Klaun Šalimar
Salman Rushdie
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23798/bmid_klaun-salimar-Sj5-23798.jpg
4
50
50
Když je na prahu losangeleského domu své dcery zavražděn někdejší hrdina protinacistického odboje a velvyslanec USA v Indii Maximilian Ophuls, vše nasvědčuje politickému pozadí činu, jehož pachatelem je Ophulsův osobní řidič „klaun Šalimar“, muslimský rodák z Kašmíru. Navzdory Ophulsově významné roli v protiteroristických aktivitách americké vlády se však ukáže, že motivy vraždy jsou výhradně osobního rázu: jejich ztělesněním je čtvrtá z klíčových postav, jejíž osud, úzce spojující oba muže, je spolu s nedávnou tragickou historií Kašmíru klíčem k celému příběhu. Tak jako ve svých předchozích knihách, i v Klaunu Šalimarovi vede Rushdie široce rozklenutý románový děj s charakteristickou suverenitou a jazykovou invencí až k samému závěru své „písně smutku i naděje“, reagující na neklidnou tvář dnešního světa.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , PasekaOriginální název:
Shalimar the Clown, 2005
více info...
Přidat komentář
Tak jsem to tedy dočetla, ale byl to boj. V recenzích psali, že má kniha velmi pomalý rozjezd, ale já bych spíš řekla, že byla pomalá celá…
Standardně dávám knize tak 60 stran a když mě nezaujme, odkládám ji. Klaun Šalimar mě začal bavit až na straně 170 z celkových 380. Jenže zábava trvala jen asi 50 stran, potom zase chvíle nudy a od strany 300 do konce už zase dobré.
Normálně bych opravdu tak dlouho nevydržela, ale celou dobu jsem si říkala: Je to Rushdie, to prostě bude skvělé. Teď po dočtení knihy si to už ale nemyslím. Bez přečtení této knihy bych se v klidu obešla.
Nicméně: závěr knihy byl opravdu strhující a na těch několik desítek posledních stran se pro mě kniha stala neodložitelnou. Celkově by ale mohla být kniha kratší a bez tolika pro mě zdlouhavých a nudných pasážích o politice.
Rushdie děj postavil na jakémsi protikladu minulého ráje (jímž je Kašmír v době mládí hlavních hrdinů) a současného pekla terorismu. Román je široce rozkročen jak časově (odehrává se před druhou světovou válkou i během ní a pak až do devadesátých let), tak i prostorově (Kašmír, Štrasburk, Londýn, Los Angeles). Hlavní příběh je v podstatě jednoduchý a točí se kolem lásky, zrady a pomsty. Ústřední postavy jsou čtyři – Nomán Šer Nomán řečený klaun Šalimar, jeho životní láska Bhúmi Kaulová alias Búnyi, americký velvyslanec Maximilian Ophuls a jeho nemanželská dcera India alias Kašmíra, kterou zplodil právě s krásnou tanečnicí Búnyi, která Šalimara zradila. Šalimar se chce pomstít, nejdřív se z něj ale stane nepolapitelný zabiják ve službách teroristů. Román začíná v Los Angeles na počátku 90. let, kdy Šalimar zavraždí Maxe Ophulse.
