Kniha zvláštních nových věcí
Michel Faber
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294572/bmid_kniha-zvlastnich-novych-veci-gDu-294572.jpg
4
410
410
Peter Leigh je misionář s pohnutou minulostí, který se má vydat na nejdůležitější cestu svého života. Opustí tak svou milovanou manželku Beu a po dlouhém letu dorazí na vzdálenou planetu, kde místní obyvatelé lační po učení Bible – jeho „knihy zvláštních nových věcí“. Tato výprava vystaví zatěžkávací zkoušce Peterovo náboženské přesvědčení, jeho povědomí o tom, co ještě zvládne lidské tělo, a ze všeho nejvíc jeho lásku k Bee. Kniha zvláštních nových věcí je veskrze originálním dobrodružným příběhem o víře a poutech mezi dvěma lidmi, které od sebe dělí mnoho světelných let. V tomto velkém románu se M. Faber jako již tolikrát předtím vymkne veškerým žánrovým očekáváním...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2016 , Kniha ZlínOriginální název:
The Book of Strange New Things, 2014
více info...
Přidat komentář
Je strašné jak se vám Faber dokáže dostat pod kůži a pak vám nenabídne na konci rozhřešení. Ač příběh sám není nijak strašlivý, přesto z něj mám těžkou hlavu. Pokud chcete něco lehkého na čtení sáhněte třeba po Encyklopedii Britanice a Fabera nechte na jindy.
Kniha zvláštních nových věcí mě dostala. Nijak agresivně nebo podmanivě a urputně náhle, jak tomu bývám občas u knih zvyklá, ale nenápadně a lehce, postupně se dostala pod kůži a já si najednou někde za půlkou uvědomila, že nic tak zvláštního jsem opravdu dlouho nečetla. A zasloužilo by si to nejspíš říci jinak, abych neopakovala jen slova z názvu. Skutečně se za poslední dobu našlo dost dobrých knih, některým také nechyběl díl originality, ale tato kniha byla něčím mimořádná. Jiným světem, jiným nápady, jiným zpracováním, jiným jazykem. Tou blízkostí a vemlouvavostí dopisů, které si musíme vzít za své, pokud máme s někým jen trochu blízký vztah. Proto jsem skutečně ráda, že mi byla kniha doporučena, protože níže zmiňovaná kampaň mě naprosto minula a tak kdoví, zda bych se vůbec k tomuto autorovi nějak dostala. "Kniha" je zatím prvním dílem, které jsem od Fabera četla, ale jistě ne posledním. Jen mi přijde, že to byla pouze taková ochutnávka, začátek série, úvod, předehra... a po ní přijde mírná frustrace z toho, že pokračování nebude.
Knihu jsem si koupila v rámci Velkého knižního čtvrtku, a na rovinu řeknu, že jsem čekala větší zážitek. Jak už bylo několikrát řečeno, četla se dobře, jazyk je úžasný. Ale forma obsah nenahradí. Děj většinu knihy stojí na místě, stejně jako hrdina. A ačkoliv je příběh celý vyprávěn z pohledu Petera, nedozvěděla jsem se o něm skoro nic. Byl pro mě neživotná postava. Byla bych raději, kdyby se vše odehrávalo z pohledu Bey, kterou poznáváme jen skrz její dopisy nebo Peterovy značně zidealizované vzpomínky, přesto byla barvitější. Zápletka byla slabá a hlavní hrdina proplouval knihou bez větších peripetií. Až v poslední čtvrtině Peter ožil, ale to už knihu nezachrání. Jedná se spíše o referát z výletu než plnokrevný román. Nicméně jsou zde dobře popsané postřehy ohledně mimozemšťanů, zaměstnanců i planety, které si tak umíme dobře představit a vtáhne nás to do prostředí, které Peter obývá.
Po přečtení této knihy jsem nejprve byla překvapená, že už je konec, pak mi bylo líto, že už je konec a pak jsem začala přemýšlet, o čem vlastně tento příběh je. Je o lásce, o lásce mezi ženou a mužem, o lásce k Bohu i o lásce k lidem vůbec, ať žijí na Zemi nebo ve velmi vzdálené galaxii. Je o víře, o víře v Boha, víře v lidi, víře v sebe sama a o vlivu vnějších událostí na víru. Je o důležitosti spojení, vzájemného dorozumívání a blízkosti osob, o tom, že odloučení může vytvořit hlubokou propast, kterou lze jen těžko překlenout. A přitom je to vlastně mistrně napsaný příběh z nespecifikované budoucnosti, o nutnosti najít porozumění s úplně odlišnými bytostmi a přizpůsobit se úplně odlišným podmínkám. Lehký humor, ironie a úžasný jazyk (pro mě díky překladatelově umění) dávají tomuto dílu další rozměr. Stala se ze mě Milovnice Fabera třicetdva a díky této knize jsem se dozvěděla hodně zvláštních nových věcí.
