Věže půlnoci
Robert Jordan (p) , Brandon Sanderson
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467751/bmid_veze-pulnoci-59E-467751.jpeg
5
93
93
Poslední bitva vypukla. Zámky na věznici Temného se rozpadají. Samotný vzor se rozvolňuje a armády Stínu se začaly valit z Morny. Nad třetím věkem začalo zapadat slunce. Perrina Aybaru nyní pronásledují přízraky z minulosti: bělokabátníci, zabíječ vlků a odpovědnost vůdce. A celou dobu mu neviditelný nepřítel utahuje smyčku kolem krku. Aby přežil, musí hledat odpovědi v Tel’aran‘rhiodu a – konečně – najít způsob, jak ovládnout vlka ve svém nitru, jinak se v něm navždy ztratí. Matrim Cauthon se mezitím připravuje na nejtěžší výzvu, které kdy v životě čelil. Tvorové za kamennými průchody – Aelfinnové a Eelfinnové – jej zmátli, vysmívali se mu, pověsili ho a do paměti mu nacpali úryvky životů jiných mužů. Doufal, že jeho poslední střet s nimi vše ukončí, ale kolo tká, jak si kolo přeje. Přichází chvíle, kdy bude opět muset tančit s hady a liškami a hrát hru, kterou nelze vyhrát. Věž Gendžei čeká a její tajemství odhalí osud dávno ztraceného přítele. Dovie’andi se tovja sagain. Je čas hodit kostky.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2017
,
Fantom Print
Originální název:
Towers of Midnight, 2010
více info...
Přidat komentář
Tož to byl fičák... Dynamika vyprávění, kterou Sanderson v předchozím díle nastavil, zde ještě zrychlí, což není s podivem, protože uzavřít kupu Jordanových dějových linek, tak aby to mělo pro velké finále nějaké smysluplné důsledky, není snadný úkol. Takže k evoluci spousty postav je Sanderson nucen přistupovat skoro až překotně a přijdou také momenty, které bych spíše čekal od hrdinů nějaké akční dobrodružné literatury, než to na co jsem si u Jordana zvykl. Ale ať si, tyhle drobné neduhy, beru spíše jako nutnost, které se autor pro úspěšné dopsání série podřídil a ve výsledku musím uznat, že svěžest, kterou do svých dílů Sanderson vnáší, byla stejně více méně toužebně očekávána a ukazuje se, že je závěru ságy víc než prospěšná... a baví.
(SPOILER) Nejde jinak, než 5 hvězd. Kolo nám brutálně zrychluje a tká bombu za bombou. Ani si snad nevybavuji, že bych se v některé kapitole nudil. Víceméně jsem se spíš musel nutit knihu odložit, jak jsem se těšil co bude dál. Jo a konečně jsem se dočkal své oblíbené postavy. Od začátku jsem věřil, že to není konec a vrátí se :)
Opět za plný počet bodů, ale ne bez výhrad. Jsem prostě z těch posledních tří dílů, které sepsal Sanderson, trochu rozpačitý. Sanderson je mistr akce, o tom není pochyb, ale z mého pohledu nedokázal uchovat autenticitu řady postav, včetně těch hlavních. Jordan nemusel postavu ani jmenovat a podle jejího způsobu myšlení, chování a komunikace jste ji poznali. Sanderson je tak trochu unifikoval, setřel rozdíly. Kromě toho na mě nevěrohodně působily i náhlé obraty v myšlení některých postav (Gawyn, Bornhald). Jordanovi by to asi trvalo déle, ale dokázal by to udělat tak, že by to vypadalo přirozeně. Nevím, buď je to tím, že prostě svým postavám lépe rozuměl, nebo byl obecně lepší znalec lidí než Sanderson. Taky mám dojem, že některé kapitoly už měl Jordan hotové, než to převzal Sanderson, který je pak z úcty k původnímu autorovi beze změn začlenil do celku (třeba dění v Černé věži, možná i ve věži Gendžei). Ty přechody mezi oběmy styly pak působí trochu zvláštně. Ale to jsou nakonec jen drobnosti, kterými nestojí za to si kazit četbu tohoto epického arcidíla ;-) .
