Kniha o tichu
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449889/bmid_kniha-o-tichu-8ha-449889.jpg
4
218
218
Nejosobnější kniha autora. Přestože není primárně o něm, ale o jeho blízkých, věcech mezi nebem i zemí a tichu. Sám autor jako anotaci ke knize napsal: „Je jiná než moje ostatní. Je o klidu. Je jinak psaná. Sama se poskládala podle toho, koho jsem potkal. Stal se ze mne obyčejný vypravěč neobyčejných příběhů opsaných od života.“... celý text
Přidat komentář
Každý z nás má svoji osobní cestu životem, kde potkává věci mezi nebe a zemí, obklopuje se lidmi, které (ne) dobrovolně "přitahuje", stává se svědkem situací, událostí, míst, setkání a podle vlastních zkušeností a citlivosti toto vše reflektuje, nebo jen pozoruje, někdy i v tichu. Víc jsem rozuměla mluveným slovům pana Formánka - např. rozhovor pro DVTV, kde jsou jeho myšlenky ojasňovány otázkami. Knize opakovaně místy nerozumím, jsou to intimní výpovědi člověka, který na prahu padesátky "přišel k moudrosti". Některé situace a zkušenosti jsou nepřenositelné, jako psychospirituální krize, setkání s Bohem, bytí v tichu. Kniha na mě působila místy chaoticky, nepřehledně, nesrozumitelně. Panu Formánkovi přeji všechno dobré, má toho spoustu za sebou, a užívá si teď zaslouženého štěstí, rodinné pohody, klidu, ticha. Spousta lidí, ale žije úplně jiný život. Na druhou stranu chápu, že je to trend (téma - kniha působí, jak jde všechno hladce vyřešit, jak je všechno teď úžasný, v klidu,v tichu, zázraky se ději, jsem vděčný, milý na všechny, poutě,...), marketing, PR (název knihy, medializace) a nutno dodat, povedlo se...kniha se nedala sehnat. A zpětně, po získání a přečtení...nečíst knihu, o nic nepřicházím.
Knihu jsem dostala na vánoce, sama bych si ji asi nekoupila, ale je taková ze života, určitě stojí za přečtení.
Byly vánoce, já dostala Knihu o tichu... Během čtení jsem dostala hroznou chuť na mandarinku. Tak jsem si jí dala, byla to zrovna chvíle nebo náhoda kdy se i mandarinky objevily v příběhu?.. bůh vi..
Kniha o tichu je o cestovatelství, potkávání různých lidí, prožívání zážitků spisovatele a jeho přátel a lidí co potkal, a tak nějak o Bohu. Kam ho vždy cesty po světě zavedly a on se díky tomu v sobě uklidnil, a začal věřit v Boha a v něco co je. Příběhy jsou opravdu dechberoucí. Dobré na uvědomění si , aspoň pro mě, co a jak a proč probíhalo v mém životě a co s toho vyplývá a proč jsem se dostala tam kde jsem.
Z celého srdce děkuji panu Josefu Formánkovi za jeho otevřenost. Jak dokázal dát stranou strach a ego a popsal celý prožitek z psychospirituální krize (duševního probuzení), kterou prožil. I to jak reagovala jeho rodina. Zažil jsem velice podobnou věc a moc mi pomohlo si knihu přečíst. Tímto děkuji celé mé nejbližší rodině, která mě podporovala. Je dobré, že se o takových věcech mluví ve společnosti. Uvolňuje to napětí a tvoří rovnováhu a harmonii. Ticho je krásné.
Dočteno. Stupnice pěti hvězd je málo. Můžete plakat, dojímat se i smát, přemýšlet nebo jen tak vnímat krásnou hru se slovy. Pokud se dojmete příliš, vzpomeňte si na výrok Janičky při cukrování hrdličky a Josefa. Paráda....
