Kniha zvláštních nových věcí
Michel Faber
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294572/bmid_kniha-zvlastnich-novych-veci-gDu-294572.jpg
4
410
410
Peter Leigh je misionář s pohnutou minulostí, který se má vydat na nejdůležitější cestu svého života. Opustí tak svou milovanou manželku Beu a po dlouhém letu dorazí na vzdálenou planetu, kde místní obyvatelé lační po učení Bible – jeho „knihy zvláštních nových věcí“. Tato výprava vystaví zatěžkávací zkoušce Peterovo náboženské přesvědčení, jeho povědomí o tom, co ještě zvládne lidské tělo, a ze všeho nejvíc jeho lásku k Bee. Kniha zvláštních nových věcí je veskrze originálním dobrodružným příběhem o víře a poutech mezi dvěma lidmi, které od sebe dělí mnoho světelných let. V tomto velkém románu se M. Faber jako již tolikrát předtím vymkne veškerým žánrovým očekáváním...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2016 , Kniha ZlínOriginální název:
The Book of Strange New Things, 2014
více info...
Přidat komentář
Za tuto knihu Faberovi děkuji z celého svého srdce. Potřebovala jsem něco, co mě konečně vytrhne z letargie způsobené čtením průměrných knih. Faber nenapsal román, který slupnete jako malinu, ale takový, ke kterému se budete láskyplně vracet, dlouze přemýšlet o pasáži, co jste zrovna četli a doufat, že vaše putování Peterovou myslí nikdy neskončí. Kniha je naprosto úžasně napsaná a je v ní nesčetně myšlenek, kterými by se měl zaobírat každý, kdo žije na této planetě. Nejenom to, kde vlastně leží hranice lásky a víry, ale nastává zde i velmi tíživá otázka, zda někdy opravdu budeme muset najít jinou planetu nebo zachráníme tu naši - tu naši nejkrásnější.
"Schází vám pampelišky, schází vám banány, schází vám hory a vážky a vlaky a růže a...dokonce i podělaná nevyžádaná pošta, schází vám rez na požárních hydrantech, psí hovínka na chodníku, západy slunce i váš tupej strejček, co si neumí vybírat košile a má zažloutlý zuby. (...) Stýská se vám po sněhu. Stýská se vám po moři, non importa, jestli je znečištěný, sem s tím, s ropnými skvrnami, kyselinou, kondomy, rozflákanými lahvemi, komu na tom záleží, pořád je to moře, pořád je to oceán. Sníte ... sníte o čerstvě posekanejch trávnících, o tom, jak voněla tráva, přísaháte, že byste dal deset tisíc doláčů nebo vlastní ledvinu za možnost ještě jednou naposledy k tý trávě přivonět."
P.S. V mých představách byli oázané nejvíc roztomilí tvorové ve vesmíru. Miluju je.
Nevím, co si o knize mám myslet. Byla o spoustě různých věcí - o manželství, o víře, o nové planetě, o nadcházejícím konci Země, a zároveň o ničem. Akceptuji, že možná bylo záměrem autora nabídnout škálu různých témat k zamyšlení. Přes co se ale jen těžko přenáším, je že ač je v knize nadneseno spousta témat, žádné z nich není více rozpracované a dokončené. Jediné, co někam spěje, je vztah Petera a Beatrice, jehož vývoj je sice zajímavý, ale stejně tak by mě zajímalo, co se tedy skutečně dělo se Zemí, proč přesně byla osídlena nová planeta, jakou přesně roli v tom všem hrál USIC a mohla bych pokračovat.
Jazyk je skvělý, jednotlivé nápady také, Faber zkrátka umí čtenáře zaujmout. Ale za mě je to bohužel trochu nedotažené.
