Když šeptá listí – Příběh stromů a mého života
Hope Jahren
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344509/bmid_kdyz-septa-listi-pribeh-stromu-a-me-wjD-344509.jpg
4
54
54
Uznávaná vědkyně Hope Jahrenová vybudovala tři laboratoře, v nichž studuje stromy, květiny, semena a půdu. Její knižní prvotina odhaluje mnohé ze života rostlin – ale nejen to. Když šeptá listí je kniha o práci a lásce, a o horách, které spojenými silami dokážou přenést. Přináší pozoruhodné příběhy o autorčině dětství na minnesotském venkově; o životě s nekompromisní matkou a otcem, který ji povzbuzoval k mnohahodinovým hrám v jeho školní laboratoři; o tom, jak nalezla útočiště ve vědě a naučila se dělat laboratorní práci „jak srdcem, tak rukama“; a také o nevyhnutelných součástech vědecké práce – zklamáních, úspěších i radostných objevech. Jádro knihy však tvoří příběh vztahu, který si Jahrenová vybudovala s velmi nadaným, životem zkoušeným mužem jménem Bill, jenž se stává jejím pracovním partnerem a nejlepším přítelem. Jejich často nevyzpytatelná vědecká dobrodružství je zavedou ze středozápadu napříč Spojenými státy a zpět, přes Atlantik až na tropickou Havaj, kde v současnosti Jahrenová našla domov pro sebe i svou laboratoř. Autorčin zkoumavý pohled na rostliny, její úžasná duševní houževnatost a bystrá pozorování oživují každou stránku této nevšední knihy. Stejně, jako vám otevře dveře ke krásným a složitým mechanismům uvnitř každého listu, stébla trávy a okvětního lístku, také navždy změní váš pohled na svět přírody. Je to výmluvný příklad toho, co se může stát, když v sobě objevíte vášeň, energii a odvahu, abyste žili tím, co opravdu milujete, a postupně se stali osobou, jíž jste se stát měli.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Příroda, zvířata
Vydáno: 2017 , JotaOriginální název:
Lab Girl, 2016
více info...
Přidat komentář
Mám zvláštní úchylku. Zbožňuji podzim.
Ty dlouhé stíny, měkké sluneční paprsky, nejopravdověji modrou oblohu, paletu teplých barev všude okolo a hlavně vrstvu spadaného listí na zemi. Když se nikdo nedívá, tak se snažím špičkou boty vyhodit tu křehkou krásu znovu do vzduchu a sleduji, jak ladně klesá k zemi…
Nad knihou o šeptajícím listí, jsem doufala, že si užiji velkolepou podzimní romanci i v knižním světě.
Kniha, s originálním nazvem Lab girl, je opravdu spíše autobiografií, pro mě doposud neznámé přírodovědkyně.
Děj pomalu a příjemně plyne.
Moc se mi líbil respekt a téměř posvátná úcta autorky ke stromům.
Z jejích širokých znalostí se při čtení dá i poučit.
V tom nejdůležitějším mne ale nepřesvědčila.
Já osobně za největší zázrak na Zemi považuji hlínu. Ano zeminu, hlínu, půdu…
Bez jejích životadárných schopností by nebyly rostliny, živočichové ani my lidé.
Velice zajímavé, ale úplně jiné, než jsem očekávala: informace přírodovědné, botanické, o lese, kořenech, listech, životě stromů tvoří jen malinkou část - vydestilovanou do minimalistického, a proto úchvatného rámce. Mezi dlouhými kapitolami ze života autorky, v souvislosti i s jejím vývojem, je botanická vsuvka o pouhých pár stranách, v nichž je vždy něco, nad čímž čtenář údivem zalapá po dechu, nebo jde hledat další informace.
Epizody z vědeckého bádání autorky jsou různě zajímavé, nejvíc asi její vztah k parťákovi výzkumníkovi a k vlastní rodině (té původní norsko-minnessotské studené a té nové, ovšem období těhotenství a porodu je v jejím podání maniodepresivní pacientky bez podpory léků tedy hotový horor, povětšinu času trávila úplně hyn na zemi a nenáviděla sebe i svůj stav, a tedy i dítě ... její syn by tuhle pasáž snad ani neměl číst). Zajímavé jsou také informace z nejrůznějších míst, kam ji její projekty zavály - celé USA včetně Sitky na Aljašce, Havaje, ale i Evropy, zejména Oslo, kde příběh končí.