Tak jako ostatní tady i mě kniha nadchla.Četla jsem od p.Formánka téměř vše,ale musím přiznat,že Prsatý muž,Mluviti pravdu......jsou pro mě skvělé věci,ale je z nich cítit chaos.Jsou tak nějak rozhárané:),ale už od Úsměvů..pociťuji jistou změnu.A to změnu pro mě velmi pozitivní.Více klidu,jemnosti,jakési vnitřní uspořádanosti.A Kniha o tichu tento můj dojem jen potvrzuje.Je upřímná,je hladící...zkrátka On je v ní.(Bůh je ve vzduchu a je ve slovech)
Tohle je tak krásná knížka!
Od začátku až do konce. Je z ní cítit nesmírný klid, smíření a vyrovnání se se vším, co autorovi život nadělil. Je o víře, o tom, jak autorovi jeho boj s alkoholem úplně změnil pohled na svět. Je plná krásného, osobního a dojemného textu, u kterého jsem měla slzy v očích, a to hned několikrát.
Josef Formánek jednoduše opět dokázal, že to se slovy umí!
Ale zato já už slova nějak ztrácím, marně je hledám, abych co nejlépe vystihla to, co ve mně tato kniha zanechala. No, vážně bych si přála umět své pocity vyjádřit tak, jako tady pan Formánek. Tohle si prostě přečtěte a to hlavně v případě, že hledáte knihu, která vás uklidní a díky které se ocitnete v zenu :)
Je pokorný, jemný, upřímný. Stal se uchem, okem a perem. Knihy předešlé byly o Formánkovi a přitom je tato o něm nejvíce:). Kniha o lásce.
"Už dlouho nezkoumám prosby těch, co mě žádají o drobné."
"Hlavou mi běhala spousta otázek, ale...Co má být řečeno, vyjeví se samo."
"V mé dnešní laskavosti je i kus Tebe."
Myslím, že knihu vystihl svým komentářem cubeice. Z řady myšlenek a příběhů se mě nejvíce dotkly dopisy mamince, otci jako příteli a všechna vyjádření o dětech, zvláště o Karolíně a v náznacích láska a obdiv k manželce. Zvláštní kniha, která se musí číst pomalu, s přestávkami vstřebávat myšlenky. Určitě se k ní vrátím a budu hledat, co mi při prvním čtení uniklo.
Četla jsem všechny knihy pana Formánka. Ať už jsou to příběhy jeho vlastních prožitků, či převyprávěné, čímsi se dotýkají srdcí čtenářů.
Milá smířlivá, dojemná i vtipná kniha - tichá a krásná, jako slova Oty Pavla, kterého pan Formánek několikrát zmiňuje. Oba jsou mi tak nějak blízcí, jako kamarádi, které často nevídáme, ale vážíme si jich. A tahle jeho poslední je meditací nebo modlitbou člověka, který snad konečně porazil svého démona a našel smíření. V Bohu, v té modlitbě, tiché meditaci, v celém širém světě a ve všech lidech v něm, ať jsou jakýkoliv...
Po přečtení knížky "Dvě slova jako klíč" jsem byla zvědavá, kam se tvorba pana Formánka posune. Měla jsem pocit, že v závěru řekl vše. Novou knihu jsem si dnes přinesla, začetla se do úvodu a hned vím, že to bude za mě 5 hvězd a neskutečně se těším. Jak jinak by se mohla jmenovat než "Kniha o tichu". Díky...
Autorovy další knížky
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Kniha o tichu plná řečí. I řeči přímo o tichu a o Bohu, jakoby byly psané rozumem a ne srdcem. Ve mně se tedy ticho ani jednou neozvalo, spíše jsem měla hlavu drnčící spoustou prapodivných příběhů, hloupých, místy i přisprostlých monologů a násilně emotivních pasáží. Na mně to celé působilo jako potřeba něco napsat za každou cenu a a zakomponovat do toho nirvánu. Možná hodnotím tak přísně, že jsem knihu četla v bezprostředním stínu Dickensova vypravěčského umění, jenž je co do kvality neporovnatelné, a z něhož Boha intenzivně cítíte mezi řádky, aniž by byl doslova zmíněný.