Konec civilizace
Aldous Huxley
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176451/bmid_konec-civilizace-r98-176451.png
4
1717
1717
Huxleyho satirická antiutopie Konec civilizace (1932) je spolu se Zamjatinovou novelou My a Orwellovým románem 1984 jednou z prvních vizí budoucnosti, která domýšlí důsledky formujících se diktátorských režimů meziválečné Evropy. K napsání knihy vedly Huxleyho vlastní zkušenosti s Mussoliniho Itálií a zprávy ze Sovětského svazu. Jeho vize budoucnosti se složitě a pevně strukturovanou společností, v níž je geneticky a psychologicky předem určeno postavení každého jedince, je sice velmi hořká a pesimistická, nicméně realita, zosobněná Hitlerem a Stalinem, byla ještě mnohem horší. Jak sám později přiznal: „Diktatura budoucnosti v mé představivosti byla mnohem méně brutální nežli budoucí diktatura výborně popsaná Orwellem.“ O stálé aktuálnosti této knihy svědčí to, že snahy o naplnění Huxleyho vizí – manipulace jedincem od samého jeho početí především – je možné vysledovat ve výrocích mnoha novodobých „inženýrů lidských duší“ – jak u politiků s diktátorskými sklony, tak i u vědců, bádajících v podmínkách demokratických společností. Vydání třetí, v nakladatelství Maťa první.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1998 , MaťaOriginální název:
Brave New World, 1932
více info...
Přidat komentář
Děsivá vize budoucnosti, ve které se lidé rodí pouze obskurní metodou "dekantace", jsou pak "predestinováni" a pomocí "hypnopedie" naprogramovaní jako stroje. V kastovní společnosti jsou její příslušníci nesvobodní jedinci bez jakýchkoliv citů. Brr... tak tohle je opravdu silná káva.
Dystopický román renomovaného autora klade nemálo otázek k zamyšlení. Například: nestávají se některé popisované jevy realitou současné doby? Hédonismus, povrchní mezilidské vztahy, častokrát na bázi virtuální (sociální sítě), rostoucí drogová závislost zejména u mládeže - to jsou nelichotivé projevy úpadku naší civilizace.
Jinak kniha je napsaná mistrovským způsobem a staví se do jedné řady s klasickým Orwellovým dystopickým románem "1984".
Doporučuji!
Brutálně přesné zobrazení konzumní společnosti, ale Huxley stejně jako Orwell není tak dobrý spisovatel a tak jsou postavy občas trochu ploché.
Zajímavá kniha, neuvěřitelné, že tak stará!!! Trošku tam poznávám dnešní dobu, hon za štěstím a zážitky už začal...pro někoho smysl života... děti se zatím odkládají jen do pozdějšího věku, ale nevime, kde to skončí. A co teprve ty dnešní sportovní aktivity, kdy obyčejná chuze není IN, je třeba hůlek??? Nebo na jízdu na kole, potřebujeme drahý obleček a kolo za desetitisíce??? Nebo je to jen tlak byznisu na to, aby se utrácelo, protože chovat se jinak než spotřebně by přece nebylo etické... Možná, že tato sci-fi není tak moc sci-fi...
Tak jsem se kladnými recenzemi také nechala zlákat ke Konci civilizace. Po pár stránkách mi došlo, že tuhle knihu jsem už kdysi dávno četla, jediné, co mi z ní ale zůstalo v paměti, byl postup "výroby" dělníků: snížení dávky kyslíku během vývoje plodů. Už to mě mohlo varovat - kdyby se mi býval román líbil, určitě bych si z něj zapamatovala víc. Nelíbil se mi ani napodruhé. Důkladně je v něm propracovaný a popsaný civilizovaný svět, plný hojnosti a jednoduché spokojenosti. Je skutečně v lecčems podobný naší současné společnosti. Samotný děj ale nestojí za zlámanou grešli a hrdinové románu se chovají jeden jako druhý nelogicky. Pravdou je, že román je hodně starý a proto je na místě trocha shovívavosti, ale naivita autora není, bohužel, dobou vzniku románu omluvitelná. Vždyť v té době vznikly i takové knihy, jako Marťanská kronika nebo Den trifidů, a sci-fi romány Karla Čapka už měly na krku několik křížků...
