Kniha dvou cest
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511490/bmid_kniha-dvou-cest-s69-511490.jpeg
4
352
352
Dawn se stane účastnicí letecké katastrofy, avšak navzdory nepřízni osudu přežije a letecká společnost jí nabídne letenku tam, kam se potřebuje dostat – jenže odpověď na tuto otázku se najednou zdá být nejistá. Buď může odjet domů do Bostonu za manželem a dcerou, nebo se vydat do Egypta, kde jako studentka pracovala na vykopávkách, prožila první velkou lásku a studovala nápisy v hrobkách, zvané Kniha dvou cest. Mohla by se vrátit k životu, který musela před patnácti lety opustit a na který během pádu letadla myslela. Jak se cesta jejího života rozvětvuje dvěma velmi odlišnými směry, musí Dawn čelit otázkám, které si nikdy předtím nepokládala a na něž si teď zoufale potřebuje odpovědět: Co po sobě zanecháváme, když odcházíme? Jak vypadá dobře prožitý život? A je ta volba skutečně na nás?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2023
,
Ikar (ČR)
Originální název:
The Book of Two Ways, 2020
více info...
Přidat komentář
Ještě, že jsem nedala na hodnocení knihy uváděné v % na DK. Asi bych si ji totiž kvůli nízkým procentům nevybrala a byla by to velká škoda.
Ztráta půl hvězdičky za skákání v čase (uvnitř kapitol, což znesnadňovalo orientaci v textu) a za příliš dlouhé kapitoly.
Zbytek byl ale skvělý. A to konkrétně v těchto bodech:
1) téma smrti, které bylo podáno z různých pohledů. Duly smrti, což je povolání hlavní hrdinky, jsem dosud neznala. Tuto část jsem hltala, stejně jako příběh Win, který vyvrcholil velkými emocemi (mými) slzy mi tekly proudem.
2) Egypt a egyptologie- od doby Řeky bohů, kterou jsem četla už dávno (min před 15 ti lety) jsem toto téma v románu nepotkala. Bavilo mě trochu méně, než bostonská část příběhu, oceňuji, že se autorka do takto složitého tématu pustila.
3) Milostný příběh - spletitý, složitý, protkaný hlubokými myšlenkami. Takový, jaký život opravdu je. Oceňuji i závěr. (Nebudu spoilerovat)
4) Příběh Dawn jako matky - opět spousta myšlenek, které mě přiměly vždy na chvíli přestat číst a přemýšlet.
Od Jodi Picoultové jsem nedávno četla Vypravěčku. Stejně jako román Kniha dvou cest je to dílo, na které nelze zapomenout. Smekám před autorkou, protože její díla jsou propracovanou směskou faktických znalostí a fiktivních, přesto hlubokých a silných lidských příběhů.
Je lehké zatratit tuhle knihu - podle mě na její přečtení musíte už mít něco za sebou. Pokud by se ke mně v jiném časoprostoru dostala v mých dvaceti letech, zcela jistě bych jí hodila na hlavu toho, kdo by mi jí tenkrát doporučil. Jelikož už mi ale táhne dvacítka už třetí, musím uznat, že jsem byla velice mile překvapená - jak šíří témat (dula smrti - existuje to u nás vůbec?, Egypt a celkově přiblížení práce archeologů, kvantová fyzika), tak zpracováním (ale to je u Jodi Picoult vždycky skvělé - ostatně zkuste si spojit vyjmenovaná témata do smysluplného příběhu, kde budete hltat každou další stránku...). Hvězdičku dolů dávám za to, že nesnáším příběhy, kdy si hrdinka zaboha nemůže vybrat mezi dvěma supermany (aneb znáte to, každý z nich je jiný, ale každý má svoje kouzlo či magnetismus) - ke konci tak pro mě byl příběh lepkavě překombinovaný.
Tahle knížka je jedna velká horská dráha, ale ne ta vzrušující a zábavná, ale ta, ze které se vám udělá šoufl a chcete z ní být už konečně pryč znovu na pevné zemi. Mrzí mě, že k poslední knize oblíbené autorky, která je jinak špičkou ve svém oboru, musím napsat takové hodnocení, ale je to bohužel tak. Po přečtení autorčina doslovu vše zapadlo na své místo a dokázala jsem i pochopit, proč napsala zrovna tenhle příběh, ale pojala ho sakra nešťastně. Často jsem byla zmatená v jaké době se děj odehrává, hrdinka pořád fňukala, že neví co má dělat, přitom už od začátku věděla, jak se rozhodne, autorka se snažila navodit uměle napětí, které ale celý dojem spíš kazilo, protože si čtenář připadá jako když ho jen vodí za nos a dělá z něj hlupáka. Jakoukoliv knihu od Jodi doporučuji, ale tuhle, prosím, nechte na pultu ležet. Věřte mi.