Líbilo se mi to, nejen obsahem, také styl byl velmi originální a čtivý.
„O čem je ta knížka?“, zeptal se mě Bill jednoho večera.“
Když vezmete tuhle knížku do ruky, bude nejspíš první, co vás zaujme, krásná obálka, některé knížky prostě zaujmou už jen svou vizáží, a tomto případě vydavatelství podle mě odvedlo dobrou práci :-) ... a pak hned, věřím, bude následovat i krásný, poetický, a teď už vím, že i trefný a dobře zvolený název knížky ... "když šeptá listí" ... pokud si získal Vaši pozornost, tak tahle knížka je pro vás ... nejspíš jste poetické duše a máte kladný vztah k přírodě :-). Takže, o čem, že tahle knížka je?
Těšte se, máte v rukou pěkný příběh ... o jedné spisovatelce, která vlastně není spisovatelkou, ale uznávanou vědkyní, a která se rozhodla se čtenáři podělit o svůj život, o to, jaké to je, když se člověk s něčím potýká, a to jak na poli profesním, tak soukromém, ony se totiž ty soukromé a profesní vichřice tak nějak proháněly jejím životem současně ... periodicky se opakující vzlety a pády ...
Hope Jahrenová není spisovatelka, psaní nestudovala a přesto píše přesně tak, jak to má ona sama ráda u jiných spisovatelů, píše čistě, nezápasí s textem a neočekává uznání, a když se jí ho dostane (jako spisovatelce i jako vědkyni), vlastně ho ani nevnímá, je původní, je svá ... a dělá, co ji baví a naplňuje a vlastně si ani nedokáže představit, že by dělala něco jiného ...
A navíc, zjistíte, co se stane ...
... když se s pomocí mízy rozvinou dva děložní lístky a nastartují fotosyntézu,
... když už je rostlina připravená a dočasné děložní lístky odpadnou a odumřou,
... a když se vytvoří první list jen s pomocí nejasné genetické informace a s nekonečným prostorem pro improvizaci ...
„Tak zavřete oči a představujte si ... třeba špičatý cesmínový lístek, hvězdici javoru, srdčitý břečťanový list, trojúhelníkový vějíř kapradiny, prstovité listy palmy ... a uvažte, že na jediném dubu roste víc než stotisíc lalokovitých listů a žádné dva nejsou naprosto stejné, že každý dubový list na téhle planetě je unikátním ztvárněním jednoho přibližného a neúplného náčrtu ...“
A je toho daleko víc, co se dozvíte, není to obsahově nijak těžké či náročné čtivo, spíš, jak jsem už předeslala, takové poetické zamyšlení nad přírodou a jejími procesy a taky nad stavem vědy v USA ... takže, pokud máte zrovna chuť na lehkou, odpočinkovou a nenáročnou četbu (jak jsem zjistila níže z komentářů, nejspíš odborně nijak zvlášť přesnou), o lásce k přírodě ... těšte se :-).
Popis autorčina života bez hlubších možností k dalšímu se zamyšlení. Některé pasáže jsou rozepsány do detailů, její život na Havaji shrnut na pár stránkách. Nemám ani pozitivní, ani negativní náhled. Přečteno. Vracet se ke knize určitě nebudu.
Kniha je velmi neobvyklá. Ve svém oboru se zabývám také rostlinami, proto mě překvapily některé nepřesnosti o dřevinách v odborných textech. Možná tam byly díky snaze o zjednodušení? Moc jsem nepochopila čím přesně se autorka zabývá a co vlastně chce vyzkoumat. Je to asi spíše předmětem odborných článků A ne této knihy. Přečetla jsem ji za 2 dny a některé myšlenky byly pro nne zajímavé, ne však ty odborné, ale její postřehy ze života. Popis systému financování vědy v USA byl pro mne zajímavý. To že si zakládá na tom, že je vědkyně bych jí odpustila. Není to kniha o milostném příběhu ani o nějaké tragédii je jen z obyčejného života.
