Knihkupec z Kábulu
Åsne Seierstad
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497517/bmid_knihkupec-z-kabulu-Ofv-497517.jpg
4
336
336
11. září 2001 – tohle datum změnilo náš pohled na Afghánistán. Krátce po americké vojenské odvetě přijela do Kábulu také válečná reportérka Åsne Seierstad. Nenapsala knihu o boji s terorismem, ale o jedné afghánské rodině. Sultán Chán, knihkupec z Kábulu, ji nechal zblízka pozorovat život v jeho domácnosti. Vztahy mezi první a druhou ženou, dcerami a syny i dalšími příbuznými. Sultán chápe svou práci jako životní misi – chce Afghánce vzdělávat a nechávat svobodně zaznít všechny názory. Doma ale platí jen jeho slovo. Rozhoduje o celé rodině. Kdo si koho může vzít, s kým se smí stýkat, kde a zda vůbec může pracovat. Nemá rád burky, ale ženy s vlastním rozumem také ne. „Čtu Knihkupce z Kábulu a vidím před sebou přesně tu afghánskou domácnost, v jaké jsem žila několik let i já. Se vším, co na ní lze milovat, obdivovat, ale i nesnášet,“ napsala Petra Procházková. Åsne Seierstad pronikla do afghánské každodennosti tak hluboko, jak se to nepodařilo snad žádné ženě „ze Západu“.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2022 , AbsyntOriginální název:
Bokhandleren i Kabul, et familiedrama, 2002
více info...
Přidat komentář
Åsne Seierstad měla jako žena - reportérka možnost nahlédnout do domácnosti afghánské rodiny Sultána Chána - knihkupce z Kábulu.
Sama uznává, že sultánova rodina se může jevit jako atypická. Sultán je ve svém veřejném životě velice liberální, což ukazuje už skutečnost, že nechal cizí ženu žít ve svém domově a vydat knihu bez příkras.
Ovšem v domácím prostředí vládne tvrdý patriarchát, což obě manželky v domácnosti a děti pod rouškou strachu a kulturních zvyklostí tolerují. Kniha je reportážním oknem do života, který určuje Korán, ať už se týká vztahů, žen, módy, alkoholu nebo studia. Korán a islám jsou v těchto zemích tak nasyceny, že nabytá svoboda, kterou Afghánistán zažil, by musela trvat pár generací aby potlačila zvyklosti, které jsou tak hluboko zaryty. Aby se ženy bez burky necítily nemravně, aby se nestyděly sedět ve škole vedle muže nebo toho, že chtějí mít práci.
Posloucháno jako povedená audiokniha, při které jsem si užila zejména první polovinu knihy o životě žen, běžného fungování rodiny a domluvených sňatků.
Všichni víme, že islámský svět je oproti tomu křesťanskému zcela jiný. Diametrálně odlišný. Víme, že mají Korán, že se modlí několikrát za den, že ženy tam mají zcela jiná práva a postavení než ženy v Evropě. Všichni tak nějak tušíme, že život tam je pro nás, Evropany (a Evropanky obzvlášť) snad až nepředstavitelný. O to více obdivuji autorku Åsne Seierstad, že opustila svou komfortní zónu, oblékla se do burky a žila po nějaký čas v jedné afghánské rodině, aby nám mohla předat své zkušenosti, které tam získala. Věřím, že i pro ni to mnohdy muselo být náročné a nejspíše i nebezpečné.
Ale nyní k audioknize Knihkupec z Kábulu. Jak jsem napsala výše, autorka se seznámila při svém pracovním pobytu v Afghánistánu s knihkupcem a po krátké době, když se začali přátelit, jej poprosila, zda by mohla o jeho rodině napsat pravdivou knihu. Knihkupec souhlasil a tak dostala Åsne příležitost bydlet s knihkupcem a jeho rodinou pod jednou střechou a být svědkem jejich společného soužití. Je to audiokniha, která nám ukáže, jak se v Afghánistánu běžně žije. Poukazuje na každodenní problémy v jedné rodině i na způsoby, jak je rodina řeší. Kniha nabízí naprosto geniální vhled do jejich mentality a kultury, který nám, křesťanům, bývá většinou neznámý. Zcela nezaujatě a bez jakéhokoliv hodnocení nám autorka předává to, čím tam byla svědkem. Tuto nestrannost velmi obdivuji.
