Knihkupec z Kábulu
Åsne Seierstad
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497517/bmid_knihkupec-z-kabulu-Ofv-497517.jpg
4
336
336
11. září 2001 – tohle datum změnilo náš pohled na Afghánistán. Krátce po americké vojenské odvetě přijela do Kábulu také válečná reportérka Åsne Seierstad. Nenapsala knihu o boji s terorismem, ale o jedné afghánské rodině. Sultán Chán, knihkupec z Kábulu, ji nechal zblízka pozorovat život v jeho domácnosti. Vztahy mezi první a druhou ženou, dcerami a syny i dalšími příbuznými. Sultán chápe svou práci jako životní misi – chce Afghánce vzdělávat a nechávat svobodně zaznít všechny názory. Doma ale platí jen jeho slovo. Rozhoduje o celé rodině. Kdo si koho může vzít, s kým se smí stýkat, kde a zda vůbec může pracovat. Nemá rád burky, ale ženy s vlastním rozumem také ne. „Čtu Knihkupce z Kábulu a vidím před sebou přesně tu afghánskou domácnost, v jaké jsem žila několik let i já. Se vším, co na ní lze milovat, obdivovat, ale i nesnášet,“ napsala Petra Procházková. Åsne Seierstad pronikla do afghánské každodennosti tak hluboko, jak se to nepodařilo snad žádné ženě „ze Západu“.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2022 , AbsyntOriginální název:
Bokhandleren i Kabul, et familiedrama, 2002
více info...
Přidat komentář
Posloucháno v rozhlasovém vysílání. Zajímavé nakouknutí do života afghánské rodiny. A nejen její. Vždy když něco podobného čtu, jsem strašně ráda kde žiju. Ženy jsou tam brány jak zboží a věci na prodej. Rozhodovat o mě ňákej chlap, který neumí ani číst a psát a rozum má bůhví kde. Šílená představa.
poslechnuto v rozhlasovém vysílání. Tak nevím, zda i kniha je pouze nástinem různých příběhů bez rozuzlení. Ale i tak dost zajímavé.
Zajímavý pohled do nitra afghánské rodiny, zvyklostí, myšlení. Víc rozdílný zivot od našeho snad ani nejde. Jsem ráda, že jako žena můžu žít v naší společnosti.
Nahlédnutí zevnitř do života jedné afgánské rodiny. Postavení žen v rodině i společnosti je v tomto koutě světa děsivé, rozhodování o jejich životech a budoucnosti je v rukách jejich příbuzných, pravidla jak ze středověku a znelíbit se je tak snadné. Jestliže toto byl život v rodině vzdělance, jak to pak vypadá jinde?
Setsakra dobrá knížka, nejlépe, kdyby byla jako povinná četba. Je zde vidět, jak moc jsme rozdílná kultura. Svědčí o tom i vyprávění novinářky Petry Procházkové o životě s Afgánskou rodinou svého manžela.
V této knížce je jednoduše vykresleno několik lidských příběhů, které jsou velmi bolestné.
Knihu bych spíše nazvala "Marnost afghánských žen" nebo "Navrch huj, vevnitř fuj" (vzhledem k tomu, že je sultán pro emancipaci žen ve veřejném prostoru, ale u něj doma panují středověké poměry)...
Výborně napsaná kniha o tak neuvěřitelné zemi jako je Afghánistán. Tolik překvapivého jsem nečekala. Téměř mladá historie země je plná zvratů a překvapivého vývoje, který je až neuvěřitelně negativní chápáni západní, křesťanské, evropské společnosti. Překvapil mě doslova módní zvrat burky jako takové. Co ještě v nedávné historii bylo chápáno jako módní doplněk nejvyšších vrstev obyvatelstva a možná i výstřelek se stalo noční můrou nejedné ženy. Co bylo krásné, hedvábné, zlatými nitkami vyšívané se stalo oděvem afghánských žen, ovšem ve zcela jiném, hrůzném až nepochopitelném pojetí. A to je jenom oděv, což teprve tradice různě tvarované tou kterou vládou, tím kterým zřízením. Vše se dá překroutit a i z dobrého se může stát špatné. Vše přehnané je prostě zlé. Co bere člověku svobodu, důstojnost, názor? Ten strach vede až k tak kruté pasivitě, že i cokoliv cítit je potlačeno. Nikdo nepředpokládá jakýkoliv odpor nebo snad jen vyjádření myšlenky. Je to zvláštní a dle mého mínění smutně prožitý život. Jen samá nařízení, přikázaní a tupě plněné požadavky a uspokojování nároků. Vlastně se ani nic jiného nečeká.
