Komise pro nesmrtelnost
John Gray
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/167629/bmid_komise-pro-nesmrtelnost-66z-167629.jpg
3
8
8
Věda a pošetilé pokusy, jak ošálit smrt. Otázka smrti stála odedávna ve středu lidského zájmu. Ve své knize předkládá filozof John Gray brilantní, byť poněkud děsivý popis snahy dosáhnout nesmrtelnosti pomocí vědy a pokládá zásadní otázku, zda a jak takové úsilí ohrožuje samotnou podstatu člověka. Při svých úvahách vychází ze dvou naprosto odlišných příkladů. Nejdříve sleduje víru rozšířenou mezi britskou intelektuální a politickou elitou přelomu století, že po smrti existuje život, do něhož lze nahlédnout prostřednictvím spiritistických médií a automatického psaní. Poté se zabývá ideologií komunistického Sovětského svazu, podle níž je za pomoci vědy možné přetvořit planetu, změnit lidstvo, osvobodit ho od smrti - a přivést revoluční vůdce, jako byl Lenin, zpátky k životu. Filozofové, politici, spiritisté, balzamovači, blázniví vynálezci, láskou stižení parapsychologové a novináři-špióni žili v zajetí nového světového názoru, podle něhož měla věda stvořit nepřemožitelné lidstvo. Jejich vzpoura proti smrti vyústila v řadu pokusů, z nichž některé zpustošily celé státy. Smrt a posmrtný život se staly součástí nových myšlenkových proudů od psychiatrie přes evoluci až ke komunismu a zdálo se, že osud lidí leží pouze v jejich rukou. Člověk přestane být zvířetem, porazí smrt a získá nesmrtelnost. Stane se Bohem.... celý text
Přidat komentář
Po geniálních Slaměných psech jsem si tuto knihu pořídil už jenom z úcty k autorovi. Ztěžka jsem se prokousával prvními 50ti stránkami a pak jsem knihu odložil s tím, že bude třeba jaksi "dozrát" do té správné nálady. Po půl roce jsem se do ní znovu zahloubal a tentokrát ji fascinovaně přečetl jedním tahem. Posmrtný život a touha po nesmrtelnosti - dvě hlavní témata, která autor v knize exponuje. Osobně bych vůbec neřekl, že John Gray je filozofem pesimismu - filozofuje spíše realisticky. Sám mám obsáhlé zkušenosti s křížovou korespondencí, a tak jsem s autoren zajedno - automatické psaní (s pravděpodobností hraničící s jistotou) není schopné prokázat posmrtnou existenci - leda manifestaci podprahových stavů, že nesmrtelnost díky vědě je skutečně pošetilá, a koneckonců že "vždycky existovali lidé, kteří byli rádi, že smrt znamená konec". Přiznávám, že je pro mne těžké komentovat právě tohoto autora - vyjadřuje se sice přiléhavým, avšak poněkud komplikovaným jazykem. Jenom pro ukázku: "Pokud pochopíte, že snahou o věčný život si přejete zachovat neživý obraz sebe sama, možná nebudete chtít být vzkříšeni nebo přežít v posmrtném ráji. Co může být smrtelnější, než neschopnost zemřít? Posmrtný život je jako utopie, místo, kde nikdo nechce žít. Bez ročních období nic nezraje a nepadá k zemi ... nic neumírá, takže se nic nerodí ... pátrači po nesmrtelnosti hledají cestu ven z chaosu: ale oni jsou součástí chaosu ... nesmrtelnost je jen hasnoucí duše promítnutá na čisté plátno - víc slunce je v padajícím listu..." Neměl jsem v úmyslu vytrhávat cokoli z kontextu, jen ilustrovat, že dílo pro mne má - kromě jiného - i poetický rozměr.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Slamění psi |
| 2006 |  Kacířství – Eseje proti pokroku a jiným iluzím |
| 2013 | Komise pro nesmrtelnost |
| 2004 | Dvě tváře liberalismu |
| 2005 | Al Kajda a co to znamená být moderní |
Tak jsem asi v půlce knihy a vůbec mě nebaví. Autor jakoby zvažoval během psaní, co vlastně tvoří. Zčásti dokument o okultismu a spiritismu, zčásti bulvár z přelomu 19. a 20. století, zčásti špionážní dokument, zčásti filozofie a zčásti rozebrání bibliografie H.G.Wellse. Kniha je psána/přeložená dosti kostrbatě a čtenář se musí často vracet, aby pochopil, co chtěl tou větou autor říct. Plno češtinářských chyb. Je to taková zplácanina a jeden z kandidátů knih, které asi ani nedočtu.