Oko světa
Robert Jordan (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/199907/bmid_oko-sveta-51T-199907.jpg
4
358
358
Není příliš mnoho fantasy cyklů, které se staly legendami. Jordanovo Kolo času mezi ně rozhodně patří. Kolo času opravdu je velký fantasy epos. Velký v tom nejlepším slova smyslu. To, že má něco víc dílů, neznamená, že to je špatné. Vždy jde o autora a jeho schopnosti. Robert Jordan je toho dokladem a jeho sága bude už navždy patřit k tomu nejlepšímu z klasické fantasy… Kolo času se otáčí a věky přicházejí a odcházejí, zanechávajíce za sebou vzpomínky, jež se mění v pověsti. Pověsti blednou v mýty a dokonce i mýty jsou dávno zapomenuty, když se věk, jež se zrodil, vrátí. Ve třetím věku, věku proroctví, jsou svět a čas v rovnováze. Co bude i co je by mohlo padnout do rukou Stínu.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2012
,
Fantom Print
Originální název:
The Eye of the World, 2010
více info...
Přidat komentář
První díl této rozsáhlé série je hlavně o putování a náznacích tajemství. Nemohu říct, že by mi spadla brada, ale zase nemůžu být tak kritický, abych tvrdil, že jsem se nudil. To vůbec. Chvílemi jsem si říkal, že by to chtělo více akce, ale stránky ubíhaly, zavedly vás do dalších pasáží příběhu tak, že stesk po akci byl zapomenut. A pak dorazíte do Morny! Tam jsem vyloženě dýchal ten horký a vlhký vzduch, zápasil se šlahouny umírajících stromů, cítil pach hnisu podobné mízy, slyšel to čvachtání drcených rostlin kopyty koní, slyšel všechny skřeky a pískoty...Závěrečný boj byl takový prapodivně snový. Ale do dalšího dílu se vrhnu, copak nám přinese.
Než jsem se pustil do této rozsáhlé série, viděl jsem již první dvě série seriálu. Začátek je se seriálem téměř identický, ale zejména konec se hodně liší. Seriál zjevně potřeboval větší gradaci s hlavním záporákem, jiný důvod pro tak velkou změnu asi nebyl. Kniha i seriál se mi pak líbily.
Při čtení knihy jsem měl občas pocit, že se Jordan velmi inspiroval Pánem prstenů. Namátkou zmíním osudem zvolené hrdiny, útěk z klidného kraje před temnými pronásledovateli, únik přes přívoz, noční útok v městském hostinci, rozdělení skupiny a putování na nejnebezpečnější místo světa, aby se hrdinové vypořádali s hlavním záporákem. I přes tyhle obdoby Pána prstenů jsem se při čtení bavil a postupem času jsem čím dál více pronikal do poznávání světa Kola času a jeho historie.
Nejvíc bych vytknul nudný střed knihy, kde zejména putování Mata a Randa do Caemlynu bylo otravné svou délkou, kde se toho nic moc nedělo. Většina hlavních postav se pak až na výjimky nijak zvlášť neprojeví – neočekávejte, že se z nich najednou stanou postavy ovládající meč a magii. Většina z nich zbraň či magii sotva nebo vůbec nepoužijí. To nás zjevně čeká teprve v dalších pokračováních.
Četla jsem novější vydání od Laser. Trpěla jsem obrovským množstvím překlepů.
Jako první jsem viděla seriál a ten se mi líbil. Na základě toho jsem chtěla znát předlohu. Seriálová Morna se mi líbí víc než ta knižní.
Tempo příběhu a množství popisu mi vyhovovalo. Jsem unavená rychlokvaškama, které jsou tak svižné a stručně, že netuším, jak vypadá hlavní hrdina.
Tady jsem dostala spoustu prostoru a času, abych se do prostředí ponořila a seznámila se s hrdiny. A to se mi na tom líbí. Akce tam je, jenom to není bum a prásk, jak je současný trend. Tu a tam jsou strašidelné prvky v míře, která je pro mě tak akorát. Jestli mizelci jsou strašidelní, tak skutečně děsiví jsou děti světla.
