Kletba vítězů
Marie Rutkoski
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/384949/bmid_kletba-vitezu-keY-384949.jpeg
4
429
429
Kletba vítězů série
1. díl >
Některá vítězství stojí víc, než jen velký balík peněz... Jako dcera mocného valoriánského generála si Kestrel užívá bezstarostného života. Její osmnácté narozeniny se ale blíží a ji čeká zásadní rozhodnutí: buď se přidá k armádě, nebo se vdá. Když jednoho dne míjí na trhu místo, kde právě probíhá prodej otroků, upoutá její pozornost mladík hrdě vzdorující ponížení, kterému je vystaven. Kestrel se impulzivně pustí do dražby a vyhraje. Vítězstvím však na sebe přivolá kletbu, jejíž následky ji budou stát mnoho. Zakázané přátelství, které mezi nimi záhy vznikne, se stane nebezpečným nejen pro ně, ale i pro celou zemi. Kestrel – představitelka silného národa dobyvatelů a válečníků, a Arin – otrok z pokořeného národa Herranů, se totiž stanou důležitými figurkami ve vysoké politické hře plné intrik, tajemství a zrady... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , Fragment (ČR)Originální název:
The Winner's Curse, 2014
více info...
Přidat komentář
70% - Příběh Arina a Kestrel - zotročeného Herrana a valoriánské generálské dcerky, která ho z náhlého popudu vydraží a přivede do tatínkova sídla, čehož Arin okamžitě využije k osnování plánů na vzbouření proti utlačitelům...
Autorka v závěru píše, že se inspirovala antickou historií, a to jsem tam opravdu cítila - ty motivy Spartakova povstání, zotročeného Řecka, honosné římské říše na zdánlivě nedobytném poloostrově, kterou napadnou barbaři skrz horský průsmyk... Tyhle motivy nebyly špatné, stejně jako ten rozměr vojenských a politických, ostatně i lidských intrik. Nečetlo se to špatně, bylo to trochu něco jiného než klasická středověká fantasy, ale bohužel úplně pod kůži se mi autorka nedostala. Kestrel i Arinovi to pálí, potýkají se s rodícími se city mezi sebou a na druhé straně potřebou podpořit svůj lid, což je všechno fajn, ale ten styl psaní mi přišel takový nevyvážený - povětšinou autorka nechala Kestrel bloumat tatínkovým sídlem a hrát na klavír a pak se strašně rychle seběhla nějaká akce a došlo k dalšímu útlumu. Často navíc nastavení pravidel mezi postavami nedávalo moc smysl - Arin byl sice utlačovaný otrok, ale v podstatě si dělal a říkal, co chtěl, Kestrel by asi nikdo nebránil, kdyby za něj položila život - no nevím.
Ale ten motiv "kletby vítězů", kdy každý vítěz automaticky prohraje, neboť zaplatil za předmět své touhy větší cenu, než jakou to podle mínění ostatních nejspíš mělo, ten je zajímavý.
Uvažovali jste někdy, co znamená kletba vítězů? Pokud vás stejně jako mě napadlo, že půjde o zlé kouzlo či neštěstí, které postihne ty, kdo vyhrají v nějakém zápase nebo hře, pak vás autorka vyvede z omylu hned na začátku knihy.
… „A taky bych řekla, že jste si řádně provětrala měšec,“ uchechtla se žena se špičatou bradou. „Zdá se, že tu někoho sužuje kletba vítězů.“
„Co tím myslíte?“ otočila se na ni Kestrel.
„Vy asi nechodíte na dražby příliš často, že? Podala jste sice nejvyšší nabídku a v dražbě zvítězila, ale vyšlo vás to velice draho. To je kletba vítězů.“ …
Musím se přiznat, že mě toto vysvětlení mile překvapilo. Ač mám nadpřirozeno a kouzla v YA literatuře většinou ráda, někdy je jich tolik, že si od nich člověk rád odpočine a přečte si knihu, kde magie neprýští na každé stránce a kde je pozornost soustředěna na reálné skutečnosti.
Autorka Marie Rutkoski nás ve svém díle zavede do světa podobajícímu se našemu starověku. Je tu vládnoucí národ, jenž žije na úkor jiného, žijícího v otroctví. Samotný příběh se točí kolem dívky z nadřazeného národa, která se jednoho dne ocitne na dražbě a z nějakého důvodu – kterým si není jistá ani ona sama – koupí vzdorovitého otroka. Právě tento čin je jako zatahání za uvolněnou nit, jež rozplete plátno každodenního života obyvatel celé země...
