Konec civilizace
Aldous Huxley
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176451/bmid_konec-civilizace-r98-176451.png
4
1717
1717
Huxleyho satirická antiutopie Konec civilizace (1932) je spolu se Zamjatinovou novelou My a Orwellovým románem 1984 jednou z prvních vizí budoucnosti, která domýšlí důsledky formujících se diktátorských režimů meziválečné Evropy. K napsání knihy vedly Huxleyho vlastní zkušenosti s Mussoliniho Itálií a zprávy ze Sovětského svazu. Jeho vize budoucnosti se složitě a pevně strukturovanou společností, v níž je geneticky a psychologicky předem určeno postavení každého jedince, je sice velmi hořká a pesimistická, nicméně realita, zosobněná Hitlerem a Stalinem, byla ještě mnohem horší. Jak sám později přiznal: „Diktatura budoucnosti v mé představivosti byla mnohem méně brutální nežli budoucí diktatura výborně popsaná Orwellem.“ O stálé aktuálnosti této knihy svědčí to, že snahy o naplnění Huxleyho vizí – manipulace jedincem od samého jeho početí především – je možné vysledovat ve výrocích mnoha novodobých „inženýrů lidských duší“ – jak u politiků s diktátorskými sklony, tak i u vědců, bádajících v podmínkách demokratických společností. Vydání třetí, v nakladatelství Maťa první.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1998 , MaťaOriginální název:
Brave New World, 1932
více info...
Přidat komentář
Huxley načrtl společnost, kde hlavním cílem je užívat si a vytěsnit všechny nepřijemné prožitky, což není zas až tak nepodobné světu, ve kterém dneska žijem. Ze všech možných antiutopických uspořádání světa mi tohle ale náhodou přijde docela fajn. Většina je šťastná a když se náhodou najde někdo přemýšlivější, komu nestačí pouze uspokojování svých pudů, tak ho pošlou na ostrov k ostatním "nespokojencům", kde to nemusí být vůbec špatný :)
Je lepší být svobodný (raději hlouběji nepřemýšlejme, co to vůbec znamená) a nešťastný, nebo nesvobodný-predestinovaný a šťastný? Kdo ví? Především musím ocenit neuvěřitelnou nadčasovost tohoto díla, skoro se mi nechce věřit, že je mu už 80 let. Huxley napsal velmi čtivou a přístupnou formou knihu s „třetím okem“, která nabádá k hlubšímu filozofickému zamyšlení nad smyslem života i cestou k jeho dosažení. Rozhodně není podstatné, zda je jeho vize pravdivá či uskutečnitelná, ale jde spíše o úvahy nad otázkou, kterou jsem napsal v úvodu komentáře. Pokud chcete (bez nároku na výsledek) přemýšlet, tak Konec civilizace rozhodně doporučuji.
Na knize mě fascinuje, že byla napsána v roce 1932 a kvůli tomu jsem ji neustále odkládal. V knize „Co nesmíte vědět" byl na ní odkaz a chvála, tak mi to nedalo, abych si ji nepřečetl. Přes trochu chaotický začátek jsem se krásně začetl a už mě to nepustilo. Je fascinující, jak se děj z větší části realizoval a i v dnešní době je téma stále aktuání.
Nejvíce mi na knize asi vadila určitá naivita ve vyprávění i v postavách samých a také autorova tendence jít od extrému k extrému. Jako by nikdy v ničem neexistovala zlatá střední cesta. Vrcholem knihy pro mě však byl jednoznačně rozhovor tří hlavních aktérů s Mustafem Mondem ke konci knihy.
Je to taká "ptákovina" bez príbehu, zároveň ale je to i to najfantastickejšie antiutopisticke dielo ktoré som čítal. Svojou prorockosťou vyráža dych, a zároveň kladie množstvo filosofických otázok, na ktoré sa ale nesnaží nejak mentorsky odpovedať. Bravo pán autor.
Na jednu stranu román nastiňuje opravdu nadčasová témata, která se skutečně po tak dlouhé době od vzniku v roce 1932 velmi přesně naplňují, na druhou stranu jde autor hodně po povrchu. Chtělo by to více se do toho zavrtat. Dále z jedné strany Huxley je dost odborný, z druhé strany se pak pouští do skoro milostného románu. Ovšem zase ta romantizující část se čte mnohem lépe než vědecká.
Zajímavé jsou některé autorovy vize: používání vrtulníků a raket k rychlému cestování se mu velmi povedlo, na druhou stranu si neuměl představit dnešní komunikační technologie, které jsou pro každé dítě běžné.
