Kniha dvou cest
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511490/bmid_kniha-dvou-cest-s69-511490.jpeg
4
386
386
Dawn se stane účastnicí letecké katastrofy, avšak navzdory nepřízni osudu přežije a letecká společnost jí nabídne letenku tam, kam se potřebuje dostat – jenže odpověď na tuto otázku se najednou zdá být nejistá. Buď může odjet domů do Bostonu za manželem a dcerou, nebo se vydat do Egypta, kde jako studentka pracovala na vykopávkách, prožila první velkou lásku a studovala nápisy v hrobkách, zvané Kniha dvou cest. Mohla by se vrátit k životu, který musela před patnácti lety opustit a na který během pádu letadla myslela. Jak se cesta jejího života rozvětvuje dvěma velmi odlišnými směry, musí Dawn čelit otázkám, které si nikdy předtím nepokládala a na něž si teď zoufale potřebuje odpovědět: Co po sobě zanecháváme, když odcházíme? Jak vypadá dobře prožitý život? A je ta volba skutečně na nás?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2023
,
Ikar (CZ)
Originální název:
The Book of Two Ways, 2020
více info...
Přidat komentář
Dočteno, ale s velkým úsilím. Děj nemá spád, kapitoly jsou dlouhé a přeskakování v čase mě mátlo. Informace o vykopávkách v Egyptě byli zajímavé, ale zdlouhavé.
Jodi, Jodi, sakra Jodi, co se stalo?
A tak to mohlo byt krasne a hluboke, kdyby to nebylo tak zmatene, zdlouhave a tak blbe to neskoncilo.
Jsem u Tebe zvykla na neco sokujiciho, prekvapiveho ci napinaveho.
Ale nechci byt skarohlid, bylo tam dost zajimavych informaci.
Napinave bylo tentokrat jen to, jestli to doctu ;)
V této knize jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Hluboký příběh, plný rozhodování, pochyb, bilancování a všeho toho "něčeho", co tvoří naši životní cestu. A protože příběh napsala Jodi Picoult, oddala jsem se tomuto vyprávění lehce a plně, tak už to s jejími knihami prostě mám. A nebyla by to Jodi, aby knize nedopřála ještě přidanou hodnotu, zde z prostředí egyptských vykopávek, to já mám ráda a ráda jsem se ponořila do historie té doby a místa. Ale kniha je především milostný román, o dvou cestách, o tom, zda rozhodnutí, která v životě , v určitých chvílích, uděláme, jsou správná a kam ( a ke komu) nás dovedou. Ač jsem ne se vším s hlavní hrdinkou Dawn úplně souhlasila, měla jsem pro ni pochopení a doufám, že si vybrala cestu, která, za mě, byla autorkou naznačena, ale kdo ví? Cesty osudu jsou často nevyzpytatelné. Krásné, náročnější čtení, které ve Vás bude doznívat a budete o něm přemýšlet. A ta obálka, ta je prostě přenádherná.
Velké zklamání, děj nemá spád a hlavní hrdinka mě vůbec nebavila. Na to, že jsem se na tuto knížku velmi těšila, tak nic moc. Jediné, co je na knížce pěkné, je ta obálka.
Asi už jsem zapomněla, jak dokážou být knihy Jodi Picoultové smutné, a zjišťuju, že už to pro mě není úplně to pravé. Navíc z anotace nebylo vůbec zřejmé, že se kniha vlastně zabývá smrtí a umíráním (zejména povolání hlavní hrdinky Dawn coby duly smrti mi přišlo neuvěřitelně depresivní :-(. Nejvíc mě tak bavily pasáže z Egypta, vč. informací o mapách do posmrtného života, podle kterých je kniha pojmenovaná, to bylo rozhodně zajímavé a popisy vykopávek v Egyptě byly neuvěřitelně obrazotvorné, že jsem si skoro připadala, jako bych tam byla s nimi :-). Ostatní pasáže mi ale občas přišly zdlouhavé a musela jsem se do čtení přemlouvat (částečně ale i kvůli tématu). Trochu matoucí je časová linka děje, kdy jsem si zvlášť na konci připadala, že mám déja-vu a že už jsem přesně tohle přece četla, samotný konec knihy mě pak nejdřív naštval, ale asi o minutu později jsem za něj byla hrozně ráda, protože je vlastně na mojí fantazii a přání, kterou cestou se podle mě Dawn vydá dál (a ať už by to autorka uzavřela jakkoli, vždycky by se minimálně polovině čtenářů nezavděčila, takže podle mě opravdu geniální tah :-). Poněkud zvláštně jsem knihu vzala úplně nejvíc na milost až na základě autorčiny poznámky, že na téma přišla kvůli synovu studiu egyptologie, což mi přišlo hrozně milé a tak trochu chápu onen osobní rozměr knihy pro ni samotnou.
