Kobra
Deon Meyer
Benny Griessel série
< 4. díl >
Krveprolití v penzionu poblíž Franschhoeku musí mít na svědomí profesionální vrah – tři oběti, tři přesné zásahy do hlavy. Nevysvětlitelná rytina plivající kobry a zběsilý mediální kolotoč nejsou to jediné, co Bennyho Griessela od Jestřábů hodně zneklidňuje. To poslední, co teď potřebuje, jsou problémy. Touha sáhnout opět po láhvi ho nutí lhát kolegům i svému sponzorovi u Anonymních alkoholiků. A stěhování k Alexe byla chyba. Velká chyba.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno:
2017
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Cobra, 2013
více info...
Přidat komentář
Tak tohle nebyl můj šálek čaje. Příliš mnoho špionů, motivů, geniální vědec, který svým výtvorem hýbe světem a vše ještě prolnuté nesrozumitelnou afrikánštinou.
Tak tahle kniha Deona Meyera byla fakt skvělá. Napínavá od začátku až do konce. Je to už má druhá kniha v hlavní roli s detektivem Bennym Griesselem a můžu jen doporučit. Určitě by si zasloužilo i filmové ztvárnění, rád bych ho pak viděl a prožil napětí znova.
Je to báječná oddychovka na dovolenou. Detektivka jak má být. Ani mi nevadilo, že jsem nečetla tři předchozí díly. Benny je mi moc sympatický.
Tak tenhle díl je "moerse" (vysvětlení ve slovníku na konci). Pro naše duševní zdraví je velice dobré, že nevíme ani půl procenta toho, jak si naši mocní přilepšují. Závěr je poněkud, vzhledem k profesionálním padouchům, méně věrohodný. Připouštím ale, že každý občas udělá chybu.
Kobra mi zase spravila chuť. Rozuzlení přicházelo průběžně a ne na poslední chvíli, Tyrone byl šikovný hrdina (strýček Solly by na něj byl určitě pyšný!), Kosťák a Žirafka skvělí policajti a nejvíce mě v tomhle dílu překvapila Mbali: "Klení je snaha neschopného mozku projevit se silou."
Je něco shnilého ve státě JAR, ale zdaleka ne pouze tam, a podle toho vypadá i vyšetřování. Tentokrát se dějové linie tolik nevětví, takže čtení je snazší, i když závěrečná honička ve vlaku mi taky dala zabrat. Slovníček na konci knihy není prost chyb, ale to by snad až tolik nevadilo. Mnohem víc mě zarazily poslední dvě věty na s.279 - první je podle mého názoru nepravdivá a tu druhou jsem nepochopila. Ale detektivní žánr není moje parketa, jsem si toho vědoma a nehádám se.
A naopak jako třešinka na dortu mi připadalo následující sdělení (ze slovníčku): JAR má jedenáct oficiálních jazyků, přičemž městský slang jich kombinuje všech jedenáct. Při vědomí téhle reality mi problémy našich školáků s češtinou připadají jako úplná prkotinka . . .
Po lehkém zklamání ze třetího dílu série byla tato kniha parádní jízda, obdobně jako Ďáblova hora a 13 hodin.
Mistrovsky rozjeté dvě linie, neustávající napětí, perfektní zápletka, gradující vyvrcholení a závěr jak má být. Sympatické postavy, včetně "lumpa" Tyroneho. Výborné dialogy, oceňuji i závěrečný slovník. Pokračuji hned dalším dílem - Ikarus.
Této knize dávam opět plný počet bodů. Po předchozím slabším dílu je zde opět skvělá kniha, kterou lze doporučit.
Parádní jízda: zajímavé, napínavé, akční, jako žádná jiná od autora, musela jsem přečíst na jeden zátah. Špionážně-bankovní-nadnárodně politický thriller s mnoha zainteresovanými stranami i pouhými náhodnými aktéry, kteří nakonec hrají hlavní roli. A policie se postaví i proti vůli vyšších míst na stranu spravedlnosti, i za cenu možných sankcí (trochu pohádkové, ale čas od času je toho aspoň v beletrii třeba).
A ten barvitý jazyk: hrdinové mohou používat 11 oficiálních jazyků a jejich směsky, zejména pro klení...
(Velmi příjemné - musela jsem sáhnout po osvědčeném osvěžení, neb jsem předtím dočetla s pachutí Kingovu Beznaděj...).
Detektivky nemusím, autora jsem si vybrala kvůli výzvě. Zezačátku jsem myslela, že to odhodím, první třetinu jsem se neorientovala ani kdo je kdo. A pak se to rozjelo, lidi a jména se usadili tam, kde měli a začala jsem si to užívat.
Nakonec to byla dost dobrá kniha, člověka to nutí k zamyšlení, jestli to takhle nějak opravdu poslední dobou ve světě nechodí...
Moje čtvrtá strhující jízda s Bennym Griesselem a jeho parťáky. A jednou skvělou parťačkou. Ohromující, a přitom současně uvěřitelná zápletka, pro našince plus za exotické prostředí Kapského Města i za ten úžasný jihoafrický kolorit s dialogy prokládanými afrikánštinou.
