterými si museli všichni civilisté, uprchlíci či váleční zajatci projít. Myslím, že nemá smysl zde vyjmenovávat konkrétní situace, protože není tak těžké si je domyslet. Je to opravdu až neuvěřitelné a smutné.
Nicméně jsem ráda, že jsem se prostřednictvím tohoto příběhu dozvěděla něco víc o válce v Bosně a Hercegovině. Bylo osvěžující, že toto nebyl jeden z dalších příběhů druhé světové války, kterými je, mám ten pocit, knižní trh tak trochu přesycen.
Styl výpravění je naprosto skvělý, svěží, děj rychle ubíhá. Autorka má skvělé vyjadřovací schopnosti a podařilo se jí příběh tak detailně proplést do sebe, takže má čtenář až pocit, že pomalu rozplétá jednotlivá vlákna tohoto složitého příběhu a nenávratně se blíží k jeho rozuzlení.
Musím jen přiznat, že zkraje se mi trochu pletlo, které zážitky patří Evě a které Auroře, ale po chvíli čtení se toto ustálilo.
Obě dvě hrdinky jsou velmi sympatické a silné osobnosti, které není vůbec těžké si oblíbit a věřit v jejich šťastný konec.
Nicméně konec samotný byl velmi smutný a dojemný, pobrečela jsem si. Přiznám se, že pro mě byl tak trochu překvapením, a že jsem čekala klasický happy end. Na druhou stranu mě autorka příjemně překvapila tím, že se odhodlala pro takovýto konec.
Příběh knihy mne naprosto pohltil, v podstatě jsem ji přečetla za jednu noc. Nešlo přestat číst.... občas jsem měla pocit, že už se nemůžu ani nadechnout, člověk čte dál a dál, občas jsem byla na pokraji pláče .... naštěstí je dějová linka proložena pasážemi s příběhy draků, které vážné téma knihy "polidšťují".
Nejděsivější je, že je to sice příběh v knize (vlastně 2 příběhy, které se protnou) , ale tyto události se skutečně staly a to v nedávné minulosti. Zůstaly spousty otázek bez odpovědí, v hlavě mi běžely snad miliony myšlenek.
Knihu doporučuji všem, je to téma, které stojí za přečtení a díky babiččiným drakům je tento silný a vážný příběh snesitelný i pro slabší povahy.
Těším se na další knihu autorky.
Příběh vypráví o jedné dívce, která vypráví jak se vyrovnala a přežila válku. Tyto příběhy bývají vždy silné a k zamyšlení. Nikdo kdo nezažil válku si nedokážeme představit, jak by jsme se zachovali v době jakékoliv války. Rozhodně to stojí k zamýšlení.
Naše monstra nad námi bdí, vždy ochotná, vždy vstřícná.
Jen si řekni a budou zde, se vším si poradí.
Poslechni je, zatrať sebe a bez otázek přivítej je.
Kniha vznikla ze zážitků z války v Bosně a Hercegovině.
Na začátek bych vysvětlila, proč se vyhýbám takovým knihám. Nejde o to, že by mě to nezajímalo nebo nebavilo. Jde o to, že mi to narušuje mojí spokojenou bublinu, ve které žiji. Prostě tyto věci plynou kolem mě. Stalo se to, bylo to hrozný, nepředstavitelný, ale pořád to jde kolem. A pak si přečtu jednu knihu a jsem totálně v pr****.
Kniha je vyprávěná z pohledu Evi a Aurory. Příběh začíná když Aurora jako malé děvče, vypráví, jak přišla ze dne na den o kamarádku. Už se s ní nemohla kamarádit. Kvůli víře. Rodiče ji to nedovolili. Babička utěšuje Auroru pohádkou o dracích. Všechno ji tím vysvětluje. Proč jsou lidé takoví. Dále střih scény... a je po válce a Aurora žije nebo spíš přežívá svůj život a najednou začne vzpomínat na hrůzy války. A že to byly hrůzy. Zavřené v lágru se spousty dalšími ženami a dětmi, denně bité, znásilňované, bez hygieny, bez nezkaženého jídla... Aurora, která se nechá zneužívat, aby pomohla ostatním (i když ne, by stejně nepomohlo)... A i přes to pomáhá ostatním a vypráví dětem i dospělím příběhy o dracích, které ji vyprávěla její babička. Mezi tím se promítá příběh Evi, který byl naštěstí méně děsivý, ale i přes to hrůzný a nepředstavitelný.. Jejich životy se protnou a spolu přežívají.. Ale pro Auroru je to jiné než pro Evu.
K příběhu už nebudu víc prozrazovat. Jako poslední napíši jen to, že chápu, že Aurora udělala to, co udělala. Jedná se o neskutečně silnou postavu. Já bych radši umřela. O to horší je, že nějaká Aurora a nějaká Eva ve skutečnosti vážně žili. Je strašné, co se může stát v "moderní" době. Jak se všechno změní. Jak málo stačí, že se lidé promění ve zrůdy. To je na tom to nejděsivější... Důvod, proč tohle obvykle nečtu. Jak je tenká ta hranice. Jak málo stačí, abychom zapomněli na své přátele, své sousedy. Jak snadno se z nich stanou nepřátelé. Kvůli víře, kvůli názoru...
Při čtení jsem nevěděla jestli dřív brečet, být šokovaná, cítit beznaděj nad lidmi. U těchto knihách cítím vždy strašnou nenávist vůči takovým zrůdám...
Co se mi líbilo, jak autorka do knihy zakomponovala draky a příběhy. Vždy to byly příjemná, oddechová vsuvka.
