Kim Čijong (ročník 82)
Čo Namdžu
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410488/bmid_kim-cijong-rocnik-82-AbH-410488.jpeg
4
242
242
Každý z nás zná nějakou Kim Čijong… Postava Kim Čijong, obyčejné třicátnice, je korejským čtenářům — a zejména čtenářkám — důvěrně známá. O věrohodnost jejího příběhu se autorka nemusí nijak zvlášť snažit, protože jednotlivé životní epizody tvoří součást obecné každodennosti a společně sdílené zkušenosti. Symbolický je už sám výběr jména; údajně se jedná o nejčastější jméno dávané korejským dívkám v roce 1982. Téměř každý tak ve svém okolí zná nějakou „Kim Čijong“, která od útlého dětství přes školní léta, později v manželství a v zaměstnání postupně zažívá drobné ústrky, obtěžování i zjevnou diskriminaci. Jednoho dne však hlavní hrdinka začne mluvit jinými hlasy. Hlasem své kamarádky, své matky… Manžel jí domluví návštěvu psychiatra a ona mu vypráví svůj příběh, který je zároveň příběhem všech korejských žen. Před rozuzlením každé příhody už většinou podvědomě cítíme, co bude následovat, byť bychom se možná raději mýlili. Společenská realita vycházející z tradičních hodnot a postojů je však v tomto ohledu mrazivá a neúprosná.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , HostOriginální název:
82년생 김지영 (Kim Čijong - 82njonsäng), 2016
více info...
Přidat komentář
Skloubit rodinu a kariéru je pro ženu mnohdy náročné, o to obtížnější je to pak v Jižní Koreji, kde tradiční hodnoty stále hrají prim, takže muži jsou těmi, kdo pracují a živí rodinu, ženy těmi, kdo zůstávají v jejich stínu a pečují o společné děti. Kim Čijong - ročník 82 je příběhem docela obyčejné ženy, takřka "průměrné" Korejky. Má starší sestru a mladšího bratra a už v dětství cítí, že bratr je coby muž v rodině protežován. Když Čijong dokončí studium a hledá pracovní uplatnění, opět se v konkurenci můžu ocitá na okraji. Práci nakonec najde, přicházejí však nové ústrky, diskriminace, obtěžování... A nakonec přijde dítě, a snad že už je toho na Čijong moc, najednou začne mluvit hlasem jiných žen - dalo by se říct, že vlastně mluví hlasem všech těch žen, jež se v životě a ve své kultuře potýkají s pocity méněcennosti a bezmoci.
Román je mistrně zpracován tak, že v něm není jediné slovo navíc, přesto je velice komplexní a je znát, ze Čo Namdžu naprosto přesně ví, o čem píše. To vše je ještě umocněno tím, že se autorka odkazuje na fakta, jež čerpá z vládních statistik, výzkumů a z tisku. Knihu hodnotím jako silný příběh ženy, o ženách, ale rozhodně ne jen pro ženy. Nelze než doufat, že budoucnost rozdíly v přístupu k lidem dle pohlaví nakonec vymaže, a to nejen v Koreji.
Výborná kniha,která mě velmi zasáhla. Ne,že by ženy,které v Česku chtějí skloubit rodinu a kariéru, měly jednoduchý život,ale to,co zažívají Korejky je příliš..... Kniha je psana zvláštním,polodokumentárním stylem,který mě trochu mátl,ale její sdělení je velmi silné a burcující.
I když jsem v roce 2011 v Koreji byla, tak jsem si plně neuvědomila v jaké situaci se nachází tamní ženy. Jediná věc, které jsem si všimla, byla snad opravdu se vzděláváním. Člověk, aby po škole našel nějaké rozumné uplatnění, musel už během studia absolvovat různé "mimoškolní" aktivity atd. Například má spolubydlící vstávala dříve jak já, šla do školy a pak ještě do noci (!) seděla v knihovně a studovala. Na kolej pak přišla snad až po jedenácté hodině večer. Když si k tomu přidám reálie z této knížky, že se poté o ni zaměstnavatelé ani nebudou rvát, protože je prostě žena je fakt dosti depresivní.
I když ani "západní ženy" to nemají úplně lehké, jak říkal Jordan Peterson. Musí, nejlépe než překročí třicítku, mít vystudováno, mít rozjetou kariéru, vdát se a ještě porodit děti a starat se o ně.... To "musí" berte s rezervou....ale je to tak. Prostě lepší se narodit jako chlap...:-D Nebo spíš "žít" jako chlap...