Kniha bola rozhodne plná zvláštnych nových vecí, ale rozhodne nebola vecná. Autor sa skutočne komplexne krúti okolo asi štyroch ťažiskových tém, z ktorých mi asi polovica prišla nehodná rozoberania. Asi preto som síce nenaplnený z hľadiska vlastných preferencií, pretože mnoho zápletiek bolo samozrejme dosť vyfabulovaných, ale z hľadiska toho ako boli autorom uchopené, klobúk dolu. Vyzdvíham najme dialógy, premyslené a napäté (aj keď ma miestami štvalo Peterove zamýšľanie sa nad každým slovom ktoré použije, nuž ale to ku pastorovi ako psychológovi patrí) . Aj vďaka nim vo mne ostane príbeh rozhodne dlho. Môj pocit z knižky je približne taký, že som sa stretol s človekom ktorý hovorí veľmi zvláštne, zaujímavé veci o banalitách a tak sám zákonite hovorí banality. No nieje to tak, a preto sa mi knižka ťažko hodnotí, aj keď bodovo rozhodne za 5stár.
P.S. Faber ukazuje v knihe široké spektrum vedomosti hlavne z humanitných odborov, ale na oplátku planéta Oáza je z biologického hľadiska vystavaná absolútne neprípustne. Neva, nezáleží, to ja len tak.
Podlehl jsem "reklamnímu běsnění" kolem této knihy (upoutávka na mě vyskočila i z hlavní zpravodajské relace na ČT1, v metru, v knihkupectví...) a pořídil si ji taky. Od Fabera jsem dosud nic nepřečetl, tudíž šlo o krok do neznáma.
Nemůžu říct že bych byl zklamaný, ale nadšený taky nejsem. Kniha je napsaná velice čtivě, spořádal jsem ji rychle. Příběh je originální a velmi dobře promyšlený. Struktura vyprávění je taky docela zajímavě "nabouraná" pomocí dopisů a občasných flashbacků. Řemeslně, myslím, není autorovi co vytknout. Nicméně přestože mi kniha nechala v hlavě celkem barvitý otisk, jakoby mi tu něco chybělo. Hezky to níže vystihuje čtenářka "antuka". Na to jak nosné téma kniha obsahuje, je vytěžené docela povrchně.
Možná že taky hraje roli, že jsem bezprostředně před touto knihou dočetl Proroky z fjordu věčnosti, kde je hlavním hrdinou také misionář (byť čas, místo i okolnosti jsou pochopitelně různé), který také zažívá pochybnosti o své víře, ale jemu "to" víc věřím.
Rozhodně poutavá a napínavá četba, částečně sci-fi pod náboženskou záminkou, hlavní postavou je tu mladý protestantský pastor. V porovnání např. s O´Brienovou "Apokalypsou" jde však přece jen o dílo myšlenkově jednodušší, s absencí mystiky a náboženské hloubky (mimo jiné se tu ukazuje, že výhodu by měl misionář-celibátník). Jazyk překladu se mi zdá hodně dobrý. Vracet se k této knížce ale nebudu...
Tentokrát se k všeobecnému nadšení nepřidám. Nene, četlo se mi to sice báječně, obzvlášť poslední třetina knihy byla téměř strhující, ale tak nějak mám pocit, že mi to neřeklo vůbec nic. Faber mistrně zvládá kroužit stovky stránek kolem zajímavých témat, aniž by se jich doopravdy dotkl. Chvílemi jsem si sama připadala jako chudák Bea, která zoufale křičí napříč galaxiemi: "Tak už přestaň žvanit a konečně něco řekni! Nemusí to být zvláštní. Nemusí to být nové. Ale ať už je to proboha něco!"
On to prostě umí.
Napojit hromadu těžkých myšlenek, témat a parafrází do knížky, u níž obracíte stránky jako šílenci. Kniha zvláštních nových věcí není o vesmíru. Je o vztahu dvou lidí. Jeho a jí v dopisech, ve kterých najdete sami sebe. Jak vám někdo chybí. Jak je vám smutno. Jak je vám pak hloupě, když kvůli práci zapomínáte na toho druhého.
Čtete, teskníte a zároveň si říkáte: pane Faber, jste fakt hustej.
Vít vít ejte v literární extralize.
