Kobold

30.07.2017

Ano, literární skvost asi. Asi ano. Pro mě, bohužel, velmi náročné čtení a velmi kruté. Nejprve jsem četla modrou část a trpěla jsem domácím násilím za všechny, kterých se to týká. Potom jsem se pomalu vydala cestou Něhy a trpěla jsem ještě více. Vlastně jsem to o pár stránek nedočetla, nedokázala jsem to.

25.06.2017

Radka Denemarková je absolutně nejúžasněji zvrhlá. Díky, že jsem její knížky objevila. Ráda ji čtu - je tak překrásně perverzní.

23.06.2017

Úžasné! Místy jako poezie v próze a přitom současně tak střídmé. Zvlášť Přebytky něhy jsem často musela odkládat, jak moc odporný mi Kobold byl a jak moc jsem byla naštvaná na Hellu pro její slabost a poddajnost, pro neschopnost odpoutat se od toho, kdo jí ubližuje.
"Oběti jsou ponižovány ze dvou stran: těmi, kteří je zničili, a těmi, kteří jim vyčítají, že se zničit dali."

01.01.2017

Neskutečný skvost. Literární, sociologický, psychologický a hlavně emocionální. Dráždivý příběh, který se mi po dočtení přemílal v hlavě a způsobil noční můru tím, jak je výstižný. Nedá mi spát, protože stejně jako autorka na konci příběhu Přebytky lidí se musím ptát, kde to začalo a proč to pořád pokračuje...

13.07.2016

Uá, to zase bylo... Radka Denemarková, která vás podrtí na prášek, vcucne do hloubek, přisaje se na vás svými slovy a nepustí, dokud nemáte přečteno.

Už to zajímavé a netradiční váhání, kterou částí začít - modrou x oranžovou? Ohněm x vodou? Pak vám dojde, že to je vlastně jedno, kdyby ne, tak by tam na vás nějaká malá mrkvička na provázku, za kterou jít, koukala. Volba padla na oheň - a opravdu - je to provázané, stačí se mít trochu na pozoru...

Kobold jako střed terče a od něj se paprskovitě propíjí celý příběh do minulosti i do budoucnosti. Kobold, který je propojen s několikerými osudy, které ovlivňuje, aniž to dokonce někteří účastníci vědí. Ale vy to díky spisovatelce vidíte.

Dloubání se v bolavých a hnisavých ranách - je to náročné, máte chuť knížku hnusem a zlostí odhodit. Dochází vám, co všecko se může podělat tím, když má člověk strach, donutí vás to přemýšlet nad tím, že v životě kolikrát nejde jen o vás samotné. Že např. svou nečinností můžete ovlivnit i druhé, svoje děti...

Na Radce Denemarkové mám opravdu moc ráda její hraní si se slovy. Její krátké věty, útržky. Mám radost, když tyhle náznaky a neexplicitní jazyk dokážu následovat a dešifrovat. Želbohu se to nedaří ve velké části, ale asi by bylo moc nudné mít zodpovězeny všechny otazníky... 4*

24.03.2016

"Rodina je koncentrační tábor. Děti vězni. Rodiče bachaři. Rodiče vlastní a rodiče nevlastní.
Neexistují narušené děti, existují narušené domovy".

"Lidé se chovají, jako kdyby totalita neskončila, jako kdyby komunismus trval. Mají totalitu pod kůží. V čem byli vychováni, v tom pokračují. Koboldův svět. Svět podle Kobolda. V čem se dítě narodí, takový model chování přenáší. A není to nakonec i s národem tak, že sice fyzicky přežil mnohaletý žalář - šestiletý za nacismu a čtyřicetiletý za socialismu - ale je to jako s člověkem, vrátil se do svobodného světa jako troska schopná a ochotná jen urvat pro sebe, co se dá?"

Opět žádné optimistické téma. Rodina jako forma totality aneb před rodinou nelze utéct. Dva propojené příběhy o lidské krutosti, domácím násilí, patologické lásce, lhostejnosti, nenávisti, rasismu... zajímavé nazírání na dnešní svět, kritika současné společnosti. Knihy Radky Denemarkové jsou rozhodně výzvou, doporučuji!

