Když život ještě býval náš
Marian Izaguirre
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248131/bmid_kdyz-zivot-jeste-byval-nas-PK6-248131.jpg
4
82
82
Po dobách „když život ještě býval náš“ se stýská Lole, jedné z hlavních postav tohoto mnohovrstevnatého románu o životě, o politice, ale hlavně o knihách. Život, o který ji i jejího manžela Matíase připravil režim diktátora Franca, byl plný iluzí, literatury, kavárenských debat a nadějí do budoucna. Pak ale přišel rok 1936 a s nástupem generála Franca k moci se život změnil v boj o přežití a dnes, po patnácti letech, třou Lola s Matíasem bídu s nouzí a jediné, co jim zbývá, je zastrčený krámek, ve kterém nabízí na prodej sentimentální románky, zapomenuté klasiky a pastelky. A právě tady se Lola seznámí s Alicí, ženou, jež v knihách našla smysl života. Usazené před zaprášenou výlohou čtou společně tajemnou knihu a my se jejich prostřednictvím můžeme podívat na svět novýma očima a znovu zjistit, proč stojí za to žít.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , ArgoOriginální název:
La vida cuando era nuestra, 2013
více info...
Přidat komentář
Romantický příběh s nádechem kýčovitosti, který se sice lehce čte (autorka ovládá své řemeslo), ale na druhé straně plyne jaksi po povrchu. Proplétání dvou dějových linek je poněkud násilné a vyznívá nepřirozeně. Hlavní postavy, zejména pak mladý španělský pár, nepůsobí takovým dojmem, aby vzbuzovaly u čtenáře sympatie nebo jakýkoliv cit ( u mne tedy rozhodně ne). Jedním slovem - zklamání.
Veľké očakávanie nasledované veľkým sklamaním.
Po štúdiu mnohých odborných kníh som hladala niečo „mňam“ na odreagovanie. Na prvý pohľad ma zaujala obálka – Art Deco milujem. Obálka píše „...mnohovrstevnatý román o životě, o politice, ale hlavně o knihách“. Autorku som nepoznala, tak som sa spoľahla na hodnotenie 85% od „znalcov“ z databazeknih.cz a knihu si okamžite kúpila.
Realita: „mnohovrstevnatý román“ znamená zmotaninu príbehov rôznych ľudí a časových súsledností. V niektorých kapitolách som až po prečítaní 3-4 odstavcov zistila, o kom sa vlastne píše. Ku koncu sú niektoré časti dokonca označené ako „zlomky“ a len tak prilepené k príbehu.
Vymenovanie mien niekoľkých autorov z knihy nerobí „román o knihách“.
Zmienka „toto bolo pred vojnou“ a „toto po vojne“ a „Frankov režim je zlý“ z knihy nerobí román o politike.
Záver: úplne zbytočná kniha, ktorá plýtva papierom a priestorom tohto sveta. Zo psychologického hľadiska rozumiem potrebe „vypísať sa“, ale prečo to zverejňovať? A marketing by mal byť trestný! Je to naprostý podvod.
Dostala jsem chuť si přečíst něco o Španělsku a o životě za dob Frankovy diktatury a když jsem v komentářích zahlédla, že knihu připodobňují ke Stínu větru od Zafóna, bylo rozhodnuto. Ale bohužel se Zafónem má příběh společné jen místo, protože se odehrává ve Španělsku a občanská válka a Frankův režim je jen v pozadí. To jsem sáhla vedle. Kniha Mariany Izaguirre je romantický příběh, předvídatelný ve svém pokračování, což nakonec by mi moc nevadilo, ale žádná z postav mě nijak nezaujala a i vypravěčský styl Mariany je docela rozvláčný. Hlavně jsem od knihy nedostala to, co jsem čekala. Chcete-li dobrý, romantický příběh, pak ano.
Knižka Když život ještě býval náš mi veľmi sadla od vydareného vizuálu, cez príbeh v príbehu, dobrý font na čítanie, skrátka paráda :) Má všetko, čo mám na knihách rada a určite ju zaraďujem medzi moje naj knihy roku 2020. Cítiť z nej obrovskú lásku ku knihám, a to mi celý čas pripomínalo, aký by bol môj život smutný, keby som sa nedostala k čítaniu, vďaka ktorému som spoznala hromadu skvelých ľudí - knižných bláznov.
"Čtu hodně. Teprve teď nabývají svůj opravdový význam Jamesova slova: "Až se budeš cítit sama, přečti si nějakou knihu. To tě zachrání."
Opravdový román ve stylu Stínu větru, jen obsahující méně mystiky a víc politiky :-). Krásný čistý styl, zajímavý příběh.
Neviem či okolo tejto knihy bol nejaký ruch, marketing alebo niečo čo by ju zviditeľnilo lebo ak nie, veľká škoda.
Lebo toto je krásny príbeh. Když život ješte býval náš je ako stvorený pre ľudí, čo ľúbia knihy lebo v príbehu sa ich zopár premelie a vytvárajú peknú linku v pozadí.