Celá séria výborná, ale tieto posledné časti nemajú chybu. Skvelé fantasy.
Sanderson dokazuje, že dopísanie tejto série je v dobrých rukách:-)
Som zvedavá ako sa celá séria v poslednej časti uzavrie.
Tentokráte méně zábavné a uspokojivé než minulý díl. Částečně možná proto, že jsem si zvykl na to, že se konečně i něco děje a dílem i proto, že se toho nedělo dost.
Jinak vyprávění pěkně plyne, sem tam dost drhne a je opět utrpením, ale fakt, že všechno se už hrne ke svému konci a já to budu mít brzy za sebou, je klad.
Rovněž i fakt, že se stále hodně střídají kapitoly z pohledu různých postav a tak jsou ony kapitoly kratší.
Jinak samozřejmě nekoná se zde žádné vzrušení. Sanderson je na své postavy hodný stejně jako Jordan. Vše jde po předvídatelné přímce dopředu, bez zadrhnutí a bez překvapení.
Ale i klišovité a předvídatelné momenty mají svoji sílu. Jako třeba Matova výprava do věže Gendžej a nebo Perrinovo kování kladiva. Jinak na to, že jsem to dočetl právě teď, mi z toho vlastně jinak nic moc v hlavě neuvízlo.
Což je i doklad faktu, že dvě dekády Jordanovy práce byly fakt zbytečné. Dějové linky asi dvou tisíc postav se nijak nepropletly, nevytvořili žádné zajímavé zvraty, geniální propletence ani chytré vyústění.
Chytrého totiž před Sandersonem nebylo skoro nic. Knihy 3-11 vlastně není ani potřeba číst, vážně by snad stačilo shrnutí a pak se až pustit do Sandersonova díla.
Při čtení několika zdlouhavějších předchozích dílů jsem předpokládala, že ke konci se děj začne kupředu řítit. Stalo se, ačkoliv nijak křečovitě a násilně. Tato bichle přečtená za čtyři dny :-) Sanderson neuvěřitelně zvládá být věrným následovatelem svého předchůdce, přesto do knih vnesl pro dnešního čtenáře přijatelnější, svižnější styl. Bezvadně vystihuje Randa, jeho "polepšení" je patrné, ale stále je někde schovaná jeho temná stránka a jsem opravdu napjatá, zda a jak se projeví. To, co předvedl Mat ve věži Gendžei, je parádní návrat do starých dobrých časů. Perrin - to je hrdina, jak má být. Vzhůru tedy do poslední bitvy. Už teď ale vím, že to bude bolet...
Velice solidní díl série, které Sanderson na jejím konci jednoznačně vdechl život. Čas docházía poslední bitva je na spadnutí. Tento díl věnuje hodně času Perrinovi, významně ještě možná Matovi. Ne, že by ostatní nebyli pritomni, jen prostě ne tolik.
Rozhodně mě baví spád, který v posledních dílech série nabrala. Ačkoliv oproti předchozímu dílu mi tenhle připadal o něco natahovanější, zdaleko se to neblížilo některým jiným. Jak jsem dříve neměl moc v oblibě Faile, tak musím uznat, že tady jsem si její postqvu definitivně oblíbil. Oceňuji i to, že řevnivost mezi ženami a muži v této sérii už má definitivně obroušené hrany a nepřináší tolik trapných scén, jako dřív.
Co se dá tomuhle dílu podle mého malinko vytknout jsou Perrinovi pasáže ve vlčích snech, kterych je zbytečně mnoho a celkově byly slabší. Postava Zabíječe určitě měla daleko větší potenciál, než předvedla. Druhé, co mi moc nesedlo byly závěrečné pasáže s Aelfinny Eelfinny, tam jsem měl pocit snahy o něco, co této sérii úplně nesedí.
Celkově hodnotím silnějšími 4/5 , ale jsem si vědom, že je to hodně následkem toho, jak skvělé byly předchozí dva díly. Kdyby Věže půlnoci následovaly ihned po Křižovatce soumraku, byla by to asi pětihvězda. Každopádně velmi dobrá kniha a těším se na závěrečnou část.