Knihovnice z Troublesome Creeku
Kim Michele Richardson
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491507/bmid_knihovnice-z-troublesome-creeku-rS9-491507.jpeg
4
252
252
Odlehlou horskou část Kentucky sužuje velká hospodářská krize víc než bohatší části Spojených států. Lidé živoří, ale nevzdávají se. Cussy Mary Carterová se v rámci podpůrného programu vlády stává knihovnicí Pojízdných knihoven, které se čtivem přinášejí osvětu, únik před krutou realitou a mezilidský kontakt. Devatenáctiletá dívka se musí vypořádat s celou řadou protivenství kvůli odlišné barvě kůže – je totiž modrá. Její příběh vypráví o nezlomnosti lidské vůle a odvěké lidské touze měnit okolní svět k lepšímu. Kim Michele Richardsonová ukotvila svůj nejnovější román v nesmlouvavě vylíčeném a drsném období amerických dějin před druhou světovou válkou, v němž v Apalačském pohoří vládly zaostalost, předsudky a rasová nesnášenlivost.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2022
,
Jota
Originální název:
The Book Woman of Troublesome Creek, 2019
více info...
Přidat komentář
Krásná ale strašně smutná kniha. Málo platné, pokud se člověk něčím odlišuje od ostatních, je zaděláno na problém. A pokud jste v Americe na počátku minulého století a máte modrou kůži, jste v problémech až po uši. Naštěstí hlavní hrdinka se se svým údělem vyrovnala po svém, jezdí se svou mulou po kentuckých horách a rozváží chudým a mnohdy i negramotným lidem knihy. Obdivoval jsem tu úžasnou píli a zarputilost Cussy, zároveň i odvahu a touhu jít si za svým snem, ulehčit život sobě i ostatním. Moc sem jí to přál, bohužel doba byla taková jaká byla.
Bylo to syrové, poutavé, kruté, bezcitné, jako život v tamních horách. Kniha stojí za přečtení a já jsem ráda, že jsem se k ní po docela dlouhé době dostala. Spíše mě zde bavil popis doby a způsobu života, protože Modřenka mi až tak k srdci nepřirostla, nicméně měla to holka sakra těžké a byla statečná.
Bolavý příběh Modřenky. Zajímavé počtení o pojízdných knihovnách. Oceňuji doslov autorky.
Úžasná kniha, která vás nutí k zamyšlení. Nikdy jsem o modrých lidech neslyšela, kniha je oslavou knížek a jejich významem pro všechny vrstvy lidí. Program Pojízdných knihoven pomohl dostat vzdělání i do těch nejzapadlejších koutů Ameriky. Ta chudoba je něco , co vás dostane, a přesto lidé touží po vědění, které jim přinese to, že se naučí číst. Rozhodně zajímavý je i doslov autorky , rozhovor s ní a nádherné dobové fotografie.
Na pomyslné špičce pyramidy mých přečtených knih přibyla další. Tato.
Román mě oslovil, zaujal a nadchl. Doslov autorky a přiložené dokumentární fotografie korunují informační přínos. Právě fotografie, ačkoliv jich není moc, jsou podle mého hodně důležité. Ukazují, jak celá věc s doručováním knih probíhala.
Je to román, předpokládám, že všechny postavy jsou fiktivní. Ale to, že lidé s modře zbarvenou pokožkou v Kentucky žili a možná ještě žijí, pokud se jejich geny v průběhu generací nerozprchly (Internet napoví, zadala jsem modří lidé z Kentucky), a to, že existoval program Pojízdných knihoven, je prostě fakt!
Je to úžasný příběh plný smutku, bolesti, utrpení, ale stejně tak přátelství a lásky... a prosím, jen ne zas tu písničku o Červené knihovně! Málem u každé knihy co přečtu se tato pitomost v některém komentáři objeví. No tak se zamilovali - a co? Vy jste se nezamilovali nikdy? Nikdy jste nemilovali, byť třeba jen platonicky? Vaše chyba! Vaše srdce je smutný smutnílek.
Když to vezmu půl na půl, tak je to kniha zajímavá, neřkuli zábavná - přes to množství dramatických událostí, a na druhé straně přináší informace. O tzv. "bílé lůze", o její existenci v některých zapadlých místech Států jsem četla. Lidé popisovaní v knize by k ní nejspíš také mohli patřit. Ovšem, o modrých lidech jsem neměla pojem. Teď už vím.