Úplně super kniha. Ze začátku mne tedy docela vyděsily podrobnosti o starém Egyptě, protože mne to nějak děsilo vždycky, ale ve výsledku mne to vlastně děsit přestalo a naopak to bylo moc zajímavé. Kvantovou fyziku znám, i když ji nechápu, tak je to pro mne něco jako nekonečný vesmír. Prostě to asi je, i když to nedává logicky smysl. Skvěle tam je vysvětlené i moderní umění, které jsem také doteď nechápala. Celá kniha je vlastně o hledání té správné životní cesty, u níž opravdu člověk nikdy neví, jestli je to opravdu ta jeho správná. Konec mne překvapil i potěšil zároveň. Určitě je nad čím přemýšlet a sama nevím jakou cestu bych Olive přála. Ať se člověk rozhodne jakkoliv, vždycky je něco špatně. Přeskakování mezi časy a místy mne z míry nevyvádělo, jsem na to zvyklá z jiných knih a problém s tím nemám, je ke konci jsem se musela vrátit na začátek, jestli to opravdu sedí. A ono jo. Náročnější čtení na pochopení, hodně na zamyšlení, ale zároveň romantika.
Kamarádka odložila po pár desítkách stran, já se vzdát nechtěla a bojovala a bojovala... Ač na stránkách není příliš textu, kniha vůbec neubíhala, a to mám ráda téma vykopávek, Egypta a pracuji v pomáhajících profesích a o "dule smrti" jsme u nás ještě neslyšeli, což pro mě bylo na knize nejzajímavější.
Přemýšlela jsem, čím to je, že dohromady to vše nefunguje:
1) extra dlouhé kapitoly
2) naprosto nelogické přeskakování mezi dobami a místy - čtenář se nakonec nějak zorientoval, ale příjemné to nebylo a nenašla jsem až do konce klíč
3) informace o starověkém Egyptě a vysvětlování fyzikálních jevů byly zdlouhavé a podávané jako přednášky, místy dle mého názoru ani nezapadaly do děje románu - prostě "hodně toho vím a musím to tam nacpat"
Za tohle vše dvě hvězdy a moc nechápu, jak mohla kniha dostat "medaili".
Nakonec jsem se rozhodla dát tři - a to z důvodu, že v každé knize si umím najít něco pro sebe, podle aktuálního období a problémů, které řeším. Dělám si výpisky - a zde jich budu mít fakt hodně.
Musím napsat, že mám rozporuplné pocity. Pasáže z Egypta mě bavily, popisy "povinností" duly smrti mě děsily a hlavní hrdinku Daw jsem ke konci knihy už asi doopravdy nesnášela.
Pro mě definice "románu pro ženy". Všeho tam bylo až moc. Náhod, postav, zápletky, někdy i slov. Pronudila jsem se dějem, kromě několika zajímavých úvah o smrti mi text nedal nic zajímavého.
Ano dočetla jsem ji. Neříkám, že kniha byla špatná, ale na zadek jsem si rozhodně nesedla. Velké střídání míst a časů mi tady vadilo. Dlouhé úseky o Egyptě a kvantové fyzice mě ke konci přestávaly bavit.
Pro tentokrát jsem se s Jodi nepotkaly na stejné vlně. Bohužel.
Moje první kniha od této autorky, musím ale říct, že jak jde již poznat podle počtu hvězd, unešená jsem z knihy nebyla. První co musím zmínit (a za co jsem dala první hvězdu dolů) je plynulost, nebo spíš neplynulý děj. Autorka skáče z místa na místo, z jednoho času do druhého - a neoznačuje to. Takže než jsem se zorientovala, už jsem byla jinde. Další věc co mě rozčilovala, byla nerozhodnost hlavní postavy. A poslední velký prohřešek je děj, který je dle mého až moc přitažený za vlasy. Autorka nejspíš chtěla předat velkou myšlenku “v jednom životě nemusíš mít jen jednu životní lásku, ale to se ji vůbec nepodařilo. Celé to vyvažuje čtivý děj a dlouhé pasáže o archeologii a historii Egypta, kterou miluju. Jak jsem si četla, hodně recenzentů na Databazeknih se shoduje, že je to jedna ze slabších autorčiných knih. Takže si chci určitě přečíst ještě jednu, abych si na to udělala svůj obrázek.
Musím přiznat, že jsem trochu zklamaná. Bylo to na mě až moc zamotané, nesedly mi pasáže psané ve druhé osobě, ale na druhou stranu, bylo to napínavé a mám velkou slabost pro starý Egypt.
Knihu od této autorky čtu poprvé, zaujal mě název a anotace. Po ponoření do knihy jsem byla nadšena, hlavně egyptskými částmi, protože obecně mám ráda historii a také jsem se něco dozvěděla o oné "Knize dvou cest" a její funkci. Pasáže mimo Egypt byly taky fajn, líbilo se mi zamyšlení nad smrtí ale zároveň i fyzikální pojetí paralelních světů. Za mě byl příběh moc super, ale až pozdě jsem si uvědomila, že nesleduji 2 paralelní linie "kdyby" ale příběh se postupně pomalu a jistě propojoval, takže mi došlo, že vše na sebe navazovalo a splynulo v jedno.