Autorka brilantně popisovala nejen osoby samotné, se kterými se setkala, ale také prostředí, ve kterém žila. Při poslechu se tak ocitnete v rodině knihkupce vy a budou se právě vás dotýkat jejich životní starosti i radosti. Život tam není ani zdaleka tak snadný, jako je u nás a ještě více smutné je, když si uvědomíme, že dříve tam byly jejich „zvyky“ velmi uvolněné a velmi podobné těm našim. Ale o tom se blíže dozvíte při poslechu, kde autorka vysvětluje také politickou minulost Afghánistánu.
Při poslechu jsem velmi vnímala, že autorka je novinářkou se vším všudy. Její příběh byl zcela věcný, bez jakýchkoliv příkras. Zkrátka reportážní kniha, která nás zavede do cizího prostředí. Na jednu stranu to bylo o to více zajímavé, surové, na druhou stranu mi v poslechu něco chybělo. Ale to chybějící „něco“ mi nijak nenarušilo konečný dojem z poslechu, který je velmi, velmi dobrý.
Celým příběhem nás provází skvělá Barbora Goldmannová, kterou již znám z poslechu audioknihy Jeden z nás: Příběh o Norsku. Její hlas mám moc ráda. Audiokniha není příliš dlouhá – má pouhých 8 hodin a 55 minut a když se zaposloucháte, uteče to jako voda!
Dočteno. Ufff. Knížka byla zajímavá, ne, že ne. Vhled do afghánské společnosti, kultury a zvyklostí mi rozšířil obzory, dozvěděla jsem se mnohé a řadu už známých informací si dala do souvislostí. Ale nečetlo se mi to úplně snadno. Četbu komlikovalo množství exotických jmen osobních i místních, ve čtení mě osobně brzdila i kulturní odlišnost, díky které text zkrátka nebyl místy tak atraktivní, aby čtení odsýpalo. I u této knížky jsem ale s přibývajícími stránkami textu, členům rodiny, reáliím přivykala a knížka se stávala stále stravitelnější,v závěru příjemnou četbou. Co se obsahu týče, tato publikace stejně jako celá řada dalších mi připomněla, že mám obrovské štěstí, že žiju právě v této zemi, v tomto čase, ve svobodě, v genderově rovnoprávné společnosti, ve světě, kde můžu být, kým chci a s kým chci.
Sonda do života jedné afghánské rodiny - patriarchát jako vyšitý... Ach, jak jsem ráda, že žiju, kde žiju a mám možnost volby...
Velice zajímavý pohled na jednu afghánskou domácnost, kde vládne autoritativní patriarchát. Kniha je psaná formou beletrizované reportáže z pozorování jedné rodiny a jejich každodenního života.
Válečná reportérka Åsne Seierstad měla v roce 2002 tu vzácnou možnost zblízka vnímat vztahy v rodině kábulského knihkupce Sultána Chána. Přiblížila nám tak pro mnoho z nás nepředstavitelné životní podmínky, kdy v jedné domácnosti spolu žije mnoho členů, včetně několika manželek, které se vzájemně nesnášejí, ale musejí spolu sdílet jednu střechu nad hlavou.
Jelikož o všem rozhoduje hlava rodiny, ženy ani nejsou mnohdy zvyklé mít vlastní názor, nebo projevovat emoce (mít pocity je pro ně hanba), nebo jít samy například na trh je nemyslitelné (raději poprosí děti ze sousedství, aby je doprovázely).
Ve vyprávění nahlédneme i do aktuálního dění v zemi, prostřednictvím Sultánovy rodiny sledujeme místní politické poměry, válečný konflikt i regionální mocenské boje (boje o čest a samozřejmě o peníze).
Společně s knihkupcem Sultánem Chánem cestujeme po zemi, kde díky svým známostem a své odhodlanosti hledá skulinky, jak tisknout nové knihy. Ne vždy se mu to podaří, ale jeho houževnatost je nesmírná a odolává útlakům v podobě např. pálení knih vojáky a dalším příkořím, která v těchto končinách, bohužel, stále přetrvávají.
Samotná postava knihkupce na mě na jednu stranu působila moderně až liberálně, ale i tak si Sultán Chán zachovával svou surovou a despotickou osobnost, která vůči ostatním členům rodiny nebo okruhu známých působila nesmlouvavě a krutě.
Čtení je to obohacující, i přes množství postav, které v příběhu vystupují, si člověk udělá obrázek o afghánské kultuře. Velice doporučuji!
Zajímavý vhled - trochu reportážní kniha podána románovým stylem. Líbilo se mi to, ale k tématice miluju mnohem víc knihy Hosseiniho - ty vezmou za srdce a nechají tam silnou památku.
