Na balvanu

dnes

Tedy takový balvan, to je něco!

Stejně skvělé jako předchozí díly, tak francouzské, že chápu, že styl nesedí každému. Hluboce se skláním před překladatelkou, která odvedla dokonalou práci. A autorka dotáhla k dokonalosti všechny výstřednosti postav, a to jak těch, které již známe, tak nových. Výstředničili všichni až na půdu a mě to neskutečně bavilo. Doufám, že další díl napíše dřív než za dalších šest let.

Všechny knihy tohoto autora, této autorky, mám přečtené. Jedna lepší než druhá. Ani jednou jsem se nezklamala. Úžasně čtivé.

11.11.2024

Nové Fred Vargas jsem se nemohla dočkat, už jsem ani nedoufala. Mám moc ráda Adamsberga a všechny ostatní, a v každém díle přibude řada těch, které je možné si oblíbit (nebo neoblíbit), - nenapodobitelných typů se zcela originálními rysy.
Stavba děje je pomalá, prošpikovaná jinde nevídanými kuriozními podrobnostmi, až se trochu zdá, že je všechno malinko samoúčelné. Ale ne. Je to jenom zvláštní. A kdo mnohokrát oceněné knížky od historičky středověku a archeoložky Frédérique Audouin-Rouzeau zná, ví, že si musí počkat.

Taky děj nejnovější knížky Na balvanu se odvíjí od základní linky vraždy v jedné bretaňské vesnici, provázené prapodivnými okolnostmi, kterou vyšetřuje Adamsbergův známý, - a jeho zajímá jaksi soukromě, než je k případu oficielně povolán. No a pak se základní linka větví, napětí přibývá, Adamsberg naráží na nabubřelost úřadů, která šetření komplikuje, i navyšující se agresivitu protivníků zahnaných do kouta.
A nebyla by to Vargas, aby nezohlednila dávnou i ne tak dávnou minulost a nevytvořila originální zápletku.
A nebyla by to Vargas, aby si odpustila laskavost, která proudí příběhem v němž je místa pro laskavost zdánlivě málo.

Vargas určitě není pro každého milovníka detektivek /thrillerů. Ale za pokus stojí.
A já dávám pět místo čtyř (které by si možná knížka zasloužila víc za - přece jen - příliš mnoho prostoru věnovaného "střílečkové" strategii), protože jsem ten "pokus" podnikla už mnohokrát a mám ji moc ráda.

10.11.2024

(SPOILER) Zjevně se nestanu fanynkou vyšetřovatele Adamsberga. Ze začátku mě příběh chytil a dobře se to četlo. Jenže už v půlce jsem skřípala zuby. Jako podstatnou závadu vidím naprostou nepřirozenost postav. Ani jedna se nechová jako skutečný člověk, všechny jsou papírové a nereálné. K tomu samozřejmě přispívají strojené dialogy, kdy si postavy vysvětlují věci, které musí znát, jenom aby s nimi seznámily čtenáře. Nebo prostě tlachají o ničem.
Což platí vlastně pro celou knihu. Obšírná ukecanost nesouvisí s případem, nerozvíjí vedlejší linie, nepřispívá k charakteristice postav. Skoro jako kdyby byla autorka placena za množství slov. Každá úvaha se rozpitvává nastotisíckrát, komisař je plácán po rameni za každou maličkost, jedna a tatáž myšlenka je tisíckrát zopakována.
Možná bych i tohle vydýchala, kdyby samotné vyšetřování případu nebylo prováděno vyloženě hloupě a nesystematicky. Ano, jedná se o Adamsbergův charakteristický rys, ovšem nechat zemřít pět lidí za veselého debužírování v Johanově hostinci, aniž by se někdo z týmu zamyslel třeba nad pacienty zavražděné psychiatričky, je na pováženou. Když o tom uvažuju, vlastně je s podivem, že pachatele neodhalila ona. Prostě slabota. Namísto podstatných informací se pátrání soustředí na chabé indicie. Masivní policejní zásah nezabránil další vraždě, ačkoli byli policisté poměrně jednoznačně varováni.
Obálka není nikterak nápaditá, ba dalo by se říci, že je kýčovitá, obzvlášť ten obrys nože na pozadí fotografie dolmenu. Ono vůbec Adamsbergovo polehávání na kameni nedávalo valného smyslu, ovšem to v příběhu platí prakticky pro všechno.
Na druhou stranu aspoň jsem ušetřena louskání další nekonečné série.