Asi jsem cílovka...
Příběh je o souboji dobra a zla a záchraně světa. Opakování tohoto cyklu chápu jako to, co známe z naší historie. Vznikne kultura, dospěje do svého maxima a pak se zhroutí, vznikne nová kultura atd.
Rand je typický klaďas, každá skupina má svého hňupa a tady to je Mat, holky mě nijak zvlášť nezaujaly. Třetí mladík a obr proplouvají průměrem, ale třeba jejich čas ještě přijde. Morain a Lan jsou ti záhadní, na které jsem zvědavá.
Tak konečně jsem se dostal k této oceňované monumentální sérii. Nemohu tvrdit, že by mě její první díl uchvátil, ale byl celkem dobrý.
Líbilo se mi spousta věcí, např. trolloci, kteří se velmi rychle zařadili k moji oblíbeným zaporáckým rasám. Příběh je napsaný moc pěkně, autor skvěle pracuje se "scopem", kdy začínáme v zapadlém Dvouříčí s hrdiny, kteří znají jen pár okolních vesnic. V průběhu se postavy krásně oťukávají a vyvíjejí. Závěr má díky tomu úplně jiné grády. Oceňuji také prakticky ideálně zvládnutou světotvorbu, kdy čtenář dostává tak akorát informací, aby rozuměl a nebyl zahlcen balastem.
Samozřejmě ne vše bylo na Oku světa ideální. Spousta pasáží je dost repetitivních. Hodněkrát se stávalo, že jsou scény popsány až příliš důkladně a děj neubíhá úplně svižně. Inspirace Pánem Prstenů této knize leze i z uší. Kdo zná Tolkiena, tak mu určitě bude připadat, že mnoho námětů a situací už v mírné obměně četl. Někomu také určitě může vadit, že prakticky celou dobu zdejší společenstvo někam putuje a děj se posouvá víceméně náhodnými setkáními. Závěr slušný, ale na můj vkus se autor příliš popustil - trošku střízlivější konec by vyhovoval víc.
Jako celek Oko světa působí jako naprosto klasická fantasy, která žánrové čtenáře málo čím překvapí. Putování družiny složené z čarodějky, válečníka a dalších přináší mnohá dobrodružství, setkání s rozličnými nepřátely, přičemž je vše zarámováno proroctvím a bojem proti Temnému pánovi. Jako první díl dlouhé série funguje celkem obstojně a přestože se dá číst i celkem samostatně nechává opravdu mnohu prostoru, kam příběh posunout dál. Po zvážení všech aspektů dávám s odřenýma ušima 4*. Se sérií rozhodně nekončím a těším se, až opustí hluboké koleje Tolkienovské fantasy a najde si vlastní cestu.
Hned na úvod se musím přiznat, že mám velký problém s interpretem a po asi 5 hodinách jsem byla přesvědčená, že knížku budu muset odložit, že to prostě nedám. Přišlo mi, že poslouchám spíš dokument než fantasy.
Naštěstí jsem audioknížku nedoložila, protože bych se připravila o úžasný příběh. Sice chvíli trvá než se kniha rozjede (ono je to pochopitelné vzhled k délce celé ságy), ale pak už to stojí za to a nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Knížka má poměrně hodně hlavních postav, ale jsou dobře popsané tak, aby si je čtenář rychle a dobře zapamatoval a všechny postavy mi přišly uvěřitelné a lidské. Dělají chyby, někdy vás štvou, ale jindy jim musíte fandit. Prostě ani černí ani bílý a to mám ráda.
Teď mě jen děsí, jak je celá série dlouhá. Doufám, že další díly budou vycházet rychle. Knížka mě bavila, takže bych se ráda pustila do dalšího dílu, ale pokud nevyjdou brzy další díly, nebudu mít šanci se v nich opět chytit :-D
Též mě neoslovilo. Námět super, nápadnou podobnost s Pánem prstenů bych překousla, ale celé je to nevytěžené – dramatické scény rychle odbyté bez možnosti si je prožít. O to víc prostoru je však věnováno „vatě“. Vadila mi jakási nuda v pořád se opakujících nebezpečných situacích (Temní a jejich pochopové a vstupy Pána stínů), ze kterého hrdinové utekli v podstatě vždy stejně (posekali, co se dá a utekli). V sáze pokračovat nebudu.