Nečekala jsem, že budu celou dobu tak rozčílená. Stále jsem nemohla uvěřit časovému období, ve kterém se příběh odehrává. Je nepředstavitelné, co s v tak vyspělé zemi odehrává a čím si zdejší ženy musejí procházet. Ti jejich manželé, otcové, bratři, přátelé.... Ale bohužel i jejich matky. Je mi to líto.
Jižní Korea, velmoc oplývající nejmodernejšími technologickými výdobytky a na první pohled působící až "západně" (mám na mysli podobnost s naším euroamerickým způsobem smýšlení a fungování společnosti), přesto toto zdání může klamat.
Hluboko ve společnosti je totiž zakořeněno konfuciánské smýšlení, které ženy, řekněme..., nehonutí moc přívětivě... A právě o tomto skrytém, avšak celou společnost řídícím systému pravidel a hodnot vypráví náš příběh.
Vše je výborně podané v rámci příběhu Kim Čijong a žen jí blízkých, které každý den snášejí nejednu nespravedlnost, právě a jen proto, že se narodily jako ženy.
Některé pasáže pro mě osobně byly až nepředstavitelné, ale díky tomuto náhledu jsem zase o trošičku blíž pochopení fungování této velmi zajímavé země.
Velmi doporučuji!!!!
Velmi zajímavý příběh, který mě donutil si opět uvědomit, že bych si měla vážit věcí, které beru jako samozřejmost, protože jinde na světě to tak vůbec být nemusí. Sonda do života mladé Korejky, kéž by takových knih bylo víc!
Nepřikrášlená sonda do života korejské mladé ženy, u které díky zakořené a přetrvávající diskriminaci dívek ve společnosti propukla psychická nemoc. Život Kim Čijong narozené v roce 1982 je zaznamenán věcně, chladně, skoro dokumentárním způsobem včetně faktických statistických dat o korejské společnosti. Určitě stojí za přečtení.
Jaké je to být ženou v korejské společnosti? Navzdory zajímavému tématu bohužel příliš strohý, suchopárný text takřka bez emocí. Faktografická dokumentární forma je jistě záměrná, působí ale až příliš jako strojově předložený soupis křivd, bezpráví a mezer mezi pohlavími. Téma, které by jistě mohlo být uchopeno lépe a čtivěji.
Skvelá, skvelá, skvelá! Autorka priam faktograficky popisuje život Kim Čijong, veci, ktoré ju frustrovali, spoločnosť otočená smerom k mužom neberúc do úvahy ženy. Kim Čijong postava v Kórei, ale o to viac aktuálna aj u nás v SR/ČR, pretože kopa tých vecí sa doteraz deje aj tu! A treba o tom hovoriť!
O čom? O školskom systéme, kde automaticky vedú dievčatá k umeleckým činnostiam a chlapcom vštepujú pravidlo, že chlapci neplačú a športujú, o nerovných platoch mužov a žien na rovnakých pozíciách, dokonca v rámci jednej firmy. O výberových riadeniach, kde manažéri vyberajú svojich ľudí podľa toho, či u nich hrozí materská dovolenka alebo nie a o prípadných povýšeniach ani nepíšem. O ťažkostiach rodín, kde musia viac-menej vyžiť z jedného, mužského platu, o problémoch s vrátením sa do pracovného života a nie že by žena nechcela, len nemá kam dať svoje dieťa a škôlky veľmi časovo flexibilné nie sú- doteraz poznám škôlky, kde si musíte deti vyzdvihnúť do 15:30, beda tomu, kto pracuje v kancelárii do 17:30.
Kim Čijong, človek milión, ako náš Jozef Mak ale v ženskom prevedení.
Jazyková úroveň nízká. A i když téma knihy je nosné samo o sobě, je to škoda, čtení tak není příliš velkým zážitkem. Informačně celkem uspokojivé a především otevření takového tématu je strašné důležité
Knížka o tom, jak se ženám v Koreji (ne) líbí. Autorka popisuje život ženy od malička do dospělosti, kde se potýká s diskriminací svého pohlaví. Sice se situace za její život (oproti životu její matky) zlepšuje, ale k rovnoprávnosti žen v zaměstnání nebo v jiných životních situacích se ještě mluvit nedá.
Kniha stojí za přečtení, některé pasáže nebo situace budou blízké i ženám z vyspělých zemí.
Kniha sleduje život Korejky Čijong od samého dětství po dospělost. Hlavním tématem je především výsadní postavení muže, které v 90. letech začalo upadat, přesto ale na každém rohu číhá diskriminace žen. Ve školních lavicích, tak i při pracovním životě. Jde o ukázku, jak se ženská emancipace snaží prorazit ve státě, kde tak dlouho vládl patriarchát a jde to velice ztěžka, vzhledem k zažitým tradicím.
