Kniha pěti kruhů
Mijamoto Musaši
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482123/bmid_kniha-peti-kruhu-ZCe-482123.png
4
160
160
Kniha pěti kruhů je kniha o strategii boje, kterou napsal v roce 1645 legendární japonský šermíř Musaši Mijamoto. Mijamoto Musaši se v knize věnuje válečnému umění a soustředí se na psychologické a fyzické otázky, které vedou k vítězství. Kniha není jen o boji muže proti muži, lze ji využít jak pro vojenskou strategii ve velkém tak i na jakoukoliv situaci, kde se užívá plánování a taktika.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Filozofie
Vydáno: 1992 , YettiOriginální název:
五輪書 (Go rin no šo), 1645
více info...
Přidat komentář
Kniha pěti kruhů je náhled do historie Japonska a pohled na svoji životní cestu bojovníka Mijamoto Musašiho. Kapitoly věnované jednotlivým živlům a prázdnotě jsou popisovány z pohledu boje s mečem dle cesty Go Rin No Šo. Myšlenky je však možné přenést i do běžného života. Je mít vhodnou vizualizace dané situace z boje pro dnešní život a využít ji. Pro mě nejcennější je závěrečná kapitola Dokukódó, kde je popsáno 21 pravidel, kterými se řídili a jejich vysvětlení s popisem. Z tohohle si máme stále co vzít. Doporučuji jak pro bojovníky, tak i pro lidi, kteří mají zájem se jednotlivými pravidly v životě inspirovat a řídit. Ne nadarmo se učení z této knihy používá v Japonsku i pro manažery. Vezměte si z této knihy to, co vás osloví.
Pro mě duchovní záležitost, nejde jen o meče a boj, ale o to, jak žít, o duši a tak i současným čtenářům má co říci. Po celé věky lidé v mládí "blbli", postupně dozrávali ... Za mě krásné a aktuální heslo v době, kdy lze na trubičkách žít roky: Když musíme zemřít, tak musíme zemřít.
Knihu můžeme zařadit po boku Umění války nebo Vladaře mezi texty, které by si měl přečíst pravý válečník nebo alespoň ctnostný jedinec bránící pravdu a spravedlnost. Ve srovnání se zmíněnými knihami z Číny a Itálie jsou ale Kruhy o stupeň nebo dva slabší. Z větší části totiž Musaši popisuje především bojové techniky a na jiné strategie nebo filosofii dojde spíše okrajově.
Umění s mečem mě vždy fascinovalo. O knize jsem se dozvěděl, jako mnozí jiní, od Jirky Procházky. Dávno před tím než vyhrál titul UFC. Konečně jsem se dokopal knížku přečíst.
Z knihy mám zvláštní pocit. Cítím autorovu urputnost, upřímnost a celá mentalita "splň cíl nebo zemři" se mnou velmi rezonuje. Vnímám, že pokud muž plní své cíle s cílevědomostí, kontrolou a klidem, pak je oceňovaný společností, ženami, a často i penězi. I když je toto pojednání cestou bojovníka kendo, se zbraněmi, pokud je čtenář pozorný, najde zde mnoho univerzálních zásad. Určitě je potřeba knihu přečíst vícekrát a listovat. Někdy se k ní planuji vrátit.
Jednu radu z knihy musím zhanin: bezmyšlenkovité následování zvyků a starších mistrů. Často je potřeba hluboké úcty a píle, abychom se dostali na úroveň, kdy můžeme vymýšlet smysluplné inovace. Nicméně japonské: "musíš mít 100% umění mistra a až teprve mistr řemesla zanechá, inovuj", se mnou nerezonuje. Mladí lidé v Japonsku poté nemají možnost dělat inovace. Je tomu tak dodnes a já věřím, že to celou společnost zpomaluje. A kdo byl v Japonsku, myslím, že mi dá alespoň částečně za pravdu.
Mistrovske dilo od mistra boje. Kdo zasvetil zivot bojovym umenim a cestou za osvicenim… nemuze hodnotit na mene jak 100%. Je to typ knihy, kterou ctete cely zivot… prectete ji 10x a po x letech v jejim textu najdete opet neco, co Vas posune dal a drive jste si toho nevsimli, protoze text odkryvate podle stupne Vaseho probuzeni/osviceni ( ci odpoutani od myslenek a ega)… kazdy tomu rika jinak, ale pravda je proste jedna.