Četl jsem jako eKnihu. Nevím, jak je to v papírovém vydání - ale škoda těch chyb!
Jinak super čtení, které mě nepustilo.
Kolu času jsem dlouho odolávala. V duchu jsem ale všechna ta léta záviděla všem, kteří se tím čtrnáctidílným epickým eposem prokousávají. A milují to. Bála jsem se toho, že nebudu jednou z těch vyvolených. Že mě Kolo času odmítne (třeba jako Mistborn).
Když se konečně na české pulty dostalo nové vydání od Laseru (díky!), okamžitě jsem po něm hmátla, byť jsem ho číst nechtěla, dokud nebudou na světě alespoň čtyři knihy a příslib dalších (kterému můžu věřit).
První kolo času neskutečně pohladilo starou duši fantasty, který si liboval v devadesátkových fantasy věcech celou střední školu. Dobrodružné výpravy, pečlivě budované světy a několik hrdinů, kteří mají do vínku změnu světa. Klasický boj dobra proti zlu. Žluté stránky pomačkaných paperbacků. To bylo moje. A miluji to vlastně stále. Ta kombinace klišé, která vygraduje v epický ale nijak překvapivý závěr mi vlastně udělala strašně dobře. (Na duši i těle, protože s tou cihličkou jsem si zaposilovala v různých polohách).
Co se týče Jordonovi vytýkané popisnosti - já byla opět potěšena. Miluju, když autor slovy dotvoří vaši představivost k obrazu svému. Navíc si myslím, že Jordon velmi dobře píše. Jeho styl tedy přesně odpovídá tomu, co já miluju a o co já nazývám kurňa talentem. Knihu jsem četla vcelku svižně, bez zádrhelů či chvil nudy. Naopak. Je pravda, že jsem místy zpomalila - protože si nějaké části bylo zapotřebí patřičně užít.
Kolo času zajelo svou cestu v Tolkienovských kolejích, což jsem jako velký fanda Pána prstenů cítila skoro z každé kapitoly. Pravdou je, že právě proto mi bylo velmi příjemné tuhle knihu číst a užívat si její nádherný sloh, barvy nově poznaného světa, temnotu, která k hlavním hrdinům promlouvala (nejen) ve snech. Bylo úžasné vstoupit do nového světa a nechat se unášet na slovech dál do příběhu, postupně objevovat a nechat v sobě něco růst. Zvědavost, touhu, hlad - po odpovědích, po dalších stránkách, po dalších slovech, po příběhu.
Tolkienem inspirované koleje se postupně rozšiřovaly a vzdalovaly se tak, že Oko světa nakonec získalo svou vlastní cestu, za což jsem neskutečně vděčná. Těším se až si ji vyšlapu. Mám totiž pocit, že se přede mnou rozprostírá nepoznaný, nádherný magický svět plný vlastních zákonů. Ano, kniha měla pár mušek, které, v rámci nostalgického návratu ke staré dobré epické fantasy, tak jak jsem ji poznala, nebyl problém odehnat. Oko světa je skoro stejně tak staré jako já. Není na něj proto spravedlivé pohlížet okem moderního čtenáře, který si žádá trošku více (nebo naopak méně).
Kolo času mne překvapilo svou kajícností, sic jde o obří kolos - stále působí velmi poctivě a klasicky. Jestli pro mne Oko světa něco v tuhle chvíli znamená - tak je pomyslnou branou do něčeho komplexního a v dnešní době (pro mne) tak svěžího, že tomu prostě chci propadnout.
Proroctví se vyplnilo. Kolo času vyhrálo.
Nostalgických pět, i když bych se klaněla spíš ke čtyřem.