Mně se kniha moc líbila! Přinesla mi spoustu zajímavých informací o zeleném světě, některé jsem si i vypsala. A líbil se mi i závěrečný nápad se zasazením vlastního stromu, který půjde naším životem a se kterým se můžeme vzájemně obdarovávat. Jestli někomu vadí množství informací o stromech - tak to asi bylo jasné a nemusel tedy knihu otevírat. Já naopak bych takových informací uvítala ještě mnohem víc, a to nejsem žádný biologie znalý človíček. Díky této autorce se můžeme dozvědět nenásilnou cestou toho o stromech moc a moc. A paralela mezi životem lidským a rostlinným je určitě na místě, tak to prostě v přírodě funguje. Autorce děkuji za krásné chvíle strávené čtením této knihy a doufám, že napíše ještě nějakou další.
Musím se přiznat, že jsem se na knihu velice těšila, ale byla jsem tak trošku zklamaná. Některé kapitoly jsou psané spíše pro odborníky, nerozuměla jsem jim, tak jsem je začala přeskakovat. Části knihy, ve kterých psala autorka o sobě a o svém životě byly naopak psané čtivě, takže alespoň na nich jsem se "pohojila":-)) Jsem ráda, že jsem se tou knihou prokousala, protože jen velice nerada některou po rozečtení odkládám. Věřím, že pro lidi, kteří se ve vědě orientují, kniha může být čtivá, ale pro mě to nebyl můj šálek kávy.
Tohle byla snad ta nejprotivnější kniha, jakou jsem kdy četla. Četla jsem ji dlouho. Četla jsem ji stěží. A celou tu dobu jsem se snažila pochopit, proč knihu vůbec autorka psala? Ano, ve vědě je platová situace globálně mizerná. To se dá ale přeci vyjádřit i jinak, nebo na jiných platformách, a ne tím otrávit jinak poměrně zdařilou knihu.
PS: ještě, že Hope nedělá vědu v ČR, to by byla kniha nepublikovatelná.
Knihu Když šeptá listí bych vřele doporučila všem čtenářům, kteří se zajímají o biologii i o geologii, a to nejen na laické, ale i odbornější úrovni. Je to příběh, který dokáže podat informace srozumitelným způsobem nejen člověku, který o této oblasti neví naprosto nic, ale i člověku, který se o stromy a biologii podrobněji zajímá. Zároveň je to však kniha, která pravděpodobně nezaujme humanitně zaměřené čtenáře, kteří nedokáží náležitě ocenit a pochopit kouzlo vzorku snímaného rentgenem nebo zkoumaného pod mikroskopem.
Mě ovšem kniha nijak výrazně nezaujala, protože jsem od ní čekala spíše nějaké příběhy, ponaučení o stromech, jejich využití nebo prostě jen zajímavý životní osud vědkyně. Namísto toho se zde objevovalo neustálé stěžování si na nedostatek peněz, času a popis života člověka, který je značně odtržený od reality a i nudný život mu připadá nesmírně zajímavý. Asi prostě nejsem čtenář který dokáže nadšeně vzdychat nad poměrně dlouhými popisy jakýchsi pokusů na mikroskopu či jiných zařízeních.
Poněkud nesoudržný příběh osobního života botaničky - vědkyně (ano, to je důležité, je nám to opakovaně připomínáno skrz naskrz celou knihou) s několika (nemnoho) informacemi z říše rostlin (v tomto případě stromů). Místy trochu násilně načrtnutá paralela mezi životem lidským a rostlinným.
Kladu si otázku, co bylo vlastně hlavním impulsem pro napsání knihy - zda nutkavá potřeba upozornit na to, že oblast vědy (obzvlášť botaniky) neoplývá příliš penězi a je fakt těžké výzkum ufinancovat? V tom případě záměr chápu, ale dopad to může mít v tomto případě spíše na americké čtenářstvo. Či snad touha podělit se o svůj životní příběh (dle mého nijak zvlášť zajímavý či neobvyklý) a okořenit jej o poznatky z vlastních výzkumů? Tento důvod je taky pochopitelný, ale.....
