Kolejmoří
China Miéville
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156582/bmid_kolejmori-95Y-156582.jpg
4
154
154
Vydejte se do Kolejmoří, na epickou cestu pro dobrodruhy každého věku. Šam ap Súrap z vlaku Médés se s úžasem účastní svého prvního lovu na krtka. Gigantická šelma vyrazí ze země, lovci na ni zamíří harpunami, odehraje se strhující souboj, jenž je zkázou jedné strany & triumfem té druhé. Ale ať jsou cesty po nekonečných tratích kolejmoří sebeúchvatnější, Šam se nedokáže zbavit pocitu, že život mu může nabídnout i něco víc. Třebaže kapitánka jeho vlaku myslí pouze na dopadení nažloutlého krtka, jemuž se žene v patách od chvíle, kdy ji před léty připravil o ruku. Když Médés na výpravě narazí na zdemolovaný vlak, vrak se zpočátku jeví jako vítané rozptýlení. Nicméně jistá nepředstavitelná věc, kterou Šam v trosce objeví, ho vzápětí dovede do situací, jež by nejspíš oželel. Zanedlouho se sám stává štvanou zvěří, po níž pátrají piráti, vlakaři, netvoři & kdovíkdo ještě. Změna patrně nečeká jen Šamův život, dočká se jí možná celé kolejmoří... -- 1. vydání. -- -- zdroj: legie.info --... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2013 , Laser-books (Laser)Originální název:
Railsea, 2012
více info...
Přidat komentář
Moje první kniha od Miévilla a určitě ne poslední. Je na ní vidět, že je cílena spíše na mladší čtenáře, ale bavil jsem se i já, jako dospělý. Dobře navržený svět, pomrkávání na příběh o Bílé velrybě, zajímavě psané postavy. Autorova představivost je opravdu obdivuhodná.
China má úžasnou fantazii a jeho světy jsou fenomenální. Analogie mezi bludištěm kolejnic a mořem funguje překvapivě dobře a vyvolává spoustu otázek. Unikátnímu steampunkovému prostředí je také přizpůsoben nápaditý jazyk, který obsahuje spousty nových a složených tvarů, jejichž překlad musel být tradičně velmi náročný. Škoda, že vše působilo tak nějak mělce a povrchně, až skoro naivně. Děj zhruba v půlce začal být dost nesourodý & Šamův přerod z loosera v hrdinu nebyl věrohodný. Mohlo by být zajímavé vidět to zfilmované, ostatně jako všechny Miévillovy knihy.
Páči sa mi prepájanie prvkov a svetov tak, ako to autor vymyslel. Nechápem, kde na to chodí, je úžasný! Železnice a lode? Vidím v tom prvky podobnosti s Bielou veľrybou, Dunou a čojaviemčím ešte ale je to celé tak originálne, že sa to vlastne ani nedá porovnávať. Wau! Čistá akcia, samozrejme ostáva tu triedny boj (to, že China je zarytý socialista a štipku anarchista, vieme aj z jeho predchádzajúcich kníh). Keďže som po trilógii o Novom Krobuzone nič podobné už nenašla, teším sa z Kolejmoří. Táto kniha je návrat k osvedčeným podivnostiam, new weird sa vracia a je to jazda!
Poslední kniha, kterou jsem od autora v knihovně měl, byla Kolejmoří. Moc se mi do ní nechtělo, co Vám budu povídat, ale po poslední pročtené povídkové sbírce jsem usoudil, že by to přeci jen úplně špatně dopadnout nemohlo.
No, ale opět jsem se vrátil k tomu pocitu, že autor má neuvěřitelnou představivost, neskutečné nápady, ale popisuje fantaskní svět s takovou samozřejmostí, že abyste se do něj vpravili, musíte být asi hodně zhulení a na vlně FM, která přesahuje všechny vesmírné hranice.
Je to zajímavé, originální, nápadité, kombinující něco, co bych si vůbec nedovedl představit, že je zkombinovatelné. A také je to natolik ulítlé, že pojem New Weird je zde jednoznačně na místě.
Johohó, taková sci-fi pocta všem námořníkům. Teda vlastně ajznboňákům. I když vlastně těm námořníkům. Je to zkrátka kolejmoří, tak si vyberte. Mě tenhle kolejnico-pražcově lokomotivní svět bavil, jen pozor ať nešlápnete vedle. Uznávám, že ze začátku mi to taky při čtení trochu drhlo, ale vlaky se prostě rozjíždějí pomalu & pak když to nabralo větší tempo už jsem setrvačností kolosu dojel v pohodě až do poslední stránky.