Tato kniha, která čítá něco kolem 170 stran rozhodně stojí za pozornost. (V textu níže je úryvek z knihy, nemyslím si, že je to spoiler, ale radši upozorňuji.)
Kniha pojednává o příběhu jihokorejské ženy, o jejím dětství, dospívání, studování, pracovní kariéře i rodičovství. Veskrze je to obyčejné čtení o obyčejné ženě, ale jednoznačný podtext této knihy tkví v poukázání na postavení ženy ve společnosti. Čtenář se dozvídá o tom, že v Jižní Korei je větší radost z narozeného syna, než dcery. Chlapci jsou častěji privilegováni v rodině, ve vzdělání, v pracovním životě, jak při ucházení o práci, tak i po přijetí do ní. Dívka se musí snažit mnohonásobně víc, aby dosáhla toho, čeho dosáhne průměrný chlapec. Jak má být dívka zticha, když se jí něco nelíbí (např. jakýkoliv typ obtěžování) atd...
Toto všechno ale není obrázek jen Jižní Korei, tyto situace můžete znát i ze svého života. Je to kolem nás, někde víc, či míň, ale je, stačí otevřít oči a pozorovat interakce okolí. Další otázkou je situace, že je žena často diskvalifikovaná kvůli možnému až pravděpodobnému mateřství a rodičovství. Fakt, že když se rozhodne pro rodinu, tak ztratí "cenné roky kariéry" a může "zůstat" "na krku" manželovi, který drží kasu ("To kafe stálo 1500 wonů...to vážně nemám nárok na kafe za patnáct stovek?... Přece jsem ti žádný peníze neukradla. Porodila jsem dítě a zatraceně to bolelo. Abych se o něj postarala, tak jsem se musela vzdát svého života, práce, snů, sebe samé. A za to všechno se ze mě stal obtížnej červ? Co s tím mám teď dělat?")...
Knihu nelze aplikovat na každou ženu v každé společnosti, spousta žen má dítě i naprosto vyhovující práci. Ale rozhodně je toto kniha, která ve mně vzbudila spoustu dojmů. Přečtěte si. 5/5
Kim Čijong (ročník 82)
Mám rozporuplné pocity. Ze začátku mi ta knížka přišla strašně smutná. To, co zažívala O Mi Suk, matka Či Jong, mi přišlo úplně strašlivé. A to nebyla žádná vyvolená hrdinka drcená osudem, ale úplně obyčejná korejská žena. Ani Či Jong to neměla na žádné škole a v dospívání vůbec jednoduché. Ale s tím, co se jí dělo po tom, co nastoupila do práce a vdala se, za to už si trochu mohla sama. Chápu, že ji výchova a společnost do jisté míry umlčely, ale od manžela žádné ústrky nesnášela, jen s ním prostě neuměla komunikovat. Když byl jako chlap vychován v takové společnosti, spousta věcí ho ani nenapadla, že by ji mohla zraňovat, nebo jí vadit. Starší rodina je pak samozřejmě něco jiného. Ale ani ke svému okolí nedokázala být ani trochu asertivní, všechno, co si myslela, prostě spolkla. A tím se to postupně zhoršuje a ona si pak každý ústrk bere víc a víc. Taky si myslím, že to, co Či Jong zažívala v práci (upřednostňování mužů, nespravedlivě vyšší plat mužů, sexuální obtěžování ze strany mužů z pozice síly atd.) se děje i ženám u nás. Ne tak výrazně, ale děje. Což je vážně hrozné, zvlášť když si myslíme, že jsme v rovnoprávnosti mnohem dál, než tradiční Korea. Nejsme.
A ještě něco. Na celém tom příběhu je jedna věc pozitivní. Spěje to k lepšímu. O Mi Suk musela pracovat v továrně, aby vydělala na školné pro své bratry. Či Jong si mohla vybrat, na kterou vysokou půjde a v klidu ji dostudovat. Kdo ví, třeba v příští generaci si ženy nebudou muset vybírat mezi kariérou a dítětem, nebo budou více ve vedoucích pozicí (ale to se zatím neděje ani tady). Rovněž přístup mladých mužů se očividně mění. Oba její kluci se k ní chovali moc hezky, stejně jako potom manžel, který se ze začátku staral o domácnost víc než Či Jong. Ten incident s kamerou v práci je opravdu hrozná věc, ale nemyslím, že by to tak probíhalo jen v Koreji. Myslím si, že takto by to bohužel probíhalo kdekoli na světě. Takže situace žen v Koreji je špatná, ale i kniha dává indicie a naději, že bude líp.