Můžu s klidným srdcem říct, že jsem si četbu užila. Příběh je propracovaný, čtivý a napínavý. Autorka nutí čtenáře přemýšlet a téměř na každé stránce se setkáte s myšlenkami, které stejně jako název knihy nejsou zcela jednoznačné.
Velmi oceňuji poselství rezonující celým příběhem a sice, že "zlo plodí zlo" a pomsta vám nemůže přinést klid či uspokojení (krom toho ani nic nevyřeší - naopak je jako prohnilé semeno, ze kterého vyklíčí další touha po odplatě).
Kletbu vítězů bych doporučila všem, kdo se nebojí přemýšlet, hledat skryté významy a koho láká napětí od první stránky až po tu poslední.
Musím uznat, že kniha mě velmi překvapila. Vůbec na tom ani nezměnil fakt, že i když se jedná o fantasy jenom z důvodu vymyšleného světa, nenajdete tam žádná magická stvoření, předměty či kouzla. I tak to bylo, aspoň za mě, velmi záživné čtení. Rozhodně k tomu napomohly krátké kapitoly a čtivý styl psaní.
Hlavní protagonisté byli sympatičtí. Oceňuji, že hlavní postavy se na svůj věk nechovali jako splašení a hormonálně nevyrovnaní jelimánci. Na jejich chování bylo hodně znát, v jakém prostředí vyrůstali a dokázali někdy jednat a intrikovat jako dospělí. To, že k sobě našli zalíbení, bylo sice předvídatelné, ale nějak to nenarušovalo děj knihy. Škoda, že Ronan nedostal více prostoru, protože jeho postava se mi také líbila.
Kdo máte rádi mocenské tahanice, intriky a války bez magického vlivu, tak doporučuji.
(SPOILER) Mě to bavilo. Kestrel a Arin mi byli svým způsobem sympatičtí, asi proto, že takové postavy v knihách moc často nevídám. Líbil se mi způsob jejich myšlení u konce knihy, kde se v hlavě u obou postav odehrává boj mezi válkou dvou národů a jejich vytvořeným poutem, které příběh postupně rozvíjel.
Kdybych byla ve věku "dítě, mládež, dívka", pro které je četba určena, tak bych si Kletbu vítězů zřejmě víc užila. Zajímavé pojetí dvojice Kestrel a otrok Arin, jejich jednání, chování a myšlenky nabraly na obrátkách, když došlo ke dramatickému obratu a výměně rolí...
Do knihy jsem se pustila v domnění, že to bude něco na způsob Jiskry v popelu, ale to jsem se teda dost sekla. První kapitola zajímavá, ale pak to začalo být příšerně nudné a smysl nedávající. Nechápu, proč si otroci mohou dělat, co chtějí, nikomu to nevadí, mají prakticky stejná práva jako ostatní vrstvy společnosti... Nikde to není vysvětleno, a když se po sto stránkách děj skoro nikam neposunul a pořád nic nedávalo smysl, vlastně jsem i přestala vnímat text, zavřela jsem to a skončila v čtecí krizi...
(SPOILER)
Na knize je dost poznat, že je určena pro mladší čtenáře. Styl psaní, "délka" vět, jednoduchý popis děje a postav.
Z příběhu jsem se vlastně nedozvěděla proč má K. tak špatný pocit z otroků. Nikde to nebylo popsáno jako trauma, špatná zkušenost..nebo alespoň soucit. Chování A. bylo místy dost zarážející. Po tolika letech v otroctví a stále si zachoval takovou vzpurnost a přitom nedostal výprask od K. nebo jejího blízkého okolí? Pracuje jako kovář a nikdo nekontroluje jeho práci? Co použil? Co zbylo?
Otroci mají dost volné pole působnosti, např. ty vycházky. Má prsten, takže je chráněn. Ale jak poznají, že není kradený? Takových nedomyšlených věcí bylo více. Průhlednost v chování postav k tomu všemu nebyl žádný bonus.