Z téhle knihy mám silně rozporuplné pocity. Místy výborné, místy logika lehce pokulhává.
"Ale já nechci pohodlí. Chci Boha, chci poezii, chci skutečné nebezpečí, chci svobodu, chci to, co je dobré, a chci hřích."
"Zkrátka," pravil Mustafa Mond, "požadujete právo být nešťastný."
"Tak tedy ano," pravil divoch vzdorně, "požaduji právo být nešťastný."
"Chci se dívat v klidu na moře," pravil. "Při tom zatraceném rámusu z toho člověk nic nemá."
"Ale ta písnička je pěkná. A já se nechci dívat."
"Ale já já chci," trval na svém. "Připadá mi," zaváhal a hledal vhodný výraz, "jako bych byl více sám sebou , víš-li, co mám na mysli. Více svůj, a ne jen součást něčeho jiného. Nikoli jen pouhá buňka sociálního organismu. Nepociťuješ to také, Lenino?"
Huxley dokázal vytvořit celý jiný svět, který stojí na jiných hodnotách než ten náš, a přesto s ním má společného víc, než bychom si přáli. Dokázal sepsat myšlenky, které jsou dnes aktuálnější než kdy dřív. Všechno popisné a filozofické zvládl bravurně. Některé části jsou zajímavé i literárně - jedna z počátečních kapitol, kde se v každém odstavci střídají různé roviny vyprávění, se mi opravdu velice líbila. Přesto mi jedna věc velice vadí - vývoj postav, který je překotný, nelogický, nevysvětlený. Co se stalo s Bernardem? A proč John reagoval tak, jak reagoval? Vysvětlení mě sice napadá, ale mám pocit, že jde o pouhou mojí konstrukci, kterou nic konkrétního nenaznačovalo... škoda, plastičtější postavy by tomuto příběhu daly úplně jiný rozměr.
To opravdu nemá žádný vydavatel "koule" dát tomuto mrazivému, vizionářskému dílu příhodnější český název než tradiční slabomyslný "Konec civilizace"?! Musíme zbytečně přicházet o tu úžasnou ironii?! Osobně se kloním k názvu "Báječný nový svět" nebo "Krásný nový svět", ale možná někdo vymyslí něco daleko lepšího, ačkoli dvojsmyslnost původního názvu těžko v češtině dokážeme vystihnout.
Koukám, že tady nemám komentář, tak napravuji. Četla jsem vydání z roku 1998 někdy před sedmi lety nebo tak, ale doma mám na repete to z roku 2011.
Tahle kniha se pro mě stala základem snad všeho (čteno před My). Na začátku jsem četla a říkala si: "Hmm, a co jako?", ale potom? Ten konec jsem uznávám nepobrala, ale od toho máme rereading.
To asi není spoiler. Mě se líbil víc ten původní konec...
O ty Forde, to byla ale krasna kniha a pritom vubec ne pneumaticka ;-) Nadherna kniha, sice plna anachronismu, ale to se da odpustit. Sdeleni bylo nadherne pojato. Chvilemi mi to prislo az groteskne krute a satiricke. Po precteni teto knihy a knih Orwellovych jsem zjistil, ze se mi moc libi dystopicke knihy. Porovnavat se samotnym Orwellem nebudu, pac ten ma svuj jiny osobity styl. Premyslivemu cloveku ma tato kniha, i po temer 100 letech, co dat. Myslenky jsou skvele, nektere i dosti aktualni a nebyt tech anachronismu, tak bych rekl, ze je psana i nejakym soucasnikem. Cesky preklad je take zdarily, i kdyz bych uvital puvodni nazev knihy z anglictiny. No nic, jdu o dum dal: 451 stupnu Fahrenheita.
Opět jsem se začetl do knihy, která vyšla téměř před sto lety, a znova mě trošku zamrazilo nad tím, jak je stále aktuální a žasnu jak autoři ať je to Bradbury nebo Huxley píší o něčem, co je aktuální takovou dobu.