Je to profesionálne napísaná fan-fiction na Pána prsteňov. Bavila som sa, ale dej naozaj viacmenej kopíroval Tolkiena. Navyše bol ten finálny boj nemastný-neslaný a viac sa mi páčili skoršie dramatické scény. Kvitujem, že to Jordan v pôvodnom diele neprestrelil s núteným feminizmom tak ako sa im to (ne)podarilo v seriáli, tuto dávali činy hrdinov, popis sveta a vykreslená mágia zmysel.
No, Eddings to není, ale zas to není tak hrozně nezáživné jako Shannarův meč. Má to kolísavou kvalitu, ale většinou je to hodně nahoře a čiší z toho Top klasická fantasy. Je to dlouhé, pěkné a jako úvod do světa plně dostačující. Další díly budou doufám mnohem pikantnější.
Příběh ze světa Aes sedai, kde se parta několika postav vydá na putování z místa A do místa B, mezi tím navštíví místo C a rozdělí se a čelí prastarému zlu, tu byl nesčetněkrát. Oko světa, jak se první kniha ze série jmenuje, v některých částech příběhu silně připomíná zápletku Pána prstenů. Nicméně autor si dokázal vytvořit svůj vlastní vlastní svět, který má unikátní historii a vládne mu matriarchát Aes sedai - mocných čarodějek.
V příbězích mě vždy baví sledovat směřování jak postav samotných, tak i světa, který jeho tvůrce vytvoří. A tady mě zápletka i osud hrdinů bavil neskutečně. V Oku světa se místo odpovědí vynořují spíše další otázky, které mi snad budou zodpovězeny v následujících dílech.
Co se týče českého překladu je v knize na můj vkus poměrně dost překlepů (vynechaná písmenka, zvláštní slovosled ve větách), člověk by čekal, že když kniha měla již jedno české vydání tak další bude vymazlenější. Co se týče přebalu českých verze je to jedním slovem NUDÁÁÁÁÁ (verze Laser). Fakt nikdo nechce na obálce mít (i když zamlženou), ale nudnou krajinu. Jaké bylo zklamání, že i druhý díl má na přebale to samé jako první.
Kola času je pro mě jistý druh čtenářské výzvy, v které chci více proniknout do světa epických fantasy, světa na kterém jsem vyrůstal (především v počítačových hrách) a který bych si teď rád literárně připomněl.
A ač je Oko světa trochu víc ukecané a klišovité, autor v něm jazykově i vypravěčsky nijak nevyniká, většina zvratů se dá čekat a na konci děj nezvykle zrychluje, přesto všechno to na mě zvláštním způsobem funguje.
Je totiž také plynule čtivé a téměř až závislácky jsem se ke čtení vracel. Nejspíš je to dáno i tím, že po všech těch knihách obsahující filozofické, psychologické a jiné přesahy, či velké myšlenky a sdělení, které jsem měl poslední dobou v oblibě, mi teď tohle klasické high fantasy přijde jako nebývale relaxační a první díl jako úvod mi tedy opravdu sedl a nezbývá než pokračovat.
Pro mě zklamání. Možná nejsem cílová skupina? Nebo jde až o moc epicky epickou fantasy? Moc ukecané, bez akce a zajímavých hrdinů?
Začátek byl super, ale jak se kolo času otočilo, lidé nějak ztratili elán :).
Další knihy ze série pravděpodobně vynechám.
Kniha je velmi pomalá, dlouho se rozjíždí. Ale to se dá u fantasy série čekat. Postavy jsou zajímavé, i když někdy toporné. Myslím, že hůř jsou na tom ženské postavy... Děj je tak od půlky zajímavější. Některé odbočky, např. pád do zahrady v Caemlinu, mi přišly zbytečně.
Teď negativa - nevím, zda je to překladem, ale text je místy zbytečně popisný. Chvílemi jsem si říkala, zda autor považuje čtenáře za pitomce, kterým musí vše detailně vysvětlil. Věty jsou zbytečně složené a dlouhé. To je asi chyba překladu. Navíc je text malý a nahuštěný. Napiju se čaje a minutu hledám, kde jsem zkončila :D
Další díl zkusím v originále, snad bude čtivější.
