Klaun si povídá s Bohem
Jiří Suchý
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/362315/mid_klaun-si-povida-s-bohem-Pif-362315.jpg
4
96
96
Jiří Suchý je člověk mnoha profesí. Zpěvák, divadelník, básník a výtvarník, kterého zná u nás snad každý. Ne každý ale ví, že jeho hudební kariéra, jak sám říká, začala v pražském kostele svaté Anežky České, kde jako malý hoch ministroval a zpíval ve sboru. V posledních několika letech se Jiří Suchý otázkami víry zabývá intenzivněji a své hovory s Bohem zachytil v malé knížce. Se svým typickým humorem i nadhledem se v ní věnuje úvahám o existenci a neexistenci Boha, jaká je jeho podoba a jak jej oslovovat. Rovněž uvažuje o poznávání krásy i významu slova slovo... a Božích přikázáních. Snaží se, jak sám píše, dopřávat si potěšení z hledání dobrodružné cesty k Tajemství v naději, že by jeho uvažování mohlo posloužit jako inspirace těm, kterým toto potěšení nepřišlo na mysl.... celý text
Přidat komentář
J. Suchého nijak zvlášť nevyhledávám, jeho styl se mi moc nelíbí. Takže forma mě moc nezaujala. Ale obsah to převážil.
Myšlenky mi sedí a hodně se mi líbí.
Jsem dle pana Suchého "cosista" a musím říct, že je to konečně slovo, které se mi líbí a vystihuje můj postoj k víře. Moc si pana Suchého vážím. Za jeho slova, jeho sepsání myšlenek a myšlenkových pochodů. Je to úžasné počteničko, když má někdo dar vyjadřování a vtipného popisu třeba toho, kolik se na špičku jehly vejde andělů.
Čtu teď hodně knihy o víře, od farářů, jeptišek a stále hledám... Zajímá mě všechno, potřebuji porozumět, ale pořád jsem ve fázi "Cosi". Děkuji panu Suchému, že mi to vše naservíroval, zase trochu jinak.
„Díval jsem se z vikýře na půdě a pozoroval jsem přelet letadel (…). A tu jsem uviděl, jak se letounům počaly od trupů oddělovat bomby, protože byla válka. A pak zazněl děsivý třeskot explozí a za chvíli na to se panoráma města ponořilo do tmavého kouře. Bylo to první absurdní divadlo, které jsem viděl ...“ (J. Suchý, 2006)
Možná, že to byla i tato jedna z dávno minulých, ovšem velmi intenzivních, zkušeností, které pana Suchého nasměrovaly k, až neskutečně poeticky lehkému, nostalgicky retrospektivnímu, komediálně laskavému a hravostí jazyka oplývajícímu rozjímání o zásadních životních otázkách, anebo, jinak řečeno, k rozjímání nad nepřeberným množstvím „možná, že“, protože, jak říká pan Suchý … „každý člověk je vlastníkem nějakého svého „možná“, i ten, který místo toho říká „jistě“ (ať už, „jistě ano“ nebo „jistě ne“)“ … každopádně, ze všeho toho rozjímání (pochybování) lze vyvodit asi jediné slovo o němž se pochybovat nedá … „nevím“ – a tak si ho dobře zapamatujte!
A pak už se můžete pustit do čtení! Věřte, že u pana Suchého, ať už napíše cokoli, je vždy výsledkem jazykově dokonalý projev!
Já si toto na první pohled převážně nevážné povídání vybrala s sebou na dovolenou, a vůbec to nebyla špatná volba, možná právě naopak, o vážných věcech jsem tak mohla chvíli přemýšlet s perspektivou „prázdné mysli“ – nevím, jak jinak byste nazvali ten čas nicnedělání a duševního i fyzického odpočinku na sluncem vyhřáté pláži, každopádně mi umožnila nechat působit všechna ta pravděpodobná i nepravděpodobná slova a vyjádření trochu jinak – nejspíš právě tak, jak byla určena … nic od toho neočekávejte a vezměte si z toho, co chcete … vždyť si jen klaun povídá s Bohem!
O povaze pokušení (pokoušení ďáblem a principech zla) …
„FAUST: (…) Ďábel je pro mě princip zla, lidskou fantazií per-so-ni-fi-ko-va-ný! Princip zla, nic víc.“ … to proto je Suchého Faust tak (jak jinak než) legračně absurdní … podepíše kontrakt s ďáblem, v jehož existenci nevěří, povídá si s ním, a přitom mu tak krásně říká, že neexistuje .
O fungování vyšší moci ( o Její – Jeho - Onoho … kdo, jak to cítí, račte si vybrat … podobě, ale především o oné samotné Existenci!) ...