Ano je to hraní si na Boha, na to jak jsme schopni se povýšit nad matku přírodu a určovat jak bude svět fungovat. Je zde krásně vidět, že svět kde by bylo mnoho alfu by prostě nemohlo fungovat, protože intelektuál se prostě bude neustále ptát, bude bádat a bude chtít změnu. A to je to čeho se všechny centrálně řízené státy podvědomě bojí, a žádnou změnu nechtějí připustit.
Proto je tak jednoduché vštěpovat gamám a dalším, že změnu vlastně nechtějí a jakýkoli jenom trošku závan je špatně. Proto musíme neustále chodit a vysvětlovat všem, kteří se bojí změny, že to je přeci vývoj, který nejde zastavit, a je třeba se na něj připravit. Proto je tato kniha opravdu velmi silné poselství i po tolika letech a chtěl bych ji doporučit, ale Ti co by si podobné knížky měli přečíst , tak určitě neučiní.
Ten konec... dlouho to ve mně rezonovalo. Pořád znovu ji doporučuji lidem na školeních jako excelentní popis společnosti ovládané strachem z emocí, upřímnosti a potažmo i vzdělání. Divochův osud mě nepřestane asi dojímat nikdy.
Zvláštně nevyvážená kniha, byť rozhodně ne průměrná. Několik pozoruhodných myšlenek a postřehů se vztahuje spíše k dnešnímu nakládání s masami, než k totalitním režimům. Huxleyho svět nelze označit za jednoznačně špatný, "pouze" je v něm zcela potlačena individualita jedince na úkor zcela bezstarostného bytí - není štěstí, není ani neštěstí. Kniha je rozdělena na několik ne úplně pohromadě držících částí, které se nijak smysluplně neprolnou.
Jestli měla být poselstvím bezmoc, tak ok. Ale asi nejsem predestinovaná k bezmoci.
Knížka plná velkých myšlenek … Vzhledem k době vzniku jsem překvapená, jak dobře se to četlo. Konec byl paradoxně opravdu reálný a asi nevyhnutelný.
táto utopistická spoločnosť je ako ten povestný ľadovec, nosná časť je pod hladinou, v tom čo nebolo napísané a čo vás núti nastaviť zrkadlo vlastnému rebríčku hodnôt ...
Ke krátké knize jen pár krátkých poznámek:
Dílo je často přirovnáváno k románu 1984, ale myslím si, že k tomu má hodně daleko.
S ohledem na to, v jaké době bylo napsáno a jaké myšlenky přináší, hodnotím vesměs kladně. Bohužel, z úplně stejných důvodů mne čtení moc nebavilo. V té době možná převratná záležitost, dnes už tak trochu k smíchu.
Rozsah bych trochu zkrátil, formát povídky by mi k tomu, co měl příběh vypovědět, seděl lépe.
Nevěděl jsem přesně, co se přesně myslí slovem "pneumatická", ale líbilo se mi to.
Obě hlavní postavy, Bernard i Divoch, mi byly příliš nesympatické na to, aby mne bavilo sledovat jejich osudy.
Jako největší klad hodnotím nápad a "bokanizaci", největší mínus zpracování.
Hodnocení: 3/5
Verdikt: Lepší si znovu přečíst 1984.
Po celou dobu čtení mě provázal opar deprese. A to nejen z toho jak je to nadčasové.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie alternativní historie zfilmováno 20. století anglická literatura konzumní společnost rozhlasové zpracování přelidnění kritikaAutorovy další knížky
| 2011 |  Konec civilizace |
| 1996 | Brány vnímání |
| 2001 |  Ostrov |
| 1970 | Raněný slepotou |
| 1998 | Šedá eminence |
Huxley v Konci civilizace předběhl svou dobu. Toto se děje dnes. Od somy kterou dnes všichni nosíme po kapsách a říkáme ji smartphone, až po pocitová kina, kterým dnes říkáme 4D kina. A to ji napsal v roce 1932!
Génius.