Inak je to príbeh jednej staršej pani, ktorá vlastne nie je ani Francúzska, ani Angličanka, ani Španielka no žije v Madride a prečo nič z tohto nie je sa dozvedáme pribúdajúcimi stranami . Rose (tak sa volá) hľadá niekoho s kým by mohla trošku zvláštnym spôsobom zdieľať svoj životný príbeh a nájde Lolu, manželku bývalého vydavateľa a kníhkupca. Vzťah medzi Rose a Lolou je čarovný a rovnako pekné je aj čítanie Rosinho životného príbehu z minulosti, ktorý sa prelína s prítomnosťou. Veľmi dobre sa celý príbeh čítal, množstvo pekných myšlienok, pozadie historických udalostí prvej a druhej svetovej vojny, politickej situácie v Španielsku. Všeličo by sa dalo vychváliť na tejto knihe ale hlavne si ju treba prečítať.
Jak příběh, tak prostředí mě velmi oslovilo, tajemství hlavní postavy jsem prokoukla poměrně rychle, souběžné vyprávění mě bavilo, stejně tak jako poznávání skutečných spisovatelů v okruhu známých hlavní hrdinky. A pak samozřejmě myšlenka, že domov či vlast je důlek v rameni milovaného člověka...
Nic moc, nevtáhlo mě to - příliš roztříštěné, běžící příběh poválečný a do toho román z doby počátku 20. století, bez nějakých výrazných postav a momentů. Historicky povrchní. Literárních odkazů bídně málo. Neodnesla jsem si nic. Ani milované Španělsko mi to nijak nepřipomnělo...
Kniha se mi moc líbila :-) Hodně rychle mi došlo jedno skryté tajemstvíčko a pak už jsem jen hltala, abych se dozvěděla celý příběh Rose. Občas mi dělalo malinko problém orientace v textu, protože jsou tam některé věci podané tak, aby si člověk hodně musel domýšlet, náznaky, narážky.. A pak po čase je to vysvětleno, ale ne vždycky.. I přesto je 5 hvězd zasloužených :-)
Je vidět, že autorka si s knihou dala práci. Stvořila několik příběhových linií, které se navzájem umně proplétají. Pro českého čtenáře může být neotřelá také použitá kulisa frankistického režimu, v níž se jedna z linií odehrává, neboť knihy španělských autorů nejsou v našich končinách až tak časté. Slovo „kulisa“ jsem použila záměrně, neboť na zvrácenost tohoto režimu se sice často objevují narážky, ale příběh nejde natolik do hloubky, aby ji čtenář mohl více vnímat. Celkově se mi v této knize zdálo obtížné hlouběji se vcítit do osudu lidí, kteří v tomto režimu žili. A vlastně celý příběh se mi jeví být tak trošku kulisovitý, charakterizovala bych jej jako obdobu toho, čemu se v kinematografii říká „historická freska“. Máme zde celkem dost zajímavých postav, ale na mě působí přes všechnu snahu autorky jaksi ploše. Nepodařilo se mi plně se ponořit do děje a sžít se s nimi, můj vztah k nim zůstal odtažitý. Hrdinky pronášejí moudré věty a postřehy, které by z úst živých lidí vycházely v tak hojném počtu jen velmi stěží. Působí to na mě, jako by se autorka chtěla zapsat do dějin nějakým moudrým citátem.
Knihy mám samozřejmě moc ráda, ale okázalé knihomilství mě také maličko dráždilo. Zdálo se mi rovněž bez života. (Na rozdíl třeba od mé oblíbené „Zlodějky knih“, kde na mě naopak působilo velmi uvěřitelně.) Na jednu stranu jsem uvítala odkazy na významné autory, se kterými nemám přímou čtenářskou zkušenost; v tomto je pro mě kniha inspirující. Na druhou stranu nemám moc ráda, když se fiktivní literární hrdinové běžně pohybují v prostředí smetánky a známých osobností, zjevujících se v příběhu jak svatí na orloji. Preferuji knihy o celkem obyčejných lidech, odkrývající jejich neobyčejná duševní hnutí nebo myšlenkové pochody. Nebo také příběhy obyčejných lidí drsně vržených dobou do mezních situací. Proto nebyla kniha tak zcela mým šálkem kávy, sálala z ní navzdory všemu jakási idyličnost. Zdá se mi být kultivovanou červenou knihovnou pro vzdělanějšího čtenáře, chyběly mi znepokojivé otázky, pochyby a provokace.
Kniha mě překvapila- mile.
Na pozadí událostí 20, století - /španělská válka. - boj o přežití, hlad, bída/ se setkáváme s osudem tří lidí.. Každý má za sebou jiné životní zkušenosti, osudová zklamání, každý prožívá události svým způsobem. Co je ale spojuje a co mají společného je láska ke knihám. Na tom je celý příběh postaven a to mě zaujalo.
Krásna kniha.. ako život.. v celej jeho neopísateľnosti a neuchopiteľnosti..
