Knížka pro Robinsony (a taky pro Pátky)
Bohumil Hrabal , Karel Poláček , Ota Pavel
Jde o knížku, v níž jsou pohromadě tři autoři (), které spojil postoj ke světu, dívají se na něj s úsměvem a humorem, s lehce kritickým odstupem i nadhledem a přitom s radostí. která tryská ze samé podstaty prosté lidské existence. Sbližuje je okřídlený slogan autora jiné podobné knihy – Rozmarného léta Vladislava Vančury, který zní: „Humor není smáti se. ale lépe věděti.“ Editoři: Jarmila Víšková, Rudolf Havel; doslov a medailóny o autorech: Miloš Pohorský; medailóny o ilustrátorech: Jan Royt.... celý text
Přidat komentář
Nechápu celkem dobré nakladatelství ODEON, koho určilo, aby doslova "zhňácal" tyto tři vydařené knihy dohromady. Vůbec se nedivím kritickým komentářům a dávám jim jednoznačně za pravdu.
Postřižiny jsou Hrabalův skvost, to samé u Oty Pavla. Ovšem výborný autor Karel Poláček z toho vyšel bez viny (nemohl se bránit) nejhůře. Kdyby to viděl, tak jako karbaník by pravil : "Udělali ze mně žaludské eso."
Pro nekarbaníky jde v mariášových kartách o cosi jako nestvůru.
Zial, nedocital som to...Hrabal je PAN spisovatel, aj Ota Pavel sa mi pacil, aspon prve poviedky, avsak Polacka som absolutne nedal...
Postřižiny a Jak jsem potkal ryby samozřejmě jedinečné, četla jsem je i v samostatném vydání, hvězdičku ubírám za Poláčkovu knihu Hedvika a Ludvík, která mi tentokrát nepřijde tolik povedená.
Poláček se četl náramně. Pavel a jeho smutně laděné rybí úlovky. No a blázen Hrabal na konec. Ideální kombinace na pustý ostrov :-)
Pomocí téhle knihy jsem na ZŠ sfoukla nějakou četbu do čtenářského deníku a pak se k ní ještě několikrát vrátila. Nejde odolat – Poláčkův věčný kolotoč rodiny Hedviky a Ludvíka, klasické povídky Oty Pavla, kouzelné Hrabalovo vyprávění o mamince Maryšce – to jsou pravé poklady.
Velmi milé spojení tří autorů a jejich známých děl, která vždy potěší. K tomu ještě ve skvělé výpravě s nádhernými ilustracemi! Opravdu vhodná kniha na opuštěný ostrov, ale nejenom tam:)
Já se omlouvám, ale tuhle knihu bych na pustém ostrově měla co zatop, když nepočítám Otu Pavla. Asi nejsem ten správný tip Robinsona nebo Patka. Shrnuli to tak Hedvika a Ludvík to bylo bizarní, Otu Pavla můžu číst stále dokola a Postřižiny (ano dodnes jsem neviděla film, ano ostuda, ano...) taky není můj šálek čaje. Mrzí mně to, ale...