Kniha, kterou v České republikce zpopularizoval hlavně Jiří Procházka. Chvílemi se jedná o zajímavé čtení, například při dělbě společnosti. Jinak si myslím, že myšlenky uvedené v knize jsou v dnešní době nepoužitelné.
Kniha sice méně známá oproti kodexu Bušidó či Umění války ale i tady si mysl bojovníka přijde na své a odnese si nejednu inspirativní radu do života. A samozřejmě, jak už to u podobných filozofií bývá, i přes to, že je to určeno hlavně šermířům, využitelné to není jen pro bojovníky ale pro každého kdo má v životě nějaký ten cíl a chce se něčemu věnovat a zdokonalovat se. Podobně jako Musaši se totiž skutečným "mistrem meče" stanete ve chvíli, kdy pochopíte, že už žádný meč nepotřebujete(ostatně, on sám řadu svých slavných střetů totiž vyhrál pomocí dřevěného meče, v jednom případě dle legendy, dokonce vyřezaného z pádla a celkově to byl takový cílevědomý prevít u kterého protivníci neustále netušili, co mohou čekat :-) )
Do dnešní doby není kniha aplikovatelná celá, nicméně obsahuje několik cenných moudrostí. Dnes nikam nebudu nosit ani jeden, natož dva meče (krátký a dlouhý, dualista jako v RPG hrách?! :D) Rady o vnitřním rozložení bojovníka jsou pozoruhodné. Jde o vyrovnání, sebe, o rozhodnost a schopnost zvažovat. Dbá se na studentovo uvědomění a jeho/její vlastní touhu pochopit ("Study this well" / "You must appreciate this.").
Musaši v textu přiznává roztříštěnost svých myšlenek, na než přicházel přes třicet let. Konečné rozdělení do pěti částí se mi nakonec líbilo. Úplně jsem se viděl jako japonského studenta významného klanu za feudálního císařství, jak si opakuji názvy technik a jejich využití na velkém bojišti i v boji muže proti muži :)
Autor svou školu vedl v duchu japonské úspornosti: Boj a každý jiný konflikt má jediné správné východisko. Musíme zvolit tu správnou možnost, a to vyžaduje soustředění a praxi. Vše ostatní je nepodstatné. Knihu jsem četl v angličtině a mám zájem přečíst si časem i český překlad.
Nevím, proč mi v hlavě vždy naskočí porovnání s knihou Umění války, když Mijamoto pojednává o strategii spíše v tom podání "mikromanagementu" a chápání jednotlivce v rámci celku, zatímco Umění války je spíše o "makro pojetí" plánování a strategie. Mně osobně je Mijamoto příjemnější i když o něco těžší čtení, nežli Umění války. Za mne má pár opravdu dobrých myšlenek, nad kterými jsem se pozastavil a nesu si je sebou dodnes. Určitě doporučuji ke čtení všem, kteří dokážou vytáhnout z knihy spíše onu filosofii nežli čistě šermířské umění.
Kniha ač se týká samurajů resp. cesty meče, lze některé postřehy filozoficky aplikovat i v dnešní době.
Knihu jsem četl docela dlouho, protože jsem některé pasáže musel číst několikrát než jsem pochopil co autor tím zamýšlí či jak lze aplikovat v dnešní době.
V knize jsem našel pár překlepů i gramatických chyb.
Koho zajímá středověk v Japonsku určitě by kniha měla být zařazena do seznamu čtených knih.
V dnešnej dobe sa môže zdať, že téma samurajov patrí do archívov a že je už jednoducho všetko inak. Áno, ale len na povrchu.
Téma taktiky boja ako ju opisuje sám Musaši sa dá previesť do bežnej každodennosti. Niečo viac, iné menej, no môžete sa nechať inšpirovať. Nemusíte chodiť po svete s katanou za opaskom, no čo ak sa takýto meč hodí napríklad na rozlišovanie? Rozlíšiť, čo za to stojí a čo už nie? Rozťať ilúziu a uvoľniť okovy? Tam nám meč rozlišovania dokáže veľmi pomôcť a to je len jeden spôsob ako s touto knihou pracovať- alebo ako k nej pristupovať. Prečítal som ju 2 x + vypočuté 2x ako audiokniha. Po každom prečítaní a vypočutí lepší zážitok.
