Kočičí host
Takaši Hiraide
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296542/bmid_kocici-host-FLe-296542.jpg
4
491
491
Citlivý a mimořádně krásný příběh o pomíjivosti života a o tom, jaké to je prožívat ho po svém. Manželé po třicítce bydlí v malém pronajatém domku v klidné části Tokia, on je redaktor, ona korektorka, pracují z domu a prožívají klidný život. Jednoho dne si chlapec od sousedů osvojí toulavé koťátko. Kočka dostane jméno Čibi, což znamená „maličká“, a brzy začne objevovat sousední zahrady. Tak se stane, že jednou zabloudí i na zahrádku manželského páru. Další den přijde znovu a nakonec se odváží vstoupit do domku. Manžele tento tajemný host fascinuje. Čibi je svobodný duch, chladná a zářivá jako paprsek světla. Bydlí u nich a nebydlí. Patří jim a nepatři. Manželé jí kupují dobroty, pozorují její dovádění v zahradě a rádi si o ní povídají. Život jako by pro ně byl najednou příslibem něčeho víc — dny jsou jasnější a barevnější. Příběh překypuje drobnými radostmi a okamžiky ohromující poetičnosti, a pak se něco stane…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , HostOriginální název:
Neko no kjaku / 猫の客, 2001
více info...
Přidat komentář
Kočičí host rozhodně není jen o kočce "od vedle". Pomíjivost, melancholie, filozofické mezihry, dojemné vyprávění nebo spíš útlá sbírka momentů s vynikajícími popisy všedních věcí a obyčejného života tak jak to umí asi jen Japonci... zcela odlišné a typicky japonské.
BOHA JEHO.
Proč to děláš Palivo, proč pořád šaháš na ty knížky od asiatů. Kočičího hosta jsem chňapl do ruky, protože to bylo tenký, takže jsem věděl, že knížku dám za tři obědový pauzy nebo patero kadění. Patero Kadění by bylo mimochodem dobrý jméno pro kapelu nebo pro kněze v Latinské Americe.
Myslel jsem si, že název Kočičí host je nějaká metafora, takže jsem nečekal, že knížka bude o kočce. A hádejte co. Přesně, svět se proti mě spiknul a bylo to o kočce. Kdo to mohl tušit. Jelikož mám v práci dost kolegů, kteří si místo života pořídili psy, kočky nebo děti, mám už všech těch historek o slintajících věcech až po krk. A teď ještě tohle.
Kočičí host je tedy o kočce, která chodí k mladýmu japáru (japonský pár - vidíte, chytře jsem to zkrátil a ušetřil si tak pár znaků) a tam u nich dělá všechny ty věci, který kočky dělaj, z čehož je pár na větvi. Co by ale taky jinýho měla dělat, žehlit? Takže, japár je z toho na větvi a do kočky se zamilují. Autor to vše popisuje na asi 50 stranách, což je o 49 a půl strany víc, než by si to zasloužilo. Zbytek knihy vyplnil tím, že popsal všechny kachličky, okna, dveře a ploty v okolí, za což mu tedy moc děkuji.
Mezitím umře soused, v Japonsku jsou dražší byty a díky tomu si můžeme v doslovu dočíst, jak to všechno břitce charakterizuje šedivé devadesátky a ekonomickou situaci v Japonsku. Tak teda jo.
Za mě tedy dvě kočky do potoka.
Kočičí host
Krásná útlá knížečka, kterou je radost pomalu číst. Takřka deníkový formát typu šišósecu (ano, po doslovu je každý chytrý) vytváří v autorově podání kouzelně melancholickou atmosféru. Té je velmi snadné podlehnout a přenést se tak do (pro nás) zvláštního Tokia na konci osmdesátých let. Od začátku do konce je to jednoduše jiné. A pěkné.