Abych jen nehanila, tak K. se mi celkem zamlouvala. Ne tak její osobnost jako spíše rysy povahy, které jsou poněkud odlišné od požadovaných standardů v dnešní době na protagonistky. Nebyla to bojovnice, ale umělkyně, i když měla nadání i ve strategii (jen díky tomu, že v okolí jsou samí barbaři..). A. nebyl zlý, ale zase ani skvělý. Byl chvílemi zatrpklý, laskavý, pomstychtivý a přitom odpouštějící.
Další díly v plánu ale nemám.
Špionážní trilogie z vymyšleného světa. Tak tahle kniha byla plná intrik, lží, podlostí, úskoků, jedů, vražd, mučení, nápadných i nenápadných kroků, drog, nebezpečných prstenů... prostě mi z toho šla hlava kolem. Zaškatulkováno jako fantasy, ale žádnou magii tam nehledejte, není jí tam ani kapka. Svět je vymyšlený, něco na způsob šlechty v 17-18. století, země jsou ve válce. Hlavní hrdinka a hrdina jsou neustále na různých stranách, v různých bojích a úskocích a lžou si. Romantiky tam moc nečekejte, i když o lásce to nakonec vlastně celé je. Ale romantické scény tam jsou poskrovnu.
Špionské taktiky a podlosti a intriky, to není nic pro mne, navíc je kniha psaná v er-formě, takže tak nějak odosobněně. A ve spoustě míst se jen řešily šaty, večírky, klevety apod. a děj neplynul tak rychle, jak bych chtěla. Nicméně tak moc mne zajímalo, co hlavní hrdinka vymyslí, že jsem prostě musela číst dál. Bylo příjemné, že lstivost a bystrá mysl byla v této knize nejvíce ceněnou vlastností hlavní hrdinky. A vymyslela opravdu pár důmyslných věcí.
S rozporuplnými pocity vlastně nevím, komu mám sérii doporučit. Pro jemné duše je příliš drsná a intrikářská. Intrikáře libující si v politice a úskocích zase budou chvílemi nudit ty nudnější večírkové pasáže. Sečteno podrtženo si ale myslím, že je celá série opravdu kvalitní a zaslouží si čtyři hvězdičky minimálně, ne-li pět.
Skvělá kniha!
Nic moc jsem od Kletby vítězů nečekala, o to mileji mě překvapila.
Příběh jsem přečetla za dva dny, bylo to velmi čtivé, žádná pasáž, na které bych se zasekla. Líbil se mi děj a především postavy. S hlavní hrdinkou mívám obvykle problém, ale Kestrel byla úžasná. Žádný ořezávátko a fňukna. Dokázala si poradit za všech situací. Zároveň byla lidská a tak nějak oduševnělá. Velmi snadno jsem se s ní dokázala ztotožnit.
Cením si toho, že se kniha nezvrtla v p*rno příběh, jak už to u ya fantasy občas bývá.
Autorka romantickou linku buduje pečlivě a nenápadně. A tak nějak víc romanticky.
Jediné, co mi chybělo, byly nějaké fantastické obludy nebo tak něco. Prostě trochu víc fantastiky. Ale to, i absenci mapy, dokážu prominout.
Tak tahle kniha mi úplně vrazila dech.
Sáhla jsem po ní spíše namátkou a upřímně jsem od ní moc nečekala - maximálně děj nabitý klišé a v lepším případě fajn oddych - ale ošklivě jsem se v ní zmýlila... A proč? Kletba vítězů byla naprostá pecka.
Už na začátku jsem viděla, že jsem ji podcenila, protože mi připadalo, že se podobá mému oblíbenému Skleněnému trůnu. Pak jsem přišla na to, proč. Hlavní hrdinka se tady nechovala debilně a byla sakra nebezpečná, i když trošku jiným způsobem než Aelin. A kdo by si nechtěl přečíst příběh dívky, která si nenechá nic líbit, protože si je mrazivě vědoma svých schopností?
Nebudu se tady rozepisovat nad tím, jak moc mě kniha pohltila, jak jsem zašla nad Kestrelinou vypočítavou chytrostí a Arinovou chladnou zatvrzelostí, protože to byla zkrátka bomba a já můžu s klidem říct, že se Kletba vítězů (a celá její série) zařadila mezi nejlepší knížky, které jsem kdy četla.
