Velké a tajné show
Clive Barker
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/6141/velke-a-tajne-show-6141.jpg
4
172
172
Knihy Umění série
1. díl >
První kniha série Knihy Umění. Existuje moře snění, do kterého se může člověk ponořit jenom třikrát za život. Ten, kdo ovládne moře snění a přizpůsobí si ho k obrazu svému, může se světem, ve kterém bojují dva základní principy, manipulovat jako bůh a zanechat po sobě neodstranitelný odkaz. Svět ani moře snění už nikdy nebudou takové, jako byly do osudového střetnutí... Skutečnost není tak skutečná, jak si lidé myslí. Někteří něco tuší a své předtuchy si navzájem sdělují. Nicméně ne každá zpráva dojde na místo určení. Zaměstnanec pošty Randolph Jaffe při pročítání nedoručených dopisů začne do tohoto tajemství pronikat. Ale to mu nestačí. Rozhodne se být jeho součástí. Stane se z něj Jaff, bytost posedlá temnotou a neohlížející se na nic a na nikoho. Co se stane, pokud získá a ovládne tajemné Umění? Dokáže Jaffa zastavit Fletcher, který se mu vyrovná silou, ale ne krutostí? Malé kalifornské městečko Palomo Grove ještě netuší, že se má stát dějištěm boje na život a na smrt, který hned tak neskončí. Protože Jaff a Fletcher mají děti... Romány Cliva Barkera ohromují čtenáře po celém světě neuvěřitelným rozsahem předkládaných vizí a každá jeho kniha se ihned stává besstselerem. Velké a tajné show se pak dostává až k děsivě novým výšinám. Fantasie, hrůzný příběh, znepokojivá báje - to vše dohromady v tomto nezapomenutelném eposu Clive Barkera dopadá plnou silou autorova mimořádného talentu. „Jednoduše vyjádřeno," říká Barker, „je to o Hollywoodu, sexu a Armageddonu." První knihou Umění vytvořil Clive Barker veledílo obrazotvornosti, které zkoumá zakázaná území naší duše i nejzazší kouty srdce. Rozsáhlý, triumfálně kouzelný a komplexní román Velké a tajné show je právě o lidském životě.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2006 , ClassicOriginální název:
The Great and Secret Show, 1989
více info...
Přidat komentář
K této knize jsem se dostal jkao slepý k houslím. Šli jsme na výletě přes jednu vesnici a po nějaké době mi přinesl syn knihu z knihobudky, že ji pro mne vybral a mám si ji přečíst. Nechtěl jsem jej zklamat a četl. Horor či thriiller bych si ke čtení nevybral a také tloušťka knihy byla příliš nenositelná. Nakonec jsem vše zvládl. Překvapila mě obrovská šíře fantazie autora a proplétání příběhů. Dvě třetiny knihy jsem se nezačetl, ale poslední třetinu jsem už četl se zájmem a nadšením. Další díl číst nebudu, ale náhodný výběr z knihobudky nakonec nebyl tak špatnou možností.
Tady je Barkerova imaginace fakt řádně temná. Postavy jsou sympatické, děj má spád a napětí. Na některé nápady se nedá zapomenout, nebo si neříct, jak by asi vypadaly zfilmované? Určitě jdu do druhého dílu.
Typický Barker, naznačující existenci jiných, mýtických světů, kam mohou lidé zavítat jen za naprosto unikátních okolností. Tajemné řády, symboly, rituály, Moře podstaty, Umění a cesta k němu… rozvoj nebo zánik, dobro proti zlu, světlo soupeřící s temnotou, prostě Bůh versus Ďábel a uprostřed my, drobní lidé se svými malichernými životy a potenciálem měnit (sebe, zemi, snad i ty jiné vesmíry kdesi za závojem reality).
Přiznávám, „Velké a tajné show“ mi dalo zabrat, napoprvé – kdysi před čtvrt stoletím – jsem četbu vzdala. Těch 566 stran je velmi hutných, napěchovaných písmenky menšími než je standard (některá nakladatelství by zvládla knihu nafouknout na trojnásobek objemu). Příběh sice obsahuje monumentální scény, většinou však plyne jaksi líně, vtírají se mi vize plavání v medu. V medu, do něhož se krvácelo, ejakulovalo, zvracelo, kálelo, nerada bych ve vás vyvolávala klamný pocit čehosi sladkého a příjemného. Plavou v tom i pozitivní emoce, ovšem špína, bizarnost a zvrhlost má navrch, jinak by to nebyl Clive Barker.
Asi největší problém je pro mě absence postav, s nimiž bych se mohla hlouběji ztotožnit. Záporákům se autor věnoval pečlivě, v jejich zkaženosti jsem skončila zanořená až po chlupy v nose. Zástupci kladné strany mi bohužel připadali poněkud mělcí, nedodělaní, příliš mě nezajímali. Umřel? Hm, smutné, dalo se to čekat, jedeme dál. Osud zverimexových mazlíčků mě trápil víc.
