Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72365/bmid_kladivo-na-carodejnice-65abbd0dc720b.png
5
2849
2849
Smutný příběh začíná roku 1680. Vernířovická žebračka Maryna Schuchová je obviněna farářem Schmidtem z čarodějnictví poté, co byla odhalena, že si v kostele schovala posvěcenou hostii do šátku. Slíbila ji Dorotě Groerové pro její krávu, která nedojila. To jí poradila podle staré pověry "stará Davidka". Všechny tři ženy byli nakonec převezeny na zámek Velké Losiny, kde byly uvězněny a souzeny inkvizitorem Bobligem z Edelstadtu. Ženy samozřejmě nebyly žádné čarodějnice, ale po výsleších, ve kterých je Boblig nařkl z toho, že létaly na Petrovy kameny (hora v okolí), "obcovaly tam s galány" a mnoha dalších věcí, a také po tortuře (mučení), se ke všemu doznaly a byly upáleny. Tohle byl teprve začátek. Postupně začal Boblig se svým hrbatým pomocníkem Ignácem obviňovat další a další občany Velkých Losin a později i Šumperka. Zálusk měl hlavně na bohaté, protože získal vždy část jejich majetku. Procesy probíhaly vždy velice pomalu, aby z toho měl co nejvíc peněz. Po mučení se přiznal i ten nejsilnější a nejodvážnější člověk k čemukoli. Boblig chtěl také odsoudit děkana Lautnera, který už od počátku odhalil jeho zájmy a ostře proti němu vystupoval. Nejdřív Boblig obvinil a následně i odsoudil k smrti mladou kuchařku Lautnera i jeho nejlepší přátele. Všichni pod tlakem mučení potvrdili Bobligova obvinění proti Lautnerovi. A tak nakonec, i přes návštěvu děkana u biskupa olomouckěho, kde mu řekl o všem co Boblig provádí, byl i Lautner zatčen. Dlouho vzdoroval, ale po těžkém mučení na skřipci se i on přiznal k hrůzným činům, které nikdy neudělal a byl upálen. Až po 8 letech končí Bobligovy inkviziční procesy a na hranici umírá poslední nevinný člověk. Mezitím zabil asi 100 dalších lidí. 4. vydání Pozn.: Informace o dotisku (viz Edice) není v tiráži uvedena. 22-105-77... celý text
Přidat komentář
Čte se dobře, autor skládá příběh velmi napínavě. Je zde ale vidět poplatnost době a jeho ovlivnění. Nic nebylo tak černobílé. Doporučuji navštívit muzeum čarodějnictví v Jeseníku a prostudovat dostupné historické materiály. Jako historický román hodnotím velmi kladně, nelze tuto knihu ale brát jako literaturu faktu. Přesto je dobře, že se na ta zvěrstva, co se děly, často z popudu samotných místních lidí, nezapomíná.
Silný příběh, který si zaslouží své místo na seznamu povinné četby. Místy je opravdu temná - strach a napětí místních se dokáže přenést i na čtenáře. Řekla bych, že hlavním motivem není ani samotné čarodějnictví, jako spíš manipulace a zneužívání strachu coby prostředku k moci. Čekala jsem na detailní popisy mučení, které se sice nekonaly, ale i přesto pro mě bylo čtení náročné, hlavně kvůli postavě Bobliga a jeho krutosti a metodám. Často jsem přemýšlela, jak je možné, že jeden člověk dokáže takto likvidovat, lhát a úspěšně přesvědčovat o své ,,pravdě". I když je kniha z 60. let minulého století, přijde mi vlastně dost aktuální.
Kniha si pamatuji z dob, kdy byla součástí povinné četby, takže jsem jí nečetla a velmi zběžně se podívala na film Kladivo na čarodějnice. Už ten byl tenkrát dost surový. Až teď v dospělosti, kdy mi nikdo nepřikazuje, co mám číst, jsem se ke knize vrátila a s chutí si jí přečetla. Místa v knize popsaná i historii tamního kraje znám, o to větší ve mě zanechávala kniha pocit úzkosti a nespravedlnosti. Čarodějnické procesy nejen na Jesenicku, byly neuvěřitelně kruté. Stačilo, aby jedna bába povídala... Nebozí vesničané pak byli vystaveni zvěrstvům pána inkvizitora Bobliga, který se nakonec jak pára vypařil zpět do Polska, kde se dožil v tichosti požehnaného věku a nebyl za své procesy nikdy souzen. Ze čtení je člověku až úzko. Pan Kaplický uměl vykreslit dobovou atmosféru velice čtivě a poutavě.
„Spoléhal na Boha, ale ten se postavil na stranu jeho nepřátel.“
Jak bolestivé a zdrcující je číst o tom, jak zlo dokáže připravit člověka o víru.
Jak bolestivé a zdrcující je číst o chvílích, kdy i zbožný kněz, pevně věřící v Boha, začne pochybovat o Jeho existenci.