Román vyniká nabitým a barvitým dějem a opět prokazuje, jaký má Rushdie úžasný vypravěčský dar, který dokáže zastřít i občasnou schematičnost a povrchnost postav i příběhů i jejich někdy až příliš okatou symboličnost (viz jen jména India a Kašmíra). Zatímco postavy Šalimara i Búnyi jsou trochu matné a jejich jednání možná trochu nepochopitelné či málo propracované, postavy Maxe Ophulse, jeho manželky Peggy a jeho dcery Indie alias Kašmíry jsou plnokrevné, bohaté a barvité (stejně jako několik dalších vedlejších postav, např. rodiče Šalimara nebo otec Búnyi). Zejména Maxova minulost ve válečném Štrasburku a jeho působení v odboji proti nacistům (kdy se také seznámí s podobně činnou Peggy) je jakýmsi „románem v románě“, napínavým příběhem, který ve stručnosti ukazuje i pozoruhodnou historii jednoho z „hlavních“ měst dnešní Evropy. Max je poživačný hlavně co se týče žen a na tuto poživačnost doplatí i jeho kariéra velvyslance v Indii. Příznačné je, že zatímco Šalimar i Búnyi si sami změní jméno, India své pravé jméno nezná a musí jej hledat; vždy však cítila, že jméno India není její, že jí nepatří, není s ním spokojená. Musí hledat samu sebe, svůj příběh, své kořeny: a to pochopitelně i v zemi svých předků, tedy v Kašmíru, který už dávno není tím, čím býval, ale naopak nebezpečným územím vzbouřenců, teroristů, vojáků a zkorumpované policie. V románu samozřejmě vystupuje celá řada dalších postav, zejména obyvatel dvou kašmírských vesnic, kde se odehrává podstatná část dramatického děje. Rushdie má ještě jeden velký dar, a sice schopnost vytvořit určité alegorie především tím, že se inspiruje starými indickými legendami a příběhy, že k nim odkazuje, cituje je, pozměňuje nebo je i paroduje (ať už skrytě či zcela otevřeně). Čtenář neznalý všech těchto odkazů (část z nich mu mohou zprostředkovat vysvětlivky na konci knihy) bude bohužel o některé významy ochuzen, ale na to jsme si už museli u Rushdieho zvyknout. Ovšem vynahradit to zase může jeho „magický realismus“, kterého je v románu dostatek. Děj pak místy právě tím odkazem ke kouzlům a legendám přerůstá až v jakousi novou mytičnost. Rushdie ukazuje svět plný násilí, terorismu a náboženského fanatismu; je to obraz temný, pesimistický, ale bohužel pravdivý a aktuální. Jak říká jedna z postav – Peggy Ophulsová: „Člověk chce, aby svět byl takový, jaký není. – Drží se naděje. A pak se s tím musí smířit. – Berme svět takový, jaký je, co říkáte?“ (s. 206) Rushdie zaujímá postoj možná i provokativní, a to je dobře: „Zase ty náboženské metafory. Nutně potřebujeme vytvořit nové metafory. Metafory pro svět bez Boha.“ (s. 26)
Klaun Šalimar byl přijat vesměs poněkud vlažně. Jistě, vrcholů Dětí půlnoci či Hanby se dosahuje znovu těžko, ale román příznivce Rushdieho zřejmě nezklame (na rozdíl od předchozí Zběsilosti), protože přináší právě to, na co jsou zvyklí a co od „svého“ autora očekávají; a to přece není málo. Rushdie si stále udržuje vysoký standard a právem patří mezi přední současné světové spisovatele s velkým vypravěčským darem a s citem pro jazyk, jehož každá nová kniha zaslouženě vyvolává velkou pozornost.
Hlavním hrdinou je téhle knížky není až tak titulní hrdina, ale samotný Kašmír. Bývalý ráj, o který se přetahují Indie s Pákistánem a Čínou, a pomalu ho tak mění v peklo. A klaun Šalimar a ostatní hrdinové tohoto příběhu se mění spolu s Kašmírem, nic jiného jim nezbývá. A není to k lepšímu, jak by taky mohlo.
Jako vždycky u Rushdieho, je to krásně napsané a čtení si užijete. Vyprávět on prostě umí a je to vždycky zážitek, když se vám některá z jeho knih dostane do ruky. Já za jeho nejlepší dílo považuju Děti půlnoci a na opačném konci mám jeho nejznámější knihu, Satanské verše, která mě hodně zklamala. V téhle škále je Klaun Šalimar rozhodně blíž k Dětem půlnoci, je to dobrá kniha a neuděláte chybu, když se do ní pustíte.
Další skvělá kniha od Rushdieho, četla jsem předtím Děti půlnoci. Klaun Šalimar je na čtení o něco jednodušší, není tam tak moc politických pasáží, které mě moc nebaví. U Rushdiho mě trochu rozčiluje, že můj intelekt je určitě omezenější než u autora :-)
Obyčajne dávam knihám šancu maximálne 60 strán, u tejto knihy som urobil výnimku 120 a dobre som urobil. Môj exemplár knihy mi však umožnil dočítať len po stranu 378., pretože dvojlist 379-382 v ňom chýba, takže som sa vlastne nedozvedel, čo sa stalo Kašmíre v jej dome. Smola. Ak by mi niekto vedel poslať skeny vyššie uvedených strán, budem vďačný, ak mi napíše správu. Vopred ďakujem!
