Kolíbka
Kurt Vonnegut Jr.
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70700/bmid_kolibka-AtM-70700.jpg
4
395
395
Vonnegutův vypravěč pracuje na knize pojednávající o tom, co dělali význační Američané v den svržení první atomové bomby, a během shromažďování materiálu o lidech v blízkosti vynálezce pumy, doktora Hoenikkera, narazí na mnohem ničivější objev – tzv. „led typu 9“. Pátrání po této nebezpečné substanci, která mrzne při pokojové teplotě, jej zavádí až do karibského ostrovního státu San Lorenzo, jemuž vládne diktátor „Papá“ Monzano společně s Hoenikkerovým synem Franklinem. Vonnegutův protagonista zde nečekaně dosáhne vysokého postavení, brzy se však má stát svědkem katastrofy apokalyptických rozměrů…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1994 , Mladá frontaOriginální název:
Cat's Cradle, 1963
více info...
Přidat komentář
Autor opět přímo hýří nápady (třeba fiktivní náboženství bokononismus, nebezpečný vynález led č.9), zase popisuje celou řadu velmi ujetých situací dovedených až ad absurdum - jak už jsme ostatně u téměř všech knížek Vonneguta zvyklí. Jeho styl psaní je samozřejmě silně nekonvenční, ale pokud na to čtenář přistoupí, pak je to panečku pořádná jízda! Celkově velmi dobré.
Od Kurta Vonneguta jsem zatím nic nečetl. Moje chyba. Velmi poťouchlé, ale až z toho mrazí.
První půlka knihy byla celkem fajn, ale po příjezdu do San Lorenza se příběh proměnil v celkem velký scifi a to mi už tak nesedělo. Fiktivní náboženství a společnost na ostrově pod nadvládou diktátora slouží jako přirovnání k dnešní době a možným rizikům, které přináší. Vše psané zvláštním stylem, nevím, k čemu bych to přirovnal. Nic jiného jsem zatím od tohoto autora nečetl.
Poprvé jsem četla dávno, když mi bylo dvacet. Asi jsem to tehdy moc nepochopila, protože mi knížka úplně vyšuměla z paměti. Teď, po mnoha letech, napodruhé. A on je to takový skvost! Tím nechci říct, že jsem tentokrát úplně všechno pochopila. Ve všech těch absurdních situacích a obrazech, o kterých se v Kolíbce píše, vidím kritiku náboženství, politiky a sebestředného amerického vnímání světa. Tak snad to tak je. Nádherný jazyk je perličkou na dortu.
„Strávil jsem noc se Sandrou. Vlastní duše mi smrděla jako připálený kočičí kožich.“
„Mrtvá kočka měla na krku cedulku. Stálo na ní: ´Mňau´.“
Moc mě to bavilo.
Čakal som ľahké sci-fi o ľade č.9, no tomu je venovaných len niekoľko málo stránok ku koncu príbehu. Namiesto toho som dostal psychologickú sondu do autorovej mysle a do myslí ľudí okolo neho. Štýl knihy mi pripomínal Účastníkov zájezdu Michala Vieweghu. 70%
Šla jsem do téhle knihy absolutně naslepo s tím, že je to příběh o atomovém vědci, který ve své genialitě byl nepoužitelným otcem. A ze začátku to tak opravdu vypadá. Jenže pak...
...pak to začne byt zatraceně ujeté. Přečíst tuhle knihu, je jak dostat pěstí do žaludku, ale stejne si nemůžete pomoct a musíte číst dal.
Atomová bomba, její praštěný geniální tvůrce, led typu 9, frigidní kráska, ostrovní diktátor potřebující ke svému bezzubému vládnutí nepřítele, Bokonon a jeho náboženství (s dogmaty vyjádřenými infantilními rýmovačkami), to je obraz nesmyslného XX. století. A autor? (Tu společně s Bokononem) "ležím na zádech, děsivě se šklebím a dělám dlouhý nos na Vítekoho." (str. 206)
Připadalo mi to tak ujeté, že jsem to dočetla až do konce, i když jsem si mnohokrát v duchu ťukala na hlavu a říkala si: Haló, haló, je někdo doma?
Nevím, jestli dám autorovi ještě někdy šanci.
Holistická detektivní kancelář pro ty, kterým Adams přijde moc prdlý? Nebo naopak? Je fiktivní náboženství bokononismus, spojené s atomovou bombou, vymyšleným karibským ostrovem a fiktivním vynálezem nebezpečného typu ledu nějak rozdílné od detektivky s mimozemšťanem, robotem a neviditelným duchem? Nebo od Anglie, kde "řádí" severští bohové? Snad mi i přijde, že je Adams dokonce systematičtější a pochopitelnější...