Pod tenkou vrstvu sci-fi příběhu nám mistr Faber schoval hluboce lidský příběh o lásce a víře - zase jednou jsem jeho zásluhou cítil intenzivní strach a naděje a bolesti a vůbec všechno to, co prožíval Peter na planetě Oáza a Beatrice na Zemi. Přistihl jsem se dokonce, že o Beatrice a Peterovi nepřemýšlím jako o literárních postavách, ale jako o opravdu žijících lidech.
Michel Faber v Knize perfektně vytváří všeprostupující atmosféru nejistoty. To je dáno popisem života Oázanů, kde jako čtenáři cítíme, že existuje nějaké nevyřčené tajemství, které neznáme a které nezná ani Peter - a které možná zhatí všechny Peterovi naděje. Pak je tu mistrně popsaná základna (u zaměstnanců USIC jsem dlouho nechápal, proč z nich mám takový nepříjemný pocit) a samotný Peter, u něj je vidět, jak se mu postupem času (a pod vlivem komunikace s Oázany) proměňuje perspektiva pohledu na své okolí, čímž začal být jako vypravěč poněkud méně spolehlivý. Popis Peterova postupného přerodu je mistrně zaznamenán (mimo jiné i změnou používání jazyka) a čtenář cítí, jak se rozvolňují jeho vazby na Beu i lidskou osádku Oázy. Při čtení jsem si často vzpomněl na Conradovo Srdce temnoty a bál se, aby Peter neskočil právě takhle - bez kontaktu s realitou.
I když se děj odehrával na jiné planetě, tak hlavní téma je velmi obecné - je to neschopnost komunikace. Faber klade otázku, jestli jsme schopni komunikovat s těmi nejbližšími, pokud s nimi nesdílíme stejné zkušenosti. A jestli jsme schopni (a ochotni) nahlížet na svět pohledem našich blízkých, a nebo jen prosazovat vlastní úhel pohledu. Dobré otázky pro všechny obyvatele planety Země.
Dalším zajímavou linií je komunikace s Oázany - zde je zase vidět, jak je obtížné se domluvit s někým, kdo sice zná (alespoň trochu) můj jazyk, ale u koho si nemůžu být jist, že stejným slovům přikládá také stejný význam.
Četl jsem Knihu krátce potom, co jsem dočetl Kvítek a zdá se mi fascinující, že se Faber dokáže pohybovat tak suverénně ve dvou úplně odlišných žánrech - kdybych nevěděl, kdo knihy napsal, tak by mě ani nenapadlo, že se jedná o stejného autora. A jsem zvědavý, jestli další Faberovy knihy budou stejně strhující. Takže další stanice: Evangelium ohně.
Není to příběh v pravém slova smyslu akční, a přece jsem byla napnutá až do posledního okamžiku.
Není to kniha "hlavně o náboženství", nejde o lacinou náboženskou propagandu, a přece jsem o své víře (i nedůvěře) přemýšlela mnohem víc než během všelijakých duchovních cvičení.
Faber trpělivému čtenáři umožní objevit spoustu zvláštních a nových věcí o Bibli i o křesťanství.
(Přičemž otázka, na které straně barikády kdo z nás stojí, se nezdá jako úplně nejpodstatnější.)
A přece je to příběh velmi pozemský, ač se odehrává daleko od Země. Faber odhaluje křehkost našich vztahů, tu apokalypsu, která je mnohem děsivější a možná mnohem blíž, než si troufáme připustit.
Text, který mě hodně překvapil. Prostředím, reáliemi, syrovou pravdivostí postav a jejich vztahů.