Za mě teda velmi slabé... Kdyby to byla moje první kniha od Jodi, tak už si od ní nic nepřečtu. Přitom vše, co jsem od ní zatím četla, byla naprostá pecka! Ale toto mi přišlo vlastně úplně o ničem :(.
Kniha dvou cest je přečtená. Je čtivá,zaujala mě od první stránky i když sem tam jsem nevěděla v kterém časovém úseku se pohybují. Ukáže zajímavý pohled na umírání. Pozve nás do Egypta a představí nám pohled na smrt z egyptské strany. Krásný napínavý příběh plný emocí. Jen ten konec mě nemilé překvapit.
(SPOILER)
Zaujala mě anotace, ale přišlo zklamání. Líbily se mi některé myšlenky a bavila mě dějová linka s Win - její milostný příběh a to, jak si ho zpracovala, mi přišel o mnoho uvěřitelnější než Dawn a Wyatt. Hlavní mužští hrdinové byli pro mě hrozně plošší, některé věci vysloveně časově (ani logicky) neseděly, zápletka s pádem letadla mi přišla jenom jako vějička na čtenáře, protože kdyby tam nebyla, nic by se nestalo.
Egyptologie, kvantová fyzika ani skákání v čase mi vůbec nevadily. A na rozdíl od mnoha ostatních jsem neměla problém se začíst, za to mě knížka začala otravovat ke konci.
Čteno v originále. K autorce se nevrátím.
Moje druhá kniha této autorky. Bylo to zvláštní čtení. Nečekala jsem, že se dozvím i něco nového - dulu jsem měla spojenou pouze s porody. Nejprve po přečtení pár stránek jsem zvažovala, jestli budu pokračovat, ale pokračovala jsem. Dokonce se mi líbilo několik zajímavých myšlenek zachycených v knize.
Určitě bych ale tento příběh nedoporučovala čtenářům v depresi. I když, každý reaguje na životní situace jinak.
Koho nezajímají příběhy se starého Egypta nebo něco málo z kvantové fyziky, měl by také sáhnout po jiné knize. Samotnou mě překvapuje, že mi tentokrát vůbec nevadilo prolínání časových období ani zajímavý závěr.
V jiném časoprostoru bych knihu odložil v první třetině a nedočetl. Popisné pasáže z egyptologie a kvantové fyziky mě totiž zpočátku nudily.
V našem časoprostotu jsem naštěstí vydržel a postupně si užíval všechny střípky. Líbilo se mi střídání a prolínání země (Egypta) a vody (Bostonu), i když občas jsem byl i uvnitř jednotlivých kapitol z časových posunů mírně zmatený.
Jodi Picoult opět posunula své vrstevnaté vypravěčské umění. Už v Záblesku života zvolila netradiční formu vyprávění. V Knize dvou cest všechny střípky do sebe postupně zapadají.
Pointu jsem sice odhalil celkem brzy, ale jsem nadšený z formy a předávání myšlenek.
Nehet djet. Navěky a navždy. (s. 372)
Nadchla mě poslední věta románu a odpověď Dawn.
Zaujala mě obálka i název, a tak jsem po knize sáhla. Téma životní lásky, směru, kterým se vydáváme, rozhodování. To vše protknuté kouzlem egyptologie se spoustou zajímavých informací. Taktéž pohled na práci "duly smrti" nebyl k zahození. Nejen toto téma, ale i celý příběh se mi líbil, takže nechápu negativní komentáře. Pro mě knížka nudná nebyla, ba naopak, byla velmi čtivá. Člověk totiž s přibývajícími lety hodnotí věci jinak, dívá se na svět jinýma očima než v mládí. A pochopí, že žijeme jen jednou ...
Jodi opět nezklamala a v díle přinesla sondu tentokrát do egyptologie a moderní fyziky. Milostný příběh, který pojednává o dvou osudových láskách, o životě, umírání a smrti, o tom, jaké by to bylo, kdyby existovaly paralelní vesmíry.
Jako milovnice Egypta jsem byla při četbě nadšená. Dozvěděla jsem se spoustu informací, jak probíhají vykopávky, jak se čtou hieroglyfy a část méně známých dějin Egypta.
Kniha se mi moc líbila, stejně jako každá od této autorky.
Toto bylo velké zklamání. Mám přečtené všechny knihy autorky, které u nás vyšly a nikdy bych neřekla , že něco od ní nedočtu. Nezaujala ani postavami ani příběhem. Prolínání času to zabilo úplně.