Pro mě je Kolíbka každopádně druhou Vonnegutovou knihou, kterou zkouším a znova jsem překvapen, že to celé nějak moc nedává smysl. Asi rozumím jiným čtenářem, proč jim to přijde zajímavé, já ale tento styl psaní opravdu nemusím. A stejně jako u Jatek č. 5 je použito klišé, které opravdu nemám rád - píšu knihu, tak napíšu o tom, že píšu knihu. Ach jo...
Na druhou stranu jsem rád, že jsem se u Kolíbky prokousal až do konce, který je pro mě odměnou. Takováto zakončení já rád. Nádherně absurdně, krásně dystopicky...
Jako hodnotím docela dobře tenhle příběh pisálka, co chce napsat něco o otci bomby, která dokonale uklidila dvě města v Japonsku. Pídí se po jeho rodině a z ničeho nic se stane prezidentem jednoho zapadlý ostrovní republiky. No neni to skvělý? A ještě do toho praští s největší fešandou ostrova.
Horší teda je, že tam zkejsne ještě s magorem, trpaslíkem, dalšíma pošahancema a zbraní, která uklidila celej ostrov i mořem líp, než se uklidily ty dvě Japonský města za války. Divim se, že tam nečmuchal James Bond, ale možná jenom zaspal po incidentu s kýblem protřepat nemíchat a nějakou štětkou.
Trošku jsem se ztrácel v Bokononismu, ale ten prej neni pro každýho. Ale jednu bokononovu knihu jsem pochopil. Je to kniha čtrnáctá, která se jmenuje: Več může přemýšlivý člověk doufat ohledně lidstva na zemi, na základě zkušenosti uplynulých milionů let?
Celá kniha jsou dvě slova. V nic!!!
Za mě je to hurá...
Začínám mít pocit, že Vonnegut svůj stín jménem Jatka č. 5 již nepřekročí. Alespoň co se mé osoby týče. Kolíbka je zábavnou hříčkou, doplněnou nějakým tím moudrem o nástrahách vědeckého poznání, o etické (ne)citilivosti geniálních mozků a o jisté povrchnosti mnohých náboženských směrů. Jenže příběh je více méně nezajímavý. A totéž platí o postavách a potažmo i knize samotné.
Satiricky pojatý román o mýtech, zbožštění vědy, lidské hlouposti i víře, kterou si může načrtnout kdejaký Bokonon a ona bude opravdu tmelit. Ale možná to bylo úplně o něčem jiném, v každém případě jsem se dobře bavil.
Kniha, kterou jsem začal dospívat. Vůbec nevím kdo byl ten člověk, který knihu začal číst, ale teď jsem tady já. Obraz rozpadlého světa, falešně vymyšleného ale opravdově prožívaného nábožeství. "Já jsem bokononista, ty křesťane smradlavá." Stovky dalších hlášek. Jak to, že se to vejde do kapesní knížky?
Taková ta americká obezřetnost, že zlo je všude kolem. Chybělo mi takové to osobní propojení s knihou, i když to bylo čtivé.
Četba nejen velmi zajímavá, ale i poučná. Poskytuje ponaučení vskutku důležité, které ale nebudu vyzrazovat, abyste si to přečetli. Za znalost knihy vděčím především Principii Discordii, kterou jsem kdysi amatérsky (a hodně špatně) překládal a jejímu sv. Bokononovi. Postav zajímavých a dobře napsaných je tu ale povícero a všechny byly svým způsobem zajímavé a sympatické.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Jatka č. 5 |
| 1979 | Mechanické piano |
| 1981 | Snídaně šampiónů |
| 1994 | Groteska |
| 1992 | Matka Noc |
Čestne sa priznám, nebyť vysokoškolského štúdia literárnej kritiky do tohto ma nedostanú ani pádlom (a v tej angličtine už vôbec nie) :) Jednak sci-fi, druhak skaza vinou vedy a techniky a celkovo motívy, ktoré mňa čitateľsky neoslovujú. Avšak keď musíš, tak musíš, a keď si to nezhnusíš už vopred a ideš do toho s istou dávkou optimizmu a odhodlania, tak to vlastne nejak dopadne dobre. Zvládli sme to spolu :) Aj čítanie, aj rozbor. V rámci žánru to bolo veľmi dobré, literárno-kriticky bohaté (to som vždy mala rada, vŕtam sa v týchto veciach s pôžitkom), ale zrejme ostanem na nejakú dobu pri tom a do ďalších kúskov sa nepustím... (nejakú dobu trvá od roku 2009... zatiaľ :D)