Další z mnoha tematických knih z prostředí Afghánistánu, přesto úplně jiná. Vyprávěná nezaujatou pozorovatelkou, která popisuje věci prostě tak jak jsou. Životy členů rodiny kábulského knihkupce, které nám autorka představuje, jsou pestré a ačkoliv je zrovna titulní postava poměrně pokroková a moderní, přesto jsou zavedené tradice a zvyklosti pevnou součástí tamní kultury. Někteří, hlavně mladí lidé, se snaží vymanit z okovů zvyklostí a povinností vůči rodině, téměř vždy ale narazí na tvrdá rozhodnutí svých otců. Většina se smíří a podřídí.
Páčila sa mi tá forma. Púhe rozprávanie bez okatej snahy prikrášľovať, či dramatizovať. Samozrejme, stále je to rozprávanie očami západu, ponúka zrovnania so svetom, ako ho vidíme my. Ukazuje však rôzne perspektívy, poukazuje na rôzne problematiky, a teda v zmysle ponúknuť čitateľovi pútavý, čo najmenej zaujatý náhľad, možnosť vyvodiť vlastné závery, kniha funguje. A o to myslím šlo.
Pohled do islámské rodiny a společnosti. Kniha má zajímavé pasáže, ale i pasáže, které jsem autorce tak nějak nevěřil. V knize je hodně jmen, uvítal bych zjednodušený “rodokmen". V podstatě souhlasím s komentářem od dlabikk.
Úžasná! Příběh jedné bohaté (na jejich poměry) afgánské rodiny doplněny historickými událostmi a základy jejich kultury. Moc hezky podané
Zajímavý příběh jedné rodiny v Afghánistánu. Nic překvapivého pro ty, co už nějaké takové knihy mají za sebou. Líbila se mi a určitě stojí za přečtení.
Pro zajímavost a k zamyšlení - výňatek z iLiteratura.cz:
Když kniha v roce 2002 vyšla, vzbudila jednohlasné nadšení a ovace. Jediný z kritiků se nepozastavil nad otázkami, které si položí každý pozornější čtenář. Tyto otázky vzbudil až samotný knihkupec, občanským jménem Shah Muhammad Rais, když v roce 2003 přijel do Norska. Rais obvinil autorku, že v knize podala lživý obraz jeho rodiny a zneužila jeho pohostinnosti, a dokonce se rozhodl, že ji zažaluje. Když o několik měsíců později vyšel Knihkupec v Kábulu v afghánském překladu, Rais prohlásil, že život celé jeho rodiny je ohrožen, protože jisté pasáže knihy by v jeho rodné zemi mohly vyvolat pobouření a touhu po pomstě. Rais se proto rozhodl odjet do Norska, kde chtěl napsat svou verzi Knihkupce v Kábulu. V tomto záměru mu však zabránilo norské ministerstvo zahraničí, které mu neudělilo turistické vízum s odůvodněním, že by Rais zažádal v Norsku o azyl. Přístup norských úřadů vzbudil pobouření a poprvé se začalo spekulovat o pravdivosti knihy. V tomto bodě celá aféra kolem knihy prozatím končí, Raisovi nebylo opětovně uděleno vízum a záležitost utichla.
Vraťme se však k oněm sporným otázkám. Nejproblematičtějším aspektem knihy je postava samotné novinářky. Kromě předmluvy a závěru se Seierstadová zcela upozaďuje, nevyjadřuje své názory, ani dění nijak nekomentuje. Kniha ale přesto nepůsobí jako autentický záznam zážitků, přítomnost novinářky je citelným filtrem, přes který jsou všechny události vyprávěny. Tento filtr je však velmi neprůhledný. Kniha neukazuje jasně, zda se Seierstadová zapojila do chodu rodiny, či byla pouhým pozorovatelem. V předmluvě autorka sice píše, že žila a spala v jedné místnosti s ženami. Na druhou stranu je z textu patrné, že měla přístup i do světa mužů, kam je afghánským ženám vstup zakázán. V knize nenajdeme ani zmínku o tom, jak afghánské ženy Seierstadovou přijaly. Braly ji jako přítelkyni, nebo sokyni? Měly k ní důvěru? Měly vůbec důvod se jí svěřovat? Za stejně zásadní považuji otázku, jak Seierstadová s ženami i muži komunikovala. V textu se nikde nedozvíme, zda znala místní jazyk, nebo měla tlumočníka. Z tohoto důvodu je velmi těžké posoudit, do jaké míry jsou přímé řeči postav autentické.
Audiokniha
Hodně zajímavá kniha. Láká mě prostředí arabského světa, ale ten Afganistán, to je síla. Jejich historie je šílená. Tato knížka vypráví o rodině Sultána Chána. Autorka je norská novinářka a v rodině Sultána kvůli knize nějakou dobu žila. Vypráví jejich příběhy. Sultán je na jednu stranu vzdělaný a liberální, na druhou stranu neskutečně krutý a zpátečnický. Celkově se knížka docela dobře poslouchala, ale něco mi tam na 5hvězd chybělo...
