Hliněný pes
Andrea Camilleri
Komisař Montalbano série
< 2. díl
Komisař gentleman Salvo Montalbano se propůjčí k účelové komedii: spektakulárně zatkne jednoho ze starých mafiánských kmotrů, který ho sám požádal o tento svérázný druh ochrany před mladší konkurencí. Jak tato akce souvisí se zdánlivě nesmyslným vloupáním do místního supermarketu, při němž vznikla nulová škoda, a jaké tajemství kromě pašovaných zbraní skrývá tajná jeskyně ve skalách, v níž hlídá dvojici zavražděných mladých milenců hliněný pes? Další z případů sympatického policejního komisaře ze sicilské Vigaty, jehož známe i z úspěšného televizního zpracování, nás znovu přesvědčí o bravurně zvládnutém umění klasického detektivního příběhu se vším všudy a ještě čímsi navíc, co z knížek Andrey Camilleriho dělá světové bestsellery.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2004 , PasekaOriginální název:
Il cane di terracotta, 1996
více info...
Přidat komentář
Také jsem se dostala k tomuto autorovi díky báječnému seriálu stejného názvu. Poněvadž byly vydané pouze dva příběhy, je po nich veliká sháňka. Postava komisaře Montalbana je velice příjemná, pěkně je popsaná i příroda,
K tomuto autorovi jsem se dostala díky stejnojmenému televiznímu seriálu. Komisař Montalbano je kladná postava se specifickým druhem vyšetřování i pěkným a klidným jednáním s kolegy na pracovišti. Něco jsme se dozvěděli o národní hodně zajímavé kuchyni i celkem chudé přírodě. Je škoda, že další díly nebyly do češtiny přeloženy. Jinak souhlas s dokonalým předchozím příspěvkem zn. jadran.
Se Salvem Montalbanem jsem se seznámil díky grandióznímu televiznímu projektu RAI (37 dílů v rozsahu celovečerního filmu a s filmovo - nikoliv jenom televizní - výpravou), kde autor detektivek byl i autorem scénáře a skvělý italský herec Luca Zignaretti hlavním představitelem. A začal jsem se shánět k literárních předlohách a jak jsem asi mohl dopadnout sem už napsala Albina. Další dvě knihy jsem sehnal v angličtině a mrzí mě dodnes, že víc jich prostě není k dispozici. Přitom některé díly z prostředku projektu bych si i rád přečetl...Nejsem "žroutem" (a to nemyslím nijak zle...) detektivek, ale zaráží mě, jak málo z celkového počtu Camilleriho děl bylo přeloženo do češtiny. Když to porovnám s podle mě tendenčními "temnými" skandinávskými literárními počiny na stejném poli, nemohu si pomoct, ale Montalbanovy případy mně připadají mnohem lepší a navíc daleko reálnější. Už onen pohled na mafii (i zde v Hliněném psovi) je poněkud jiný, než v hystericky levičáckých filmech ze sedmdesátek a osmdesátek a ona exkurze do minulosti (není to jenom v Hliněném psovi) má onu tajemnou magičnost na daleko vyšší úrovni než všichni ti Larssonové dohromady. Z knihy (i filmů) přímo čiší, jak je Sicílie starobyla země s historií, která se prolíná i s dneškem a kulturou, o které si může zbytek Evropy nechat jen tak zdát. A z porovnání těch čtyř "montalbanovek" s jejich filmovým zpracováním Camilleriho obdivuji nejen jako spisovatele, ale i jako scénáristu, protože málokdo ví a umí tak dokonale využít jak možností knihy, tak filmu, které nejsou rozhodně stejné a které je potřeba odlišovat. Bohužel již zesnulý Andrea Camilleri, hrdý Sicilan, to dokázal víc než dobře. A i díky němu jsem se dozvěděl, že na Sicílii se mluví - sicilsky a řada lidí zde vnímá svoji identitu odlišně od Itálie...jenom mě mrzí, že se neuskutečnil onen plán přejmenování Porto Empedocle na Vigatu. Přejmenovávání měst a míst podle nejrůznějších masových vrahů a podobných existencí je sice dost běžné, ale aby se město přejmenovalo podle místa, kde se odehrává fiktivní literárno dílo, to by byla úžasná věc.
Škoda, že u nás vyšly jen dvě knihy ze série o Montalbanovi. Camilleri dokáže napsat čtivý příběh zasazený do skutečných reálií světa, který dobře zná a který má rád navzdory všem jeho nedostatkům. Terakotový pes je příběh, jehož kořeny sahají až do válečných let. Montalbano vyřeší případ ze současnosti a zároveň objasní i starý případ. Montalbanovým cílem není rychle případ uzavřít a pokud si není jistý, pátrá dál a nenechává se ovlivnit ani naléháním nadřízených. Jeho metody jsou občas dost osobité a nadřízené dráždí, ale jelikož jsou účinné, nakonec mu neortodoxní postupy projdou.
Montalbano je dobrej policajt. A je fakt zábavné, jak si někteří italští autoři vyloženě libují v popisování všelijakého místního šlendriánu, který některé zápaďáky - zejména Němce a Američany tak hrozně vytáčí.
Také jsem se dostala k tomuto autorovi díky báječnému italskému seriálu stejného názvu. Postava komisaře Montalbana je zajímavá způsobem vyšetřování, klidným jednáním jak s kolegy tak i s obviněnými. Částečně jsme poznali i něco málo ze sicilské kuchyně, neboť pan komisař měl rád dobré jídlo.Sžili jsme se na chvíli s chudou sicilskou přírodou a jinak cele souhlasím s důkladně zpracovaným předchozím komentářem zn. jadran.