Komu zvoní hrana
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32427/bmid_komu-zvoni-hrana-o63-32427.jpg
4
1715
1715
Děj románu, soustředěný na tři až čtyři dny, odehrává se v druhém roce občanské války ve Španělsku. Američan Robert Jordan, člen mezinárodní brigády, je pověřen důležitým úkolem, který má zajistit úspěch chystané republikánské ofenzívě. Na charakterech několika republikánů, s nimiž se hrdina románu setkává při zajišťování akce, je zobrazeno celé tehdejší revoluční Španělsko se všemi problémy, úspěchy i zmatky. Autor se sám zúčastnil jako korespondent občanské války ve Španělsku na straně republikánů.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1982 , Naše vojskoOriginální název:
For Whom the Bell Tolls, 1940
více info...
Přidat komentář
Kniha to je pěkná, o tom není pochyb. Jako čtení ve stáří ideální, ale jako maturitní četba ne. Možná to bylo právě tím nátlakem, jednodušše mi nikterak neutkvělo v paměti o čem ta knížka vlastně byla. Na můj vkus moc zdlouhavé pasáže a kolikrát nezáživný děj. Až si to přečtu za 30 let, snad to poberu lépe!
(SPOILER) Já to přečetla za čtyři dny. Nevím, ale i přes zdlouhavé pasáže a odskoky od příběhu, které tam dle mého vůbec nemusely být, mě poslední tři dny života Roberta Jordana naprosto pohltily. Přináší totiž velmi silné poselství o tom, že i ve třech dnech se dá prožít celý život. Někteří z nás totiž přežívají ze dne na den, aniž by si toto uvědomili.
Četla jsem ji snad čtyři měsíce... Pravidelně mě nudila a uspávala. Konec jsem přečetla celkem rychle, ale to jen proto, že už jsem to fakt chtěla mít z krku (a příčí se mi takovou klasiku odložit jako nedočtenou). Je mi jasný, že moje hodnocení asi není moc objektivní, knížku rozhodně neodsuzuju jako brak nebo něco špatného, ale mě to prostě fakt nesedlo (a přitom třeba Sbohem, armádo! so mi líbila opravdu hodně). Pár silných momentů tam určitě bylo, ale ty neskutečně zdlouhavé pasáže budou asi vždycky to, co si vybavím při vzpomínce na čtení této knihy.
Neskutečně barevný příběh amerického dobrovolníka Roberta Jordana jehož děj se odehrává během španělské občanské války ve třech dnech. Propracovaný popis hlavních postav, ale i válečného prostředí jen nahrává k co nejlepšímu hodnocení. Strhující závěr knížky jen dokládá kvalitu čtení.
Hemingwayova oblibena kombinace lasky a valky je pro mne receptem na uspech. Snad jen retrospektivy o toreadorech jsem yrovna moc neocenila, ale Hemingway zachycoval take tento sport, ktery ho lakal a zajimal. Robert je v knize temer prototypem spravneho chlapa a Maria zase nezne divky, konec samozrejme dojme a podtrhuje Hemingwayuv styl ztracene generace - proste valka pose*e zivoty vsem.
(SPOILER) Jedna z nejhorších knížek, který jsem kdy četla... Naprosto mě odpuzuje. Hemingway píše hrozně jednoduše, prostě. A téma? Jasně, občas se tam objeví nějaký hrdinství.... Ale vztah Roberta a Marie a jejich oslovování "králíčku"? Sympatická byla Pilar, jako vůdkyně partyzánský party. Ale to, že v podstatě nastrčila Marii Robertovi (samozřejmě, óooo úžasný Američan!) do spacáku... Grrrr... A ona samozřejmě otěhotněla. A on samozřejmě umřel. A při jejich loučení samozřejmě řiká, že bude navždy s ní. Jedno velký hnusný klišé.
Když jsem knihu četl jako teenager, bavilo mě, jaké jsou hlavní postavy úchylné a jací magoři tehdy ve Španělsku žili. Teď, po dvaceti letech, jako bych četl úplně jinou knihu: neuvěřitelný lidský příběh, u které ho mě už reakce lidí tolik nepřekvapují, naopak, tolik jim rozumím. Ta kniha stojí za čtení, ať je vám libovolně let. Nejpozději za deset let se k ní určitě vrátím.
"Žádný člověk není ostrov sám pro sebe;
každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny;
jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jakoby to byl nějaký mys, jakoby to byl statek tvých přátel nebo tvůj:
smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva.
A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana.
Zvoní tobě."
John Donne
Musím se přiznat, že knihu jsem dokonce nedočetla a ani to nehodlám dělat, ale tehle citát od pana Donna je naprosto dokonalý.
Celkový dojem nakonec převážil to, jak jsem ji někde v půli přestala číst a ne a ne se k ní vrátit. Nevím, zda to bylo stylem nebo dějem (spíš dějem)... každopádně nakonec se přeci jen podařilo a konec se mi docela líbil. Takže verdikt: ano.
Krásná kniha a nádherná báseň v úvodu. Přesto - styl Hemingwaye mi nesedl a někdy jsem se u čtení trochu nudil.
Nedočetl jsem a myslím,že už asi nikdy nedočtu.
Každopádně zajímavá kniha,ale na mě až moc.
Román od Hemingwaye snad nemůže zklamat. Skvěle popsal děj tří dnů. Knížka má dojemný konec.
Nebyl to úplně můj šálek čaje, ale rozhodně je to velmi zajímavý styl, který stojí za to zkusit, když nic, tak pro možnost poznat, že i o třech dnech se dá napsat pěkně dlouhá kniha a zdlouhavých pasáží tam bude míň, než je v průměr pro normální knihy.
Tohle není jen válečná kniha. Není to ani kniha o smrti. Dokonce to není ani kniha o španělsku. Je to kniha o tom, že když člověk žije, dovede svůj život naplno prožít jenom ve třech dnech...Tohle je krásná kniha..
Štítky knihy
americká literatura Španělsko španělská občanská válka (1936-1939) válečné romány světová literatura klasická literatura ErnestAutorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Pročíst se až k závěrečnému dni knihy mě stálo spoustu úsilí, však nakonec jsem neměla čeho litovat.