Ke dnu
Bohumila Adamová
V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv. Osudy postav se kříží a praskají jako dráty elektrického vedení stožárů v polích za městem.
Romány Literatura česká
Vydáno: 2021 , TémbrInterpreti: Miroslav Táborský , Simona Postlerová
více info...
Přidat komentář
Je to bolavé, napínavé, realistické i magické čtení... o životě na malém městě, o různých rodinách a několika ženských osudech, i mužských a dospívajících. Moc se mi to líbilo, více než prvotina - je tu nová česká autorka, která umí.
Pro mě první kniha od této autorky. Určitě jsem ráda, že jsem si ji koupila. Nic veselého to teda není a občas jsem se ztrácela v Haně a chybělo mi tam dovysvětlení některých příběhů z minulosti. Každopádně kvalitní čtivo až z něj mrazí :)
I mně se tato nevšední kniha moc líbila. Autorka používá tak výstižný, intenzívní a bohatý jazyk, že mě příběh ihned vtáhnul do děje a nesla jsem se divokým proudem až k jeho konci.
Každý z nás má své dno, někdo je na dně, druhý se ke dnu přibližuje, jiný vyplouvá na povrch.
Ke dnu je silný příběh o obyčejných lidech a o obyčejném životě.
Anna Bolavá psát prostě umí. Už její předchozí román Do tmy mi přišel skvělý, ale Ke dnu ho naprosto překonalo. Jazyk, kterým píše, je naprosto vynikající a ač se vlastně v ději neděje nic extra závratného, nemůžete se od knihy odtrhnout. Autorka výtečně vykresluje jednotlivé postavy a z celé knihy na vás dýchá chvílemi těžká deprese. Za sebe tedy dávám všech pět hvězdiček, kéž by takto psalo víc a víc autorů.
Naprosto bolavé, úžasné čtení. Má cenu sem ještě něco psát? Všechny předešlé komentáře jsou výstižné, ať už za čtyři nebo pět hvězd, potvrzují jediné - skvělou knihu, která by neměla nikomu uniknout.
Skláním se nad mistrovskou schopností autorky pozorovat to hemžení lidského druhu nejen v jeho vnějších projevech, ale i vnitřních pochodech, pohnutkách a dalších záležitostech v celé škále lidské psychiky a následného geniálního přetvoření těchto poznatků do písmen a slov. Román Ke dnu nám nabízí velmi detailní nahlédnutí do života několika postav na malém městě a je to zážitek natolik reálný, hluboký a v podstatě známý, že si možná nevědomky říkáme o kterém z našich sousedů to Bolavá napsala. Je to bolestná a místy depresivní exkurze do běžných životů běžných lidí, o to bolestnějších, že jsou v mnoha věcech vlastně stejní jako my sami.
Zařazuji si autorku do mých TOP spisovatelů, protože oba dva její romány (Do tmy a Ke dnu) mi připravily úžasný čtenářský zýžitek.
Depresivní, temné až bezútěšné, skvěle napsané, velmi silné a bolavé. Ano, takto na mě působí kniha Anny Bolavé o maloměstě, jeho obyvatelích, jejich strachu, úzkostech, někdy už i s náznaky psychických poruch. Autorce se podařilo do této knížky nahustit všechno špatné, s čím se lze nejen v maloměstě setkat (tam je to jen víc vidět) – hloupého novináře, který může jen uškodit, neochotné až zlé zdravotní sestry, šílenost při slevách v obchodním centru, neskutečnou práci u pásu při zpracování drůbeže, nešťastný život starých částečně dementních lidí, složitost života samoživitelky a k tomu temnou podzimní přírodu, mlhu, močál a řeku. Na rozdíl od románu Do tmy, který byl vlastně jen jednou linkou z jihočeského maloměsta, se zde objevuje hned několik významných postav, které nám svůj příběh vyprávějí. Každý z nich má nějaký ten svůj více či méně dobře schovaný strach, který ovlivňuje jeho život. Jen mi vadí, že některé linie, nejsou vysvětleny a dokončeny. Věřím tedy, že se to, co nebylo řečeno, dozvíme v příští knize. Vážně to není pohodové čtení.
Je to vcelku běžný příběh o obyčejných lidech (nenechte se zmást nalezenou mrtvolou). Anna Bolavá ho ale napsala tak, že vás magickým způsobem polapí, vcucne jako bažina a pustí až úplně na konci. Naštěstí ne na dně. Úžasné!
Mrtvola na začátku je jen záminka, spouštěč překotného dění, jehož účastníci jsou pitváni bez sentimentu, přitom ne chladně. Fascinující atmosféra. Stupňující se napětí. Zdánlivě nefungující vztahy - rozdílné plány a touhy na sebe nekompromisně narážejí. A zlo není ani banalizováno, ani démonizováno... Parádní zážitek.
Atmošku to pořád má, ale už ne tak zasněnou a provoněnou bylinkami. Tohle už byla docela drsňárna. Osobně se mi víc líbilo Do tmy, ale Anna Bolavá by napsala naprosto úžasně i nákupní seznam :)
Prózy Anny Bolavé jsou opravdu bolavé. Ovšem naprosto fascinujícím a pohlcujícím způsobem. S jejími postavami se chvílemi ocitnete na pokraji šílenství, zoufalého vzteku, neporozumění či neschopnosti vzájemného dorozumění.
Autorka jim (a potažmo i vám) rozpitvá duši na maličké součástky.
A přes to všechno, přes všechno to tísnivé a bolestivé, vlastně výsledný efekt není vůbec depresivní.
Nevím jak to dělá, ale dělá to sakra dobře.
Anna Bolavá přitvrdila, Ze Tmy Ke dnu, ze světa rozkvetlých luk, lipových květů a vůně bylin do podzemní haly drůbežárny mezi kmitající se těla spařených kuřat. Svět je nemocný a Bolavý a autorka nám bez obalu a s neuvěřitelně zraňující upřímností servíruje úskalí lidských vztahů, sebevražednou bezútěšnost všednosti a neschopnosti něco změnit i sobeckost lidských typů, které každý najde ve svém okolí (případně v sobě). A jako naschvál tohle všechno je tak pěkně napsáno.
Naprosto skvělý! Stejně jako Do tmy, nemohla jsem se dočkat, až to dočtu a zároveň jsem vůbec nechtěla, aby to skončilo. Podle mě píše prostě skvěle!
Štítky knihy
česká literatura tajemství maloměšťáctví vztahy psychické problémy psychická traumata jižní Čechy rozhlasové zpracování Vodňany Magnesia Litera
Autorovy další knížky
2015 | Do tmy |
2017 | Ke dnu |
2020 | Před povodní |
2022 | Vypravěč |
2013 | Černý rok |
Z provoněné letní tmy mě to Anny bolavo nemilosrdně hodilo na dno... na dno lidské společnosti... do bažin lidských myslí... a že mi v tom vymáchala čumec jak se patří... nečekala jsem takové ponuro... ano, i první příběh, kdy se vydáváme Do tmy si s depresí potykal, ale měl v sobě takové zvláštní voňavé vesnické kouzlo... tady se bohužel mlelo dvanácté přes patnácté a já nestačila vytáhnout nad hladinu ani jednoho z nich, natož sebe... ale i tak, díky bohu za tyto české dary a jsem zvědavá na další bolavý počin!