Zrovna nedávno jsem si kolegyni stěžoval, ža už jsem víc než rok nečetl nějakou opravdovou pecku. A najednou je tu "nový Faber" :-) Parádně komplexní kousek s humanistickým poselstvím ne nepodobným tomu v Pod kůží. Ale hlavně o mezilidských vztazích. Scifi sice funguje jen jako kulisa, ale to, co je naznačeno, by jinému, brakovějšímu, autorovi vystačilo na mnohadílnou dobrodružnou ságu.
Krásná kniha o manželství-velké a silné lásce a následně i o krizi této lásky. Takový román v dopisech. Popis Oázanů byl vynikající a klidně bych zvládla i další detaily ze života těchto zajímavých bytostí. Opět výborný překlad Viktora Janiše.
Michel Faber to má se mnou těžké. A já s ním. Ale může za to spíše on. I když já vlastně možná taky trochu. Proč? Protože napsal Kvítek karmínový a bílý a protože já nejsem schopná se přes něj zatím přenést. Protože na každou jinou Faberovu knížku už koukám optikou Kvítku, který je pro mě dokonalý. Nicméně Kniha zvláštních nových věcí je fakt skvělá, možná jí ale chybí stránky navíc, klidně bych brala i jednou tolik, protože svět, který Faber vytvořil na Oáze, je tak moc zajímavý. A to, co se děje na Zemi, je naopak tak beznadějné, že bych četla dál, jen abych někde trošku té naděje pro Zemi našla. A nejen pro Zemi, ale také pro Beu s Peterem. Kniha zvláštních nových věcí je příběhem o vztazích, mezi všemi bytostmi, je jedno, zda jde zrovna o lidi, mimozemšťany, o členy pozemské kongregace, nebo o zaměstnance USICu na Oáze. A ty vztahy jsou tak perfektně vymyšlené, že jsem se pokaždé nemohla dočkat, až budu číst dál. A mám pocit, že bych právě klidně četla dál ještě mnoho stran. Nemusím mít vše dořečené (či vyřešené) do poslední tečky, ale stejně jako u Kvítku mi postavy z tohoto románu budou chybět. I když asi tak o půl bodu méně. Jako vždy mi chybí ta půlka - 4 a 1/2.
Kniha zvláštních nových věcí - Michel Faber překlad jako vždy výborný Viktor Janiš
Nevím jestli budu schopen napsat standartní recenzi. Nicméně tady je pár postřehů. Myslím že příběh Petera a jeho ženy se sice tváří jako sci -fi, ale to jen klame tělem. Podle mého jde především o příběh krize víry a krize manželství. Celá misionářská cesta na jinou planetu je jen takový atraktivní kabátek. Vlastně ani o klasickou misijní cestu nejde, protože "domorodci" nejsou žádní pohané. Co se týká víry (buďme upřímní) celé se to smrsklo na pár pouček a citátů z bible. Celá první půlka knihy se skoro až nesnesitelně vleče a druhá půlka má sice spád, nicméně žádné pořádné vyústění. Hlavní postava mi byla nesypmpatická a vůbec jsem nechápal, proč si někoho takového Bea vzala za muže. Přes všechny výtky které jsem uvedl ale musím přiznat že jsem četl dál a dál v očekávání toho, že se stane něco zásadního.
Nicméně: Kdo očekává Sci-fi, tak bude zklamán, kdo očekává silnou křesťanskou výpověď, bude také nejspíš zklamán, vlastně nejsilnějším motivem knihy je vztah a krize Petera a Bey. Díky dopisům o to živější.
Podle mého skromného názoru se zázrak nekoná. 70%
Na knihu jsem se těšila už od předloňského setkání s Michelem Faberem, na němž představil Kvítek karmínový a bílý a zmínil se, že píše knihu o dvou milujících se lidech obtížně spolu komunikujících přes celé galaxie... Moje velká očekávání nebyla zklamaná, naopak, je to pro mě kniha stejně nezapomenutelná a silná jako knihy předchozí.
Fascinující na tomto spisovateli pro mě je, jak je každá jeho kniha jiná, úplně jiná. Přesto jsem nějaké jednotící prvky vysledovala, a to hlavně živé a uvěřitelné postavy a pro čtenáře náměty k přemýšlení na dlouhou dobu dopředu.