Předchozí knížky J. Picoultové, které jsem četla, mě bavily moc. Avšak zde jsme se minuly.
J.P. umí pěkně vyprávět, témata jsou přitažlivá, ač je toho v této knize smícháno trochu moc, jako v dortu pejska a kočičky. Navíc jsou pro mě zajímavá témata jako egyptologie či kvantová fyzika dost upozaděna různě se proplétajícími vztahy postav. Co mi však vadilo nejvíc, bylo chování postav.
(možná spoiler): Sebestředná, arogantní a nezodpovědná Dawn, obětavý a hodný až patetický Brian, a "Pan Božský" a též patetický Wyatt. Dawn dokázala opakovaně zraňovat oba z nich, a ještě, přímo či nepřímo, další účastníky příběhu. Poslední třetina knížky je vlastně jen rozjímání Dawn, v jaké situaci se vlastním přičiněním ocitla a co s tím. A autorka jí díky své "básnické licenci" poskytla málo uvěřitelné "rozhřešení". Anebo že bych, vzhledem ke zmínce paralelních vesmírů, něco nepochopila?
(SPOILER) Ano, přiznávám, jsem skalní fanynka autorky.. Mám většinu jejích knih, kromě těch co jsem si půjčila v knihovně.. A ačkoliv se tu na tom zjevně neshodneme, tak já jsem nadšená. Jistě, možná některé další knihy měly jiný nádech, spojen s něčím tragickým (to je tu jen na pozadí stále v tom, že hlavní postava je dula smrti). Ale i tak kniha přinesla zamyšlení.. Co by se stalo, kdyby... Je teď moje jiné já v jiné časové linii šťastnější? Zemřela? Celkově pojetí a náhledy na smrt byly v knize strašně zajímavé. Je s tím kým jsem chtěla být? Cesty jsou nevyzpytatelné. To platí i o lásce. Může být před námi člověk pro nás perfektní, ale cesty nás rozdělí. A můžeme potkat někoho jiného. Ale ten červík pochybností, co by bylo kdyby.. tu být prostě může. Možná bylo skákání v časových liniích pro někoho matoucí, ale já se nechala unášet na vlnách příběhu a přiznám se.. ze závěru jsem nadšená. Jen proboha pod vlivem závěru nevolejte svým dávno ztraceným bývalým.. není to vždy dobrý nápad jako to dopadlo pro Olive.
Musím souhlasit, že předchozí knížky byly lepší. Ovšem úvahy a vysvetleni smrti jsou minimálně pro zamyšlení.
Ten kdo už má nějakou tu knihu od Jodi přečtenou, tak ví, že tohle je přesně její styl. Každé téma, které píše je neotřené a pokaždé si nastuduje materiál. Někdy je to zajímavé, ale zrovna u této knihy toho bylo až moc. Egypt je úchvatný a láska také. Je trochu škoda, že takto propracovaná kniha, má určité úseky, které jsou takové kýčovité. Jinak za mě hezká kniha, ale je spíše pro fanoušky Picoltové, nečetla bych jí jako její první knihu.
Tohle byla moje první kniha od autorky, asi jsem nevolila úplně šťastně. Obě linie příběhu jsou celkem zajímavé, v té egyptské části se člověk dozví hodně o egyptologii a práci archeologů. Celou knihou se prolíná téma smrti, ať už v současném povolání hlavní hrdinky nebo při práci na vykopávkách. Kniha mi prostě moc nesedla, postavy jsem si nijak neoblíbila, snad příště zvolím od této spisovatelky něco, co mě zaujme víc.
To je velmi těžké a náročné čtení. Jak skladbou příběhu, tak těžkými tématy, které Jodi tak bravurně zpracovává. A to nemluvím o kvantové fyzice, to jde úplně mimo mne :-). Egyptologie, to mě zase moc bavilo, tam jsem si vzpomněla na několik dílů Řeky bohů, které jsem četla před mnoha lety a byla nadšená...
Kniha dvou cest je o životě, je o smrti, o odcházení, také o různých pohledech na to, co bude ,,po". Ale je to hlavně milostný příběh lásky ženy ke dvěma mužům, životních volbách.
Teď jsem dočetla a když jsem se znovu vrátila k začátku, tak všechny kousky složitě navrstveného příběhu zapadly na své místo. Musím říci poze jediné...geniální!
Na tuto knihu je potřeba si udělat čas, aby síla příběhu naplno vyzněla. Dovedu si představit, že se k ní jednou v klidu a v jiném čase vrátím...
Štítky knihy
Egypt archeologie americká literatura USA (Spojené státy americké) starověký Egypt nový začátekAutorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Kniha byla pro mne hodně těžká. Těžko jsem se prokousávala informacemi ze starého Egypta, bralo mi to sílu a chuť do čtení.
A téma umírání bylo bolavé, propojovalo mě s událostmi v mé rodině.
Protože jsem se ale na knihu moc těšila, dočetla jsem ji.
Celkově vybočuje z toho, co jsem od autorky četla. Těším se, že příští kniha mě zase víc "naplní"