Vzhůru do Kentucky! Do nepřístupných hor, kde v ubohých srubech, daleko od sebe vzdálených, žijí chudí lidé, kterým statečné knihovnice na mule nebo v koňském sedle přivážejí přes trní, hloží, kolem potoků a příkrých srázů, tolik očekávané a s nesmírnou radostí vítané... knihy.
(SPOILER)
Ve vyprávění se střídají pasáže drsné i dojímavé, které k závěru kloužou do tzv."červené knihovny" a jsou v nich části jako třeba:".Přitáhl si mě k sobě, vtiskl mi sliby na ústa, která vzplála žhnoucími červenými a oranžovými plameny..."anebo:"..Nebe se proměnilo v šedou šelmu. Vítr rval mužům klobouky z hlav, škubal jim halenami a kvílivě hvízdal modlitby v korunách stromů, když jsme tátu ukládali k věčnému spánku na našem malém hřbitově, kde spočinul vedle mámy a dalších modrých z rodiny Carterů...."
Naštěstí úplně nakonec vše autorka duchapřítomně vrací do reality, doplněné zajímavým doslovem a rozhovorem.
Celkově je to zajímavá kniha a silný příběh podle skutečných událostí připomínající krutou dobu a rasismus; a který je prokládaný nadějí, láskou a sněním .
"....Bylo bláhové snít.
Práskla jsem opratěmi.
Snění patří do knih..."
No tak nečekala jsem od knihy nic a byla jsem docela v šoku v určitých pasážích.. na to, že to je první kniha autorky, tak super asi jako Kde zpívají raci
Chvilku mi trvalo se začíst a pak se to střídalo jak houpačce - pasáž, která mě bavila moc s částí, která se mi tolik nelíbila. Na téma pojízdných knihoven jsem četla Jako hvězdy temné noci, která mě bavila o hvězdičku víc.
Knihovnice z Troublesome Creeku
Zajímavé čtení dle skutečných událostí. Příběh se odehrává v době krize ve 30. letech 20. stol. v USA. Není veselý, ukazuje lásku ke čtení, je plný trápení, ale i radosti. Modřenka byla statečná dívka, která se stala knihovnicí Pojízdných knihoven v chudé horské oblasti. Přivážela četbu na své mule do odlehlých koutů a snažila se pomáhat i jinak ... Byla terčem rasové nenávisti, posměchu a ústrků, přesto ji to neodradilo a knihy vozila dál. O existenci modrých lidí jsem nic nevěděla. Na konci knihy jsou fotografie z té doby. Dávám 4 hvězdy a doporučuji.
Kniha byla ze začátku zajímavá popisem života tamních obyvatel. A nemoci modré kůže. Napětí se objevilo asi dvakrát. Taky je zajímavé ukončení knihy a vysvětlení její vznik.knihu doporučím. Líbila se mi . Konec příběhu jsem odhadla částečně správně.
Mně se to líbilo. Když teda pominu dost kostrbatý rozjezd a love story, ve které chybělo už jen malé roztomilé koťátko. Líbilo se mi, že příběh otevírá témata, se kterými jsem se v knihách ještě nesetkala. Co víc, témata byla založena na skutečných událostech. Takže jo, cítím se obohacená a knížka mi určitě v hlavě nezapadne.
Neotřelé téma, které si zasloužilo mnohem lepší zpracování. Mohlo to být skvělé čtení, ale dostalo se mi sladkobolného ženského románu s pár novými zajímavými informacemi. Hvězdičky dávám za fotky a mapky na konci knihy.
Knížka,která mě obohatila,co obsahuje,je zde už vypsáno,co v nás čtenářích vzbudila,je zde již zmíněno.
Krásný i když ze začátku trochu vleklý příběh knihovnice, které se říkalo Modřenka pro její modrou barvu pleti. O modrých lidech jsem dřív nikdy neslyšela. Měli opravdu nelehký život. Tolik hrůzy co si Modřenka musela zažít. A samozřejmě nejen Modřenka. V knize byla krásně vylíčená láska ke knihám.