Snad jen že pokud někdo máte problém se do tohoto díla začíst, tak vězte, že já jsem na tom byl stejně. A rozhodně jsem nelitoval, že jsem vydržel.
Le Magnifique! Neviem komu tých päť hviezd vlastne dávam, či autorovi, alebo skôr prekladateľom, lebo ten preklad je skutočne skvostný! Citlivý, vychytávajúci všetky nuansy českého jazyka, zdôrazňujúci jeho krásu. Doslova som sa kochala tým, ako text nádherne plynie. Klauna Šalimara možno zaradiť medzi typické Rushdieho romány - rozsiahla bichla, ktorej čítanie nejaký čas trvá, čo len podtrhuje Rushdieho výnimočný rozprávačský talent, bez ktorého by nedokázal upútať pozornosť čitateľa na tak dlhú dobu, pomerne jednoduchá dejová línia príbehu a postupné rozmotávanie jeho tajomstiev, typické napínanie až po poslednú vetu, veľmi jasné vyjadrenie názoru na problematiku, predostretie morálnych otázok, prostredníctvom ktorých Rushdie nastavuje čitateľom zrkadlo, a tiež viacero motívov a kontrastov (Kašmír verzus civilizovanejší svet, moderné a tradičné, fikcia a realita). Svet mágie, rozprávok a ilúzii, striktne vyhradený len jednému z opisovaných protipólov však presakuje aj do pragmatizmu a reality druhého protipólu a dáva mu inú príchuť. Rushdiemu sa podarilo vytvoriť vedľa seba akúsi podivnú symbiózu týchto dvoch protipólov. A ja som sa opäť raz nechala celkom pohltiť, rozptýliť, okúzliť, strhnúť práve tou všade presakujúcou krásou magična, ktorej sa nikdy neviem dostatočne nabažiť.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Děti půlnoci |
| 2015 |  Satanské verše |
| 1990 | Hanba |
| 2018 | Zlatý dům |
| 2010 | Čarodějka z Florencie |
Kašmír Kašmířanům... Na pozadí neklidných dějin Kašmíru vystavěl Rushdie příběh kulturního a náboženského střetu Východu a Západu vycházející z tradičních rolí chudého islámského kraje a bohatého zkaženého amerického světa. Časová osa se táhne od druhé světové války až po 90. léta, což je ambiciózní rozměr... Do revolučního děje přitom významně promlouvají Rushdieho oblíbené prvky magického realismu, které příběhu dodávají na temné osudovosti. Zvlášť když slovo dostanou teroristé a zbraně ve jménu Boha. Je zajímavé, jak kacíři (skuteční) zneužívající jméno boží k mučení a zabíjení svých nepřátel (domnělých) na pouhopouhém základě jiné národnosti a víry, ale i svých bližních, mohou přežívat v takovém bludu, a přitom v klidu se svým svědomím... jenže násilí a šíření hrůzy se stalo celonárodní modlou. Svůj život tak horliví muslimové prosytili nenávistí a honem na kacíře, až se sami stali nekrutějšími posly ďábla. Ó nikoliv, Západ není rájem na zemi ani prost násilí, zbraní a všeho, co s tím souvisí. Zcela zásadní je ale odlišná motivace k násilí, absence státního teroru a možnost svobodně žít, konat, cestovat, mluvit... nebo se dovolat spravedlnosti.
Klaun Šalimar vyrůstající v prostředí, kde se násilí stalo všední záležitostí, nadto se svou vlastní osobní mstou, je přes očekávanou komičnost cirkusové role smutnou postavou příběhu, zdaleka však ne jedinou. Jeho životní láska, Búnyi, nebo také India nebo spíš Kašmíra, se v temném příběhu snaží najít sebe sama, své kořeny, svou rodinu. Rushdie se pohybuje na zlomu lásky a nenávisti, téměř nic mezi tím. Potměšilost Rushdieho je do očí bijící. Známe-li je ale jeho osobní příběh, není to až tak překvapivé. Taky není žádným překvapením, že v muslimském světě náboženského fanatismu je žena tím největším prokletím. Pro sebe, rodinu, vesnici... Muži se sami postavili do nedůstojné role psů uvázaných na řetěze s náhubkem, kteří se můžou utrhnout kdykoliv, když kolem projde žena a jsou z ní vidět víc než jen oči, ideálně ani to ne. Klaun Šalimar stojí za přečtení.