(SPOILER) Zajimavé čtení. Rozhodně netradiční v tom, že Kestrel se liší od dalších hlavních hrdinek tím, že je marná v boji, což je ve fantasy seriích spíše vzácnost. Naopak, co ji schází ve fyzické síle, dorovnává v té psychické - Kestrel je taktní, silně strategizuje a bez boje dokáže získat vše, co potřebuje. Za mě tedy 4 hvězdičky. Jednu strhávám za fakt, jak tady zmínila @Dani3, je že zde schází určitá logika toho otroctví, Arin by určitě z realistického hlediska nemohl nikdy odporovat své majitelce a mít prakticky ve všem volnou ruku. Arin má ale moc hezkou osobnost, na kterou se těším v dalším díle. :)
(SPOILER)
Začátek vypadal slibně, ale postupem času z toho vyšel paskvil.
Není mi jasné, že otrok si může chodit, kam chce, že si může dovolit kritizovat svoji paní. Nikdo ho nekontroluje, co dělá a jakou práci dělá, kolik toho vyrobí. A úplná třešnička na dortu bylo, když se z kováře stala „garde dáma“.
Ústřední dvojice mi neseděla, ještě tak každá postava zvlášť se dala, ale dohromady určitě ne. Do dalšího dílu se pouštět nebudu.
Od začátku roku jsem dávala přednost spíše detektivkám, takže toto je letos moje první fantasy kniha. A byla jsem mile překvapená. Přečteno jedním dechem, postavy jsem si zamilovala a hned se pouštím do dalšího dílu.
Kletba vítězů je pro mě jedním z největších překvapení. Když jsem si ji koupila, očekávala jsem oddechové čtení v novém fantasy světě, ze kterého si toho mc nevezmu, ale ani mě to nebude moc stát.
I když se mýlím jen velmi nerada, tady s radostí přiznávám porážku. Kniha je skutečeně velmi dobrá a nedala mi ani na chvíli pokoj. Pojďme to vzít popořadě:
Ústřední dvojice je velice dobře napsaná. Ani jeden z nich nepředstavuje žádný ideální model, má svoje klady i výrazné zápory, a to se mi líbí. Postavy a jejich vzájemné interakce jsou tak velmi čtivé, uvěřitelné a ve svých chybách sypatické.
Svět, kde se kniha odehrává, je poměrně jednoduchý, vykazuje historické prvky a neplete nám hlavu přehnanou geografií. Někdo tu již hovořil o otroctví, které jé vlastně základem tohohle světa a ústředním motivem příběhu. Pravdou je, že tahle problematika je tu vyvedena v poměrně dietní formě, sice nikdo z nás otroctví nezažil, ale z různých pramenů asi chápeme, jak to fungovalo a jak příšerně nehumání to bylo. Ačkoli má i zde otroctví dost temnou stránku, není ještě tak dlouho zakořeněno ve společnosti a mnoho otroků se podobá spíše běžným pracovníkům a sloužícím. Tím chci jen říct, že to sice nestojí za nic, ale bavlníkovým plantážím na jihu se to opravdu rovnat nemůže. Zajímavá věc, otroci zde působí i jako vychovatelé dětí - jak si tedy máme představit otroky, kterým jejich pánové věří natolik, že jim svěří svoji budoucnost? Tohle vnímám asi jako jediný kaz na celém tomhle tématu.
Za další je příběh samotný. Ten velice pěkně ubíhal, bez jakýchkoliv hluchých míst a logických karambolů. Hlavní postavy se v něm pěkně rozvíjejí a já osobně neměla tendenci příběh předpovídat, jak se mi to často stává v jednodušších a hluších dějích. Sem tam autorka přihodila i nějaké to překvapení a hlavně spostu detailů, které se, pokud jim věnujete pozornost, časem rozvinou v něco většího a vy si řákáte jenom "aha, dobrý".
Celkově tak dávám 5* absolutně bez výčitek.
Jsem tak vděčná, že v poslední době vydávají tak dobrý (fantazy) knihy jako je tato. Kletba vítězů je o tom, že někdo je sice vítěz, ale co ho to stálo? Příběh zakázané lásky se odehrává v době, kdy národ, jenž byl považován za barbarský, si zotročil velmi vzdělaný národ, který se ale po 10 letech nechce smířit se svým osudem. Hlavní hrdinka, dcera generála, je velmi inteligentní a miluje hudbu. Kvůli hudbě se rozhodne koupit si otroka, který vše změní.
Doporučuji.