Jak bolestivé a zdrcující je číst o naprosté bezmoci, o ztrátě důstojnosti a lidskosti v tom nejzákladnějším slova smyslu.
Kladivo na čarodějnice je podle mého soudu románem nesmírné síly, jehož autor se svého díla zhostil s obdivuhodnou precizností, a to jak po stránce literární, tak obsahové. Nelze neocenit množství práce věnované rešerším, což je patrné nejen z pečlivého vykreslení historických reálií, ale také z doslovu, který prozrazuje, že k napsání knihy inspiroval autora čtenářům návrh.
Atmosféra, kterou Václav Kaplický dokázal vytvořit, je nesmírně sugestivní. Výběr slov, střídmé, avšak působivé používání latiny, to vše nejen dokresluje dobové církevní prostředí, ale zároveň nabízí čtenáři možnost připomenout si či objevit krásu tohoto klasického jazyka. Kniha se rovněž vyznačuje vytříbeným slohem – knižními výrazy, přechodníky a stylistickou uhlazeností, což dodává textu mimořádnou eleganci.
Zprvu se mi příběh jevil jako jasně vymezený zápas mezi dobrem a zlem, černobílý konflikt bez hlubšího rozměru. Časem jsem však byla mile překvapena jeho vrstevnatostí a hloubkou. Kaplický neidealizuje své hrdiny – děkan Lautner, coby zástupce „dobra“, není bezchybným vzorem ctnosti, což jeho postavě dodává autentičnost a lidskost. Tento přístup navíc celý příběh pozdvihuje na vyšší úroveň.
Na druhé straně stojí inkvizitor Boblig, který je téměř archetypálním ztělesněním zla. Nepamatuji si jediný moment, kdy by projevil kousek cti nebo jakoukoli formu sebereflexe. Libuje si ve své nadřazenosti a mocenském postavení, rád se kochá strachem, který vyvolává.
Zajímavou otázkou, kterou kniha nepřímo klade, je povaha zla v širším kontextu. Boblig je bezpochyby hlavním představitelem zla, ale co ti, kteří se na těch hrůzných událostech podíleli? Jednal každý z nich ze stejného důvodu? Věřili skutečně v pověry a ve svou misi boje proti ďáblu? Nebo je poháněl strach z mocného a nemilosrdného Bobliga, který neváhá zničit kohokoli, kdo by se mu postavil do cesty – včetně těch, kdo mu byli blízcí?
Četba mě několikrát přivedla k úvaze, zda si Kaplický nezvolil téma procesů s čarodějnicemi záměrně, aby jím mohl kritizovat politické procesy padesátých let. Po dočtení jsem již neměla pochyb – paralely jsou zřejmé, a právě tento kontext činí román stále aktuálním a naléhavým.
Tato kniha je skvělá i hrozná zároveň.. pokaždé ve mě dokáže vzbudit tolik emocí najednou, že to snad ani popsat nejde.. cítím vztek, smutek, beznaděj, znechucení a opovržení, lítost...
Tentokrát jsem si ji dala jako audioknihu načtenou panem Rímským a to je opravdu neskutečná lahoda pro uši..
Je až neskutečné, jaká zvěrstva se na Zemi v průběhu věků děla, dějí a dít se bohužel budou..
Jedním z nich jsou i čarodějnické procesy, kdy většinou úplně nevinní lidé zemřeli a trpěli nepopsatelná muka při mučení. V našich krajinách, hlavně na Šumpersku, pod tyranem Jindřichem Františekem Bobligem z Edelstadtu, který nechal zmučit a upálit více než 100 osob, jež obviňoval z čarodějnictví a jejichž majetky si poté přivlastňoval.. Nemluvě o tom kolik lidí měl na svědomí v procesech, v rodném Slezsku...
A ačkoliv mnozí nevěřili ve vinu odsouzených, neudělali a neřekli nic, jak už to bývá, jelikož pan Boblig se těšil takovému jménu, kterého se báli všichni široko daleko a kdyby se mu někdo postavil, skončil by ihned na hranici taktéž.. Tak strašná a bestiální, psychicky narušená zrůda, jež toužila po větším a větším majetku a vlivu to byla..
Příběh je napsán velmi čtivě a člověk až do poslední chvíle doufá, že to skončí alespoň trochu dobře, ale bohužel... na konci je spoustu slz..
Drsný, mysteriózní, hororový a velmi napínavý historický psychothriller stojí za přečtení. Velice silný námět, náhled do zvrácené fanatičnosti víry a zamyšleníhodný příběh. I filmové zpracování stálo za to.
Neskutečné zvěrstvo .
Jak někdo může uvěřit lži a pomluvám aniž by si vyslechli i druhou stranu. Jasně chápu někteří měli strach z obvinění ale ti který mohli tomu zabránit byli líní a chtěli svoji pohodu a klid . Je smutné že nevěřili ani svému děkanovi a pochybovačnému advokátovi kterému šlo jenom po penězích věřili .