Knihu mám z vydavateľstva Čad Press, ktoré veľmi neoplýva kvalitou vydávaných kníh, no pri tomto diele som to oželel, pretože podstatné sú informácie. Tých je tu veľa. Na začiatku je podrobný úvod k samurajskej tematike, krátko zo života Musašiho, dokonca tu nájdete aj jeho kresby + kaligrafie. / Musaši na sklonku života maľoval a venoval sa kaligrafii/
Tu je dobre vidieť jeho vývoj. Začínal s veľkou agresivitou a zdá sa mi, že už ako 16 ročný porazil prvého samuraja. Porazil je slabé slovo, treba si knihu prečítať. Jednoducho, ten muž už nežil. Postupne Musaši dozrieval nielen ako fyzický bojovník /sám nebol nikdy porazený/, no zrel aj vnútorne a stával sa viac filozofom a mudrcom. Na sklonku života sa uchýlil do jaskyne, kde prežil jeho posledné dva roky.
Treba si uvedomiť, že v dobe v ktorej Musaši žil, bola smrť na dennom poriadku a inak sa ak nej pristupovalo. Samuraj vítal smrť, vstupoval do bojov akoby bol už sám mŕtvy.
Jadro diela tvorí 5 menších kníh. Jedná sa k Knihu Zeme, Vody, Ohňa, Vetru a Prázdnoty. V každej z jednotlivých kníh Musaši opisuje rozličný spôsob fungovania boja, stratégie, nastavenia tela, mysle.
V závere nájdeme krátky Musašiho spis s názvom- Dokukódó.
Čo sa týka Dokukódó- v tejto knihe sú uvedené len názvy 21 viet /nadpisov Dokukódó/ s výstižnými komentármi zenového mnícha Sandó Kaisena.
Komentáre Sendó Kaisena sú mimoriadne silné a nie je divu, že zen buddhizmus má tak blízko k indickej advaita védante z ktorej /podľa mňa/ vzišiel.
Výborná kniha, ktorá nie je pre každého.
3,5/5 Zatímco Kniha pěti kruhů, či svitků chcete-li, je psána více lidově a takticky, tak Kniha rodinných tradic válečného umění už má intelektuálnější rozhledy. Musašiho myšlenky jsou snadno převoditelné do "manažerského" způsobu uvažování. Munenori zase více uspokojí "myslitele". Místy sledují autoři podobnou cestu, místy se rozcházejí. Inu jiný meč, jiný sek.
Možná pro někoho psáno složitě a nezáživně, ale já jsem MM vděčný za jakoukoliv jeho informaci či postřeh, týkající se jak způsobu boje, tak hlavně životní filosofie.
V knize je bohužel špatně uveden autor 14ti stránkového komentáře k Dokukódó, které je na konci knihy, opravil jsem alespoň zde v popisu knihy.
Autorem je zenový mistr Sandó Kaisen (v knize je Sandokai Sena). Jinak doporučuji i jeho další knihy z oblasti bojových umění a zenu (Budodharma neboli poučení samuraje, Mnich Bojovník).
Rovnako ako čítaním Kamasutry sa z nikoho nestane Casanova,táto kniha nie je rýchli návod ako sa stať Samurajom. Kniha nie je pre každého, techniky tu popísané vyžadujú masívny fyzický a mentálny základ. Chce to roky tréningu a X súťaží (súbojov), kým sa telo dostane do štádia, že reaguje bez vedomého zásahu predného mozgu, keď viete čo a vaše telo to proste urobí. Techniky popísané v tejto knihe sú ešte nad touto úrovňou. Môj hlboký rešpekt pred bojovníkmi, ktorý prekročia túto hranicu.
Hodnotiť túto knihu nie je úplne objektívne, príde mi to ako hodnotiť učebnicu telesnej výchovy, preto ostanem pri neutrálnych troch hviezdach.
Zažil jsem překvapení a zklamání.
Po Umění války, které jsem rámcově chápal, u Knihy pěti kruhů najednou koukám jak obléhatel na hrad v Ósace! Možná jakýmsi hlubokým a ne pro všechny uchopitelným způsobem text dává smysl a po právu se těší oblíbenosti mnohých! Možná je autor génius, jakých se rodí za sto let pár set! Nic z toho jsem však nedokázal docenit a hlavně, bohužel, pochopit.
Za mě nestravitelné a na zcela jiné vlně, než jsem já. Nemusí to znamenat, že kniha je špatná. Prostě si nesedíme.
Štítky knihy
Japonsko filozofie bojová umění samurajové
Kdybych se chtěla začít učit bojovat s mečem, tak ideální.