Kniha o tichu
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449889/bmid_kniha-o-tichu-8ha-449889.jpg
4
218
218
Nejosobnější kniha autora. Přestože není primárně o něm, ale o jeho blízkých, věcech mezi nebem i zemí a tichu. Sám autor jako anotaci ke knize napsal: „Je jiná než moje ostatní. Je o klidu. Je jinak psaná. Sama se poskládala podle toho, koho jsem potkal. Stal se ze mne obyčejný vypravěč neobyčejných příběhů opsaných od života.“
Přidat komentář
Ticho a mír jako potrava pro duši. K snídani, k obědu, k večeři... Jedním dechem a v naprostém souznění. Krásné myšlenky a příběhy. Taky bych chtěla mít takové kamarády, pane Formánku, a prostor a čas na rozjímání. Možná až budou "mé atomy" mužem...
Moje první setkání s Josefem Formánkem, které dopadlo vcelku slibně. Kniha plná příběhů v níž se setkává laskavost někdy pokora, čistota, klid.....a je třeba ke čtení najít ten správný okamžik.
Trefila se mi do rozpoložení, neboť na knihu je třeba mít dle mého opravdu náladu. Chce to ji číst v klidu, mít čas a nechat v sobě řádky doznívat. Tato poněkud nesourodá porce příběhů má rozhodně co říct.
Bohužel, mě to přišlo jen jako zmatené plky o ničem. Navíc autor vidí v každé maličkosti nějaké znamení přímo pro něj, což mi připomíná zmyšlení schizofrenika nebo člověka
s psychozou.
Neobvyklé příběhy posbírané z kamarádských vyprávění a vlastní výpověď o nynější autorově životní cestě dávají čtenáři námět k zamyšlení nad sebou samým a smyslem našeho bytí. Kniha, která tak trochu rozesměje, tak trochu nastaví zrcadlo a také dokáže tak trochu uklidnit.
Nádherná kniha. Určitě si ji s odstupem přečtu znovu. Formánek je můj srdcový autor.
Trochu tápu v pocitech ohledně této knihy. Na jednu stranu dobré příběhy, silná vyprávění o cestách vnitřních i do ciziny, popisy pocitů a myšlenek, které jako by mi četl z hlavy. Na stranu druhou vyprávění klouže do sentimentality, přílišné vzletnosti, příběhy se střídají rychle a hutně ve snaze dokázat zázračnost, až to má opačný efekt. Méně by bylo více, k závěru už jsem si knihu díky zesilování náboženského tónu přestávala užívat.
Tak jako tak ke mně některé kapitoly přišly v pravou minutu, jak sám autor popisuje. Musí to být zajímavý člověk.
Hmmm. Kniha o tichu... nedokázala jsem se prokousat do konce. Zdálo se mi to takové ukecané, plné absurdních příběhů s rádoby poselstvím. Asi to nebylo psáno pro mne.
je to jiný Formánek než jsem čekal. ne že by to nebylo čtivé, ale asi bych potřeboval trochu víc ticha, abych se mohl do těch úvah více vnořit.
Příběhy, úvahy, reflexe, sebereflexe, vyznání, laskavost, pokora, čistota, klid, mír, Bůh, Láska.....to všechno v té knížce je.
Autor mě prostě popuzuje; nebo mi chybí pokora, abych některé věci přijala. Ale zdá se mi, že téměř ve všech svých knihách střípky pozoruhodných příběhů zabíjí množstvím frází a klišé. Hvězda navíc za Nesnídalovy ilustrace.
Josef Formánek je velmi dobrý autor, o tom není pochyb. Za jeho nejlepší knížku považuju Mluviti pravdu, ale i jeho Prsatí muži stojí rozhodně za přečtení.
Kniha o tichu je kniha až na dřeň. Málokterý autor jde až takhle s kůží na trh. Ale Formánek touto knížkou opět potvrzuje, že umí dobře psát, že si umí čtenáře získat. Každý z nás tu a tam prochází peklíčkem nebo peklem, ale strázně, bolesti a muka, o kterých je tady řeč, to je hodně silná káva. Kdo pořádně chlastá nebo jel v drogách, ví, o čem je tady řeč. V takových případech je cesta člověka k duchovnímu poznání je vždycky velice trnitá, svízelná a často taky neúspěšná, ale je to DOBRÁ CESTA. A je to taky vlastně jediná možná záchrana.
Strašně příjemný počtení psaný krásnym jazykem, který už v dnešní literatuře moc nepotkáš. Uklidní, podnítí k zamyšlení, inspiruje a rozhodně, ač o tichu, nenudí.
Prostě moje TOP čtení roku 2020... v těch příbězích je radost, smutek, moudro a to ticho uzdravuje. Výborná kniha.
To není beletrie, to je prožitý život na papíře, se vším co život přináší.
Zajímavé čtení. Moc pěkné ilustrace
Autorovy další knížky
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Velice příjemné a čtivé. Smutné i veselé.