Klára a Slunce
Kazuo Ishiguro
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535765/bmid_klara-a-slunce-661007459e2a7.jpg
4
523
523
Chápou umělé bytosti věci, které jejich tvůrcům unikají? Až doteď robotka Klára, umělý přítel generace B2, čekala ve výloze obchodu na puberťáka, jemuž by sloužila jako submisivní společnice. Přitom vůbec nepatří do výprodeje: snad trochu divně mluví a nerozumí plně souvislostem světa „tam venku“, zato je všímavá a má i solidní kapacitu emocí, byť stále neodpovídají běžné lidské spontaneitě. Pak se jí konečně poštěstí. V rodině dospívající Josie se však střetne s realitou z masa a kostí – dívka trpí nevyléčitelnou chorobou a zbývají jí poslední měsíce Noblesní britský nobelista Kazuo Ishiguro znovu tiše přitvrdil v kritice elitářství a diskutuje s odkazem Raye Bradburyho a Arthura C. Clarka o tom, kde hledat meze robotiky a kde kaňky na obrazu lidskosti. A mezitím jeho nejnovější svědomitá služebnice Klára bere publiku dech. S utkvělou vírou v solární pohon totiž hodlá požádat Slunce – odnepaměti považované za zjevení boží tváře –, aby její svěřenku uzdravilo. Bude to na spásu stačit?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2022
,
OneHotBook
Originální název:
Klara and the Sun, 2021
Interpreti: Klára Suchá
více info...
Přidat komentář
Bylo zajímavé číst knihu vyprávěnou v první osobě odosobnělou robotickou osobou. Tak nějak jsem si uvědomovala tu nemožnost stroje vcítit se do opravdových citů, emocí a nálad člověka jako takového. Zpočátku mě to hodně bavilo, postupně to na mě bylo celkem dlouhé a stále opakující a na konci jsem si uvědomila ten záměr... Perfektně to zapadlo do takového života neživota. Hra na něco co nelze obsáhnout byla dovršena takovým nic neříkajícím plynutím, v němž jde být do nekonečna a nic to nebude znamenat. Takové to použil jsem, využil jsem a zahodil... Smutné to vlastně bylo!!!
Nejdřív mě Klára nudila. Ona sama i její příběh. Ale ve druhé polovině všechno vygradovalo, náznaky začaly dávat smysl a etický rozměr knížky z (možná blízké) budoucnosti nabral na síle. Skvěle napsané, další rozměr tomu dala i vynikající audio verze.
Musím se přiznat , že mě to nebavilo, i když nápad byl zajímavý , pojetí bylo velmi podivné. Pro mě rozhodně ne. Nejlepší byl asi doslov.
Klára mě totálně znudila... líčí, zcela roboticky, svou existenci v obchodě a následně v rodině, která ji koupila - je to taková mozaika běžných věcí a konfliktů, za kterou jaksi něco bublá. Věřím, že minimálně část informací časem vytvoří komplexnější obraz, ale mám problém s pohledem robotky, která nic netuší o světě a snaží se pochopit jeho zákonitosti. Jazyk Kláry je přitom značně mechanický, v přímé řeči používá zásadně třetí osobu a její chování je prostě zvláštní, někdy se zasekne, jindy pronáší zdánlivě citově zabarvené poznámky, ale prostě jí to nevěřím. Možná tohle na tom čtenáře okouzluje - robot, který necítí a přesto jakoby cítí? Netuším, mě prostě Klára nesedla.
Když jsem se s vypětím sl dodrápala do půlky knihy, rozhodla jsem si přečíst nějaké recenze a dospěla jsem k názoru, že tato kniha není pro mne.
Já jsem si dlouho myslela, že Klara and the Sun bude něco jako film Her, takže jsem si Klaru automaticky představovala jako hot ženu. Po pár desítkách stránek mi došlo, že jsem se pomýlila nejen v žánru, ale i v samotné představě Klary. Klara není krásná sofistikovaná robotka, ale přitroublý přisluhovač pro teenagery. Ukázalo se, že já velmi špatně nesu přitroublé AI. Proč Klara vůbec nechápe, jak funguje svět? Jak má pak pomáhat lidem? Proč jsou lidé, kteří s ní sdílí svět /a tudíž musí znát její (ne)schopnosti/, ochotní jí asistovat v jejich random nesmyslných nápadech? A všeobecně - jakou pomatenou dystopii beze smyslu v této knize lidé žijí? Toto a další nezodpovězené otázky jsou tím, co ve mně po této knize zůstane.
Nikdy jsem ještě nečetla knihu na podobné téma. Svět je zde popsán z pohledu Kláry, která je robotka. Zajímavě zpracované.
Tohle jsem tedy opravdu nečekal. Ke knize jsem se dostal úplnou náhodou, když jsem hledal knihy od Murakamiho a prodavačka mi doporučila tohle. No, je to úplně něco jiného...