Celkově velmi hodnotný román, který dle mého měl být více podrobný a lépe propacován. 75%, 7.7.2013
Na knize se mi líbilo, že na těch dvě stě stranách se vystřídal popis autorovy představy budoucnosti, odehrál se i nějaký příběh a kus knihy je věnován i debatám a "rozvahám" nad systémem, který je v Konci Civilizace popsán. Celkově to bylo čtivé a zajímavé a celou dobu jsem pamatoval na to, že Huxley dílo sepsal před osmdesáti lety, avšak na knize to nijak znát nebylo - dle mě nadčasová úvaha.
Jen bych se rád dozvěděl něco o osudech více postav.
Patrně nejlepší (anti)utopie, která se mi dosud dostala do rukou. Naprosto grandiózní nástup, eruptující v geniální (jak formou tak obsahem) třetí kapitole, který před nás přednese střet dvou různých (a rozdílných) forem lidské civilizace, lidského světa, lidského žití a vlastně i dvou pojetí lidství samotného a to způsobem, který přednáší, do protikladu staví a i objektivně kritizuje obě pojetí zároveň. Vlastně jejich střetem samotným pomáhá odhalovat klady i zápory obou přístupu k lidskému životu. A to je na knize strašně krásné a hrozně silné. A kdo by byl řekl, že se z toho nakonec vyklube "obyčejné" romantické drama. Negativně (ne nějak silně) jsem vnímal jen dvě věci, že román a jeho síla postupně trošku slábne a zbytečně velké zapojení šejkspírovských citací společně s faktem, že na těchto citacích byl částečně stavěn základ některých kapitol a okrajově i subzápletek. Ale jinak velmi silná kniha.
Viem si predstaviť, že život v Huxleyho svete by mnohým dnešným ľuďom vyhovoval. Popravde žiť v takom svete by zrejme nevadilo ani mne. Istý čas. Na rozdiel od Orwellovho sveta 1984, ktorý je šedý a čierny, Huxleyho svet je ružový a svieti všetkými neónovými farbami. V 1984 je pre jednotlivca (čitateľa) dôraz na osobnú slobodu jasným a jediným cieľom, v Konci civilizácie pri hodnote slobody výmenou za jednoduchý a pohodlný život hlodajú pochybnosti. V 1984 je hrdina, s ktorým sa možno stotožniť, v Konci civilizácie to tak jednoduché nie je. I postava Divocha, ako rebela je potiahnutá príliš do extrému, a ani on nie je jasný kladný hrdina. Huxleyho svet je do istej miery lákavý. A preto nebezpečný.
Taková poučná sci-fi bajka. Druhá (tedy první) varianta vize totalitního světa ze dvou nejslavnějších, avšak oproti Orwelllovi zde lidstvo nepodmaňuje teror, ale naopak možnost mít naprosto všechno po čem kdo touží. Každá touha se může snadno naplnit. A jde to lehce, protože touhy takřka všech jsou do puntíku stejné. Jíst, sportovat, bavit se, souložit. Ještě že v našem světě to takové není - nejsme zahlcení levnou zábavou, do kina chodíme za kulturním zážitkem a ne se bavit exekty, na slovo sex jen tak nenarazíte, žádné agresivní reklamy nás nenutí kupovat cokoliv, jen pro to, aby se mohlo vyrábět, lidé okolo nás, politici a veřejní činitelé kultury a společnosti nejsou plytcí, nýbrž neustále nám dávají nové a nové podněty k přemýšlení o světě a smyslu života.
Hle, je to krásný nový svět!
Líbí se mi téma i provedení a způsob jakým Huxley drží příběh a pracuje s dialogy. Ale přeci jenom mi začíná chybět jazyk. Ve chvíli, kdy se objeví jen náznak scifi, mění se u britských a amerických autorů jazyková stránka v jakýsi střízlivý komentář, autor se předhání ve znalosti latinských termínů, ale tím jeho zájem o jazyk samotný končí. Je to trochu škoda, chápu, že jak autoři, tak i čtenáři science fiction chtějí jít rovnou k věci, ale kdyby občas nastala výjimka, nezlobila bych se. Jinak se čte svěže a rychle.
