Konec civilizace
Aldous Huxley
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176451/bmid_konec-civilizace-r98-176451.png
4
1717
1717
Huxleyho satirická antiutopie Konec civilizace (1932) je spolu se Zamjatinovou novelou My a Orwellovým románem 1984 jednou z prvních vizí budoucnosti, která domýšlí důsledky formujících se diktátorských režimů meziválečné Evropy. K napsání knihy vedly Huxleyho vlastní zkušenosti s Mussoliniho Itálií a zprávy ze Sovětského svazu. Jeho vize budoucnosti se složitě a pevně strukturovanou společností, v níž je geneticky a psychologicky předem určeno postavení každého jedince, je sice velmi hořká a pesimistická, nicméně realita, zosobněná Hitlerem a Stalinem, byla ještě mnohem horší. Jak sám později přiznal: „Diktatura budoucnosti v mé představivosti byla mnohem méně brutální nežli budoucí diktatura výborně popsaná Orwellem.“ O stálé aktuálnosti této knihy svědčí to, že snahy o naplnění Huxleyho vizí – manipulace jedincem od samého jeho početí především – je možné vysledovat ve výrocích mnoha novodobých „inženýrů lidských duší“ – jak u politiků s diktátorskými sklony, tak i u vědců, bádajících v podmínkách demokratických společností. Vydání třetí, v nakladatelství Maťa první.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1998 , MaťaOriginální název:
Brave New World, 1932
více info...
Přidat komentář
Kniha mě zaujala svým tématem a popisem života ve společnosti, kde štěstí a pohodlí je nejvyšší hodnotou a nekonvenčnost nebo samotářství naopak ohrožuje zavedený řád. Princip hromadné výroby byl zaveden i v biologii a jsou produkovány masy lidí, predestinovány pro naplnění svého sociálního účelu a udržení chodu společnosti. Neexistuje právo na individualitu, na to být sám sebou, život plyne bez vyššího cíle a hlubšího smyslu. Nenašla jsem zde jedinou zápornou, ale ani kladnou postavu. Jen Divocha mi bylo líto. Přesto, že námět byl zajímavý, něco tomu chybělo.
Huxley je strašidelný práve tým, že namiesto hrubého násilia dáva ľuďom to, čo chcú – byť mladí a krásni a nezamýšľať sa nad nudnou a otravnou politikou – v zdravom tele zhnitý duch. A nezabúdajme na to, že genetické inžinierstvo je technicky možné už teraz. A preto buďme ostražití, aby sme sa raz nezobudili do sveta, kde to neskončilo len pri odstraňovaní chorôb a chorobných predispozícií, ale kde sa štát odhodlá geneticky upraviť a vychovať „dokonalých občanov“ – poslušné a slintajúce ovce v nezmyselnom kolotoči neslobody, ktorú si už ani neuvedomujú.
Ke knize jsem se dostal poté, co jsme s francouzskou kolegyní debatovali Orwellovo 1984, a to právě na její doporučení.
Začátek knihy je něco úplně neuvěřitelného. Vrchol zvěrstva lidí, sortování ještě nenarozených dětí na ty, co budou žít plnohodnotný život v luxusu a na ty, co se nikdy nedostanou dál než k otevírání dveří a zametání ulic. Podprahový a instinktivní obdiv nadřazených vrstev společnosti podřízenými a znechucení a pohrdání podřízenými vrstvami ze strany nadřazených. To vše jen na základě kvót. Lidé fungující na antidepresivech, která jsou podporována jako skvělá věc. Tedy, mně po první polovině knihy běhal mráz po zádech a musím říct, že popsané sociálně-anatomické inženýrství ve mně zanechalo hlubokou stopu. Zvlášť když k němu nemusí být až tak daleko. Velmi silné a až neuvěřitelné s přihlédnutím k tomu, kdy byla kniha napsána.
Bohužel, nabrané tempo pro mě kniha absolutně ztratila v druhé polovině. Ano, popis života v rezervaci byl také děsivý, ale už mi zkrátka něco chybělo. Nicméně, už kvůli první polovině se vyplatí knihu číst. Ještě teď se mimoděk otřesu, když si na ní vzpomenu.
Nečekejte zde akční scény, až na drobné výjimky. Kniha se zamýšlí nad směřováním lidstva a jeho udržitelností, což je čím dál častější téma. Zase, musíte brát v potaz kdy byla napsána, i proto je styl trochu jiný. Nicméně námět je velice zajímavý a ve svém žánru rozhodně stojí za přečtení. Navíc v té době musela být kniha skutečně něco "jiného". Neměl jsem s plynulostí textu problém a nepřišlo mi, že by autor knihu významně natahoval, jak se zde vytýká. Ale zase to není kniha, kterou bych v blízké době chtěl číst znovu :) Takže 4 hvězdy.
