Kmotr
Mario Puzo
Kmotr / Krstný otec série
< 1. díl >
V pozadí každého velkého majetku je zločin...
Literatura světová Romány
Vydáno:
2022
,
OneHotBook
Originální název:
The Godfather, 1969
Interpreti: Oldřich Kaiser
více info...
Přidat komentář
Nemám ráda střílečky, nemám ráda gangsterky. Tohle je ale naprosto jiná kniha. Je to kniha o smyslu pro rodinu, je to kniha úskoků, laskavostí a mazanosti. Je to podle mého nejlepší kniha, jaká byla napsaná. Popis života dvou generací gangasterů, které vycházeli z reálných skutečnosti. Příběh napsaný tak pravdivě, až z toho mrazí. Doporučuji. Tuhle laťku už jen tak někdo nepřekoná.
Knihu jsem poprvé četla cca v 18ti, a od té doby jsem ji četla ještě snad 5x. Je to naprostá dokonalost a za mě nejlepší kniha jakou v knihovně mám. Miluji ji.
Kmotr je pro mě rozhodně nejlepší kniha i film všech dob. Tak dokonalé, že k tomu není co dodat. Provází mě to od dětství a bude asi až do mé smrti.
Jednoznacne v mojej desatke naj knih. Raz do roka si ju precitam alebo pustim nacitanu.
Ach! Dlouho jsem Kmotra odkladal a to by rozumny muz v mem postaveni nemel. Tahle kniha je dokonala. Prekvapive vypravna, rozmachla, barvita, naprosto nasakla New Yorkem, jeho doky, obchudky, sluncem zalitym, dekadentnim Hollywoodem, citrusem vonici vyprahlou Sicilii a tim horko-sladkym cimsi, vybranym jazykem, starosvetskou laskou, vuni doby, nejakym kouzlem opredena busta rodiny Corleone. Mozna nejlepsi kniha jakou jsem cetl. Zakon omery mi vsak kaze o tom pomlcet.
Pouštím si audioknihu a vzpomínám na barvy a nálady, které mne provázely, když jsem ji četla poprvé. A znovu si kladu stejnou otázku: jak je možné, že ty vlastně velmi záporné postavy se dokážou člověku tak dostat pod kůži? Je to tím, že je to po čertech dobře napsané? Je to tím, že by člověk chtěl mít takovou rodinu?
Velkolepá freska ze života jedné neobyčejné rodinky. V knize je uplně všechno co vás napadne, když se řekne mafie. Asi nemá moc význam se o tom rozepisovat, vzhledem k ohromnému množství dalších komentářů. Jestli bych knize něco malinko vytkl, tak snad jen, že dějové linky některých postav mne až tak nebrali, neboť mi ty postavy nebyly kdovíjak sympatické(Třeba ten zpěvák Johny). Ale s tím se musí počítat, vzhledem k tomu, že rodina je poměrně velká. Samozřejmě stěžejní a nejlepší postavou je hlava rodiny, Don Corleone. Ty části kdy hovoří o obchodu nebo cti jsou až děsivě podmanivé. Zvlášť když si uvědomíte, že ten neuvěřitelně moudrý a milý starší pán, co tak dbá o své přátele a rodinu nechá sem tam někoho rozstřílet na cucky...
Celkově tkví obrovská síla knihy v tom, že celé rodině fandíte i přesto, že víte co dělají. Kniha u které se nabídka k přečtení neodmítá. Pět nábojů z pěti. A pokud se vám zdá, že je v komentáři až mockrát použito slovo rodina, tak to je dobře. La familia je totiž to nejdůležitější:-)
Tak jsem si doplnila literární vzdělání a přečetla si Kmotra. Problémem však bylo, že jsem už viděla filmy a příběh tak znám, protože z knihy přímo vychází. Ale říkala jsem si, že by tam mohlo být něco navíc a byla jsem zvědavá, jak je to psané. Abych pravdu řekla, s porovnáním s filmem jsem byla zklamaná- málokdy se stane, že film je lepší než kniha, ale Kmotr je přesně ten případ. Kniha není špatná to ne, ale ty nejlepší a nejakčnější scény jakoby tam zapadly a ve filmu je opravdu vyšperkovali. Nehledě na to, že v knize se furt do hlavního příběhu motají vedlejší postavy, kdy občas jejich příběh není moc potřeba vyprávět (a taky se děj pak nelogicky vrací v čase a mate). Na druhou stranu mě právě ty vedlejší části z knihy bavily nejvíc, a to hlavně s Johnym Fontainem, Lucy a dalšími z jejich okolí, kterým se film tolik nevěnuje. Jejich příběhy mi přišly takové nejzajímavější a to je také trochu zvláštní když měli spíše sloužit k doplnění příběhu. Kniha pak byla psaná velmi zdlouhavým stylem a někdy se to četlo opravdu obtížně, protože na místech kde to nebylo potřeba, bylo popisů moc, až jsem se v nich ztrácela a ve scénách, kdy by se to opravdu hodilo, se popis odbyl na pár řádků. A to hlavně u těch nejnapínavějších a akčních scén. Chvíle kdy někoho zabili, postřelili, nebo odhalili nějakou zradu, se vyřešily pár větami, ale pak popisy některých lidí, hlavně hlavounů dalších famílií na schůzce s Vitem, byly opravdu zdlouhavé a zbytečně podrobné, protože si vlastně žádný popis a co kdo vlastně je, vůbec nepamatuji. I tak musím říct, že kniha velmi dobře pracovala s psychologií, občas tedy některé reakce hrdinů, byly trochu zvláštní a mírně nelogické, ale to jen v minimu případů, ve většině autor bravurně popsal myšlení hrdinů a jejich přítel i protivníků. Co mě zarazilo už na začátku a mírně to "hodilo" klacky hrdinům pod nohy, byl pohled producenta, proti kterému se Corleonovci obrátili, kdy on je nazval pitomými taliány, kteří si myslí, že jim vše patří a mohou rozhodovat o všem- v tu chvíli mi mluvil z duše a měla jsem pochopení spíše pro něj než pro hlavní rodinu. Přitom se má hlavním hrdinům fandit, a tady jsem při tom byla trochu v rozpacích. Kdo ví, co tím autor zamýšlel. I tak jsem podobně jako ve filmu nejvíc fandila Mikovi, ten je sympatický i ve filmu i v knize. Celkově se mi kniha četla dlouho a místy byla opravdu zdlouhavá a musela jsem se do čtení nutit. Ale jako celek je to opravdu dobrý příběh, s promyšlenou psychologií postav a na jejím základě se udělal skvělý film. Díky Kmotrovi, ať knižnímu nebo filmovému více pochopíte, jak to v mafiánských rodinách chodí a to je zajímavé zjištění, i když místy trochu rozpačité.