Jediná věc, která mě mrzí, je to, že autor avizuje, že toto by měla být jeho poslední kniha. Pevně doufám, že změní názor.
Pro mě jedna z knižních událostí roku. Nebudu psát další chvalozpěvy, jen upozornění těm, koho by odradila "škatulka" sci-fi. Sci-fi prvky tam nejsou to nejdůležitější a není jich tolik, aby "nescifistu" odradily. Já bych snesla víc sci-fi prvků, například víc o původních obyvatelích Oázy, jejich kultuře, vztazích i technologii. Jenže pak by to byl úplně jiný román a bylo by to určitě na škodu. Také o tom, co se děje na Zemi , bych chtěla vědět víc, než psala Bea Peterovi. Jenže to by zase znamenalo jiný román.
Charakteristiky postav jsou povedené. Nevadí, že Peterovi člověk pořádně porozumí, až když se dozví víc o jeho minulosti, právě naopak. Někteří "domorodci" by si zasloužili víc prostoru a vlastní příběh, ale to by už byl opět úplně jiný román. A nebyl by lepší, Faber tohle dávkování zvládá perfektně.
O skvělém překladu už tady zmínka byla, připomenu zajímavé použití zvláštních znaků pro výslovnost domorodců.
Skutečně nevšední román, který ve své podstatě není příliš originální, ale vynahrazuje to psychologická a filozofická hloubka a snad i naléhavost témat, o kterých Faber v tomto románě pojednává. Cením si u autora, že jde takříkajíc s kůží na trh a tématem není nic menšího než Bůh, naděje, beznaděj, láska a nenávist, odloučení, víra a ztráta víry, touha a svědomí. Všechna ta velká témata, která si já osobně spojuji především s ruskou literaturou 19. století.
Kniha zvláštních nových věcí je tak trochu kombinací Dostojevského naturalismu, Bernanose (Deník venkovského faráře) a jazykové vláčnosti Josepha Conrada s přesahem do sci-fi. Prvky sci-fi tu ale vytváří jen podhoubí pro samotné autorovi úvahy. Bez nadsázky tak lze říct, že se jedná o románovou událost roku. Román aspiruje na kultovní záležitost; jedni ho budou nejspíš zatracovat pro jeho rozvláčnost a pomalost, ale pro jiné to může být právě to, co z této knihy učiní zásadní dílo.
Faber se občas pouští do spekulací a některé pasáže působí jako výplň do polštáře. Stejně tak některé charakteristiky postav a prostředí jsou na jedné straně až pedantské a na druhé straně místa ryze provokativní a takříkajíc na efekt; nutno ale říct, že je to podáno s bravurou zkušeného spisovatele. Možná někdy trochu rozvláčnější a takříkajíc hysterické, ale vlastně i dost "reálné" nebo spíš naturalistické. Linie vztahu Petera a Bey, která se vine celým příběhem v podobě dopisů, působí celkem uvěřitelně a Faber má cit pro gradaci, sice trochu nucenou, ale románu to dává potřebnou dynamiku ve vývoji hlavních postav. Co se ale Faberovi nedá upřít, je schopnost vytvořit zvláštní tíživou atmosféru a cit pro detail ; v tom je skutečný mistr.
Faber má v Česku velmi dobrého překladatele Viktora Janiše. Samotné vydání navíc provázela reklamní kampaň, kterou lze vidět spíš u titulů literárního mainstreamu, takže šance, že se kniha dostane k širšímu publiku je velká a je to jen dobře. Tahle kniha si to určitě zaslouží. Na to, jestli se jedná o geniální a mistrovské dílo dle mého názoru nestačí takový ten "wov" efekt, který se dostaví zpravidla po prvním čtení. To ukáže až čas. Takže ty ódy jsou trochu předčasné. Slovy geniální a mistrovský se dnes označuje kdejaká druhořadá severská detektivka, takže tyto pojmy ztrácí trochu na významu. Neřekl bych geniální, ale slovo mistrovský, nebo lépe práce mistra, je v případě Knihy zvláštních nových věcí plně namístě.