Abych byla fér, momentálně mám období komplikované nedostatkem času, soustředění, spánku, zkrátka čehokoliv, co podporuje lepší knižní zážitek. Proto budu mírná a zaokrouhlím spíše nahoru. 70%
P.S.: Umím si představit, jak fantastický film by z tohoto námětu mohl vzniknout v rukou kvalitních tvůrců s dostatečným rozpočtem.
Clive Barker se snad v žádném ze svých děl nikdy nenechal svázat hranicemi či pravidly jednoho žánru. Bořil je a překonával s odhodláním sobě vlastním, čímž vytvořil zcela osobitý literární útvar, jehož nejčastějšími charakteristikami jsou tajemno, hrůza a mystika. Velké a tajné show se díky svým atributům může do této kategorie směle zařadit, a to hned na jedno z předních míst. Vždyť ukažte mi jiného autora, který to dotáhne od nezáludného čtení nedoručených dopisů na poště v Omaze, až k apokalypse, jež doslova srovná se zemí americké městečko Palomo Grove. Někteří by mohli říct, že v Barkerově románu nejde o nic jiného, než o klasický zápas dobra se zlem a samozřejmě by měli pravdu. Jenže také by se až osudově mýlili, protože v Palomo Grove se toho děje daleko více. A když už si myslíte, že jste celou tu hrozivou hru prohlédli do všech skulinek a zákoutí, Barker vám hned předhodí nový podnět, nápad nebo další děs. A pokud se vyčerpá v jednom světě, bez skrupulí přeskočí do dalšího. A když ani ten nestačí, což takhle dát si dostaveníčko v časové smyčce? Finální oslí můstek pro další pokračování už tam sice nemusel být, ale celkově vládla spokojenost.
Tragický překlad od Martiny Švejdarové je na hony vzdálený tomu původnímu od Lenky Sedláčkové. Navíc je vydání od nakladatelství Classic hnusné, brožované a extrémně nekvalitní co se provedení týče. Myslím tím ořez, vazbu, kvalitu papíru a taky design obálky. Mustang v roce 1997 vydal kvalitní, vázaný a s vcelku hezkou, stylovou obálkou a hlavně výtečným překladem, kus jenž si Barkerovo opus magnum zaslouží.
Mimochodem, pro mě je to jedna z knížek, respektive dvou, kde imaginace autora válcuje veškeré fantasy co znáte. Pokud se chcete zasnít, zamyslet a hlavně neskutečně pobavit a nezapomenout, tohle prostě musíte znát. Velká show a Everville vám z hlavy nevypadne už nikdy. Hm, mě teda rozhodně a to je let, co jsem to četl....
Velmi zajímavý a komplexní příběh o látce zvané Nuncio, která zbožští dva muže, kteří mají protichůdné zájmy ohledně tzv. Moře snění. Fantasy skvělé, neobvyklé. Těším se na druhý díl.
Nebylo to špatné, ale na Utkaný svět, nebo Coldheart Canyon to nemá. Oceňuji nápaditost a originalitu díla, ale na Barkera je to slabší!
úžasná, úchylná psychofantasmagořina........prostě typickej Barker. Prolínání normálního světa s jinými dimenzemi, Kosmem, Metakosmem, síla myšlenky, astrální těla, směska víry, touhy, snů, nechutností, násilí i lásky.......to všechno je Barker. Píše o všech a přece není pro každého. Nedávno přibyl do mé skromné knihovničky druhý díl Umění, tak se do něj pustím.
Barkera vnímám jako autora, který je silnější na kratším povídkovém rozsahu (Knihy krve), případně v románech s omezeným počtem aktérů a sevřenějším dějem (Věčně zatracení). Už s Utkaným světem jsem chvílemi trochu bojoval, ale ten alespoň dokázal strhnout pozornost tím, jak přetékal až nepochopitelně květnatou autorskou imaginativností. Velká a tajná show už nabízí spíš pouhé fragmenty geniálně zvrácené Barkerovy tvůrčí síly, a topí se v přepáleném počtu stran a dílčích dějových linek, rozbíhá se do všech stran a ve své zředěnosti nakonec nedokáže opravdu v plné míře ohromit, zneklidnit, zděsit, vzrušit ani znechutit. Vždy jen dočasně, chvilkově. Clive má nedostižnou fantazii a umí skvěle psát, ale tady mu hodně ujela z pod kontroly stavba celého románu. Nejpůsobivější momenty si navíc vyplincá hned zkraje (Legie panen), a pak na ně dostatečně silně naváže až v samotném apokalyptickém závěru. To mezi tím jsou jen střípky úžasností, spojené do příběhu, který je velkolepý, ale podaný jaksi nesoustředěně a chvílemi snad i unaveně. Nevěřil bych, že někdy prohlásím, že jsem se ke čtení Clivea Barkera musel nutit...