Šílená Bestie jménem Boblig .
Jedni se bály mu postavit ze strachu, - (dobře), ale ti který to opravdu mohli zastavit, ti radši uvěřili lžím,než aby se k tomu postavili a vyslechli je . A to jen proto ,že byli líní, měli rádi svoje pohodlí a klid. Bylo lehčí schválit, dát pečeť a podepsat. Nechápu, věřili víc podezřelému advokátovi než vlastnímu děkanovi.
"Knih není nikdy dost, pane." Mám zkušenost, Důstojnosti. Mnoho knih zatěžuje mozek." (str.64)
Dlouho jsem odmítal zatěžovat si mozek knihami od Kaplického. Historická literatura není zrovna můj šálek kávy. Nakonec jsem ozkoušel. Díky Kladivu zkusím i jiné ...
K této knize jsem se opět po několika letech opět vrátil a nacházel další přehlídnuté
Bohužel přesný obraz i dnešní doby. Opět strach se ozvat kvůli pravdě a všudypřítomná lež a podpora falešného systému pro moc a peníze.
" To není hřích, nalejvat břich. Pij, až se na zem svalíš. A když, cos vypil, zvrátíš, pij znovu, až se svalíš..." 85%.
Skvěle napsaná kniha, ale ten obsah. Několikrát jsem musel přerušit čtení, protože mi bylo špatně. Bohužel i dnes jsou někteří lidé schopní uvěřit kdejakému blábolu a v jeho jménu i konat zrůdnosti.
Velmi uspokojivé.
(SPOILER)
Tuto knihu jsem četla už kdysi dávno, a jelikož mne to tedy před lety docela dost bavilo, říkala jsem si, že si to připomenu. A tak jsem se pustila do audioknihy a opět to byl silný zážitek.
Matně jsem si pamatovala, že tahle kniha je obsahově hodně hutná a tíživá. A ten samý pocit jsem měla i tentokrát. Autor tu podává dost děsivý příběh založený na událostech, které se skutečně staly, a valí na čtenáře dost nepříjemný obraz plný bezmocnosti, strachu, bolesti na straně jedné a zároveň hamižnosti, touhy po moci a pocitu nadřazenosti na straně druhé. Obraz je to velice neutěšený, atmosféra nevlídná, dusivá - člověk s každou další stránkou tak nějak tuší, že to s postavami lepší nebude ale přitom pořád doufá, že se nějaká pomoc objeví.
Zároveň mne to přimělo přemýšlet nad tím, jak moc těžké to muselo v té době pro lidi být - žít ve strachu zasáhnout, když člověk měl pocit, že se lidem děje bezpráví (a že tam určité postavy věděly, že to, co se děje, je hrozně špatně). A přesto ze strachu lidé radši nezasahovali, aby se nestali dalším cílem pro inkvizici. Zároveň ten fanatismus, který postihl některé postavy, byl teda taky dost děsivý - je hrozné, jak snadno se někteří nechají strhnout. Zvlášť o to je to děsivější, jak moc je téma fanatismu aktuální i v dnešní době.
Kaplický tady předvádí mistrovské dílo. Kladivo na čarodějnice mi přijde jako jeden z klenotů české literatury a určitě si i v dnešní době zaslouží pozornost - ať už to čtete v tištěné podobě, nebo to posloucháte jako audioknihu. Já poslouchala audio v podání úžasného Pavla Rímského a bylo to úžasné. Za sebe moc doporučuji.
„Tolik neděl již celý kraj leží v hluboké tmě. Husté mraky zakrývají měsíc i slunce, neboť co je inkvizice než takový mrak? Jistě to však není na věčnost, jednou zase vyjde slunce a zlatými paprsky ozáří zemi. Ale proč je teď taková hrozná tma, jaký to má smysl?“
Strašlivá část naší historie skvěle popsaná v knize. Kdyby děj nebyl podložen skutečnými událostmi, řeknu skvělý horor. Ale takhle to člověka chytá za srdce a působí až úzkost. Film jsem viděla několikrát dávno v minulosti (podívám se teď po přečtení knihy znovu), doba, ve které vznikl jistě inkvizici připodobňuje k temnému období komunismu. Praktiky podobné, bezmoc a nespravedlnost tehdy vítězila. Opět zdůrazňuji-važme si doby ve které žijeme.
Štítky knihy
čarodějnice zfilmováno 17. století inkvizice katolická církev upalování čarodějnic právo útrpné perzekuce Velké Losiny čarodějnické procesyAutorovy další knížky
| 2007 |  Kladivo na čarodějnice |
| 1954 | Železná koruna I - Dobré srdce císařovo |
| 1977 | Veliké theatrum |
| 1956 | Čtveráci |
| 1976 | Škůdce zemský Jiří Kopidlanský |
Veľmi dobré čítanie, z ktorého vstávajú vlasy hrôzou.