Každopádně příběh velmi poutavý. Postupně se příběh Kláry z prodejny rozvíjí až do neskutečného dramatu, kdy se čtenář postupně dozvídá až hrůzné postapokaliptické jevy nedaleké budoucnosti.
Výborně vykreslené a vystavené drama.
Tohle byla lahůdka přesně pro mne! Nevím, proč mě tak fascinuje umělá inteligence, roboti, androidi a klony, kolik už jsem na toto téma přečetla knížek! Vždycky je v těchto námětech tajemství a zároveň vyjádření, v čem spočívá lidství.
Moc se mi to líbilo. A výborný doslov. Hlavně pro čtenáře, kteří tu v komentářích naznačují, že to či ono nepochopili. Autor je právem držitel Nobelovy ceny za literaturu.
(SPOILER)
Ishiguro umí nastolit atmosféru a nedovysvětlenost dílčích pravidel, kterými se svět budoucnosti řídí, nevnímám jako pohoršující okolnost.
Nejzajímavější byl pro mě aspekt toho, jak se u Kláry vyvine princip víry. Stejně jako u člověka přichází z nedokonalého pochopení fungování světa. Za mě je to stěžejní myšlenka téhle knihy, na kterou budu ještě dlouho myslet.
*posloucháno jako audiokniha*
Mám z Kláry a Slunce poněkud rozporuplné pocity. Na jednu stranu obdivuji řemeslnou stránku věci, kde fakta prosvítají mezi řádky a zdánlivě nevýznamné příhody mají následně zásadní následky. Na stranu druhou jsem tuto stopáží krátkou audioknihu poslouchala asi měsíc. Začátek mě zaujal, konec bavil, ale prostřední třetina se neuvěřitelně táhla a nudila mě. Chápu morální otázky, které měla kniha nastolit, ale přílišná Klářina naivita a neinformovanost mi připadá málo uvěřitelná. Přiznávám, že jsem od díla nobelisty čekala trochu víc. Bezesporu musím ale pochválit zpracování audiopodoby. Nejen skvělou interpretku, ale i ruchy a doprovodné zvuky, které dodaly textu další rozměr.
Kdo bude hledat sci-fi román s antiutopieckým příběhem, bude zklamán. Ten kdo bude hledat knihu plnou emocí, kde figuruje UI bude nadšen.
První beletrie, co jsem přečetla anglicky a zpětně hodnotím, že mi nějaké pointy asi sem tam proklouzly - ale pochytila jsem dost na to, aby ve mně Klára a Slunce zanechala velkou stopu. Zvláštní, melancholický příběh o člověku, lidství a přístupech k životu očima robotky, která se svět lidí uměle učí, aby mohla sloužit jako kamarádka těžce nemocné dívce. Spousta střetů, spousta podnětů k zamyšlení. Doporučuji k přečtení i čtenářům, co jinak sci-fi nevyhledávají, což je i můj případ. Na sci-fi je tam toho spousta (v budoucnosti možná až moc) reálného.
(SPOILER) Nemohu sdílet nadšení. Spíš by mne zajímal ten dystopický svět, kde jsou někteří patrně operativně "povyšováni", jiní lidé "nahrazování", žijí pak v ozbrojených komunitách, na světě jsou stále stroje bez filtru pevných částic a na skládce roboti bez vymazané paměti... roboti s myslí pětiletého byť laskavého dítěte, kteří přesvědčí svéprávnou osobu k poškození cizího majetku ;-)
Ishigurovy romány jsou podivně "hluché", jako bych se díval na film bez hudebního podkresu: z Kláry a Slunce jsem trochu zklamán, Klára je spíše interaktivní robotická hračka pro děti na solární pohon než UI (několikrát se v textu zmiňuje vysavač, asi se myslí taková ta malá věc ve tvaru disku na kolečkách, co jezdí sama po bytě);
podobně jako v románu Neopouštěj mě i v tomto vyprávění nalézám spoustu nelogičností až pitomostí, ač je vyvažuje vysoká míra nedořečenosti (co je podstatou povýšení privilegovaných? v čem spočívá, že se jejich proměna nepovede?);
pozoruhodný je popis způsobu vnímání Kláry/UI a hodně dobrý je závěrečný etický apel (jak "umírá" solární robot?), ovšem chybí tu samotný proces učení (není logické, aby UI měla o světě tak zkreslené, resp. jednostranně vyhraněné představy); linka naznačující dokonalou imitaci lidského vědomí umělou inteligencí a jejich vložení do jakéhosi biorobotického těla bohužel vyšumí doztracena, škoda
Uplne mne to pohltilo. Pribeh, styl vypraveni, postavy, realie I to, ze se dej nevysvetluje polopaticky, ale postupne se odkryvaji ruzne pohledy na vec.