“Kniha zvláštních nových věcí” je nádherný román, ve kterém nenajdete hluché místo. V zásadě pojednává o lidech a vztazích mezi nimi, ať už to jsou lidé pozemští či vzdálenější, o schopnosti rozhodnout se mezi (po)voláním a láskou, o vyrovnání se s vlastní minulostí i budoucností. Zasazení děje na planetu ve vzdálené galaxii je v podstatě jen nutnou kulisou pro příběh. Tím ale nechci naznačovat, že by autor planetu Oasis nebral vůbec vážně a věnoval jí málo prostoru. Naopak, mezi mé oblíbené pasáže patří kupříkladu Faberův úžasný popis místní atmosféry a dokonale zvláštní ekosystém výborně nahrává biblickým aluzím. Navzdory tomu, a i faktu, že hlavní postava je kazatel, to ovšem není kniha o náboženství, stejně jako se nejedná o sci-fi jako takové. Hlavním nositelem děje je Peter, ideální křesťan, který se nevtírá, snaží se jít příkladem a má soucit a pochopení, sám má za sebou divokou minulost, ze kterému mu pomohla se dostat právě jeho žena Bea. Bea, která zůstala na Zemi a s Peterem může komunikovat pouze prostřednictvím elektronických dopisů a díky ní dostáváme nahlédnout do dějů na naší planetě ve Faberově nespecifikované budoucnosti: Zemi postihuje řada nebývale silných přírodních katastrof, která následně vyvolává rozpad místní infrastruktury a neprospívá ani mezinárodním vztahům. Jak může ženě trpící úzkostí a nedostatkem doma v Anglii pomoci muž, který nachází skutečnou oázu křesťanství a archaické prostoty a klidu na vzdálené planetě? Tahle kniha mě oslovila na skutečně mnoha úrovních, je poetická i napínavá, děj je zpočátku povlovný, spíše než jako příběh působí jako sled přítomností, s důrazem na detail, duševní rozpoložení, ale zároveň se mu nějak daří vás neustále vtahovat hlouběji a hlouběji dovnitř. Bez přestávky. Prostě pořád. Je to kniha, kterou jsem nechtěla nikdy dočíst, ale odkládat se to už také nedalo. Jsem upřímně ráda, že se českého překladu ujal právě Viktor Janiš, protože u něj mám jistotu, že si dal tu práci a má ten dar, aby Faberův nádherný jazyk přeložil přesně tak, jak odpovídá duchu a atmosféře příběhu.
Štítky knihy
partnerské vztahy anglická literatura mimozemské civilizace misionáři Bible manželská krize rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2014 |  Kvítek karmínový a bílý |
| 2016 | Kniha zvláštních nových věcí |
| 2002 |  Pod kůží |
| 2015 | Jablko |
| 2008 | Fahrenheitova dvojčata |
Dle mého skromného mínění jde o naprosto boží knihu zvláštních nových věcí... je jiná a je skvělá... pravda, že začátek byl pro mě tak trochu oázanskou vesnicí...ale!... postupem času mě celý příběh do sebe doslova vcucnul a já jsem ho nemohla dostat z hlavy... ta paralela s dnešním pološíleným světem mi přišla prostě dokonalá... stala se velkým vykřičníkem v mojí hlavě! Dospějeme takhle daleko a budou moci žít jen vybraní dokonalí jedinci? Máme nakročeno ke stejnému konci?
Navíc to kouzlo nedořečeného... ten komunikační šum.... to neuvěřitelné napětí, které na vás neustále tak nepříjemně odkudsi číhá... ta zvrácená hra s vaší myslí... tohle mi zkrátka bylo třeba víc než tučňákům Madagaskar!
Málokdy se mi stane, že by příběh ve mně takto zvláštně a dlouho dozníval po dočtení poslední stránky.... hodnotila jsem ihned po posledním písmenku, teď mám pocit, že by si zasloužil i pět hvězd! Ámen!