A tady s panem Suchým víc než souzním, když říká, že se mu vždy příčila představa antropomorfizovaného Boha – „jakožto vyšší moci, který je vyobrazen v bílém rouchu a s šedivým plnovousem“ :-).
„Mám respekt před tou neznámou Veličinou, kterou mnozí popírají, protože mají za to, že vědí všechno. A tento respekt mně, který si myslí, že neví skoro nic, nedovolí jakoukoli antropomorfizaci čili zpohádkovění Boha. Já prostě potřebuju mít Boha dlícího mimo lidské chápání, protože jen tak můžu akceptovat jeho existenci.“
Představa transcendentní Existence je fakticky blízká té mé představě!
Ale o tom tu psát nechci, ale spíš o tom, jak zlehka autor uchopil všechny ty možné představy – a že jich je, co je lidí na světě! Jak jemně a ve své podstatě prostě (jak se na klauna patří) vysvětlil tu svou představu, kterou komediálně laskavě zasadil do kontextu milionů dalších, protože víra nejspíš (jsem o tom také přesvědčená) nemá stejně, jako samotná Existence, jeden směr, ale nekonečně mnoho směrů, nemá hranice ani žádné mantinely – to jen lidé se je neustále snaží objevit, „vykolíkovat“ prostor …
… a z toho pak vychází všechny ty spory a třenice, jejichž výsledkem je (a to se nezměnilo od úsvitu dějin dodnes), že vize zmoudřelého lidstva je asi tou nejvíc komediálně absurdní představou.
Krátké úvahy nad tématy, o kterých člověk čas od času přemýšlí. Někdy se člověk pousmál, jindy se mu červíček zavrtal do hlavy....
Pan Suchý se krásnou češtinou zamýšlí nad vírou a Bohem. Knihu jsem četl až jako druhou v pořadí, první jsem četl její pokračování. A musím přiznat, že právě to její pokračování se mi líbilo daleko víc. Určitě se ale chci k této knize s odstupem času vrátit.
Jsem zvídavá. Ačkoliv jsem ateista, zajímají mě principy různých náboženství a myšlenkové pochody lidí, kteří v Boha (či Bohy) věří. Jsou pro mě už po mnoho let záhadou. Stále hledám rozuzlení. Proto jsem sáhla po této knize, v domnění, že si rozšířím obzory a dozvím se něco nového (btw, tuto knihu jsem objevila v jednom videu na doporučení farářky Martiny Viktorie Kopecké). Ale bohužel kniha mě nijak neoslovila a neobohatila. Je to změť otázek, myšlenek… tzv. pelmel… A vyústění žádné. Vůbec nechápu, k čemu takovéto úvahy byly vydané. Pana Suchého mám ráda, ale kdyby to napsal někdo, kdo není veřejně známý, tak to nikdo nevydá, protože by to nikdo nečetl. Tady v tomto případě platí 100%, že jméno autora prodává. Překvapilo mě, že pan Suchý je silně věřící křesťan. Ačkoliv tvrdí, že ne, že stále pochybuje nad mnoha věcmi, tak mnohokrát v knize ukázal, že je. Vadilo mi, že se dost naváží do ateistů. Tvrdí, že mu vadí jen ti militantní (bojovní), ale nicméně v závěru knihy ukázal, že je neochvějně přesvědčený o své pravdě (že Bůh existuje) a nemá rád žádné ateisty, protože jsou hloupí, nic nechápou a nedokážou správně argumentovat. Uff…
Velmi obohacující dílko. Suchého úvahy mě vedly k mým vlastním. V mnohém jsem překvapivě s jeho postoji shodla. Nesouhlasila jsem se vším. To co mi nesedlo jsem si tak nějak sama přebrala a zodpověděla po svém. Oceňuji nádhernou práci s jazykem a nezaměnitelný humor Jiřího Suchého, u knihy jsem se i smála přestože, rozebírá vcelku vážná témata. Moc se těším na pokračování.
Nádherná kniha plná zajímavých myšlenek, postřehů a hraní si se slovy způsobem, jakým to před panem Suchým zvládal pan Werich. Moc jsem si knihu užila.
Že bude tahle kniha prostě a jednoduše krásná, jsem více než tušil podle ukázek z ní, které Jiří Suchý při různých příležitostech v rozhlasu i jinde četl. Rád jsem si teď konečně svoji domněnku potvrdil. Moudře vtipná zamyšlení na téma víry jsou psána opravdu upřímně a od srdce a krásně se čtou. Je radost ocitnout se v hlavě autorově a moci s ním tak nádherně hloubat.