Faber je prostě hroznej střelec - kde by se jinej vyžíval v popisech a vylíčení planety alá Avatar, samý chmejří, vzdychající stromy a samej nasvalenej modrej krasavec a těch dalších barev, ... si on vystačí s houbovitě porézní fádní krajinou s několika "potratovýma" trpaslíkama v rukavicích, bez emocí, stejných, jako celá jejich planeta. A právě v tom je neskutečná síla příběhu. Znepokojivý opus Petera, který přijíždí šířit "slovo boží" do jiné galaxie, kde krom melounový vůně můžete čuchat jinakost a neskutečný odcizení od problému rodný matičky Země, která se v průběhu příběhu řítí do čím dál větších sraček (o kterých nás informuje Peterova manželka, která tu hrůzu kolem reflektuje formou dopisů) a která je v týhle dálce něčím tak neskutečním, jako jazyk místních obyvatel...uf - pokud očekáváte scífko, raději šáhněte po něčem jiným a tohle si nechte až vás světýlkující obludy v lítajícím talíři omrzí, ... na tuhle knížku musíte dospět, abyste si z ní odnesli, co vám má sdělit! Klobouk dolů překladateli Janišovi, musel to být boj, už proto, že kniha obsahuje pozemšťanovi naprosto nesrozumitelnej jazyk.... je to skvělý, jako vždycky. Palec nahoru a fiktivní šestou (a půl sedmý) hvězdičku! Milovník Ježíše a Fabera a Janiše číslo 254.
PS: první setkání s MJČ 1 a jeho otázku - přinášíte knihu zvláštních nových věcí? Hů, ten pupenec, co mi nakočil na kůži a had, co sjel po páteři....to si budu dlóóóuho pamatovat!
Dočteno, ne jako Kvítek, který mi už dva roky leží rozečtený na sté stránce. Musím uznat, že pan spisovatel/překladatel používá skutečně krásný jazyk. Čtivě, zajímavě napsáno. Dopisy a postupné odloučení bylo skvělé, pravdivé, uvěřitelné. Je to vidět, že pan Faber je skutečně pan Spisovatel. Ale...nepřijde mi to jako takový zázrak. Ani na konci jsme neměl pocit, lítost, že se s Peter nesetkám, i když by mě zajímal jeho další osud. Něco mi v tom celém scházelo a něčeho tam bylo prostě moc. Bůh, bůh, bůůůh. I když vím o co s tím bohem šlo, ale i tak toho tam bylo na můj vkus až moc. Za mě 3,5, za zajímavou obálku tu půlku * přidávám. Ale za to bych strhl všechny je vazba. Stačilo sundat obal a jednou, dvakrát vzít knihu do ruky a už byla zničená a to jen stačí, aby se lehce zapotila ruka. Nehorázně odfláknuté, jen tahání peněz. Jistě, mohl bych si koupit obal na knihu, ale když si člověk pořídí knihu za takový peníze, tak by čekal, že aspoň trochu vydrží...je to smutné, jak se kvalita stále zhoršuje.
Kniha, která na první pohled vypadá jako sci-fi a opravdu se odehrává na cizí planetě, na lidské základně a mezi mimozemšťany. Jenomže víc než o čem jiném je knihou o komunikaci, vztahu udržovaném na dálku, o věcech nesdělitelných a o víře. V náznacích vylíčená apokalypsa na Zemi působí vzhledem k tomu, jak málo o ní víme, úplně mrazivě. Skvělý byl kontrast mezi snadnou komunikací Petera s oázany a naprostou neschopností a nemožností alespoň něco málo předat vlastní ženě, být alespoň prostřednictvím slov s ní. A také se mi moc líbilo, že na první pohled plaší, naivní, i když velmi inteligentní a nepříliš aktivní Oázané mají ke svému způsobu života i jednání pádný důvod.
Kromě knihy samotné doporučuji přečíst si i rozhovor s jejím autorem v únorovém čísle časopisu Host. Michel Faber v něm neprozradí rozuzlení zápletky, klidně můžete číst předem, ale okolnosti vzniku románu i autorův postoj k životu přidají knize další důležitý rozměr.
Dočteno. Moje první setkání s panem Faberem a jeho krásným jazykem. Uf. Už si ani nepamatuji, kdy jsem se takhle cítil. Připadal jsem si jako Bastian v Nekonečným příběhu. Vtáhlo mě to do děje a jako bych tam byl s nima. S Peterem i s Beatrice. V jejich světě. Držel jsem jim palce, smál se a cítil jejich vzájemnou lásku, trpěl s nimi, občas nemohl spát, protože myslel na Oázany a jejich úděl. Zvláště pak na Milovnici Ježíše 5. Někdy jsem i nahlas nadával, že ta kniha je zlá a že se tohle nesmí stát, proboha! Poslední dvě kapitoly už jsem jen vzlykal a brečel. A teď? Teď si jen otírám slzy, že to celé končí.