Ono to vlastne nebylo spatny... ale nebyl tam snad jediny moment, kdy bych si rekla "tohle bylo fakt dobry!"
Ctyrikrat jsem se u te knihy pekne... nakrkla. A sice kazdy vecer, kdyz jsem ji znovu otevrela a uvidela to zhovadile "&" misto "a". Po prvnich dvaceti stranach jsem myslela, ze tu knihu proste vratim, ze se to neda cist, ale hecla jsem se.
Logika celeho deje by nebyla tak pokulhavajici, kdyby Šam nebyl neschopny, neoblibeny otloukanek, ktery najednou zacne vsem chybet a udelali by pro nej prvni posledni. Jako proc? Wtf.
Zpusob vypraveni mi vubec nevyhovoval. Kapitoly, ktere se snazily zatahnout divaka do deje, jsem z duse nenavidela, a skoro jsem je chtela preskakovat, ale bala jsem se, ze by tam mohlo byt neco duleziteho. (Nebylo. Klidne je preskocte.)
Takze slovy klasika: Not good, not terrible.
Divoké sny notorického vláčkového modeláře, který ne a ne dočíst Bílou velrybu a do toho hraje Fallout a taky má rád Šíleného Maxe. Miéville se ale úzkostlivě nedrží inspirace „cool postapo světy“ a klidně při své odyseji nasadí kolejmořskou verzi Skylly a Charybdy nebo postavu nápadně připomínající jednu figuru z Mašinky Tomáše – což trochu připomíná i právě falloutovskou ironii.
V Kolejmoří jsem na druhou stranu nenašel nějaké prokreslení postav či psychologickou hloubku, je to prostě dobrodružný příběh, kterému jsou poplatná i určitá zjednodušení. Ale je to příběh založený na smělé a zábavné představě a plný nápadů (rekuperáty, vlakařská mytologie), svět, který autor ovládá svým jazykem (např. „rachotjména“) tak suverénně jako zmíněný modelář svůj panel s tunely, semafory a výhybčičkami.
P. S. Zajímalo by mě, jestli Miéville zná sci-fi ságu Ledová společnost (když začala vycházet, bylo mu osm), která sice není uvedena mezi inspiračními zdroji (viz obálka), ale přitom se odehrává po jakémsi kolapsu civilizace, kde klíčovou roli hrají vlaky - včetně těch pirátských - ve světě protkaném hustou sítí kolejí…
Chápu rozporuplné komenty tady kolem. Jako mou prvotinu od "Číny Mývala" jsem možná nezvolil úplně dobře, protože prokousat se první třetinou knihy, která byla nezáživná a prostě zvláštní (což je vzhledem k zasazení do světa Kolejmoří asi účelné), byl běh na hodně večerů. Když však člověk dostane pod kůži některé postavy, svět se rozšíří i mimo koleje a začne vyprávět mytologii světa na pozadí honby za pokladem, začne to být pořádně zajímavé. Ano, Mýval míchá všechny funkční ingredience klasických románů, ale okořeňuje to vše originálním "KolejoSvětem", který začne být hodně zajímavý a čtenář si s chutí užívá dobrodružnou jízdu ve skrytu parních a fúzních lokomotiv, které často končí na jídelníčku okolních zvířecích obyvatel "meziKolejí". Skvěle dobrodružství, kterému trvá, než nabere dech, okořeněné prvky hororu a hlavně obrovskou imaginací autora navozuje ten správný klukovský "feeling" při čtení. Zvláštní závěr (ve smyslu "zaplaťte dluhy vašich otců zdegenerovaným redneckům“) nijak knize neuškodil a navodil myšlenky, zda by takto mohla dopadnout někdy Země, nebo naše vzdálená kolonie tam ve hvězdách. Moc bavilo, znaky v abecedě si člověk rychle osvojí, číže četbu neruší a za zmínku stojí jistě překlad p. Žáčka, který si zde musel zažít spoustu lámaní jazyka. Tahle honba za krtkem sedla.
Největší selhání knihy pro mě bylo to, že mě nedokázala okouzlit svým prostředím. Je to svým způsobem překvapující, proto že tvorba fascinujících a neobvyklých světů je jednou z největších kvalit pana Mievilla. Zároveň, pokud by se to knize podařilo, asi bych byl ochotnější přehlédnout některé další slabší stránky díla. Jako skutečnost, že ústřední postavy mají minimální, až nulovou osobnost a charakter, nebo též to, že samotný příběh působí jako volné spojení všech nejběžnějších příběhů z námořního prostředí.