Kde sa preplietajú radosti a starosti (ne)všedných dní a dni plné šťastia sa zase niekedy striedajú so smútkom a obavami v prítomnosti o budúcnosť.. A retrospektívne pohľady a návraty späť v čase.. Dni zúfania, dúfania a spomienok.. A nádeje.. za krajším životom, za skutočnou láskou.. takou, ktorá v nás zanechá nezmazateľnú stopu. Odtlačok, ktorý sa nedá nijako vymazať..
O dobrote, o viere v ľudské dobro. O malých veciach v živote, ktoré v nás zostávajú navždy zapísané.
Krásna kniha, prišla opäť v správny čas.. a možno práve preto je v nej to čaro.
Odporúčam ;)
Pokud čekáte napínavý "mnohovrstevnatý román o životě, politice a o knihách", musíte to zkusit jinde. Tato kniha je povrchní a předvídatelná jako telenovela. Slavná jména spisovatelů 20. století slouží jen jako vějička na nalákání vášnivého čtenáře a španělská občanská válka je tu dobrá snad jako záminka pro zredukování mnoha plochých a neživotných postav. První kapitola je docela slibná, pak se ale příběh tříští do mnoha stránek téměř o ničem. A melodramatický a zcela nepravděpodobný závěr nasazuje tomuto románu korunu kýče.
V první půlce jsem se s knížkou trochu prala, ale stálo to za to. To cvaknutí, když do sebe zapadnou jednotlivé části a všechno se najednou vyjasní, mi to vynahradilo :)
"Moje vlast býval Henry, důlek v jeho rameni, kam jsem si pokládala hlavu. Nic víc jsem nepotřebovala. Jenom to."
Četba románu „Když život ještě býval náš“ byl pěkný zážitek, moc mě to bavilo. Sice bych uvítala, kdyby kniha víc ťala do živého, víc se mi zasekla do masa, ale i tak jsem se na její čtení každý den těšila, líbilo se mi, jak autorka do textu všelijak nastražila takové ty všem důvěrně známé životní momenty a drobnosti, které z příběhu činily něco blízkého a přátelského. Jinak samotné vyprávění má dvě linie – v první řadě příběh tak trochu tajemné cizinky Alice, která žije ve Španělsku a spřátelí se s Lolou, ženou knihkupce v poválečném Madridu. Matías býval nakladatel, ale v současném frankistickém režimu je jeho život výrazně odlišný a Matías i jeho žena jsou stávající situací země hluboce znechuceni. Druhou linií je kniha “Dívka s vlasy jako len”, kterou spolu obě ženy čtou. Jsou to vlastně memoáry Rose Tomlinové, Angličanky, která vyrůstala ve Francii, a zachycují období mezi dvěma světovými válkami. Nestává se mi to příliš často, ale tentokrát jsem opravdu neměla žádného favorita, příběhy se mi líbily oba rovným dílem a přišlo mi fajn, jak se obě linie postupně překrývaly a splývaly. Izaguirre báječně zachycuje atmosféru doby, ať již píše o první světové válce či o Rosině dospívání v Paříži, kde se setkává s řadou vynikajících osobností, nezřídka z řad amerických umělců. Díky vyprávění o Alici a Lole a Matíasovi jsem zase vážně dostala chuť si něco přečíst o životě ve Španělsku za Frankovy diktatury. Jsem spokojená ve všech směrech, bylo to fajn :)
Tohle byl krok vedle. Už to tady bylo - Španělsko a příběh, kde knihy hrají hlavní roli. A i když jsem nebyla nadšená, Ruiz Zafón má atmosféru, tohle ne. Nebo možná chvilku v tom zapadlém knihkupectví, ale jinak ne. Povrchní, předvídatelné, plné planých rozhovorů bez obsahu, znuděná smetánka se baví a vyměnit manželku (manžela) je tak běžné, snadné a všední jako třeba nový účes. Tolik postav, ale jsou to jen jména, zapamatuju si někoho? Sotva. Ani vypravěčský styl mě neoslovil, pro mne ztráta času.
Tak jsem si to užila, dala bych klidně další díl. Prostě zůstat v tom prostředí.
krásna kniha, ktorá vo mne zanechala síce dobrý pocit, no počas čítala ma často prepadla smútok zo života hlavnej postavy. Kniha bola plná myšlienok, ktoré si človek uvedomí až neskôr, lebo su skryté v dialógoch a v bežnom texte. Práve tie myšlienky tie jej dali hodnotu.
Štítky knihy
španělská literatura knihkupectví španělská občanská válka (1936-1939) intelektuálové knihy
Když život ještě býval náš
Plytšie, než som očakávala z anotácie (viac limonády, menej prisľúbeného intelektu), no i čímsi dojímavé dielo. Snáď iluzórnou bezstarostnosťou medzivojnového obdobia v ústrety blížiacim sa hrôzam alebo oddanosťou hlavných hrdiniek? No predsa by potešilo viac zamyslení a menej opisov oblečenia, keď už máme toľko postáv, ktoré sa mihajú dejom bez toho, aby sme sa o nich dozvedeli niečo, čo by i nám čitateľom umožnilo si k nim vytvoriť vzťah.