Nebýt geniálního Kvítku asi bych se do Knihy nepustila. Zřejmě by mě odradila anotace, mimozemšťané lačnící po Bibli? Překonávání pochybností o víře na jiné planetě? wtf? :) Naštěstí jsem to zkusila a dobře udělala. V podstatě velkolepý příběh o zániku starého světa a vzniku nového je totiž podán skromně, prostřednictvím intimního příběhu jednoho manželského páru, pro něž je víra stejně důležitá jako vzájemná láska. K vylíčení rozkladu naší civilizace stačí autorovi jen pár náznaků, přesto je jeho vize děsivá. Na rozdíl od klasického sci-fi má čtenář jedinečnou možnost vnímat vesmírné dobrodružství očima obyčejného člověka, žádného akčního hrdiny nebo kosmonauta, čemuž odpovídá i popis planety a jejich prazvláštních obyvatel. Jediné negativum je závěr (mírný spoiler!!!!!), po kterém zbývá pocit prázdnoty, protože stejně jako po dočtení Kvítku máte chuť zařvat: Tak našel ji, sakra??
Na to, jak ji všichni čtoucí vychvalují, to byla neuvěřitelná nuda. Stačilo by 150 stran. O konci snad ani nemluvě. Nic proti otevřeným koncům, ale tohle bylo o ničem. Popis planety místy zajímavý, popis mimozemšťanů také, pár otázek pro zamyšlení, ale celkově dosti slabé. Chybí gradace. Nezanechalo to vě mě žádnou hlubší myšlenku/rozpor/otázku, jen jsem se těšila až to skončí. Bohužel...
Jako Milovník Fabera čtrnáct jsem se znovu utvrdil v tom, nakolik je literatura mocná pokušitelka. Uhrančivý román, který vznikne tak jednou za deset let. A kdo si kupuje literaturu na základě reklamy, je s prominutím &^%&^* (nemám oázanskou klávesnici).
Po té spoustě nadšených komentářů jsem od knihy čekala mnohem víc. Byla to nudná scifi s divným hlavním hrdinou. Dočetla jsem na stranu 45 a potom už jsem přeskakovala dojemné dopisy manželce o kocourovi. Celé stránky i kapitoly jsem jen prolistovala. Hlavní hrdina mi nepřišel moc přesvědčivý, jeho víra v Boha byla víceméně otravná a dopisy manželce jakbysmet. Autorův styl mne nijak nevtáhl do příběhu a číst knihu stránku po stránce mi přišlo jako ztráta času. Dávám tři hvězdy, neurazí, nenadchne.
Z knihy mám rozporuplné pocity. Myslím, že obrovská reklama dílu spíše škodí, podporuje přílišná očekávání, která kniha bohužel nenaplní - alespoň ty mé ne... Děj je dlouhý, chvílemi opravdu nudný, fanatické myšlení věřícího hlavního hrdiny mě otravovalo. Kniha byla zajímavá až ke konci. S čím souhlasím je, že kniha je krásně napsaná. Ač mě příliš nenadchla, občas se k ní v myšlenkách vracím, sama nevím proč...
Ráda bych na tuto knížku taky "pěla ódy". Ale nebudu. Je to skvělý příklad povedené reklamy, která i mě zlákala ke koupi, a upřímně - lituju.
Naprosto nechápu, čím je tato kniha tak unikátní, co je tak skvělého na stylu psaní, jaké hluboké poselství by měla předat nebo čím si vlastně zaslouží tak vysoké hodnocení. Bylo to 450 stran nezáživného děje proloženého rádoby duchovními pasážemi a filosofickými vhledy. Můj první kousek od Fabera, na dlouhou dobu snad poslední. Zřejmě jsem čekala mnohem víc a jsem zklamaná. Za děj bych dala 2 hvězdy, za krásnou obálku však uděluju hvězdy 3.
Hluboké spodní proudy protnou hladinu textu jen málokdy. Škoda. Ty chvíle stojí za to.
Štítky knihy
partnerské vztahy anglická literatura mimozemské civilizace misionáři Bible manželská krize rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2014 |  Kvítek karmínový a bílý |
| 2016 | Kniha zvláštních nových věcí |
| 2002 |  Pod kůží |
| 2015 | Jablko |
| 2008 | Fahrenheitova dvojčata |
Láska odchází - a svět s ní? Slovo je nástrojem nedorozumění. Neexistuje vina - jen špatná rozhodnutí v určitých situacích. A zcela nepochopitelní mimozemšťané jsou také jenom lidi... Nejsem schopna komentovat, jsem zasažena, skoro omráčena. Ta kniha bude dlouho doznívat. A možná seberu odvahu a přečtu si ji ještě jednou, aby mi došlo i to, co jsem nepochopila - nebo spíše vytěsnila...