Kniha je vcelku tenká, něco málo přes 200 stran, ale jsem z ní více vyčerpaná, než z nějaké bichle. Emočně vyždímaná.
Abych dala nějaké malé minus. Já hodně vybírám knihy podle obálky.. A mám ráda hezké obálky. Ale to je pouze subjektivní názor. Každopádně k příběhu sedí. Dále bych do knihy dala malou předmluvu k válce. Proč to vzniklo, jak dlouho to trvalo,jak to dopadlo (spíš jak to je teď - stále nenávist?).. A co mě hodně iritovalo bylo "trvalo mně to hodně dlouho". Mě tam štve to mně.. Někde je psáno mi někde mně. A tohle fakt nemám ráda z Moravy.. A spíš mi vadilo, že jednou to bylo tak, jindy zase tak. A v neposlední řadě, konec se mi zdál už takový přestřelený.
Knihu doporučuji všem, kteří čtou knihy s touto tématikou, ale i těm, kteří se tomu vyhýbají. Kniha je silná, je těžká, ale je čtivá.
Dávám 4,5 ⭐ z 5 ⭐.. Měla jsem dočteno už v sobotu ráno, ale potřebovala jsem chvíli na vstřebání... Pořád mám myšlenky strašně rozvířené... Pokud autorka něco napíše, ráda si knihu přečtu.
Předně bych chtěla zmínit, že jsem knížku přečetla jedním dechem. Moc se mi líbilo její zpracování. Obecně mám radši kratší kapitoly. Časté odstavce mi vyhovovaly. Knížka pro mě byla přehledná. Díky nadpisu kapitol jsem vždy věděla, u které postavy jsem.
Příběh vypráví o dvou dívkách- Evě a Auroře, které si prožily válku v Bosně a Hercegovině a dostaly se do koncentračního tábora. Jejich osudy se různě proplétají. Každá se s danou situací vyrovnává jinak. Aurora se uchyluje k vyprávění pohádek o dracích a uniká často do svého světa, aby se s danou situací lépe vyrovnala. Velice zajímavé jsou 3 rasy, díky kterým válka začala.
Která rasa nakonec zvítězí? Skončí válka? Setkají se kamarádky opět spolu? Nebo je válka rozdělí navždy? Bude vůbec někdy život jako dřív?
Myslím si, že autorka s citem popsala konflikty, které se na světě děly, dějí a budou dít. Poukázala na křehkost lidského bytí. Ukázala nám, že i v těch nejtěžších chvílích jde myslet pozitivně a nezbláznit se z toho. Situace popsala decentně a s citem. Knížka zasáhla mé emoce. Tak to má u dobře napsané knihy být.
Kniha je čtivá, poměrně útlá, přesto na svých dvěstě stranách nabízí mnoho...
Téma jakékoli války je těžké, nese v sobě spoustu bolesti, strádání, rabování ale i naděje v lepší osud, přátelství, setkání s rodinou. Zde je hodně pouze naznačeno... Ale stejně víte ...
Hodně se mi líbila pohádka o dracích.
Když vezmu, že je to založeno na skutečnosti a vzpomínkách, člověka až mrazí.
"Nesmíš se zlobit na svět kolem sebe, měj místo toho kontrolu nad svým životem."
Když se stíny natahují
"A bylo to tady znovu! Stíny se natahovaly! Z rohu koupelny se jeden tmavě šedý pruh posouval, pouze po centimetrech. Stín mířil jejím směrem. Natahoval se k ní. Zachvátil ji tak silný třes, že kdyby se nedržela umyvadla, jistě by spadla na zem. Pevně zavřela oči a se silně stisknutými čelistmi se vydala do svého světa. Do světa v oblacích, na křídlech draků. Tehdy to pomáhalo..."
Příběh o obyčejných lidech, co žijí své životy. Jak je tedy možné, že sousedé, kteří se dříve dělili o jídlo, si nyní jdou po krku a navzájem se udávají a vraždí? Zvířata. To z lidí dělá válka. Snaha zachránit sebe a svoji rodinu za každou cenu. Ve víru jedné takové, o které se příliš nemluví (Bosna a Hercegovina 1992-1995), se ocitá Aurora. Dívka je násilně vytržena ze sladkého dětství a vržena do místa, kde je prostor jenom na bezmoc, zoufalství, pach smrti a rozkladu. Pohled dítěte na bombardování a naprosto šílené a neodůvodněné násilí mi rval srdce na miliony kousíčků.
Z textu je zjevné, že autorka si příběh nevymyslela, ale je inspirován skutečným příběhem a o to více náročné bylo číst všechna ta příkoří, která se děla nevinnému dítěti, až z něj zlo v podobě člověka vykřesalo tu poslední jiskru. Vyrovnat se se zážitky po válce je prakticky nemožné, Auroru neustále obestírají stíny minulosti.
Příběh si rozhodně zaslouží vaši pozornost. Bohužel já jsem v knize bojovala s pár věcmi. Opakování slov, občas gramatické chyby, bezdůvodné střídání minulého a přítomného času ve vyprávění, to vše text trochu degradovalo. Chyběly mi také dialogy, dost často jsou stránky jen popisováním. Každá kapitola začíná básní, což jsem jako barbar mající hrůzu z poezie příliš neocenila.
Útěk do světa draků je naprosto geniální a originální, ještě jsem to nikde neviděla. Osobně mi to příliš nesedlo, ale to je čistě subjektivní, málokdy mě v knize baví větší množství metafor. Kažodpádně děkuji moc autorce Jasmina Petlach za oslovení, jsem ráda, že se ke mně kniha dostala. Hodnotím 3/5 a doporučuji k přečtení.