Kolja
Zdeněk Svěrák
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/2385/bmid_kolja-K85-2385.jpg
5
126
126
Hlavní hrdina je starý mládenec František Louka, který se pro peníze ožení s Ruskou. Situace se zamotá v okamžiku, kdy mu nechá svého malého syna Kolju na starosti. Chlapec neumí česky a z počátku si ti dva vůbec nerozumí. Laskavá komedie o muži, který se domníval, že už nemůže být hůře a netušil, že právě prožívá nejkrásnější chvíle svého života. Františkovi už prošedivěly vousy. Kolja ještě nedosáhl školního věku a setkali se díky tragikomické životní situaci. Ti dva zůstali nakonec sami.Starý mládenec a kluk, kteří si navzájem nerozumějí a to ve všech směrech. Čeká je dlouhá a složitá cesta za úsměvem a láskou... Nakonec se spolu spřátelí.... celý text
Přidat komentář
Moc hezky zpracovaný příběh. Jako v každém podobném díle si hlavní postavy prožívají své dobrodružství, smutek, ale i spousta radosti a komických situací. Velmi silný příběh o samotáři, který s vyženěným synkem zažije spousta příhod a probudí i city, o kterých Louka ani nevěděl, že něco takového může být.
krásný, trochu poučný, trochu vzpomínek co bylo, ale film jsem viděla jako první a nemělo to chybu
Přemýšlím, jestli by mi kniha přišla tak dobrá, bez podkladu filmu, který miluji. Jak to tak analyzuji tak myslím, že nepřišla.
Krásně a poutavě napsaná kniha, řekla bych, lepší než film, ale tak to bývá....
Čím jsem starší, tím víc mě Svěrákovy knihy začínají přitahovat. Asi až teď v dospělosti dokážu pochopit a ocenit jeho styl psaní a jeho specifický humor. Mělo to tak být. Nic se nemá uspěchat. Vše má svůj čas. Člověk musí k určitým věcem dozrát a dojít si k nim. Takhle přesně to mám s panem Svěrákem. Nejdříve jsem samozřejmě viděla film, až pak se mi do ruky dostala kniha. Bavila jsem se a brečela stejně jako u filmu. V knize nic nechybí. Je typicky svěrákovská. Má dobře vymyšlený, napsaný a nakombinovaný příběh. To mám ráda. Jsou tu zajímavé postavy se zajímavým charaktery. Nikdo není pouze černobílý nebo plochý. Všichni mají svůj význam. Jako třešínka na dortu tu velmi dobře působí inteligentní humor a jímavá lidskost. S tím umí pracovat málokdo. Všechno je moc dobře promícháno. Je tu ukryto i mnoho životních pravd. Takže, opravdu s věkem a zkušenostmi dokážu tuto knihu ocenit. A už se těším, až se mi do ruky dostane další Svěrák.
Kolja.... tak nádherné jméno, tak úžasný hošíček, dojemný příběh, slzy tekly proudem..... kde babuška? Babuška spí....
Ach, ach, ach to je tak srdcervoucí, jedna z největších srdcovek.
24 let od doby, kdy jsem film poprvé viděla v kině.
Miluju hry a příběhy pana Svěráka, ten jeho milý a přívětivý humor.
Kolja je nádherný příběh o jednom starém bručounovi, který se našel v kamarádství s malým chlapcem.
K této knize mne vábil už její název, jelikož se mi jméno Kolja velmi líbí. Kniha jako taková mě překvapila, byť jsem film již několikrát viděla. Nechybí humorné pasáže, ale i vážné a velmi smutné. Celkově je příběh velmi dojemný. Během četby jsem si vypěstovala velikou nenávist vůči Naděždě a její samolibosti na úkor okolí a také soucit s malým Koljou a Loukou. Myslím, že tato povídka se jejím tvůrcům velmi povedla a i film si zasloužil tak vysoké hodnocení a ocenění. Za mě se jedná o jednu z nejpovedenějších povídek, které mi ukrátily odpoledne a přiblížily dobu, ve které se příběh odehrává. Jediné co mi trošku vadilo, je použitý jazyk, ale na druhou stranu se mi opravdu velmi líbí obálka knihy, která je nápaditá a roztomilá díky Andreji Chalimonovi, herci Kolji. Jistě doporučuji jako příjemnou oddechovku.
Brečela jsem úplně stejně jako u filmu. Krásné a citlivé. Přitom geniálně napsané. Děkuji pane Svěráku.
"And the Oscar goes to ... Kolya!" O téhle větě se jistě Zdeňku Svěrákovi při psaní této knihy nejspíše nezdálo!
Hluboce lidský příběh, který je sice v globálním vyznění smutný, ale je servírovaný půvabně milou a laskavě humornou formou, si nepochybně svého Oscara zaslouží.