Jsem ráda, že jsem aspoň skrz autorčinu dokumentární knihu mohla poznat život a myšlení afgánských rodin, resp. jedné rodiny. Nicméně, jedná se o rodinu z vyšší vrstvy, takže si ani nechci představit, jak to vypadá u těch na okraji společnosti.
Autorka píše svěžím, dokumentaristickým stylem (aspoň tak se mi zdá český zdařený překlad), některé kapitoly jsou méně zajímavé, některé více. Mě samozřejmě víc zaujaly kapitoly o afgánských ženách, Lejle jsem moc fandila. Bohužel život není fér a o Afgánistánu to platí dvojnásob. Je to země s ponurou historií, kde nikdy nenastane pořádný mír a kde ženy jsou (ve většině případů stále) jen loutky a služky. S tímhle já se prostě nedokážu ztotožnit, asi jako nikdo ze západního světa, nicméně respektuji to a říkám si, že musím být častěji vděčná za to, jaký mám život!
Je to silná kniha o silných mužích a ještě silnějších ženách. Kdo se chce aspoň trochu přiblížit a porozumět životu burky, přečtěte si to! Za mě 90%
Kniha ,která mě mírně přiblížila, co se děje v Afganistánu , jak tam lidé žijí v těžkých a nesmyslných podmínkách. Je vidět, že v tamních obyvatelích jsou určité tradice velmi zakořeněné. Jen co mi nesedlo, bylo jakým stylem byla kniha napsaná a v tom vidím (alespoň pro mě) největší slabinu. Jinak mohu knihu doporučit.
Miluji absyntovky a doporučuji taky všechny výborné knihy od této norské reportérky, která po pádu 1. vlády Tálibánu (po 11.září 2001) žila jeden čas v rodině afghánského knihkupce.
Sultán Chán je majitelem knihkupectví a patří tak k vzdělanější a bohatší vrstvě obyvatel. Rád se i považuje za pokrokáře, ale doma vládne pevnou rukou a obě jeho manželky i všechny děti včetně těch už dospělých ho musí poslouchat.
I menší děti musí tvrdě pracovat a nejhůř jsou na tom dívky. Ačkoli v té době mohly do práce a školy nebylo to samozřejmostí a většinou zůstávaly doma a o celém jejich životě rozhodovala rodina včetně výběru manžela. Sejít se s chlapcem před svatbou nebo si jen vyměňovat dopisy mohlo skončit smrtí.
Depresivní čtení o absurdní zemi, kde si celou dobu říkáte jen wtf. Teď je to samozřejmě zas mnohem horší, když se Tálibán vrátil (Chánovi a jeho rodině se údajně podařilo utéct a žijí pod jinou identitou v Británii).
Neuvěřitelné, a přesto je to realita, jak žijí lidé v Afghánistánu, ženy jako zboží, které se prodává, žádná láska, žádná svoboda, mnohem přísnější tresty pro ženy než pro muže, za co muž dostane výprask, žena dostane trest smrti. Vážím si toho, kde žiju, tato kniha by měla patřit mezi povinnou četbu
Čekala jsem román a tohle byla sbírka příběhů o životech rodiny a jejich blízkých. Čtivé, uvěřitelné, zapadá to do mých zkušeností i "načteností". Autorka se věnuje historii Afghánistánu, o které jsem moc nevěděla, což oceňuji - dodává to tolik potřebný kontext k porozumění přítomnosti.
Nejvíc na mě asi působil kontrast mezi tím, jak osvícené a zároveň úzkoprsé dovedou některé postavy být. A díky příběhu o reportérovi v pohraničních oblastech mi došlo, jak je možné, že US Army bombardovala civilisty a pod. - svět není černobílý...
No teda, to teda bylo něco. Normálně bych tuhle knihu zařadila do povinné četby do škol.
Aby si každý uvědomil, jak žijeme my a jak žijí lidé v Afghánistánu.