..... mám k němu své výhrady. Jednak mi autorčin styl psaní příliš nesedí - střídá suše technicko-vědecké (a leckdy nekonečně rozvláčné) pasáže z výzkumů, laboratoře a života rostlin s odlehčeným stylem popisu zážitků ze života, ale ani ten není zrovna dvakrát čtivý. Kromě jiného sem prosakuje takový ten "americký" patos se srdceryvnými výlevy typu "tohle bylo tou nejúžasnější částí mého života!" - opakováno ovšem několikrát a v různých situacích. Mezi oběma částmi cítím výraznější disharmonii, jaksi spolu neladí. Stejně jako obrázek z přebalu knihy, kde se žalud tváří být součástí březové větvičky....
Další mé výhrady se hnidopišsky týkají některých tvrzení ve vědeckých částech knihy (když nám autorka dle svých slov předkládá ověřená fakta), např:
"Na souši je šestsetkrát víc života než v moři, a většinu z něj tvoří rostliny" (str.9) - nikoliv, většinu tvoří živočichové. Rostlin je cca 300 tis., živočichů (bez prvoků) 7,7 mil. Dále třeba perlička při líčení práce na dalekém severu: "Slunce vůbec nikdy nezapadá" (str. 231). Ehmmm, no třeba o polární noci asi ano. V kapitole o kaktusech je tvrzení: " ...na kratičký okamžik umí něco, co žádná jiná rostlina nedokáže - růst a nebýt zelená" (str. 172). Opět si dovolím nesouhlasit. Třeba řasy ruduchy také nejsou zelené a rostou (mají jiný typ chlorofylu). Ač je někteří zastánci řadí samostatně jako příbuzné rostlin, stále jsou v platných systémech zařazeny v říši Plantae (rostliny). Dále třeba čeleď vyšších rostlin Apodanthaceae je nezelená a roste. Ve většině knih by mi tyhle drobnosti či nepřesnosti nevadily, ale v knize, kde je na každé třetí stránce připomínán fakt, že tohle napsala vědkyně, mne to prostě uráží.
Docela mne mrzí, že vlastně až v samém závěru - epilogu - je nastíněna důležitost stromů a poukázano na jejich drastické kácení. Teprve tady je jakási maličká snaha o osvětu na poli ochrany přírody. Což je bohužel trošku málo. Nicméně jen díky tomu dávám třetí hvězdičku, ten zbytek stojí sotva za dvě.
Čtivě popsaný životní příběh autorky a zároveň poutavou formou podané informace ze života stromů. Mně se kniha líbila.
Nic moc jsem od této knihy neočekávala, ale mile mě překvapila. Četla se docela dobře. Jinak souhlasím s pajaroh.
Při čtení mě hodně často napadal výraz: "naivní" a "americký".
Kapitoly o světě rostlin jsou zajímavé a sálá z nich láska k přírodě, kapitoly o životě Hope jsou slabší a škodí jim upjatá snaha se za každou cenu zalíbit čtenáři otevřeností a "okouzlující" naivitou (vědkyně snad nemůže být tak... slepá). Autorka po vzoru Gilbertové popisuje mnoho osobních i pracovních situací ironicky, ale ironie mi přijde v tomto případě dost násilná... Přestože autorka opakovaně zmiňuje svůj skandinávský původ (ale 18 století je dosti daleko), text je nasáklý amerikanismy a celkový přístup k životu je tak nějak vskutku neseverský. Ale tohle všechno není tak podstatné - důležité je ekologické apelování na čtenáře a snaha přiblížit aktuální problém kácení lesů a rozrůstání civilizace co nejvíce lidem. Za tohle autorce odpouštím literární nedostatky a pevně věřím, že se ji tento úmysl podaří (v Americe to dle popularity knihy zabírá).
Namlsaná z knihy Tajný život stromů jsem se s nadšením vrhla i do této knihy. Anotace je ovšem trochu zavádějící. Jedná se spíše o životní příběh autorky s rozmanitým popisem laboratorní práce. Poznatků o přírodě jsem možná čekala víc. Nicméně za přečtení stojí.
Lákavá anotace a přestože je vcelku trefná, asi jsem od knihy čekala něco jiného. Velmi poutavé a zajímavé detaily z rostlinného světa, nicméně životní příběh autorky mě až tak nezaujal a s přibývajícími stránkami mě kniha bavila míň a míň.
Když šeptá listí – Příběh stromů a mého života
Kniha byla opravdu pozoruhodná. Líbilo se mi autorčino vykreslení přírody a přístup k ní. Kniha má své kouzlo a skvělý pohled do duše přírody