Myslím si, že táto kniha si medzi knihami science fiction zaslúži výnimočné postavenie a dal by som jej prívlastok: "Diagnóza dnešnej doby." ( prvé vydanie 1932) Je neuveriteľné, ako sa autorovi podarilo pomenovať súradnice a siločiary konzumnej spoločnosti bez zbytočného ideologizovania. Ak by som ju mal zaradiť v kontexte troj-hviezdia Zamjatin, Orwell, Huxley. Najhoršie by z toho vyšiel asi Orwell. Pretože Orwell "len" zašifroval do metafory totalitný kasárensky systém sovietskeho typu. Román 1984 ( prvé vydanie 1949) opisoval niečo, čo bolo verejným tajomstvom, čo jasnozrivejší poznali už minimálne štvrťstoročie (ak pravda chceli, pretože komunistické strany a ich sympatizanti v západnej Európe nad tým privierali oči) Román "1984" je silným posolstvom humanizmu. Tá ponurá beznádejná atmosféra plná strachu a bezmoci jedinca stojaceho v opozícii proti totalitnému režimu. Nechcem tým zatratiť Orwella, to by voči nemu nebolo spravodlivé, ale jeho hviezdnym okamihom (ako reportéra aj ako človeka) je napríklad Hold Katalánsku. (ale to už je z "iného súdka") Takže spočítané podtrhnuté miera originality a vizionárstva nie je až taká veľká, ako napríklad v Zamjatinovom "My" ( prvé vydanie 1921) ktoré:
1.) chcelo veľkú dávku odvahy (bol občanom sovietskeho zväzu )
2.) systém nebol ešte naplno rozvinutý, aj keď smrtiaca mašinéria už naberala obrátky takže Zamjatin prejavil aj vysokú mieru originality a vizionárstva ak ho popisoval.
Ale to, čo opisuje Huxley, to je priam čítanie z kryštálovej gule:
1.) Redukcia lásky na telesný akt, čistá esencia sexu. (obraz lásky ktorý dnes podsúvajú masmédiá a s ktorým sa čoraz viac ľudí identifikuje)
2.) Zneužívanie drôg, ktorých distribúciu riadi všemocný štát, aby vyplnil prázdne životy svojich občanov, ale hlavne aby ich mal pod kontrolou (viď. redistribúcia peňazí v tzv.sociálnom štáte EU etc.).
3.) Odpor a nechuť k prirodzenej reprodukcii. (starnutie populácie, mať deti je jednoducho nepohodlné, je to často vnímané ako prekážka v ekonomickej súťaži, to už radšej psa, alebo iné zviera namiesto detí)
4.) Odpor k starobe a priam náboženský kult mladosti. (tlač rozhlas televízia ústredná téma: "ako zostať večne mladý" mladosť pomaly priam dogma )
5.) Odcudzenie rodičov a detí do takej miery, že rodičia zomierajú v absolútnej izolácii sami v akýchsi štátnych hospicoch.
6.) Absolútny diktát masy v oblasti myšlienkového a materiálneho vkusu.(všemocná masová komerčná kultúra)
7.) Imitovanie prírody a zároveň dehonestácia čohokoľvek naturálneho.
P.S. Budem si ju musieť opäť prečítať, aby som si to znova oživil.
Když jsem dočetla, měla jsem pocit, že jsem nenarazila na knihu, jejíž název by dokázal lépe vystihnout hlavní myšlenku knihy. Název je stejně rozporuplný jako příběh, který balancuje mezi zánikem a zdánlivým blahem. Příběh sice patří do kategorie sci-fi, ale nějak jsem se nemohla zbavit pocitu, že autor si moc nevymýšlel, ale spíše psal "fakta", která možná jednoho dne budou více či méně fakta bez úvozovek.
Velmi zajímavá dystopie. Možná ne tak realisticky a komplexně rozpracovaná jako 1984 (byť hned začátek je docela šokující nářez), přesto perverzním způsobem přitažlivá, asi jako tři měsíce na teple se rozkládající dort poprášený anthraxem, plný kouzelných barevných světýlek a pomalu na márách odplouvající příšerně páchnoucí stokou.
Na rozdíl od Orwella zde nebudete mít strach. Nikdo Vás nebude sledovat. Nebudete muset podvojně uvažovat, nebudou Vás udávat vlastní děti. Děti totiž nebudete mít. Nová generace vznikne stejně jako vy - v továrně, resp. v líhni. Už jako plod budete formováni, moldováni, predestinováni a nakonec dekantováni (!) - jako nemluvně budete formováni dál, budou vám vštěpovány nejrůznější reflexy a pomocí všech možných stimulů si vštípíte cítění k tomu či onomu po zbytek života. První sex budete mít ve čtyřech letech. Vše, po čem budete toužit, či každý, po kom budete toužit, bude vždy na dosah, aby mohl uspokojit vaše potřeby. A pokud vše selže a pocítíte stín pochyb, vždy je po ruce pár tabletek, po kterých se vám okamžitě uleví.
