Kocovina šumavského léta
Martin Sichinger
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481082/bmid_kocovina-sumavskeho-leta-s1G-481082.png
4
64
64
Román je zasazen do Vimperku v 2. polovině 20. století. Děj knihy je rozložen do posledních čtyř dnů jednoho červnového týdne. Vše se začíná odehrávat před místním festivalem Setkání mládeže Šumavy, na který se chystá významný politický host - předseda ÚV SSM Vasil Mohorita. Velitel místní stanice VB se snaží dělat vše, co je v jeho silách, aby zabránil veškerým problémům, politickým provokacím či výtržnostem během festivalu. Divokou kartou se pro něj stává mladík, který má své osobní, tragické důvody, proč by tento festival neměl skončit dobře.... celý text
Přidat komentář
V pohraničí byl konec osmdesátek výrazně ostřejší, tam měli komunisti díky dosídlování mnohem silnější postavení ... zajímavý příběh o hnusné době. Trochu mi připomněl rybí krev od Hajíčka. Doporučuji.
Česká detektivka trošku jakoby inspirovaná Chandlerem. Zamotaný děj, kde se řešení nedá předem uhádnout a z ničeho nevyplývá. Hezká hra s jazykem drsných hochů. Místo gangsterů estébáci, pan Sichinger je Čech jako poleno a české prostředí si pěkně užívá. Okolnosti vraždy mi náramně připomněly závěr Dámy v jezeře a cikán Bača toho nezapomenutelného šerifa Pattona. Všudypřítomná Chandlerova poetičnost tady samozřejmě není, holt Sichinger má svoje limity. Ale knížka je napsaná s čistým srdcem, to je v současné české literatuře docela vzácnost, řekl bych. Jenom ve scénách popisujících praktiky StB jsem cítil nenávist. Třeba s nimi autor něco zažil.
Atmosféra byla velmi pěkně zachycena, někdy jsem se trochu ztrácela v postavách. Více se mně líbily autorovy knihy z poválečného období.
Život v pohraničí, město dosídlované po vystěhovaných Němcích, rok 1968 a následná normalizace, Setkání mládeže Šumavy (v Sušici se mu říkalo tření na Otavě), jeden rok v Sušici, druhý ve Vimperku. Praktiky Státní bezpečnosti, udavačství, alkohol, bezvýchodnost. Také přátelství a na druhé straně korupce. Něco za něco. Neměli bychom na to zapomínat.
Pěkná knížka, pěkný formát a pěkný příběh lidí a lidiček různého postavení a existence na pozadí konce 80. let minulého století. Líbil se mi příběh, krátkost kapitol a obdivuji autora za originální název každé kapitoly. Zaujala mě postava Davida Jana Žáka. Má to být skutečný David Jan Žák, autor např. Návratu Krále Šumavy? Pokud ano, proč ho tam autor použil? Znají se spolu? Na náhodu mi to připadá dost divoké. Čtení je to tedy příjemné a nutí vás stále pokračovat, moc se mi příběh líbil.
Zatím pro mne nejlepší kniha Martina Sichingera. Od jejího přečtení jsem si dokoupil i všechny chybějící. Až budete chtít dětem, co nezažily komunismus, přiblížit marasmus konce 80.let před tím, než "to" prasklo, máloco je vhodnější, vtipnější, s nadhledem.
Vimperk, Vimperk v době mého dospívání. Často zmiňovanou hospodu Na Koreji mohu doporučit, chodím tam dodnes, má svou atmosféru, dle mého příliš nezměněnou od roku 1987. Příběh je dle mého trochu překombinovaný, ale na to jsem si u autora již tak nějak zvykl. Co mne trochu míchalo jsou věcné chybky: že Špinarová byla Věra a ne Eva se dá odpustit, ale v roce 1987 se Pasovská jmenovala Pohraniční stráže (předtím Rooseveltova). Vím to, protože tam babička bydlela. Pasovská to byla až po revoluci a autor jako Vimperák si měl toto pohlídat. Jinak ale pěkné počtení...
Rád čtu romány odehrávající se v minulém režimu ale toto bylinné víno mi hlavu nijak nezamotalo! Styl vyprávění mi moc nesednul, zástup postav ale žádná oslnivá a příběh zpočátku i zajímavý vyšuměl nakonec do ztracena...
Čekala jsem trochu něco jiného, ale přeci jen jsem nebyla zklamaná- osmdesátá léta ve Vimperku se mi četli dobře.
Další z autorových Vimperských ohlédnutí. Normalizační atmosféra z knihy přímo cáká. Chlad, nicota, plácání se v tom a za dlouhá léta komunismu nabytá schopnost “ nějak proplouvat”. Pohraničí odsouzené k nebytí, zvadlá krása průmyslového města, které pozvolna vyhnívá. A jako již tradičně, špičkově vykreslené charaktery mladých lidí. V každé z autorových knih se dozvím nějakou lokální zajímavost a poblité kalhoty soudruha Mohority, to bylo velice dobově stylové!
Původně jsem přišel do knihkupectví úplně pro jinou knihu. No ale když jsem uviděl nového Sichingera, všechny původní plány šly stranou. Nikde jsem nepostřehl sebemenší zmínku, že by měla nějaká jeho nová kniha vyjít, takže jsem nejdřív něvěřícně studoval, jestli je to opravdu novinka. Škoda, každá kravina má dnes reklamu, jak kdyby šlo o literární dílo století a můj oblíbenec potichoučku vklouzl do obchodu a čeká chudák na své nic netušící kupce. Každopádně jako vždy je to kniha svým formátem a obálkou velmi sympatická. A neméně mě potěšil i příběh samotný. Osmdesátá léta, léto, vedro, Vimperk, svazáci, stbáci, ruští vojáci, životem těžce zkoušené postavičky. Šlo by to napasovat do jakéhokoliv českého města té doby. Všude to bylo stejné. Do toho mladý kluk těsně před vojnou, který pátrá po vrahovi svého táty. Já jsem si užíval každou stránku, styl vyprávění Martina Sichingera je prostě úžasný. Moc jsem si knihu užil. Jo a to šumavské bylinné musí být opravdu síla. :-)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Duchové Šumavy |
| 2011 | Smrt krále Šumavy |
| 2018 |  Kocovina šumavského léta |
| 2008 |  Cukrový klaun |
| 2023 | Zítra přijde Olah |
Moje první setkání s autorem a tedy fakt báječné čtení. Doba mne blízká (s autorem jsme stejně "mladí"), děj odehrávající se ve Vimperku a okolí, vážně skvělé. Postavy různorodé věkem, chováním, povoláním - dle mého perfektní zachycení doby a atmosféry. A ještě teď ve mně vyvolává úsměv na tváři "setkání" s V. Havlem.