Knihkupec z Kábulu
Åsne Seierstad
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497517/bmid_knihkupec-z-kabulu-Ofv-497517.jpg
4
359
359
11. září 2001 – tohle datum změnilo náš pohled na Afghánistán. Krátce po americké vojenské odvetě přijela do Kábulu také válečná reportérka Åsne Seierstad. Nenapsala knihu o boji s terorismem, ale o jedné afghánské rodině. Sultán Chán, knihkupec z Kábulu, ji nechal zblízka pozorovat život v jeho domácnosti. Vztahy mezi první a druhou ženou, dcerami a syny i dalšími příbuznými. Sultán chápe svou práci jako životní misi – chce Afghánce vzdělávat a nechávat svobodně zaznít všechny názory. Doma ale platí jen jeho slovo. Rozhoduje o celé rodině. Kdo si koho může vzít, s kým se smí stýkat, kde a zda vůbec může pracovat. Nemá rád burky, ale ženy s vlastním rozumem také ne. „Čtu Knihkupce z Kábulu a vidím před sebou přesně tu afghánskou domácnost, v jaké jsem žila několik let i já. Se vším, co na ní lze milovat, obdivovat, ale i nesnášet,“ napsala Petra Procházková. Åsne Seierstad pronikla do afghánské každodennosti tak hluboko, jak se to nepodařilo snad žádné ženě „ze Západu“.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2022 , AbsyntOriginální název:
Bokhandleren i Kabul, et familiedrama, 2002
více info...
Přidat komentář
Celkový pocit z knihy...beznaděj, žádné východisko, země ovládaná muži a jejich hierarchií, žádný respekt k lidem jako takovým, o ženách vůbec nemluvě. Svět, kde vzdělání nemá žádnou cenu, svět, kde vládnou peníze. Zajímavé, ale těžké až depresivní čtení...
Norská autorka žije po určitou dobu přímo v rodině kábulského knihkupce a v knize popisuje nejen rodinný život v současném Afghánistánu, ale i politické poměry, válečný konflikt i vliv náboženství na život lidí. Málokdy nás někdo nechá nahlédnout tak hluboko do mentality národa a jeho myšlení jako tato kniha.
Posloucháno jako radiokniha, což vyžadovalo větší soustředění, než kdybych to četla, protože jsem si musela pamatovat jména a nemohla jsem listovat zpět. Náhled do života afghánské rodiny, tamních zvyklostí, každodenního života - velmi dobře napsáno. Je zajímavé dozvědět se tolik podrobností o životě jinde, každá kultura je jiná a je dobré poznat ty nám tolik vzdálené - já si z toho beru to, že bych tam žít nechtěla.
Je to tvrdé, těžké čtení, ale ze všeho nejdůležitější je na této knize dobrá místní znalost, a to nejen zvyklostí. Bylo to pro mě jako sledovat napínavý film. Skvělé.
Posloucháno v rozhlasovém vysílání. Zajímavé nakouknutí do života afghánské rodiny. A nejen její. Vždy když něco podobného čtu, jsem strašně ráda kde žiju. Ženy jsou tam brány jak zboží a věci na prodej. Rozhodovat o mě ňákej chlap, který neumí ani číst a psát a rozum má bůhví kde. Šílená představa.
poslechnuto v rozhlasovém vysílání. Tak nevím, zda i kniha je pouze nástinem různých příběhů bez rozuzlení. Ale i tak dost zajímavé.
Zajímavý pohled do nitra afghánské rodiny, zvyklostí, myšlení. Víc rozdílný zivot od našeho snad ani nejde. Jsem ráda, že jako žena můžu žít v naší společnosti.
Nahlédnutí zevnitř do života jedné afgánské rodiny. Postavení žen v rodině i společnosti je v tomto koutě světa děsivé, rozhodování o jejich životech a budoucnosti je v rukách jejich příbuzných, pravidla jak ze středověku a znelíbit se je tak snadné. Jestliže toto byl život v rodině vzdělance, jak to pak vypadá jinde?
Setsakra dobrá knížka, nejlépe, kdyby byla jako povinná četba. Je zde vidět, jak moc jsme rozdílná kultura. Svědčí o tom i vyprávění novinářky Petry Procházkové o životě s Afgánskou rodinou svého manžela.
V této knížce je jednoduše vykresleno několik lidských příběhů, které jsou velmi bolestné.
Knihu bych spíše nazvala "Marnost afghánských žen" nebo "Navrch huj, vevnitř fuj" (vzhledem k tomu, že je sultán pro emancipaci žen ve veřejném prostoru, ale u něj doma panují středověké poměry)...
Výborně napsaná kniha o tak neuvěřitelné zemi jako je Afghánistán. Tolik překvapivého jsem nečekala. Téměř mladá historie země je plná zvratů a překvapivého vývoje, který je až neuvěřitelně negativní chápáni západní, křesťanské, evropské společnosti. Překvapil mě doslova módní zvrat burky jako takové. Co ještě v nedávné historii bylo chápáno jako módní doplněk nejvyšších vrstev obyvatelstva a možná i výstřelek se stalo noční můrou nejedné ženy. Co bylo krásné, hedvábné, zlatými nitkami vyšívané se stalo oděvem afghánských žen, ovšem ve zcela jiném, hrůzném až nepochopitelném pojetí. A to je jenom oděv, což teprve tradice různě tvarované tou kterou vládou, tím kterým zřízením. Vše se dá překroutit a i z dobrého se může stát špatné. Vše přehnané je prostě zlé. Co bere člověku svobodu, důstojnost, názor? Ten strach vede až k tak kruté pasivitě, že i cokoliv cítit je potlačeno. Nikdo nepředpokládá jakýkoliv odpor nebo snad jen vyjádření myšlenky. Je to zvláštní a dle mého mínění smutně prožitý život. Jen samá nařízení, přikázaní a tupě plněné požadavky a uspokojování nároků. Vlastně se ani nic jiného nečeká.