Po Kmotrovi jsem jednou s nějakým vnitřním tušením sáhnul před dlouhou cestou vlakem na Moravu. Tehdy, někdy v devadesátých letech, ještě vlaky nejezdily tak rychle jako dnes, a já tak Kmotra za tu cca osmihodinovou cestu z Plzně do Zábřeha na Moravě stihl málem celého zhltnout. A na těch pár zbývajících stránek jsem si zkrátka musel urvat čas při nejbližší příležitosti, i přes nabitý program návštěvy příbuzných.
Klasika světové literatury, která dokáže vyprávět příběh tak poutavě, až se téměř sám cítíte jako člen La famiglia Corleone...
Nestarnouci klasika. Jeden z vrcholu literatury 20. stoleti.
Napinava, zajimava, neotrele tema.. Neni co vytknout.
Těžko napsat něco nového k tomu, co už tu je, protože se to vesměs opakuje a vůbec se není co divit. Jak Puzo zvládl na konci šedesátých let knižně odvyprávět příběh mafiánské rodiny pomocí flashbacků, flashforwardů a "současné" linie, zaslouží smeknout klobouček. On ten příběh vlastně sám o sobě není nijak košatý a je prostý, jenže ona forma je zcela dokonalá a propracovanost postav, jejich motivace a dilemata jsou fascinující a zcela strhující. Potěší to o to víc, že akčnějších momentů tu moc není a rozhodně na sebe nestrhávají velkou pozornost. Vše je o atmosféře poválečných USA, vztazích mezi postavami, detailním popisu fungování světa mafie, v němž existuje spravedlnost, byť jakkoli krutá a draze vykoupená a perfektních dialozích. Vytknout se nedá snad nic, protože kniha je navíc čtivá, výborně přeložená a místy strhující. Moderní klasika, která díky své formě a tématu přetrvá ještě hodně dlouho ve čtenářské přízni a budou se k ní vracet další a další generace. 100 %
Naprostá klasika, kterou by měl alespoň zkusit přečíst snad každý. Já vím, že u nás není mafie zrovna v tomhle stylu; nikdo si tu neříká padrino a nemá to tu nonšalanci, ale i tak ... Nechci se nikoho dotknout, ale myslim si, že tohle už dá dneska každýmu víc, než taková Babička v povinné četbě.
brilantně výracované postavy, srozumitelná zápletka, poučné, zajímavé, napínavé, občas i romantické... napadají vás ještě nějaká superlativa?
Super! Uvěřitelné postavy, prostředí, psáno čtivým způsobem...
Jen mě občas štvala taková ta narativní identita mafiánů, tj. není důležité, co děláme, ale jakým způsobem o tom (o sobě) mluvíme, to vytváří naši identitu. A jelikož autor mluví o mafii v termínech jako rodina, přátelství, laskavost, čest, péče o slabší a podobných, může čtenář nabýt dojmu, že mafie je něco úžasného, něco pro společnost v podstatě prospěšného - což zjevně není, pokud se člověk zamyslí nad (knižními) poměry, v nichž museli žít kupříkladu obchodníci ve čtvrti ovládané "rodinou" (platba výpalného a podobné záležitosti). Ne, mafiáni opravdu nejsou v podstatě hodní strýčkové, kteří sahají ke zločinu jen tehdy, když opravdu musí...
Velmi povedená kniha, která se čte sama jedním dechem, je podivuhodné, že film je ještě lepší (možná díky tomu, že na něm spolupracoval i autor knihy) - tedy pouze první díl. Další vývoj v knize je výrazně lepší než ve filmech.
Naprosto úžasné! Jedinečné a geniálne. Nemôžem inak no túto knihu, tento príbeh, túto mafiánsku rodinu som si jednoducho zamilovala. Úžasne napísané, s ľahkosťou, no pritom plné napätia a zvratov. Veľmi dobre sa to čítalo a myslím si, že ju smelo môžem zaradiť medzi moje najobľúbenejšie knihy.
Štítky knihy
mafie zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) trestné činy gangsteři rozhlasové zpracování gangy organizovaný zločinAutorovy další knížky
| 1990 |  Kmotr |
| 2004 | Poslední kmotr |
| 2000 | Omerta |
| 1989 | Blázni umírají |
| 2012 | Corleone |
Mistrné, opravdové, silné, hluboké, do nitra pronikající, aktuální?..Alespoň já mám pocit, že ať si myslíme, že o Mafii jen čteme a je od nás na hony vzdálena, máme ji tu taky. Možná jinou, hezkou českou, ale praktikami se dost možná neliší.."Nabídky, které se nedají odmítnout" možná hýbou světovou politikou víc, než si myslíme. A tady je to popsáno tak přirozeně a chytře, až z toho mrazí..