Klaun
Iulian Ciocan
Ve svém satirickém pohledu na současnou společnost Iulian Ciocan, dnes přední moldavský spisovatel, pokračuje v kurzu nastoleném předchozími romány. V Kišiněvě se přes noc objeví tajemná filantropická nadace s názvem Převod hříchů, kde lze za zpověď ze svých dobře ukrytých dávných špatných skutků přijít k větším finančním částkám. Je možné, že to opravdu nemá žádný háček, nejde o příznačné zaprodání vlastní duše a upsání se ďáblu? Absurdní fraška s fantaskními prvky, svým námětem připomínající Bulgakovova Mistra a Markétku, všudypřítomnými vranami a tajemnými úmrtími, chamtivými lidskými postavičkami a velkým mocným oligarchou si pohrává s představou, jaké to je beztrestně si pohrávat s lidskými osudy. Měli byste důvěru v instituci, kde by vás hned při příchodu vítal obraz třetihorního predátora trhajícího na kusy dinosaura?... celý text
Přidat komentář
Mysteriózní postava klauna (líbí se mi jeho nejasný popis: červená baseballka, špinavé šedivé vlasy, chování podvodníka, trickstera), který lidem dává cash za to, že mu v kanclu jeho nadace (s obrazem masožravého dinosaura požírajícího býložravého dinosaura) svěří a prodají svoje hříchy vede k destabilizaci společenského života v Kišiněvě, protože hodně lidí se zkrátka vybodne na svoji práci, nebo začnou konečně být upřímní k lidem, kterým dříve zobali z ruky, protože je potřebovali, v kterémžto případě jde o trefnou ukázku klasického pokrytectví, které můžeme spatřit všude. Líbilo se mi, jak řada kapitol končila smrtí postav, které "lehce nabydou, aby ztratili ještě víc" a fakt, že se něčemu vyhnou, jako třeba penězům od klauna, je vlastně taky nespasí za jejich hříchy. Konstantní přítomnost vran dodává pochmurný nádech, až "zastíní oblohu do temnoty". Není tu jediné postavy, která by nebyla bez poskvrny, což odpovídá; jediní andělé a světci jsou ti, které si utvoříme v naší hlavě, tahle idealizace je obvykle zakořeněná v nevědomosti (nejsme při tom, nevíme třeba, co dělá polovička tehdy a tehdy) a tak obvykle, když žijete v perfektním ne-konfliktním vztahu, velice často je to z pouhé (často dobrovolné, naivní) nevědomosti. Někdo jako klaun je pak kýžený katalyzátor pravdy. 7/10
Opět skvostná satira nebo spíš groteska v té nejlepší východoevropské tradici s příměsi magického realismu, jak si představuje například Michail Bulgakov.
Neznám moldavské reálie ani tamní společenskou situaci, zřejmě nic moc, vesměs asi bída a deprese, ale Ciocan umí současný a zřejmě dost bezútěšný stav Moldávie (kde lze zpeněžit i hříchy) skvěle popsat, a to s patřičnou nadsázkou jako málokterý spisovatel.
Je skvělé, že nakladatelství Dybbuk systematicky vydává další romány Iuliana Ciocana v překladech Jiřího Našince. Doporučuji.
Štítky knihy
moldavská literaturaAutorovy další knížky
| 2021 |  A ráno přijdou Rusové |
| 2020 | Srdcová dáma |
| 2009 |  Než zemřel Brežněv |
| 2015 | Svet podľa Sašu Kozaka |
| 2023 | Klaun |
Tohle byla už druhá kniha od autora, kterou jsem četl. A nezklamala mě, autor píše originálně, vkládá do textu zajímavé myšlenky a jednoduše to není jen tak nějaký brak na stokrát ohrané motivy. Kniha vás donutí přemýšlet, děj se odehrává v Kišiněvě, ale lidské vlastnosti na které autor poukazuje, jsou platné univerzálně po celém světě a v Česku obzvlášť.
P.S. A líbí se mi jak Dybbuk knihy od autora tiskne. Obálka bez matného nebo jiného polepu, jen čistý papír, minimalistický design. Ale za to v pevné vazbě. Mám za to, že ostatní nakladatelství by sáhli spíše po brožované obálce, zato s kýčovitým obalem s různými ,,efekty".