Díky kombinace všech těchto vlivů působí dílo nedopracovaně až téměř povrchně. Aby kniha fungovala, potřebovala by prohloubit, a více prozkoumat, své prostředí a přinést do něj něco nového i v rámci svého příběhu. Ve své současné podobě působí pouze jako obyčejné námořní dobrodružství navléknuté do jiného kabátu. Dokonce ani ono Nové Podivno, další z autorových charakteristických rysů, působí spíše jako nutná povinnost, než jako něco inovativního a kreativního.
Lehký spoiler:
Co knihu v mém hodnocení nakonec posunulo z průměru do kategorie „spíše horší“, je až překvapivé množství podobností, které kniha sdílí s předchozím autorovým dílem z námořního prostředím, JIZVA. Kapitánka působí jako kombinace dvojčat a jejich osobního strážce, ústřední postava je hledaná/vězněná pro své neobvyklé znalosti, krtkoun vs Awank, zakončení poutě v podobě pádu do hlubin. V Jizvě je však příběh, stejně jako motivace jednotlivých stran proč se jej účastní, prezentován mnohem lépe. Také postavám a prostředí je dopřána větší propracovanost a hloubka.
Mé závěrečné hodnocení je tedy prosté: Přečtěte si raději JIZVU.
Obyčejná dobrodružná kniha z prostředí "alternativních" velrybářů, pirátů a lovců pokladů. Bílá Velryba, Poklad na ostrově, Robinson Crusoe, Černý Korzár, to všechno tu Mieville intenzivně parafrázuje (obzvlášť ta obsese ala kapitán Ahab je v jeho světě tak rozšířená, že se z ní stala norma pro každého kapitána)... jenže při tom parafrázování zapomněl že by měl vymyslet i nějaký svůj vlastní silný příběh, a ten je tu tak velmi primitivní a nestojí příliš za zmínku. Jen random honička po světě s dost bizarním vyvrcholením.
Zajímavý se místo toho snaží být na první pohled lákavým zasazením do postapo-futuretro světa, kde místo moře je obří kolejiště, místo korábů jsou obří vlaky, a místo velryb a žraloků obří krtci a žížaly. Jenže je to převedení námořního světa na koleje tak doslovné, že to zajímavé po pár stránkách není vlastně vůbec. Což obzvlášť u Mievilla hodně zamrzí, on se vždy dřív vyznačoval okouzlující imaginací na vytváření velmi zajímavých světů, a tenhle způsob vytváření "originálního" prostředí je ve srovnání s jeho předchozími knihami prostě líný a nudný. Nějaký smysl pak ten jeho svět samozřejmě nedává vůbec, je to prostě fantasy.
Výhodou knihy pak je že není dlouhá a jak je u literatury pro mládež tradiční se čte velmi lehce (až na otravné používání "&" místo "a"), takže se jí dá proletět během pár hodin.
Parádní sci-fi knížka. Už sem jí četl nejméně 4 x a pořád se bavím. Možná je to i tím, že mám moc rád vláčky i dobrodružné romány :-)
presne takto si predstavuju dobrodruznou literaturu pro vsechny generace ve 21.stoleti. trochu nadsazky, neskutecne napady a doplnene exotickym prostredim. a co je nejdulezitejsi, jak to vlastne dopadne? :-)
Pokud by někdy mašinka Tomáš snila o tom, že se stane objevitelem bez bázně a hany, vypadal by ten sen přesně takhle!
Na jedu stranu kniha s celkem dobrým námětem, kterou zabíjí používání znaku "&" místo spojek "a", "i" , ale i předložek.
Jak se píše níže - zhoršuje to čitelnost. Mne to přivádělo až k šílenství.
Jen namátkou kus textu : Spouštěli drátěné udice, zatížené & opatřené háčky & návnadou v podobě spirál z hodinových strojků , které se odvíjely & zachytávaly v hlíně & táhly za sebou kousky masa.
V některých souvětích lze nalézt až 5 znaků "&" a to je, alespoň pro mojí osobu moc. I proto hodnotím menším počtem hvězd, než by si kniha podle námětu zasloužila.
Parádní fantasy. V podstatě úplně standardní pirátský román o hledání pokladu jen ze železničního prostředí.
