Špetka věčnosti
Fred Vargas (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/6791/mid_spetka-vecnosti-V0i-6791.jpg
5
58
58
Komisař Adamsberg série
< 7. díl >
Komisař Adamsberg kupuje dům se strašidlem na půdě, aby měl kde hlídat synka Toma a mohl mu číst o pyrenejské architektuře a vyprávět podivné pohádky o kozorožcích. Zároveň se ovšem musí Adamsberg starat o vlastní bezpečnost, protože z vězení uprchla vraždící ošetřovatelka, kterou kdysi zatkl jen díky své intuici a jemnému čichu. V nejnovějším případě vadí rozostřené, nesystematické a nesoustředěné mysli „přehrabovače oblaků“ Adamsberga hlína za nehty dvou mrtvých mladíků, zdánlivě zabitých při vyřizování drogových účtů; odmítne je předat protidrogovému oddělení a úporně pátrá, odkud se hlína mohla vzít. Brzy do hry vstoupí otevírání hrobů, skolení jeleni se srdcem vyrvaným z těla a především jeden středověký, ne zcela srozumitelný text... Jen snílek typu Adamsberga (s pomocí vzdělance Danglarda) dovede dát věci do souvislostí, a to přitom má na kriminálce nového poručíka promlouvajícího v racinovských verších, s nímž má jisté nevyřízené účty, a navíc záhadně mizí jeho oblíbená poručice Retancourtová!... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2007 , GaramondOriginální název:
Dans les bois éternels, 2006
více info...
Přidat komentář
Opět se mi to moc líbilo. Dlouho jsem se s Adamsbergem nepotkala, bylo potřeba zase si na něho a jeho mimosmyslovost a pohyb někde v oblacích zvyknout. Mám ráda určitou laskavost a jemný humor těch knih. A oceňuji jejich neotřelost, naprostou originalitu a novost přinášených faktů, která vypadají na první pohled fantasticky, ovšem jsou naprostou realitou. Třeba Hubertka... Ano ano, zvažuji, že i dnešní večer strávíme s Adamsbergem spolu. Něco dosud nepřečteného by se našlo.
"Nehaňme nikdy tu, jež padla nejhlouběji. Kdo ví, pod jakým jhem, trpěla duše její."
"Proč si myslíte, že tak vyvaluje oči? Asi něco viděl v dětství. Nám všem se stalo, že jsme v dětství něco viděli. Některým z toho zůstaly vyvalené oči, jiným tlusté tělo nebo ne úplně jasná hlava nebo . . ."
Ve třetím příběhu jsem už trochu uvyklá na nejbláznivější koktejl podivností a individualit co Fred míchá k naší spokojenosti.
Netradiční, nezvyklý, trochu ujetý, lehce nadřirozený a zpočátku
i nepravděpodobný.
Jenže tahle žena do toho všeho vmíchává realitu a blízkost vztahů tak zručně, že se nepřestanete bavit a obdivovat taktiku, realismus a hlubokou moudrost.
A navrch nováček ve sboru, co se jmenuje Veyrenc de Bilhc po odrůdě vína, ( Vic -Bilh je skutečně vinná oblast Gaskoňska) celý jeho příběh a důmyslné zapojení do děje. Nebo super vyprávěnky pro malého Toma. Vše okořeněné jemným humorem a lidskostí.
Navrch ještě luxusní český překlad.
"Podle něho ty málo užívané výrazy jen vystupovaly z hlubin věků a prosákly budovami jako starodávná voda, jíž se opocují chodby sklepení."
Tohle byla hodně přemýšlivá detektivka, mému gustu přesně na míru. Zase jeden klenot. :o)
7/7
Tretia vianočno-darčeková kniha je krimi román od mojej obľúbenej autorky. Darček od môjho Knižiška sa mi perfektne trafil do nálady. A keďže vyšla vo vydavatelstve Argo, kašlem už na zbieranie kníh v rovnakej edícii, lebo sa mi to nepodarilo doteraz a v slovenčine už asi ani nevyjde.
Komisár Adamsberg je stále úžasný (a navyše sa stal otcom, jeho večerné uspávanie syna je naozaj svojské), po zotavení z predchádzajúceho prípadu riadi veľký tím a toleruje aj zvláštnosti každého zo svojich ľudí. Autorka spojila zdanlivo nespojiteľné; duchovia, vraždy dvoch pouličných predavačov, vykrádanie hrobov, ale aj zmasakrovaných jeleňov. Miestne postavy v každej oblasti majú svoj štýl rozprávania sa s cudzincami, no komisára prijmú ako jedného zo svojich. Jednotlivé činy ako malé i veľké kamienky smerujú zdanlivo rozličnými smermi, (ako pri stavbe steny vo vzore rybej kosti), no nakoniec zapadnú do seba a vyplnia aj medzery v prípade. Za mňa, úplne skvelé čítanie, zbožnujem jej štýl, keď autorka náročky čitateľov zavádza, no my si uz svojho hlavného hrdinu poznáme a nedáme sa... a nakoniec som aj odhalila vraha.