Pan Jiří Suchý je charakteristická figura na komediantské scéně, mám ho rád. Ve své knize otevírá svoje myšlenky světu, což oceňuji ( jeho mysl mě totiž zajímá ). A zase mě několikrát ( jako už tolikrát ve svých hrách .. ) rozesmál a vnukl mi podnět k dalšímu uvažování ( třeba "kde a jak vzniká v naší hlavě nápad .. ? Co to vůbec je?" ).
Naposloucháno jako audiokniha v podání samotného autora, což mnohem více umocňuje tento zážitek. Ať už jste věřící či ateisté, přicházející otázky kolem víry vás musejí vtáhnout do té vaší pravdy či pochybnosti (podle toho, na které straně stojíte). A i když se odpovědí nedočkáte (protože když začnete uvažovat selským rozumem, přichází stále více se stupňujících nejasností), neznamená to, že by to bylo čtení zbytečné. Ba naopak. Uvážíme-li autorův úctyhodný věk, i to, že na knize pracoval bezmála 15 let, o něčem to svědčí. Zvláště pak u člověka tak inteligentního, jehož vyjadřování se k čemukoliv, jeho úžasným "rukopisem" nejen v knihách, ale i textech, je klenotem českého jazyka. Pět hvězdiček nestačí.
Milá jednohubka divadelníka a přemýšlivého člověka. To, že mě několikrát rozesměje, jsem očekávala - stejně jako to, že se tu a tam chytím za nos (nikdy mi např. nedošlo, proč existoval a v některých kulturách stále existuje zákaz zobrazovat Boha...). Vzhůru, je třeba to zkusit znova... :-)
Opravdu úžasné! Poslouchala jsem audioverzi, kterou pan Suchý sám vyprávěl. Zážitek!
Vše co vytvoří pan Suchý je krásné. Z této knížky střípků pár myšlenek a her se slovy se mi líbilo.
Když o věcech mezi nebem a zemí nehloubá teolog či filozof, ale kabaretiér a klaun. Skvělé!
Jste-li bezmyšlenkovitě a zarytě věřící, nečtěte to. Ale pro všechny ostatní je tato knížka příjemným společníkem pro dumání nad otázkami víry. Jestli čekáte odpovědi, nedostanete je, protože nejspíše ani neexistují. Ale zjistíte, že ve své nejistotě nejste sami. A pan Suchý umí svou úžasnou češtinou vše skvěle popsat. S autorem ani nemusíte ve všem souhlasit (on to vůbec nevyžaduje), jen se nechte vtáhnout do úvah a ve věcech, kde se neshodujete, zkuste najít své vysvětlení. Je to zábavné.
Kniha je skvělým vyznáním člověka, kterého si opravdu vážím. Pan Suchý se nepokouší o žádné teologické dílo, jak sám několikrát zmiňuje, spíše hledá odpovědi na různé otázky víry které ho provázejí životem. Na podobné otázky možná už nějací přemýšliví křesťané i ateisté narazili, takže kniha pro někoho nemusí přinášet mnoho nového, ale nemyslím si, že zrovna toto je její cíl.
Suchý se nepokouší o odborný jazyk. Píše tak, jak mu zobák narostl, ale je to opravdový mistr slova, takže kniha je neuvěřitelně čtivá. Jediné, co tomuto "proudu vědomí" trochu brání, je fakt, že některé úvahy se často opakují, stejně tak, jako sebeponižování autora. Pan Suchý až příliš skromně volá, že je jen kabaretiér, a já mu odpovídám: víc takových kabaretiérů!
Úvahy pana Suchého o Bohu, víře a náboženských rituálech. Naivní, laické, ale právě proto bytostně lidské vypořádávání se s věcmi, které spousta z nás, ať věřících či nevěřících bezmyšlenkovitě bere jako kulturní danost. Je to vlastně taková nenásilná škola kritického myšlení, která nás učí, že i o věcech, které našemu názoru konvenují, je třeba přemýšlet, ohmatávat si je a pojímat tak, aby byly v souladu s naším vědomím i svědomím.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Klaun si povídá s Bohem |
| 1989 | Trocha poezie |
| 1986 | Knížka aneb Co mne jen tak napadlo |
| 2011 |  Pan Werich z Kampy |
| 1991 | Dítě školou povinné |
Poctivý pokus o to, jak se s nadhledem podívat na důležité duchovní otázky. Unavující jsou všechny možné úvody a závěry, které knížce nic moc nepřidávají. Text by si zasloužil krutějšího redaktora, který by sem tam nějaký moc upovídaný odstavec vyškrtl. Ale obecně jde o text, který stojí za přečtení a pěkně nastartuje přemýšlení. Suchý je prostě zajímavá osobnost nejen v divadle.