Nevím, jestli je Kolejmoří oficiálně řazeno mezi YA, ale na mě tak dost působilo. Přece jen, když jsou hlavními hrdiny děti, tak ta fantasy skoro nikdy nepůsobí úplně dospělácky. I když na druhou stranu je jazyk docela komplikovaný – teenageři se tím asi musejí prokousávat obtížněji a slova asi i trochu přeskakovat. Můj dojem. Určitě to není taková pohádka jako Un Lun Dun. Celkově se to ne moc snadno čte, a není to jen tím, že spojka "a" je psána pomocí znaku "&" (což je mimochodem v podstatě čirá svévole, která bohužel horší čitelnost jen umocňuje). Hodně pomohlo, že kapitolky jsou krátké, jinak bych se ke čtení musela nutit mnohem víc.
Děj je takový dobrodružný, apokalyptický, atmosféra pochmurná, vykreslený svět je zajímavý, hlavní zápletka & její rozuzlení je... asi taky zajímavé. Je to YA, takže všechno skončí vlastně dobře, všichni jsou v jádru tak jako kamarádi & vzájemně si pomáhají. Co mi vadilo asi nejvíc, je přerod hlavní postavy. Šam je do první půlky klasické ucho: nesmělý & červenající se & koktající, nic pořádně neumí, ani se poprat, ani trefit se kroužkem na cíl. & v půlce najednou lusk, & máme tu neohroženého hrdinu, který všechny ostatní ostřílené dospěláky nadchne pro svou věc, dokonce jim i tak trochu šéfuje, činí správná rozhodnutí, ví co má kdy udělat, je odvážný & pohotový, dokonce přesně mířeným zásahem zachrání život bojovnici. & pochopitelně všechno na konci rozplete & vysvětlí, protože asi i ten dosud dobře ukrývaný intelekt má nadprůměrný. Tak tohle mi tam nesedlo, i když chápu, že to naplnilo požadavek hrdiny, kterému chcete bez dechu fandit (jste-li teenageři), & taky požadavek happy endu.
Ale jo, jinak je to docela zajímavé počtení. A příště bych prosila pečlivější redakční práci, těch chyb tam bylo dost.
Zábavné dobrodružství, které dává vzpomenout na klasická literární dobrodružství potažmo Zlatou éru Hollywoodu. Přímočarost, hrátky s metodou vyprávění, zajímavé postavy a perfektně vykreslený prapodivný svět. China nezklamal.
Kniha je spletitá stejně jako samotné kolejmoří. China Miéville opět vykouzlil rozmanitý svět daleko za hranicemi představivosti průměrného čtenáře. Trochu se v díle mísí slabší pasáž uprostřed s velmi barvitým úvodem a ještě o mnoho víc naplňujícím koncem. Je potřeba důsledně ocenit autorovu neobyčejnou vizualizaci scény, ale zároveň i slovní zásobu a skladbu textu, která se zřejmě odlišuje od všeho ostatního, co kdy budete mít možnost přečíst. Lehká naivita je uvrhnuta v zapomění zajímavým dějem a proměnou hlavního hrdiny v průběhu scenérie. Nezbývá než Kolejmoří doporučit.
Kdo má odvahu, naskočte na krtkařský vlak a vydejte se s filozofkou-kapitánkou na lov její ztělesněné filozofie, obrovského nažloutlého krtka Parod Jacka! Tenhle způsob Bílé velryby je parádní čtivo.
Čtu to už podruhé a nestačím žasnout - kam na to ten Miéville chodí?
Autorovy další knížky
| 2010 |  Nádraží Perdido |
| 2004 | Jizva |
| 2009 |  Město & město |
| 2006 | Král Krysa |
| 2013 | Kolejmoří |
Kolejmoří je zvláštní kniha, ale to jsem toho v Miévillově kontextu moc neřekl. Je to jízda (doslova) a jako přepracování Bílé velryby to funguje zajímavě. Zároveň je tu podobně jako v knihách Bas-lagu výborně propracovaný i jazyk. Vesměs se ale musím ztotožnit s Kaikem a jinými. Šamova proměna je uspěchaná, až neuvěřitelná, a několik dalších aspektů jako vznik celého Kolejmoří nebo šokující odhalení kapitánky působí povrchně, odbytě, to slovo naivně to vystihuje perfektně. Šroukovi mi hrozně připomněli Dicka a Dorotku ze Zamrzlé lodi kapitána Flinta, což je výborná kniha, ale publikem úplně jinde.