Jsem ráda, že jsem aspoň skrz autorčinu dokumentární knihu mohla poznat život a myšlení afgánských rodin, resp. jedné rodiny. Nicméně, jedná se o rodinu z vyšší vrstvy, takže si ani nechci představit, jak to vypadá u těch na okraji společnosti.
Autorka píše svěžím, dokumentaristickým stylem (aspoň tak se mi zdá český zdařený překlad), některé kapitoly jsou méně zajímavé, některé více. Mě samozřejmě víc zaujaly kapitoly o afgánských ženách, Lejle jsem moc fandila. Bohužel život není fér a o Afgánistánu to platí dvojnásob. Je to země s ponurou historií, kde nikdy nenastane pořádný mír a kde ženy jsou (ve většině případů stále) jen loutky a služky. S tímhle já se prostě nedokážu ztotožnit, asi jako nikdo ze západního světa, nicméně respektuji to a říkám si, že musím být častěji vděčná za to, jaký mám život!
Je to silná kniha o silných mužích a ještě silnějších ženách. Kdo se chce aspoň trochu přiblížit a porozumět životu burky, přečtěte si to! Za mě 90%
Kniha ,která mě mírně přiblížila, co se děje v Afganistánu , jak tam lidé žijí v těžkých a nesmyslných podmínkách. Je vidět, že v tamních obyvatelích jsou určité tradice velmi zakořeněné. Jen co mi nesedlo, bylo jakým stylem byla kniha napsaná a v tom vidím (alespoň pro mě) největší slabinu. Jinak mohu knihu doporučit.
Miluji absyntovky a doporučuji taky všechny výborné knihy od této norské reportérky, která po pádu 1. vlády Tálibánu (po 11.září 2001) žila jeden čas v rodině afghánského knihkupce.
Sultán Chán je majitelem knihkupectví a patří tak k vzdělanější a bohatší vrstvě obyvatel. Rád se i považuje za pokrokáře, ale doma vládne pevnou rukou a obě jeho manželky i všechny děti včetně těch už dospělých ho musí poslouchat.
I menší děti musí tvrdě pracovat a nejhůř jsou na tom dívky. Ačkoli v té době mohly do práce a školy nebylo to samozřejmostí a většinou zůstávaly doma a o celém jejich životě rozhodovala rodina včetně výběru manžela. Sejít se s chlapcem před svatbou nebo si jen vyměňovat dopisy mohlo skončit smrtí.
Depresivní čtení o absurdní zemi, kde si celou dobu říkáte jen wtf. Teď je to samozřejmě zas mnohem horší, když se Tálibán vrátil (Chánovi a jeho rodině se údajně podařilo utéct a žijí pod jinou identitou v Británii).
Neuvěřitelné, a přesto je to realita, jak žijí lidé v Afghánistánu, ženy jako zboží, které se prodává, žádná láska, žádná svoboda, mnohem přísnější tresty pro ženy než pro muže, za co muž dostane výprask, žena dostane trest smrti. Vážím si toho, kde žiju, tato kniha by měla patřit mezi povinnou četbu
Čekala jsem román a tohle byla sbírka příběhů o životech rodiny a jejich blízkých. Čtivé, uvěřitelné, zapadá to do mých zkušeností i "načteností". Autorka se věnuje historii Afghánistánu, o které jsem moc nevěděla, což oceňuji - dodává to tolik potřebný kontext k porozumění přítomnosti.
Nejvíc na mě asi působil kontrast mezi tím, jak osvícené a zároveň úzkoprsé dovedou některé postavy být. A díky příběhu o reportérovi v pohraničních oblastech mi došlo, jak je možné, že US Army bombardovala civilisty a pod. - svět není černobílý...
No teda, to teda bylo něco. Normálně bych tuhle knihu zařadila do povinné četby do škol.
Aby si každý uvědomil, jak žijeme my a jak žijí lidé v Afghánistánu.
V knize objevíte několik pasáží, u který si říkáte: "To jako vážně?" No to, nemůžou myslet vážně. Ale jo. Opravdu jo.
Štítky knihy
Afghánistán islám norská literatura muslimové rodinné vztahy Kábul muslimské ženy vzácné knihy knihkupectví dohodnutý sňatekAutorovy další knížky
| 2018 |  Dvě sestry |
| 2005 | Knihkupec v Kábulu |
| 2019 | Jeden z nás: Příběh o Norsku |
| 2024 | Afghánci: Tři příběhy z jedné země |
Dobře zpracovaná sonda do jedné rodiny. Knihu jsem nemohla odložit, takový život je pro mě naprosto nepředstavitelný a tak jsem hltala každé slovo. Jelikož se jednalo o příběh z jedné rodiny je to hodně emočně náročné, s ženami prostřednictvím knihy přímo prožíváte jejich každodenní rutinu a cítíte absolutní beznaděj.