Fred Vargas píše způsobem, na který jsem při svých setkáních s knížkami, natož přímo s detektivkami, ještě nenarazila. Kdybych měla vybrat, co mám na románech této série nejradši, dopadlo by to asi tak: Adamsbergovo uvažování. Ne, lepší je všechno kolem Danglarda. Ne, ještě lepší je jejich způsob spolupráce. A možná ještě lepší je Retancourtová a její „transformace energie“. Ne, vlastně právě soužití a spolupráce všech dohromady, to je to, co tomu dává vyšší smysl. A co teprve skládání nesouvislých drobností v případ, jehož ucelenost mi nakonec vždycky vyrazí dech. Ne, humor! – to je to nejlepší. Originální způsoby jeho uchopení: koho by napadlo využít klasicistní tragédie? Teď si ale říkám: ještě radši než tohle všechno mám laskavost, jakou autorčiny knížky vyzařují.
Její knížky mně v současné době maximálně vyhovují, a to NAPROSTO VŠÍM. Tak.
Ještě nedávno jsem si myslela, že vlastně nemám ráda detektivky a že je čtu jen proto, že zrovna nic lepšího po ruce nemám. Po skvělém Nesserovi jsem si vybrala Vargase (oba autory jsem poznala díky tomuto webu, takže skládám velikou poklonu jeho provozovatelům) a opět jsem nadšená.
Zcela odlišné prostředí kriminalistického oddělení, zalidněné velmi zajímavými a svéráznými vyšetřovateli - každý v pravou chvíli uplatní svůj talent, vzdělání a schopnosti. Mile mě překvapila překladatelka, která se nebojí slov jako poručice, inspektorka, patoložka. A která dokáže i jazyk kriminalistického pátrání povýšit na báseň v próze - mluvím třeba o způsobu, kterým si Adamsberg urovnával myšlenky; pro mě to bylo jako zjevení!
Verše Tomáše Vondrovice, jimiž přebásnil racinovské vyjadřování nováčka Veyrence, mě přiváděly do extáze - to bylo úchvatné osvěžení, které povyšuje detektivní příběh na úroveň klasického románu, možná i nad něj. Doslova divadelní dialogy Normanďanů v harencourtské hospodě, to byla delikatesa, jaká se hned tak nevidí. Uspávanky pro malého Toma byly taky skvělé; vzpomněla jsem si na roky, kdy jsem tak lehávala i já: šeptala jsem našim mrňouskům do ouška naprosté nesmysly a oprostila jsem se alespoň na tu chvíli od všech starostí a nesnází . . .
A na závěr si neodpustím aspoň jeden citát: "My s Robertem do kostela moc nechodíme. Faráři jsou trochu jako poldové. Tohle se nemá, tamto se nemá, nic jim není dost dobrý."
A pak že my Češi jsme národ ateistů!
Rozsáhlý příběh komisaře Adamsbegka - do šíře příběhu, teoretických výkladů a historických souvislostí. Další pokus napsat detektivní román, autorce se to asi daří, ale současný trend krimi je už někde jinde.
Dostala jsem se k Adamsbergovi na přeskáčku, ale už se orientuju... a knížku od knížky ho mám radši. Včetně jeho problematického, leč úžasného týmu. Miluju poručici Retancourtovou! Po přečtení tohohle příběhu jsem usoudila, že minimálně její babička musela být mimozemšťan, který jí odkázal všechny ty úžasné vlastnosti!
Autorovy další knížky
| 2003 |  Uteč rychle a vrať se pozdě |
| 2006 |  Muž s modrými kruhy |
| 2006 | Muž naruby |
| 2013 | Záhada mrtvých nohou |
| 2018 | Když vyleze pavouk |
Pokaždé se neuvěřitelně těším na čas strávený s Jeanem Baptistem Adamsbergem. Jeho neuvěřitelným a naprosto nepochopitelným myšlenkovým pochodům a reakcím jsem přišla na chuť již od začátku. Navíc zajímavý a neotřelý případ dokreslený plejádou osobitých postav mě dokáže neskutečně pobavit. Co víc si přát.