Závěr knihy je jeden dlouhý akční záběr, tak věrohodný, že se mi přehrával v hlavě jako akční film. A já, která nemám v knihách akce moc ráda, jsem si to kupodivu dost užívala. Jako bych se spolu s Bennym, Cupidem a Mbali doopravdy proháněla ulicemi Kapského města nebo prožívala hrůzy se zlodějíčkem Tyronem a držela mu palce... Jirre, fakt dobrý!
A díky za ty dvě drobné vedlejší pointy, které pošimrají u srdíčka; divočina, násilí a krev, ale nakonec přece jen trochu úsměvu a naděje, tak mají detektivky končit… :)
Než se kniha asi v třetině rozjela,tak to bylo na tři hvězdy, jako třetí díl. Postupně, ale děj gradoval a knížka si zaslouží hezké čtyři. Líbí se mi, že knížky D. Meyera nejsou plné, těch mučicích sériových vrahů, jako to bývá např. u severských trilehru. Tady jde o detektivku, organizovaný zločin a velké spiknutí s jedním prchajícím zlodějíčkem (a to prostě autorovi jde)
Podle zdejších referencí jsem očekával mimořádný zážitek, ale dostal jen průměrnou detektivku, jejíž hlavní část tvoří honička po Kapském městě a okolí. Kdyby alespoň autor šetřil stránkami a celý příběh neroztahoval. Přibližně v polovině se totiž dozvíte vše potřebné a zbytek knihy nic dalšího nepřináší. Deon Meyer obdobně jako jeho americký kolega Michael Connelly rozumí dobře práci policie a patrně ví i ledacos o problémech, které přináší vyšetřování kauz s politickým přesahem. V tomto smyslu mu nelze nic vytknout. Ovšem v porovnání s Connellyho romány je Kobra jen epizoda z nekonečného seriálu Police (město si dosaďte podle libosti sami), na kterou brzy zapomenete. Žena v modrém plášti a především Horečka (další neznám) jsou, podle mého názoru, mnohem lepší knihy.
Autor si zjevně vybral slabší chvilku v 3.dílu. Tento už je to zase solidní, alespoň co se týče zápletky a vyšetřování. Bohužel mi pořád proti prvním dílům chybí větší podíl popisu afrikánského prostředí, který to celé zvedal ještě o level nahoru. Taky ten původní Benny mi seděl víc, než tenhle abstinující, plný mindráků.
Tahle řada je výborná, stabilní úroveň, tedy vypadlo slovo vysoká. Jednodenní knihy to jsou.
Tento krimithriller se vážně povedl. David Adair pracoval na přísně tajných protiteroristických algoritmech, díky nim mohl vypátrat možné teroriosty, možné špiony, možné případy praní špinavých peněz ze strany organizovaného zločinu i bank a to i mezinárodní bankovní kolosy i zkorumpované členy vlád. A hned zpočátku víme, že ho unesla "Kobra". Ale kdo to je a hlavně kdo za tím stojí? Je to CIA , SBA, M16 nebo Kriminální služba? Ale "Jestřábi" v čele s Bennym začnou pátrat bez ohledu na to, že byli odvoláni. Spravedlnost musí být.
Skvěle se to četlo, moc pěkná práce.
Perfektní, téma důvodu špionážní zápletky je navýsost aktuální tak moc, že to nenechá nikoho na pochybách, že se to opravdu může dít. Doba krystalizuje do záludných problémů a počítačoví mágové v tomhle provázaném digitálním prostředí mají vše jak na stříbrném podnose, stačí zadat úkol " vysledujte toky" a celosvětový strach je lavinou.
Citát z obálky :"V jedovaté a fascinující Kobře vytvořil Deon Meyer zápletku hodnou těch nejlepších špionských románů a zaobalil ji do pekla elektrizujícího thrilleru. Mistrovské dílo." (Le Figaro)
Kobra...
Tak za sebe mohu napsat, že si sérii s Bennym Griesselem neskutečně užívám...
Již ve čtvrtém pokračování řeší Benny společně s kolegy případ, kdy v penzionu poblíž Franschhocku jsou nalezeny tři oběti, přičemž každá z nich byla zabita přesným zásahem do hlavy... Na místě zůstávají po pachateli prázdné náboje, na jejich plášti je vyryta plivající kobra a písmena NM...
Knihu určitě doporučuji k přečtení a pokud byste o čtení uvažovali, tak rozhodně začněte od prvního kousku s Bennym... ;-) No a mně nezbývá, než poprosit Ježíška, jestli by mi nepřinesl pod stromeček pokračování s Bennym... Vím, Ježíšku, že těch knížek od Tebe chci opravdu dost, ale já byl celý rok hodný... ;-) Tak díky... =D
Mně bohužel Kobra příliš nesedla. Nemám v oblibě špióny a tajné služby a jejich tanečky. Afrikánský dialekt se vyskytoval až příliš často a rušil mě při čtení. A tak mě nejvíc s celého příběhu oslovila linka zlodějíčka Tyrona a udobřil si mě až konec, který byl věnován hlavně Tyronovi a jeho schopnosti poradit si a vymyslet dobrý plán. Díky hodně napínavému a skvěle napsanému vyvrcholení nelituji, že jsem si knihu vybrala.
Ale na autora nezanevřu, prostředí Jihoafrické republiky mě stále láká.