29.10.2024

Komisaře Adamsberga miluju, ale tohle bylo vážně zklamání. Oproti předchozím knihám slabý odvar. Hledání členů jakéhosi gangu pro mě bylo nadbytečné, vrahův motiv dost podivný… Prostě mi tahle kniha vůbec neseděla a to jsem se na ni fakt těšila!

27.10.2024

Vyplatilo se počkat i když jsem už ani nedoufala, že bude další kniha přeložená do češtiny. Byla to docela zajímavá jízda komisaře Adamsberga, který jak obvykle tápal a odchytával své myšlenky tentokrát na letitém dolmenu. Jak už bylo řečeno, autorka do děje zapletla i kousek americké gangsterky, avšak všechno zapadalo do základní linie, tak mi to nepřišlo jako rušivý element. Zajímavé je, že vždy, když se děj odehrává v Bretani, je řeč o dobrém jídle a pití.

10.10.2024

(SPOILER) Tentokrát mne Vargaska převezla: místo slibného tajemného případu rozvíjejícího se v Bretani, který zaujal Adamsberga a nakonec mu přistál na hrbu (vedle několika bokem do/vyřešených případů v Paříži), jsem se dočkala nečekané (a nevyžádané) gangsterky amerického kalibru.
Ve třetině se totiž najednou odbočilo od zájmového případu a nastoupila honba po stále rozrůstajícím se gangu místních zločinců, kteří k sobě měli blízko už jako středoškoláci, a mnozí se ještě proškolili v podvodech v Americe. Téměř dvě třetiny knihy se konají velké manévry (několika desítek policejních příslušníků různých složek), krom místního a pařížského týmu se přidávají četnické posily a navrch ještě osm bodyguardů osobně pro Adamsberga. Vůbec jsem nechápala, proč to autorka stále dál rozvíjí, identifikuje postupně další a další členy gangu, postupně je nahání a hledá u nich stejným způsobem sejfy, snaží se je pochytat.
A po konečném spokojeném vypořádání se s gangstery a vydechnutí všech zúčastněných si Adamsberg se všemi svými kolegy najednou na posledních stránkách sedne a vylíčí jim, jak se to vlastně má s úvodní nesouvisející sérií vražd a tajemným pachatelem. Na to, že se tomuto případu po celou hektickou akční a pro něj i bolestivou dobu vůbec nevěnoval, není uvěřitelné, že by na něj něco jen tak sestoupilo řešení pouze při krátké terapii několika ležení na dolmenu (tam se uchýlil jen párkrát, nakonec i se suitou bodyguardů!).
Nevadila mi jen dvoutřetinová akční "střílečka", ale rovněž neúspěšnost zabránění vraždám byla u tak silného týmu víc než alarmující, o úhybných metodách A. vůči nadřízeným nemluvě.
Líbil se mi pořád tým, Violetta byla nadpozemská, ani ostatní se neztratili. Jean-Baptiste výstředničil, hloubal nad svými vyřčenými slovy, zda jsou syntakticky/sémanticky správně (ovšem "klapky na uši", to ho nikdo neodnaučil), byl stále nenápadný, jemný, v mezích možností (prostřílený) i nadále potřeboval své myšlenky rozpohybovat spolu s tělem, snažit se pochytat jejich bubliny... A na místě byly zase úžasné figurky, s obtížnými bretaňskými jmény.
Dobrá byla připomínka blech - moje první prvotřídní setkání s Vargaskou - budu si to snad muset znovu připomenout.
Mrzí mne, že se zase opakovalo takové klišé lumpů jako dětí, pevné děsivé party, kterých se ostatní bojí tehdy i později, případně se jim šikanovaní chtějí pomstít. To se rozmohlo v thrillerech, ale i Vargaska už se k tomu uchýlila dřív.
Tentokrát tedy jen 75%.

02.09.2024

musela jsem chvilku tápat v paměti, ale jak jednou čtete vargasovky, tak se do děje rychle dostanete.. aby se pak vše uzlovalo, zpomalovalo, a stávalo se podivnějším a podivnějším. bavila jsem se opět královsky, a až najdu kapku času, vrátím se ke starším dílům, abych si připomněla, jak se tahle parta kolem Adamsberga dávala dohromady. už je to přeci jen dlouho.

29.08.2024

Jsem nadšená! Komisař Adamsberg v nejlepší formě, stálo za to si počkat. No, ve formě... Postřelený, ale nezničitelný. Dvojí zápletka, obojí pátrání složité a náročné co do počtu policistů. V jednom případě zločinec známý, ve druhém záhadný. Ale Adamsbergův tým neměl chybu, obzvlášť když připočítám Johana, ten je miláček! Rozhodně doporučuju k pomalému, důkladnému přečtení.