Já jsem si dlouho myslela, že Klára a slunce bude něco jako film Her, takže jsem si Klaru automaticky představovala jako atraktivní ženu. Po pár desítkách stránek mi došlo, že jsem se pomýlila nejen v žánru, ale i v samotné představě Klary. Klara není krásná sofistikovaná robotka, ale přitroublý přisluhovač pro teenagery. Ukázalo se, že já velmi špatně nesu přitroublé AI. Proč Klara vůbec nechápe, jak funguje svět? Jak má pak pomáhat lidem? Proč jsou lidé, kteří s ní sdílí svět /a tudíž musí znát její (ne)schopnosti/, ochotní jí asistovat v jejich random nesmyslných nápadech? A všeobecně - jakou pomatenou dystopii beze smyslu v této knize lidé žijí? Toto a další nezodpovědné otázky jsou tím, co ve mně po této knize zůstane.
(SPOILER)
Knihy Kazuo Ishigura na mě mají zvláštní vliv (tato je moje čtvrtá). Nepropadám nadšení, ale po přečtení jsem - jak to říct… rozhozená?
Po četbě se mi knižní příběh dál převaloval v hlavě a nešlo ho z ní vyhnat. A tak to mám se všemi knihami autora. Nejednoznačné, spousty věcí skrytých, nejasných, dvojznačných, spousty věcí musíme domýšlet… a přemýšlet.
Milovníci „pravé“ sci-fi budou možná zklamaní, viz některé komentáře. Pochybuji, že by kdy v budoucnu roboti byli něco jako Klára… Umělý přítel pro osamělé teenegery, vzhledem možná velmi, velmi podobný člověku, ochotný poskytnout kdykoliv laskavost, pomáhající, soucítící, myslící, obávající se, a přesto tak jinaký, že by ho člověk mohl bez mrknutí oka a výčitek svědomí převážet v kufru auta nebo postavit mezi domácí spotřebiče do komory pod schody, a vše by bylo OK. Úpéčko, které má tak zvláštní, skoro dětské představy o fungování světa…
A opět, jako vždy, přehlídka zvláštních mezilidských vztahů, jejichž skutečná podstata je ale skryta mezi řádky v běžné konverzaci. Zvláštní depresivní budoucnost, kde tzv. pozdvižení znamená úspěch, kariéru, ale i riziko.
Dlouho budu mít asi v hlavě ten konec ve sběrném dvoře. Anebo obraz Kláry, obětavě se prodírající vysokou trávou cestou do stodoly na obzoru, kam v její představě Slunce, ten úžasný objekt poskytující výživu a laskavosti, chodí spát.
Vyzdvihuji výborný překlad Aleny Dvořákové.
Od autora jsem v minulosti četl knihu MALÍŘ POMÍJIVÉHO SVĚTA, kterou jsem si přečetl na doporučení jedné natáčející, která byla z knihy nadšená. I když jsem pochopil, co chtěl autor tímto příběhem říci, nebyl jsem touto knihou úplně nadšený a knihu jsem hodnotil na 3*.
Po dlouhé době jsem se začetl do další autorovy knihy – KLÁRA A SLUNCE, kterou bychom mohli zařadit do žánru sci-fi. Kniha má 6 částí.
Hlavní postavou je vyřazená robotka KLÁRA, jejímž úkolem je starat se o dospívající dítě, které je vážně nemocné. Klára má pokročilou umělou inteligenci a skvělé pozorovací schopnosti.
Kniha se mi líbila. U knihy je nutné více přemýšlet. Román má přesah a čtenářský zážitek se dostavil.
KAZUA ISHIGURA jsem docela dlouho opomíjel, a to byla asi chyba. Časem vyzkouším další autorovy knihy.
Oceňuji, že se v závěru knihy nacházel doslov – NADĚJE NA ZÁZRAK, kterou napsala Alena Dvořáková.
Štítky knihy
roboti anglická literatura umělá inteligence, AI nevyléčitelně nemocní
Autorovy další knížky
| 2018 |  Neopouštěj mě |
| 2017 | Pohřbený obr |
| 2010 | Soumrak dne |
| 2022 | Klára a Slunce |
| 2019 | Vybledlá krajina s kopci |
Tento citlivý příběh dotýkající se otázky budoucnosti lidstva v podání robotky Kláry mě okouzlil jak svým námětem, tak i způsobem vyprávění, v němž se autorovy japonské kořeny nezapřou. Ačkoli jsem byla z počátku na vážkách z toho, jak moc je Klára na robotku -až lidsky- vnímavá, později mi došlo, že přesně to bylo záměrem autora, tedy poukázat na paradox lidskosti stroje a naopak chladnosti člověka. A přece jenom, jak je v knize hned několikrát řečeno, přesně v tom se výjimečná Klára od ostatních úpéček odlišuje. Kniha jako taková má z počátku pomalejší tempo, v druhé polovině však nabere spád a to, co se předtím zdálo podivné či nelogické, do sebe najednou krásně zapadne.