V knize objevíte několik pasáží, u který si říkáte: "To jako vážně?" No to, nemůžou myslet vážně. Ale jo. Opravdu jo.
Autorka se coby válečná reportérka dostala do Afghánistánu krátce po pádu vlády Tálibánu v roce 2001 a nějakou dobu žila v rodině knihkupce Sultána Chána, která se stala inspirací pro napsání této knihy. Najdete tu skutečné lidské osudy poznamenané válkou, náboženskou ideologií i stylem života Afghánců, který je pro nás jen těžko pochopitelný, zvláště afghánským ženám však stále dělá ze života peklo.
V průběhu čtení mě mrzelo jen to, že toho o starší i novodobé historii Afghánistánu nevím trošku více. Politická situace se v této zemi navíc mění tak rychle, že teď, o dvacet let později, to tam dost možná vypadá úplně jinak, než jak je popsáno v této knize. Knihkupec z Kábulu tak poskytuje jen velmi omezený pohled na afghánskou společnost, určitý obrázek jsem si z něho ale udělala a musím říct, že to nebylo příjemné čtení. Děsí mě, co za zvěrstva se ještě dnes můžou v některých zemích dít. Jsem tedy vcelku spokojená a určitě vám knížku můžu doporučit!
Skvěle napsaná kniha o životě jedné afghánské rodiny. Byly chvíle, kdy jsem jednotlivé členy rodiny nesnášela, ale záhy zase milovala a obdivovala. Nejzajímavější pro mě byly, jak jinak, části týkající se žen. Je strašné, co i ve 21. století musejí některé ženy (a děti) snášet, jak se s některými lidmi zachází. O to víc bolestné bylo zjištění, že Afghánistán vždycky nebyl takový, jaký jej známe dnes. Že to byla moderní, pokroková, turisticky oblíbená země, tomu už se dnes snad ani nechce věřit. Paní Seierstad odvedla perfektní práci, určitě si přečtu víc knih nejen od ní, ale i od jiných autorů z edice Prokletí reportéři.
Velmi zajímavý a čtivý příběh. Díky této knize jsem zjistila, že mě tato tématika zajímá. Zároveň jsem si uvědomila, jak se máme dobře a že bychom měli být nesmírně vděční, za to, že jsme se narodili právě tady!
⭐️⭐️⭐️⭐️
Zajímavá sonda do rodinného života v Afghánistánu.
Autorka si vybírá jednu středostavovskou rodinu a skrze jednotlivé kapitoly popisuje úděl jejích členů v rámci rodinné hierarchie a v jejich úzkém světě.
Sledujeme rozbroje, dohodnuté sňatky, život na pomezí válek a režimů, perzekuce, byznys, zakázanou lásku, vzdělávání, víru a popis tamní společnosti, která je pro našince mnohdy zcela nepochopitelná a na hony vzdálená našemu “normálu”.
Čtenáři v textu naleznou zajímavé berličky. Kupříkladu výukové techniky Tálibánu, toleranci homosexuálních styků v rámci kmenových uskupení či svatební tradice a průběh oslav.
Afghánistán se zde ukazuje ve své rozpolcené verzi sebe sama a čtení je to věru zajímavé. Nejedná se o text, který by byl něčím průlomový, protože o takových věcech jsme už někde vesměs četli nebo jsme je slyšeli, přesto jde o naučný příběh a jako takový ho doporučuji.
Moc zajímavá knížka, popravdě jsem vůbec neměla tušení, jak moc špatné to v Afghánistánu je. Samozřejmě vím, co všechno jim islám zakazuje a přikazuje, ale nevěděla jsem, jaký mají na to názor Afghánci. V knize je hodně jmen, je těžké se v tom orientovat, ale vzhledem k velikosti jejich rodin to jinak nejde.
Štítky knihy
Afghánistán islám norská literatura muslimové rodinné vztahy Kábul muslimské ženy vzácné knihy knihkupectví dohodnutý sňatek
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dvě sestry |
| 2005 | Knihkupec v Kábulu |
| 2019 | Jeden z nás: Příběh o Norsku |
| 2024 | Afghánci: Tři příběhy z jedné země |
Je to tvrdé, těžké čtení, ale ze všeho nejdůležitější je na této knize dobrá místní znalost, a to nejen zvyklostí. Bylo to pro mě jako sledovat napínavý film. Skvělé.