Smekám, protože tenhle příběh mě dostal do kolen, jak pravým humorem Svěráka, tak především výborným obrazem doby, se vším, co k patřilo. Každý z nás se mohl v těch různých postavičkách poznat a prožít naplno jejich touhy, radosti, zklamání i naději.
A my můžeme jen doufat, že v budoucnu ještě nějaký podobný "zásah" bude, třeba i s žánrově poněkud odlišným příběhem, který ale zase dokáže vzbudit v divácích z celého světa pozitivní emoce, tak jako to dokázal Kolja, jehož mnozí z nás zařadili mezi české národní klenoty.
Pěkná kniha. Nejprve jsem viděla film, v knize to je vše stejné jako ve filmu. Četla jsem ji v létě u vody a to bylo fajn...
František Louka jako starý "vyhořelec", jehož životu dá nový rozměr a zásadní smysl pětiletý chlapec - Rus, kterého nežádoucí bývalý člen pražské filharmonie neplánovaně vyžení (spolu se zánovním trabantem a několika tisíci korun) fingovaným sňatkem. Hudební virtuos, hráč na cello oblažující svými symfoniemi už jen smuteční hosty na funusech, se těžko smiřuje s rolí ochránce a opatrovníka - přičemž potlačuje zpočátku převládající lítostivost a pociťovanou celoživotní nespravedlnost osudu k sobě sama. Chlapeček Kolja se stává jediným motivem Loukova bytí a svět starého mládence se proměňuje v závislosti na potřebách jeho malého chráněnce. Během jejich krátké cesty hlavního hrdinu neopouští ironický humor ani jakési hrabalovské pábitelství, kterým Svěrák zjemňuje totalitní kulisy předlistopadové Prahy a do tesklivě krásného komična převádí hluboké jazykové nedorozumění a lidské nepochopení. Na pomezí tragiky a komedie se vynořuje Loukův nezkažený charakter - sílící otcovskou láskou k chlapci a s tím spojeným postupujícím nebezpečím. Přitom jazyk díla je po celých sto třicet pět stran dojímavý, neotřelý a nenadálý - stejně jako prazvláštní setkání dvou naprosto odlišných hrdinů Svěrákova příběhu.
„Jenže ten váš tam dáváme z donucení, kamaráde. Byly doby, kdy jsme ho tam dávali z vděčnosti, než jsme přišli na to, že jste pěkný prevíti, vy Rusové, rozumíš. Nerozumíš. Rozpínaví jste. Kam šlápnete,“ zouvá Louka dětskou botu,“ vodtuď se už nehnete. Ale to není tvůj případ. Ty pudeš k tetě pěkně. Jak se zmátoží, sbalím ti čemodán a pudeš.“
„Čemodán,“ chytí se toho kluk, ukazuje na svůj kufr.
„To je jediný, co umím, poněvadž mi ho v Moskvě na nádraží ukradli,“ řekne kysele Louka. „Kradete kufry a cizí území.“
Hořko-sladký příběh o "dvou mužích" a o jejich společné cestě životem (jeho části). Malého chlapce jsem si zamilovala, litovala jsem jeho ztrát, obdivovala jeho opatrovníka a nasmála se u některých scének, co "píše sám život."
Film jsem též viděla a bavila jsem se u něj stejně jako u knihy.
K dílu se určitě ještě vrátím, ať knižnímu či filmovému.
Konec je sice smutný, ale jinak jsem se snad nikdy u knížky nepobavila jako právě při čtení Kolji! Vřele doporučuju, stejně jako film! :) ;)
Viděla jsem sice jako první film. Dokonce vícekrát, než jsem sáhla po knize. Ale stejně jsem byla na konci dojatá. Celá kniha je čtivá, velmi svižná, příjemná a hlavní hrdina je se všemi svými povahovými rysy velký sympaťák Takže já dávám 5*****. A myslím se, že mi jako obyvatelé ČR, můžeme být na toto dílo právem hrdí ( samozřejmě také díky úspěchu filmového zpracování).
Skvělá kniha! Svižně napsáno, bez zbytečných řečí a při jejím čtení mi před očima běžel i neméně úžasný film. Přečteno téměř jedním dechem.
Svěrák je geniální! To, jak si hraje s češtinou, je prostě úžasné! Tahle kniha je moc krásná, konec mě vždycky dostane. Film je také výborný.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století Československo
Autorovy další knížky
| 2013 |  Po strništi bos |
| 2000 | Dobytí severního pólu |
| 2008 | Povídky |
| 2011 | Nové povídky |
| 2009 | České nebe |
Přečteno v roce 1996, hned po zkouknutí sqělého filmu. Co psát... paráda.