Když zpívají labutě
Roman Cílek
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458166/bmid_kdyz-zpivaji-labute-Mxy-458166.jpg
4
10
10
Připadala si jako po flámu. Sen, vlastně to byl spíš jen mlhavý útržek snu, který ji ničil po celou noc, se podobal zaseklé gramofonové desce. Ani kloudný dialog to vlastně nebyl. Jen pořád dokola: ona se ptala a on, neznámý v šeru a bez tváře, reagoval pořád stejně, tedy nijak. Proč to těm ženským děláš, ty srabe? Jak vypadáš, kdo jsi? Mluv! Úryvek z povídky, která je součástí nové knihy Romana Cílka, zavádí čtenáře přímo do centra dramatické situace. Také v této knize ocení čtenáři neotřelou volbu námětů, skvěle napsané postavy a nevšední prostředí, v němž se děj odehrává. Ne nadarmo je Cílek řazen mezi klasické autory detektivního žánru.... celý text
Přidat komentář
Povídky o různých trablech, i fatálních, různých lidí, to je asi nejčastější námět knih pana autora. Tento výběr není zas tak špatný, mnohé povídky toho přinášejí více, než je u něj obvyklé. Sice to není úplná špička oboru, ale za přečtení stojí, když zde ovšem nebudete vždy hledat nějakou detektivní zápletku, jak naznačuje edice, natož očekávat nějaký dramatický závěr nebo zcela jasné rozuzlení příběhu.
Před pár týdny jsem tady hodnotil autorovu sbírku povídek Dědičný hřích. Jelikož jsem z ní byl nadšený, okamžitě jsem se poohlédl po další knize a padly mi do ruky právě labutě. A zase jsou to skvělé povídky, ale kdybych měl říct pravdu, pořád jsem při čtení čekal ten náboj, který mě oslovil u Dědičného hříchu. Tady jsem ale čekal marně. Nevím, podle jakého klíče autor povídky do sbírek vybírá, ale pro mě měl tentokrát o něco málo horší ruku. Je to však jen můj názor, který však podle hodnocení jiných jde opačným směrem. Každopádně za přečtení i tato kniha rozhodně stojí a svůj názor si musí udělat každý sám. Inu sto lidí, sto chutí.
Jak bývá u tohoto autora dobrým zvykem, všechny povídky jsou zpracované velmi profesionálně. Cením si jazyka, kterým píše, šíří zpracování i jeho stylu. Povídky také povyšuje různost pohledu na "zločin". Líbí se mi i nepřímoćarost a nedořečenost, která ponechává prostor čtenářově fantazii.
Jedenáct nových příběhů s kriminální, psychologickou, soudní či jinou zápletkou - tedy pokaždé s jinou. Také různý způsob napsání. něco jako detektivka, něco jako mini-krimi-thriller, jindy třeba styl prvorepublikové soudničky. Ale vždy profesionálně napsané - jak jsem očekával pro moje čtení před spaním.
Příjemné kriminální povídky. Nenašla jsem žádnou, která by mě bavila více nebo méně. Líbilo se mi, že případy jen vyřešili, ale už tam nejsou zmínky o trestech za zločiny. Každý ať si udělá vlastní názor, co si kdo zaslouží.