Y jako… Ypsilon
Sue Grafton
Kinsey Millhoneová série
< 25. díl
Jeden z nejtemnějších a nejznepokojivějších případů Kinsey Millhoneové začíná v roce 1979, kdy čtveřice žáků prestižní soukromé školy sexuálně zneužije čtrnáctiletou spolužačku – a vše ještě k tomu nafilmuje. Krátce nato se kazeta se záznamem ztratí a dojde k vraždě jiné spolužačky, podezřelé, že ji ukradla. Rozjíždí se vyšetřování a jeden z chlapců se uvolí vypovídat – a díky tomu se podaří usvědčit dva z pachatelů. Avšak vůdce gangu beze stopy uniká. Teď je rok 1989 a jeden ze dvou usvědčených násilníků, Fritz McCabe byl propuštěn na svobodu. Je to nevypočitatelný, náladový mrzout, otrávený z věčného dohledu rodičů, kteří mu až příliš připomínají dozorce v pasťáku. A pak jednoho dne přijde poštou ztracená kazeta a spolu s ní žádost o výkupné. McCabeovi začnou jednat a poprosí o pomoc. Kinsey; ona se tak stává víc než jen pozorovatelkou jejich rodinného dramatu. Nerudného Fritze při tom nespouští z očí. Jenže se ukáže, že Fritz není jediný, koho pronásleduje minulost. Stopy po sobě zanechává i zákeřný sociopat, podle všeho úmyslně. Že by šel Kinsey po krku…?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2018 , BB artOriginální název:
Y is for Yesterday, 2017
více info...
Přidat komentář
Poslední případ Kinsey ve fikčním světě Santa Teresy, zalidněném starými známými, se stejným půdorysem, podobnými padouchy a ošklivým překvapením těsně před koncem, o identitě vraha nemluvě. A vzhledem k tomu, jak jsou informace dávkovány (a také proto, že definitivní tečku za abecední sérií už autorka bohužel neudělá), čtenář může fabulovat, zdali se z Kinsey stane generační pokračování tetičky Gin, zdali hospůdka u Rosie změní kuchyni či zdali se Henry dožije stovky...
je mi líto, že už si nikdo z nás nebude moc přečíst poslední "písmenko" abecedy; ale za sebe musím říct, že moje oblíbená série mě svými posledními díly (X, Y) dost zklamala; oproti předchozím už neměly ten správný "tah na bránu"; ono není divu - udržet vysokou laťku při tolika pokračováních není snadné; i tak škoda, že autorka předčasně odešla - ještě si toho mohla hodně užít a s námi čtenáři se pak podělit o své příběhy;
Takže předčasný konec...už se nedovíme, jak by to s Kinsey dopadlo, ale věřím, že by jí autorka nenachystala přeslazený, plný klišé "love and happy until death" konec jako třeba P.D. Jamesová pro Adama Dalglishe... Bude mi chybět, tahle retro nostalgie! Nemáte někdo tip na podobný styl detektivek?
Sue Graftonová ja zkrátka Paní Spisovatelka. Je pravda, že příběh (podobně jako všechny její ostatní) nemá rychlý spád, událostmi ani zvraty se to v něm taky zrovna nehemží, ale stejně čekáte, co bude dál a nasáváte to její vyprávění jako parfém. Když popisuje prostředí, máte pocit, že v něm jste a všechno vidíte na vlastní oči, a to samé je s postavami. Prakticky přesně mám před očima jejího domácího, příbuznou Annu i bezdomovkyni Škebli, no a i ty postavy úplně nové, jejich oblečení, účesy, výrazy.... Smekám, fakt smekám jako při všech jejích dílech a je mi upřímně líto, že už toho víc nenapíše.
Děj Ypsilonu se mi líbil. Pozvolné odhalování příběhu, rozplétání klubka zločinů kousíček po kousíčku a skládání dohromady s tím, co víme o hlavních aktérech - a pak to celé zapadne přesně tam, kam má. To je ono! A do toho Kinseyno soukromí, lidi kolem ní a její trable i radosti s nimi, to vše okořeněné humorem, který mi přesně padne. Dávám plný počet hvězdiček. Doporučuji.
Zvyk je železná košile. 25 dílů zvyk vytvoří, s tím nic nenadělám. Jsou to desítky hodin strávených s jednou ženou, o které tím pádem vím, co si balí do tašky, když někam jede, co si myslí o mužích, se kterými spala, co nosí na sobě, co jí chutná nejvíc, jaká má ráda zvířata, proč jí její téměř stoletý domácí připadá jako nejlepší chlap na světě,... Na všechny její případy si zdaleka nevzpomenu, některé byly výborné, některé slabší (pohybovala jsem se mezi 2 a 5 hvězdičkami), ale Kinsey Millhone se mi do paměti zapsala. Zvykla jsem si nejen na ni, ale i na autorčino pomalejší tempo a velkou popisnost - a vlastně si to oblíbila. Takže opravuji - v tomto případě je zvyk spíše košile flanelová, příjemná a hladící.