Skvělá reportážní kniha, která nás nechá nahlédnout do toho, co tak nějak tušíme, ale tady popsané na konkrétních lidských osudech mě to mnohem více zasáhlo.
Chtěla bych si přečíst někdy "Proč jsme tak naštvané" z afghánského prostředí. To by byl úplně jiný level!
(SPOILER)
Velmi zajímavá kniha. Knihkupec Sultán Chán u sebe a své početné rodiny ubytuje norskou novinářku Asne Seierstad. Ta popisuje, jak vypadají všední dny v kábulské rodině, jejich zvyky i to, jak vypadá svatební obřad, pouť do Mazáre Sharifu k hrobu Alího. Vypráví s porozuměním příběhy jednotlivých členů rodiny, matky Sultána Chána, jeho sester, dětí i dvou manželek. Autorka neposuzuje, neodsuzuje, závěry si udělá čtenář sám.
Musím přiznat, že mi Sultán Chán byl docela protivný. Sice byl zřejmě na afghánské poměry velmi liberální, ale už ten začátek, kdy si za druhou manželku vzal asi v padesáti letech šestnáctiletou dívenku připadal docela děsivý. Pak jeho přístup k synům a jejich vzdělání mě rozčiloval. A naštval mě, jak vyhodil svého synovce, protože ho přestal bavit.
Kupodivu jeho postup v kauze s tesařem jsem tak nějak chápala - asi musel dokázat ostatním prodejcům, že není dobré ho šidit. Ale stejně jsem si říkala, že mohl projevit trochu milosrdenství.
Zajímalo by mě, jak to v Afghánistánu vypadá dnes. Přeci jenom se děj knihy odehrává před dvaceti lety.
A přemýšlím, zda se někdy může stát Afgánistán demokratickou zemí i zemí, kde nebudou ženy považovány za méněcenné. Skoro jsem si při četbě knihy říkala, že asi nikdy, zvyklosti a kmenová nevraživost jsou tam příliš hluboce zakořeněné.
Dobře zpracovaná sonda do jedné rodiny. Knihu jsem nemohla odložit, takový život je pro mě naprosto nepředstavitelný a tak jsem hltala každé slovo. Jelikož se jednalo o příběh z jedné rodiny je to hodně emočně náročné, s ženami prostřednictvím knihy přímo prožíváte jejich každodenní rutinu a cítíte absolutní beznaděj.
Celkový pocit z knihy...beznaděj, žádné východisko, země ovládaná muži a jejich hierarchií, žádný respekt k lidem jako takovým, o ženách vůbec nemluvě. Svět, kde vzdělání nemá žádnou cenu, svět, kde vládnou peníze. Zajímavé, ale těžké až depresivní čtení...
Norská autorka žije po určitou dobu přímo v rodině kábulského knihkupce a v knize popisuje nejen rodinný život v současném Afghánistánu, ale i politické poměry, válečný konflikt i vliv náboženství na život lidí. Málokdy nás někdo nechá nahlédnout tak hluboko do mentality národa a jeho myšlení jako tato kniha.
Posloucháno jako radiokniha, což vyžadovalo větší soustředění, než kdybych to četla, protože jsem si musela pamatovat jména a nemohla jsem listovat zpět. Náhled do života afghánské rodiny, tamních zvyklostí, každodenního života - velmi dobře napsáno. Je zajímavé dozvědět se tolik podrobností o životě jinde, každá kultura je jiná a je dobré poznat ty nám tolik vzdálené - já si z toho beru to, že bych tam žít nechtěla.
Štítky knihy
Afghánistán islám norská literatura muslimové rodinné vztahy Kábul muslimské ženy vzácné knihy knihkupectví dohodnutý sňatekAutorovy další knížky
| 2018 |  Dvě sestry |
| 2005 | Knihkupec v Kábulu |
| 2019 | Jeden z nás: Příběh o Norsku |
| 2024 | Afghánci: Tři příběhy z jedné země |
Reportérka Åsne Seierstad žila nějakou dobu v afghánské rodině Sultána Chána v Kábulu. A napsala o tom knihu. Výbornou knihu, která vás přenese do nám nepochopitelné a vzdálené kultury, ze které mrazí, obzvlášť pokud jste žena.
Kniha je psaná jako beletrie, takže se čte velice dobře a nemusíte se bát nějaké těžce stravitelné formy.
Edice Prokletí reportéři je zkrátka výborná!