V životě jsem neslyšela nic o fascinujícím projektu a fungování Pojízdných knihoven (takto součásti Rooseveltových Programů pro podporu zaměstnanosti ve 30. letech 20. století). Ohromilo mě, že za dobu asi osmiletého fungování se díky knihovnicím, dopravujícím knihy stovky mil nehostinným a často neschůdným terénem na koních, mulách, dokonce na vorech či pěšky, dostala jakási četba k téměř 600 000 obyvatel vč. těch nejnuznějších, žijících v nejodlehlejších oblastech třiceti okresů východního Kentucky.
A neslyšela jsem nic ani o "modrých" lidech", k nimž patří i hrdinka knihy. Neměla jsem ponětí o lékařské diagnóze, vysvětlující zvláštní zbarvení kůže těchto jedinců, vzbuzujících pro svou nápadnou jinakost u pověrčivé a zaostalé většiny obyvatel Apalačského pohoří hrůzu, odpor i projevy rasového násilí.
Jinak bych ale bezezbytku opsala komentář Pajaroh. Nevyrovnanost pojetí, rádoby dramatické, avšak jen teatrálně působící postavy a úplně nekorigovaná příchylnost K. M. Richardson k atmosféře sladkobolné dojímavosti ženských románků v té nejkrystaličtější podobě mi čtení pokazily.
Neupírám autorce vynaložené úsilí ve shromažďování materiálů, jež ostatně ona sama mnohoslovně zmiňuje v závěru knihy (kde také nabízí dotazník "K diskuzi a zamyšlení", který jako by vypadl z batohu gymnazisty :)).
Ocenila jsem fotky i mapky.
Je mi však hodně líto, že se zpracování tématu tak mimořádně zajímavého nechopil někdo způsobilejší.
Tato knížka má takový potenciál, plno zajímavých námětů, ať už to jsou "modří" lidé, výzkumy a rasismus nebo pojízdné knihovnice, obrovská chudoba v odlehlých horách Kentucky i (občas těžko uvěřitelná) lidská laskavost... ale to nevyrovnané kolísání mezi dramatem a románkem pro ženy, černobíle vykreslené lidské povahy a především ten nasládlý konec mi radost z dobrého čtení prostě ničí. A je to velká škoda, protože to mohl být opravdu dobrý a silný román.
Číst si jen když manžel dovolí? Pracovat jen když manžel dovolí? Kniha je primárně o něčem jiném, ale ta nadřazenost bílých mužů se táhne celou knihou. Příběh je na základě skutečnosti, popisuje těžké začátky pojízdného knihovnictví v Apalačském pohoří, kde byla bída a utrpení na denním pořádku. I představa, že v roce 1940 nechodí děti do školy a číst se učí podle knih, je dost hrozná. Mínusem příběhu je rádoby milostná linka. Překlad je tak za 3 hvězdy, jednou Pěnkava jindy Červenka.
Zajímavé čtení o tématu, které nám není zrovna moc známé a o to víc si cením toho, že se mu autorka věnovala. Jedná se o příběh o jedné z kentuckých pojízdných knihovnic, která má navíc modrou kůži, také o hladomoru a poměrech nižších vrstev, hlavně teda horníků.
Autorka vychází ze skutečných událostí a opírá se o kentucké apalačské zdroje.
Nejvíc mě překvapilo, že lidé s modrou kůží opravdu existovali, to jsem vůbec netušila a přišlo mi to velmi zajímavé. Neméně důležité je téma pojízdných knihoven, moc se mi líbilo vykreslení toho, jak moc byly knihy pro lidi důležité, hlavně pro chudé, aspoň v tomhle se nedělaly sociální a rasové rozdíly.
Kniha mě naprosto uchvátila, četla se lehce, i když témata v knize lehká nejsou ani náhodou. Doporučuji s úsměvem na tváři.
Štítky knihy
naděje USA (Spojené státy americké) chudoba, bída knihovníci, knihovnice světová hospodářská krize, 1929 historické romány
Dobře čtivý příběh, díky kterému jsem se dozvěděla o existenci modrých lidí. Rychle to utíkalo, bylo to drsné i romantické. A jako oddychové nenáročné čtení perfektní. Taky to ale nijak výrazně nevybočuje z množství podobných knih a téma pojízdných knihoven je už na mě trochu moc "módní" záležitostí. Dala bych 3,5 hvězdičky. Možná dám časem (až se mi to rozleží v hlavě) i 4 za to, jak kniha končí a jakou práci si s tím autorka dala. Teď ale lepší průměr.