Tento díl se nevymyká ničím, zápletkou patří k těm slabším, ale kdo jste četli celou sérii, odpustíte to a možná také přidáte jednu hvězdičku - pro Sue Grafton. A možná si taky budete představovat, že Kinsey, které je letos 69, žije dál u Henryho Pittse, kterému táhne na 128, a je jim dobře.
Jednu hvězdičku ubírám za příliš mnoho postav. Někdy jsem se v nich tak zamotala, že jsem se musela v ději vrátit a zašmodrchané vlákno urovnat. Jinak jsem mile překvapená. Autorka si lehce a vtipně pohrává s textem, který nenásilně a čtivě plyne. Líbí se mi sebeironie vyšetřovatelky i humorné situace, kterých v knize není málo. Za všechny např. stanující dvojice bezdomovců, ze které se vyklube docela zajímavý pár lidí. O psu nemluvě. Málem by se podle mého hodnocení zdálo, že jde o humorné povídání. Ale kdeže....na začátku je jeden velký přešlap, který vede k životním tragédiím později. Do toho pronásledující psychopat Ned, to je ta druhá linie. Všechno nakonec do sebe zapadne. Dobrá autorka, moje první kniha od ní. Škoda, že už víc nenapíše...
Od této spisovatelky jsem si přečetla celou její sérii Abecedy zločinu. Nikdy jsem nebyla zklamaná. I tento příběh se soukromým očkem K.Millhoneovou se mi zdál podařený. Doporučuji k přečtení.
Bohužel už poslední detektivní příběh s mojí oblíbenou soukromou vyšetřovatelkou Kinsey Millhoneovou. Sérii "Abeceda zločinu" zakončila spisovatelka předčasně touto knihou - písmenem " Y" a odešla do spisovatelského nebe. Stejně jako v předchozích dílech dokáže Sue Graftonová vymyslet napínavý příběh a umí ho vyprávět. Přečetla jsem všechny její knihy, její styl psaní mám moc ráda, z každé stránky netečou potoky krve, vše plyne celkem v klídku, je vtipná v dialozích a já s napětím sledovala s Kinsey každou stopu. Je mi opravdu líto, že poslední detektivní příběh s písmenem "Z" si už nepřečtu.
Sue Grafton bohužel nedokončila svou "abecední detektivní sérii" se soukromým očkem Kinsey Millhone z města St. Tereza (St.Barbara) v Kalifornii. Již jí zbývala pouze jedna (poslední) kniha Z - jako... Je ironií osudu, že ji nemohla napsat. Odebrala se do spisovatelského nebe 28.12.2017.
Ale v poslední dopsané knize Y jako Ypsilon, zanechala čtenářům pravdivý epitaf:
Netvrdím, že spravedlnost je děvka prodejná, ale když má někdo peníze, může si ji občas najmout.
Příběh party studentů se střídavě odehrává v roce 1979 a pak v roce 1989, kdy se vyšetřování ujme Kinsey. Není doba počítačů, ani mobilních telefonů. Kinsey píše zprávičky na lístky papírů, což pak pracně dává dohromady.
Bude se nám po ní stýskat. Nebyla to veledíla, ale knihy měly vtip. Good bye Kinsey...
Poslední knížka autorky, Z - už nenapíše. Asi se chtěla předvést "velkoplošným - shrnujícím" románem. Všeho je moc, postav, časové přeskakování, zbytečné podrobnosti široce rozepisované. Vidím to na průměr.
Velice zdlouhavé, nesmírně komplikované množstvím případů, lidí (hromada spolužáků, jejich sourozenců, rodičů, a to vlastních a nevlastních, živých a zesnulých), příbuzných a přátel v okolí Kinsey navrch s jedním krutým pronásledovatelem. K tomu ještě dvě časové roviny děje oddělené deseti lety. Téma teenagerů ze střední školy, kteří byli děsiví (páchali kde co, včetně pornofilmu se čtrnáctiletou studentkou) a po té desítce let nijak nezmoudřeli a chovali se naprosto stejně, včetně stejného výraziva, mne neuchvátilo, a navíc vše nebylo na konci ani jasně vysvětleno (po vší zdlouhavosti byl konec i epilog zase až moc stručný).
Škoda, za poslední knihu autorky jen z nostalgie dávám 75% (bylo to přeci jen o stupeň lepší než X).
Autorovy další knížky
2001 | A... jako alibi |
2008 | T... jako tabu |
2001 | B... jako běs |
2010 | U... jako utrpení |
1991 | Třikrát Kinsey Millhoneová |
Moc povedená abeceda