(SPOILER) Bavila mě více ta část, kde Arin byl otrokem avšak ne tolik ta druhá polovina knihy, kde se role v podstatě otočily. Myslím si, že je škoda, že zvrat nastal v knize až příliš rychle, autorka mohla příběh ještě více rozvinout. Příběh byl čtivý, zápletka zajímavá, i přesto jsem postrádala nějaké vedlejší postavy, které by do knihy vnesly nějaký šmrnc. Ostatní postavy zde byly vcelku odsunuty na vedlejší kolej a celá kniha se točila v podstatě kolem hlavních hrdinů což je škoda. Každopádně nebylo to vůbec špatné čtení, stránky mi pod rukama ubíhaly velmi rychle a určitě se pustím do pokračování.
Bylo tam spoustu skvělých postav. Fantasy bylo dobré. Četla jsem to nakonec na tabletě i když mám knížku ale byla jsem se jí jen dotknout aby se nepoškodila protože se mi velmi líbí obálka
Pro mě byl děj moc zdlouhavý a nudný. Myslím, že pár stránek tam vůbec nemuselo být. Ale líbilo se mi to... Tedy hlavně obálka.
Konečně jsem dočetla Kletbu vítězů. A nejsem spokojená.
Kletba vítězů je kniha, odehrávající se ve vymyšleném světě, kde hlavní roli hraje vaše vystupování ve společnosti a dvorské drby. Magii a nadpřirozené bytosti tu nenajdete, zato se vám dostane středověkého, poválečného prostředí, kde se obchoduje s otroky.
Ten nápad (otroci) mě zaujal, protože jsem asi ještě nečetla knihu, kde by to bylo to „hlavní téma”. Ale… čekala jsem něco jiného. Něco lepšího. Tady byl otrok kdokoli, kdo sloužil. A bylo jedno, jestli to byl dělník na stavbě, komorná, nebo vrchní kuchař - všechno to byli otroci. Mohli si chodit kam chtějí, dělat co chtějí (víceméně) a kdyby autorka vyloženě neřekla kdo je otrok a kdo ne, tak to podle chování nepoznáte.
Dále jsem měla problém s postavami. Tady byli všichni tak hrozně hloupí. Hlavní hrdinka je tady popisována jako chytrá, baví ji strategie a vymýšlí geniální plány. A jako.. ne. Ona je naprosto průměrně inteligentní. To ostatní jsou blbci. Já si nemůžu pomoct, na mě to prostě působí, jako když autorka chtěla hlavní hrdinku udělat vychytralou, ale nevěděla jak, proto z ostatních udělala hlupáky, mezi kterými Krestel (tak se jmenuje hlavní hrdinka) vynikne. Bylo mi naprosto jasné, jak ze skoro každé situace Krestel vyvázne a ještě mě napadalo pět dalších způsobů, jak problém vyřešit jinak (překvapilo mě snad jen to, jak ta kniha mohla být tolik jednoduchá). Každý krok byl předvídatelný (a teď nemluvím jen o hlavní hrdince, ale o celé knize).
Žádná z postav mi nepřirostla k srdci a bylo mi úplně jedno, jak to s nimi dopadne. Posledních 50 stránek jsem skoro ani nemohla dočíst a vůbec mě to nebavilo.
Kletba vítězů
Tak tohle byla extrémní nuda! Knížku jsem sehnala v knihovně za 10 kč a myslela jsem, že to bude nějaké fantasy. No, tak nebylo. Asi by mi to ani tak nevadilo, kdyby se to dalo aspoň číst. V knížce bylo dost překlepů, děj byl utahaný a nezáživný. Kastrel měla být chytrá a strategická, což nebyla. Otrokářství fungovalo tak, že si otroci můžou dělat co chtějí a chodit kam chtějí, stačí aby ukázali prsten svého pána. Tady mě hned napadlo... co kdyby ho ukradli? Jak se to zjistí? Asi nijak, vzhledem k tomu, že to stejně nikdo nekontroluje. Všechny postavy jsou takové nečitelné a nijaké, bylo mi fuk, když se s nimi něco stalo. Nebavilo mě, když se tam probírali válečné a politické strategie a často se mi stávalo, že jsem jen klouzala očima po textu a pak zjistila, že stejně nevím, co čtu. Do dalších dílů se rozhodně pouštět nebudu a za sebe nedoporučuju.