Poslouchala jsem jako audioknihu a byla spokojená. Zásluhu na tom má i pan Soukup, který byl úžasný předčitatel. Určitě si poslechnu i další díl.
Bohuže,l pro mze zatím zklamání, jsem kousek od konce knihy a musím se přemlouvat a kousek po kousku dotahuji. Nesedí mi překlad, čeština, slova a názvy jsou toporné, místy se to šíleně vleče a některé postavy jsou idioti ...
Epické fantasy se vždy musí někde rozjet a seznámit čtenáře se světem. Přestože jsou některé popisy a vysvětlení delší, první díl jsem četl již několikrát. Kniha je čtivá, zábavná, přestože příběh se táhne spíše pomalejším tempem, není to na škodu, neboť finále za to stojí. Perfektní snové pasáže (i v následujících knihách) dodávají epické fantasy i trochu hlubší nádech.
Za mě doporučuji, v originálním znění má kniha ještě o hvězdičku navíc.
Stejně jako mnozí jsem si první díl Kolo času přečetl (a pořídil) až po odvysílání seriálu - ale v merku jsem ho měl už léta před tím. Jak předloha, tak seriál nejsou dokonalé. U knihy je někdy příliš moc popisu; autor pojal moc mužů a žen (a to jak se k sobě navzájem chovají) v jeho světě hodně zvláštně; a taky má čtenář delší dobu problém se do knížky začíst, protože autor vystavuje příběh (celé pozadí - chování, historie, motivace) postav velmi pomalu a někdy si člověk musí určité věci vyvozovat. Jenže i přes tyto a mnohé další chyby je putování Morain, Randa a ostatních poutavé a R. Jordan vytvořil zajímavý a v dnešním světě přehlcené fantasy nevšední svět.
Pozvolný začátek s náročnějším popisem všech detailů se velmi pomalu rozjíždí do zajímavého příběhu. Od druhé poloviny knihy se to už vše čte výrazně lépe. Závěr byl už hodně zajímavý a občas nešlo přestat číst, člověk byl zvědavý jak to dopadne. Časem si přečtu další díl.
Štítky knihy
zfilmováno hrdinská fantasy americké romány fantasy romány
Autorovy další knížky
| 2012 |  Oko světa |
| 2019 |  Kolo času 0–14 (komplet) |
| 1998 | Oko světa 1 |
| 2016 | Bouře přichází |
| 2017 | Vzpomínka na světlo |
Rozhodla jsem se vyzkoušet dlouho odkládané Kolo času. Tak nějak mě tato série velmi lákala a zároveň odpuzovala díky své délce. Jedna věc je, když člověk nějakou čte postupně a čeká na vydání nového dílu. A něco jiného je, když je nějaká série komplet a víte, kolik vás toho čeká.
Nicméně jsem se pustila do první části, Oka světa. Kniha má neskutečně pomalý spád. Text se čte dobře, nicméně ten vývoj dlouho skoro žádný není. Někdy jsem měla pocit, jako bych téměř stála na místě. Postavy byly ploché a nevýrazné a v podstatě jsem o nich neměla ani nějakou detailnější představu, kromě toho, že Rand a jeho vrstevníci jsou dost nevyzrálými "dětmi". Hodně naivní, ne moc chytří. A ti ostatní čtenáři taky mnoho nenabízejí. Proto prvotní pocity nebyly nijak nadšené a kniha mě neskutečně nudila.
Bohužel musím konstatovat, že tomu chyběla jakási jiskra. Když už někdo píše knihu/sérii takovéhle délky, mělo by to být zajímavé, akční, mělo by to nabízet nějaký tahoun, který člověka vtáhne, sympatické postavy, se kterými budete cítit správné emoce, prostě cokoli víc. Jenže já s příběhem spíš bojovala. Rozhodně mi nevadí dlouhý text s postupným vývojem a mnoha detaily a popisy, ale musí mít něco, díky čemu mě bude návrat ke čtení bavit. A tady to nebylo. Za mě slabý a rozhodně mě Oko času nepřesvědčilo k pokračování.