Krásná kniha. Fascinující archeologický výzkum vykopávek v Egyptě. Vyprávění o smrti, z různých pohledů. Přijmout nevyhnutelné, tzv. si uklidit stůl nebo vlastní duši, jakkoli to chcete nazývat. A pokud je to alespoň trochu možné, splnit si poslední přání.
Pro mne je to kniha zejména o hledání, o hledání sama sebe. Když se snažíme splnit očekávání druhých, často se stane, že zapomeneme na to, co chceme vlastně my sami. Klientka hlavní hrdinky Win, právě tohle Dawn připomene. Je to o možných cestách, o propojení minulosti s budoucností. Kniha Vás nutí přemýšlet nad vlastní cestou.
Nelehké čtení. Autorčina hra se dvěma časovými liniemi si získala mou plnou pozornost. Při čtení jsem byla dost zvědavá, jak to všechno do sebe zapadne, jaké bude rozuzlení.
Příběh otevírá těžké téma odchodu ze života a nutí k zamyšlení. Pohrává si s tématem životních křižovatek, rozhodnutí a náhod, které vytvářejí životní cestu. Velkým bonusem pro mě bylo prostředí vykopávek v Egyptě. Připomněla jsem si, že jsem toto téma dříve vyhledávala a už dlouho o něm nečetla.
Já nevím, co si o té knize myslet. Cítím se vůči ní rozporuplně, na jednu stranu mi trvalo se do knihy začíst a na stranu druhou se mi bezprostředně noc po dotčení příběh promítal ve snu.
Téma závažné, což všichni od Jodi očekáváme, tato linie byla za mě popsána mistrně.
Tentokráte mi však nesedl ten podkladový příběh. Od Jodi bych nečekala povrchový milostný trojúhelník. A navíc ještě dost předvídatelný.
Nemohu jinak, než zanechat toto hodnocení, nicméně autorku stále řadím mezi spisovatelskou špičku!
Krásná obálka, příběh v podstatě jednoduchý, moc se mi líbila dějová linka z oblasti současného zaměstnání hlavní hrdinky (tam bych klidně snesla samostatnou knížku). Dávám 5 hvězd, Jodi prostě umí ;)
Rozumím touze napsat příběh o smrti (té především) a životních možnostech a rozhodnutích. Ingredience jako Egypt, profese duly smrti a situace rozpolcené hrdinky jsou dobře namíchány, řešená dilemata pochopitelná a aktuální pro každého ve středním věku (i v době dospívání, když jsme tak u toho). Ale marná sláva, mužské postavy jsou spíše typy než bytosti a tón románu je tak melancholický, že vášni, bez které se příběh neobejde, nevěřím. K tomu ta neúnosná délka... Na druhou stranu, kdyby pod titulem nebyla podepsaná Jodi Picoult, byla bych asi shovívavější; očekávání tady odvedlo nepěknou práci.
Na knížku jsem se těšila, ale jsem z ní trochu zklamaná. Autorka má mnohem lepší, zajímavější knihy. Fajn oddechovka, dobře se četla, jen konec se mi moc nelíbil.
Na knížku jsem se hrozně těšila, anotace skvělá, ale výsledek byl celkem zklamání. Ze začátku mě to vůbec nebavilo a trvalo to asi nějakých 200 stran, uvažovala jsem že knížku i odložím, ale nakonec jsem se prokousala na konec. Děj byl takový ne moc záživný, nic moc se tam nedělo, táhlo se to. Možná je to i tím že nejsem moc velký fanoušek Egypta a hrobek, toho tam bylo opravdu hodně. Za mě jedna ze slabších knih autorky.
... další novinka letošního roku, na kterou jsem se těšila. Příběh z Egypta sice zajímavý, trochu jsem pronikla do práce archeologa, vztah s Wyattem ještě lepší. Víc mě však zajímal Dawnin profesní příběh - duly smrti. Na co všechno musí myslet, jak jednat s rodinou, co všechno může umírajícímu zařídit.
Štítky knihy
Egypt archeologie americká literatura USA (Spojené státy americké) starověký Egypt nový začátek
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Zase různé vrstvy, zdařile propojené do jednoho celku. Egypt a jeho mytologie, umírání a smrt, kvantová fyzika. Egypt mám ráda, takže mě odborné výklady bavily a výlety do kvantové fyziky taky.
Plný počet ale nedám, ze tří důvodů. 1) bylo to dost depresivní, právě tím, že je skoro celé o umírání 2) klišé „mezi dvěma muži“ 3) hlavní hrdinka se chová hodně nelogicky.
P.S. Konečně mi někdo vysvětlil Schrödingerovu kočku.