Barker chvílemi úchyl a občas trochu hodně mimo:) Chápu, že fantasy a ne, že bych neměl fantasy rád, teda spíš trochu horror. Za mne je jeho nejlepší dílo Abarat. No, ale přečtu si i další: Everville.
Konecne to muzu rict naplno - Cistokrevnej Barker! Muj zatim jednoznacne nejoblibenejsi Barkeruv kousek. Je to plne snu, umeni, lasky a horroru. Masterpiece. a uz se tesim na Everville... 10/10
Jestli to není to nejlepší od Barkera od dob Hellraisera, ať si pro mě přijdou Cenobité. To smutné ale na tom je to, že to ani tak nestačí na lepší průměr. Co někomu po stránce nápadů stačí na celou kariéru, Barker je schopný nacpat do jedné knihy, v mých očích ale nedokáže poskládat do nějaké dechberoucí konzistentní formy a nezůstat jen u fragmentů a záblesků geniality ... a navíc ty dialogy, proč jsou většinou tak fádní a umělé ? - ale do Everville se přesto vydám - 60 %
A zase... Barker se mě na nic zbytečně neptal, vzal mě a stáhl mě sebou do svého světa. Perfektně propracované. Znepokojující hrůza. Část "legie panen" na mě asi zapůsobila nejvíc. Nejradši bych dal deset hvězdiček. Prostě skvělý!
Na mě z dnešního pohledu kniha oplývá asi až mocnou dávku "devadesátkových" stereotypů. Barker odvedl skvělou řemeslnou práci, takže se kniha čte sama. Je také třeba vystihnout Barkerovu představivost, a jak dokázal sesmolit tento epický příběh do srozumitelné podoby, ale za mě to na maximum není.
Old school! Před fantazií páně Bakera nelze než smeknout. Zřejmě frčí v nunciu, protože Nápadů má v knize tolik, že by jiným autorům vystačili na knihy tři. Na druhé straně mi toho chce ukázat vždycky tolik najednou a všechno tak podrobně, že to brzdí děj a kouzlo se trochu vytrácí.
Vynikající propracovaná záležitost, která mě uchvátila a knížku jsem přečetl za 3 dny.
"Teď bylo krátce před úsvitem a při prvním slunečním paprsku budou muset jít spát. Ale než se rozední - dokud v nich jezero vyvolává představu moře - budou stát na jeho břehu a dívat se do tmy. Budou čekat s nadějí i strachem, až se z jejich snů vynoří i to druhé moře, jehož vlny je uchvátí a odnesou pryč."
A tak tam stojím a doufám, že mě ty vlny odnesou s nimi.
Jedno z najnáročnejších čítaní, aké som kedy absolvoval. Asi miliónstranový a s desiatkami postáv (a zápletiek... a pod-zápletiek) obdarovaný Gróf Monte Christo bol oproti Veľkej tajnej show čerstvo upečená šiška s kávou. Keď som sa Honzovi Vojtíškovi priznal, že som od Clivea Barkera nič nečítal, odporučil mi tento kúsok. A ako vravím, niečo také som snáď nezažil. Je pravda, že to má 600 strán, ale obvykle mi to nerobí problém. No teraz robilo; text bol taký náročný, prepracovaný, plný fantázií a originálnych žánrových a iných postupov (s takým skĺbením hororu a fantasy som sa asi ešte nikdy v živote nestretol), že boli dni, keď som zvládol len jednu dve stránky a aj z toho som bol psychicky vyčerpaný. V podstate až obdivuhodné (veľ)dielo, ktorého predstavivosť nemá hranice.
Kniha mě bavila, zejména přibližně první polovina, potom už jsem měla pocit, že autor spíše ubírá než přidává. Nijak se nad knihou nepohoršuju, ba právě naopak bych čekala, že se z některých věcí posadím na zadek, že z toho šlo vytěžit více. To je asi základní pocit, který ve mně při dočtení převládal. Že to bylo jako celek fajn, četlo se dobře, ale nenašla jsem žádný výjimečný detail, který dělá z dobré knihy skvělou a nezapomenutelnou knihu. Taktéž postavy mi přišly trochu nevýrazné. Nicméně i když byl toto první Barkerův výtvor, který se mi dostal do rukou, nebude posledním.
Autorovy další knížky
| 1994 |  První kniha krve |
| 1996 |  Hellraiser (dvě povídky) |
| 2004 | Abarat |
| 2001 | Knihy krve I-III |
| 1995 | Imagika I. |
Čtenář musí to tohohle epického Barkerova díla jít s otevřenou myslí a ničím nesvázanou představivostí, aby si vychutnal všechny temné, děsivé a fantaskní až halucinogenní výjevy. Barkerovo fascinující psaní mě ke knize připoutalo pevnými řetězy po dobu necelých čtyř dní a vyplivlo mě na konci naprosto vyřízeného. Tohle bylo vážně dobrý, i když sem tam probleskla napovrch jistá brakovost, furt je to Barkerova krvavá brakovost, kterou bylo radost číst.