Vítejte v ideální společnosti. Bohužel, bez temnoty nemůže existovat světlo a ani člověk nemůže dosáhnout štěstí bez bolesti a cesty. Běda těm, kteří byli špatně dekantováni a v úvahách se zatoulají tam, kam se nikdy dostat neměli. Ovšem - jsou to ještě vůbec lidé... nebo se jen v nekonečném bramborovém záhonu objevilo několik růží? A je pro plané, divoké růže místo?
Až budete navlečení do najků, luisek a adydasů lajkovat a tegovat rozmazaný fotky s ožralejma držkama na fejsbůku, kupovat si novej mocinky kůl mobájl s ještě větším dyzplejem a ještě pohyblivějšíma animacema nejen v menu, čumět na jeden díl sitkómu za druhým, ve kterým vám tvůrci laskavě akusticky napoví i kdy se máte smát, takže opravdu nemusíte na nic myslet, až se budete dusit v multykultypleksu kolou a nepoživatelně zpracovanou kukuřicí u srýdý filmu ze života zmutovanejch zombáckejch margarínů, který přepadli a ublemcali bílej dům s černým prezidentem, až se budete přežírat s partou povrchních debilů z práce stokilovým tatarákem ze slevomatu, hýkat smíchy nad sobotní televizní estrádou uváděnou okožichovaným trapákem s půllitrem gelu ve vlasech a nacpaní sterojidy a vajágrou hekat na brazilsky voholený anorektický kůži se dvěma kily silikonu nad žebrama a třemi deci botoxu ve xichtě...
...tak třeba někoho napadne, že Huxley byl možná mnohem blíž, než by se na první pohled zdálo...
PS: Velice doporučuji místní recenzi od herdekfilka a snad ještě více následující mírně komiksové srovnání s Orwellem a jeho 1984:
http://fatpita.net/?i=1952
Myslím, že to AH před 80 lety celkem vystihl, ne? Bohužel.
Trochu z toho zavání fascinace sexem a drogami, ale jinak mrazivé a přesné.
Když vydržíte celkem nezáživný a zdlouhavý začátek, tak pak budete ohromeni. Velké dílo.
Žít ve světě, kde nejsou války, nikdo netrpí, všichni jsou šťastní, sice díky drogám, ale i tak. Kde je člověku už od embria určeno, čím bude?Je to určitě lepší, než 1984, ale to srovnání není od cesty. Jen v ní jsou lidi ovládáni strachem. Tady drogou jménem Soma. Jinak knížka je velmi čtivá a zajímavá, ale zase velmi krátká
Ačkoliv se současnou dobou nejsem úplně spokojena (to asi k lidstvu patří, dokud nebudou povinné drogy), jsem ráda, že nežiju ani ve středověku, ani v budoucnosti, kde se i plánuje sestavení populace ke všeobecnému štěstí. Srovnání mě napadá spíš než s 1984 s "Ten báječný den" od Levina. Každopádně tyhle vize budoucnosti o řízeném lidstvu mě baví.Hlavně to optimálně nakombinovat od Alfa plus po epsilon mínus. A nedej bože, když se objeví někdo kdo nezapadá.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie alternativní historie zfilmováno 20. století anglická literatura konzumní společnost rozhlasové zpracování přelidnění kritikaAutorovy další knížky
| 2011 |  Konec civilizace |
| 1996 | Brány vnímání |
| 2001 |  Ostrov |
| 1970 | Raněný slepotou |
| 1998 | Šedá eminence |
Zánik civilizace by se měl zařadit do zlaté pokladnice literatury hled vedle 1984 a 451 stupňů Fahrenheita.
Ta myšlenka je řvoucí, jednoznačná! Ten příběh je úžasný, děsivý - až moc děsivě reálný! Další úžasně šílená "utopie", která se postupem času v některých směrech jaksi změnila v realitu... asi náhodou, že?
Ani nevím, jak svoje pocity popsat - tu knihu miluju a zároveň se jí trochu bojím, vidím v ní až moc paralel s dnešní společností.
Huxley patří mezi to málo vizionářů, kterým se jejich vize, bohužel, postupně plní... A právě proto klobouk dolů...