11.01.2014

Kniha volně navazuje na knihy "A já pořád, kdo to tluče" a "Peníze od Hitlera. Rafinovanost současné společnosti se rovná rafinovanosti každé společnosti předchozí neboli jinak Nic nového pod sluncem a já jsem přece jen trochu romantik a idealista a své jsem si už zakusila a nepotřebuji další ještě číst. Doporučuji, ale už ji nechci.

05.03.2013

Rozhodně to není lehké čtení, ale tento styl mě baví, dává čtenáři prostor, a věcí k zamyšlení je tu opravdu hodně. Nejsou zde žádné odstavce popisovaného násilí, ale téměř jednou větou se uhodí na hlavičku. A ta všudypřítomná voda, br... Část Přebytky lidí se mi četla jednodušeji a závěr mě trochu šokoval. Stojí za přečtení!

12.08.2011

Živly, oheň a voda..... Rozpory, které se slučují a zároveň rozdělují.... Rod, kde vládne jedno slovo, jeden rozkaz, jedno přání... Rod, kde slouží ticho, zdánlivě klidná hladina a smutek... Naděje je zahozena, tak jako rukavička v úplném závěru...

Sloh je komplikovaný.... Ale orientace v postavách je díky ich- a erformě v podstatě jasná....

Slívání "Krvepolského knížete" s byrokratickou nadějí.... a pasáže plné touhy, která jak bílé sémě teče Justýně po stehně... Lehce tápu v pochopení sexuálních metafor, a pasáží v ohnivé části.... Byla Justýna ne-naplněna?

11.07.2011

Prvních 30 stránek Přebytku něhy jsem se neorientoval, kdo vypráví, o kom vypráví, ale symbol ŘEKY mě strhl stejně silně jako proud vody. I když mi zpočátku vadily jednoduché věty a osamostatňování vedlejších vět přívlastkových, tak postupně jsem si zvykl a bral jsem to jako autorčinu snahu o zesílení syrového, naporcovaného pohledu na svět, v němž se ukrývají K/koboldové. Příběh sice autorka jakoby natahuje opakováním motivů, ovšem každé slovo má svůj význam, umocňuje ponurost, bezpráví. Druhá část - Přebytky lidí - je více epičtější a nápad, jak z mrtvoly udělat jednu ze stěžejních hrdinek, úžasný. Pohled prostřednictvím dvou vypravěčů je zajímavý, především donquijotské chování "knížete" Krvepolského. Závěr velice realistický.

09.06.2011

Dvojromán Kobold není na první pohled souvislý text. Teprve po přečtení se jednotlivé náznaky děje začnou v hlavě spojovat a vytvářet kompaktní celek. Příběh lidí, kteří jsou ve sféře vlivu násilnického a bezohledného Michaela Kobolda. Jméno Kobold není vybráno náhodou. Je to jméno ošklivého skřeta, který člověka straší v tísnivých snech. Pokud se ho pokusíte najít na internetu, zaplaví vás spousta odkazů na vysavač jisté firmy známé podomním prodejem, což zajisté může být také zdrojem zmíněných tísnivých snů, ale. mnohem výstižnější zmínka o tomto skřetovi je v románu Theun de Vries Skřeti z podsvětí.
Ale zpět. Radka Denemarková si opět vybrala nelehká témata pro svůj (dvoj)román, týraní a život ubohých lidí na pokraji společnosti. Témata, ke kterým nemusí čtenář, stejně jako ke knize Hitlerovy peníze, zaujmou jednoznačný postoj. Navíc své vyprávění podává v náznacích a útržcích, které si musí čtenář napřed nějakým způsobem poskládat, aby se před ním náhle celý naléhavý a tíživý příběh vynořil.
Nedělám si iluze o tom, že bych románu porozuměl dokonale, že bych pochopil a vstřebal všechny autorčinu myšlenky, je to text velmi složitý a komplikovaný, který se v některých částech porozumění vzpírá, ale uvědomil jsem si, že Radka Denemarková na svém románu pracoval dva roky a bylo by ode mne naivní chtít, abych ho pochopil za dva dny.