Pohříchu pozdě jsem se dostala ke Konci civilizace, ale nastíněný konec zrovna prožíváme (všechno to turistické očumování, snaha být neustále bezbolestně šťastný, sjet se čímkoliv, jen aby bylo dobře a tak dál) , takže získané informace ještě využiju. Bavilo mě to, zajímalo, nutilo k přemýšlení, jestli stojí za to vyměnit svobodu za jistoty, anebo jistoty za svobodu. Kupříkladu nápad rozehnat rozvášněný dav mrakem štěstí a vemlouvavým hlasovým vábením je dokonalý! Absence velkých zlých záporáků je v knize obzvláště zákeřná, protože nedovolí, aby se člověk jasně postavil na něčí stranu. Bylo to velmi příjemné setkání.
Jednoznačně jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době přečetl. Podaří-li se ti naladit mozkovou frekvenci na Huxleyho nikam nespěchající styl a vnímat všechny ty drobné a zarážející atmosféru dotvářející detaily, naskytne se ti příležitost zažít neskutečně strašidelný (a mimochodem přes 80 let starý) pohled do automatické, šťastné a emočně ploché budoucnosti - protože emoce jsou nám v životě největší zábranou.(?) Nebo největším pohonem.(?) A co by na to řekli rodiče?
Nebylo co číst a tak jsem "šáhl" na tuto oceňovanou knihu. Cca do poloviny měla kniha ucházející tempo, nápad, směr. Ale zbytečnými, zdlouhavými, až nudnými debatami a popisy, mě kniha odrazovala k dočtení. A to jsem si myslel, že 200 stránek, přečtu za jeden večer. Oceňuji nadhled, který měl pan Huxley při psaní knihy. Ale přece jen je to dlouhá doba, kdy kniha byla poprvé vydána a v názorech a popisech je to znát.
Táto kniha mi proste nesadla na prvý ani druhý raz, nepáčila sa mi po literárnej stránke a neprišla mi uveriteľná po psychologickej ani sociologickej stránke. Napríklad premisa, že ak vezmete ľuďom monogamný/výlučný vzťah, vyprchá z ich života vášeň, alebo že ak všetci budú mať toľko, koľko približne potrebujú, nikto nebude mať potrebu rozbiť susedovi hlavu o chodník. Ja tomu prosto neverím. Také spoločnosti v primitívnej forme existovali a niekde možno stále i existujú a som presvedčená, že priemerný počet rozbitých hláv a zlomených sŕdc tam bude podobný ako v Bratislave.
Nesúrodé a s ničím nesúvisiace výňatky z mojich vnútorných poznámok. Obsahujú spoilery.
Genetická manipulácia (alebo ako to nazvať)
Asi ako všetci som zhnusená z toho, že Brave New World na bežiacom páse vytvára, polodementné, degenerované obmedzené embryá, z ktorých vyrastajú polodementné, degenerované, obmedzené bytosti. Ale to robí aj Boh/Prozreteľnosť/Príroda (nehodiace sa prečiarknite) a ani vám nenechá kontakt na prípadné reklamácie.
Predestinácia
Mrazivá myšlienka, podľa ktorej sa ľudské bytosti vytvoria na objednávku businessu. Potom to dopadne tak, že génius nerobí zametača ulíc, debil nerobí riaditeľa podniku a topánky vám síce stále šije nejaké čínske decko, ale robí to za slušný plat a s láskou.
Podmieňovanie a Hypnopédia
Je to spôsob akým sa deťom vtĺkajú do hlavy sprostosti.
V Starom dobrom svete to poznáme tiež a volá sa to výchova a vzdelávanie a podľa režimu a vládnucej strany/strán sa deti učia väčšie alebo menšie somariny, napríklad, že zem je plochá/guľatá/stvorená za sedem dní, alah je veľký/malý/tak akurát, žena má byť za sporákom/za pultom/ zahalená.
V BNW tiež ľudí učia, že majú byť spokojní so svojim miestom v spoločnosti, V starom dobrom svete sa tomu kedysi hovorilo Modli sa a pracuj a dnes len Pracuj a tiež ich učia, že majú míňať peniaze a platiť dane, aby sa ekonomika krútila, v starom dobrom svete známe i ako Dávajte, čo je cisárovo, cisárovi, a čo je Božie, Bohu, teraz známe i ako Kupujte slovenské výrobky, Vymeňte svoju starú práčku za novú atď...
(Ale to s tými detičkami, kvetmi a elektrickým prúdom si mohli odpustiť)
Prístup k mŕtvym
Panebože, teda vlastne Fordepane, BNW z mŕtvych robí, pozor SPOILER hnojivo!!! Spomeňte si na to, keď budete prechádzať po tej krásne našuchorenej zelenej trávičke na cintoríne.
Ópium ľudstva
BNW je vnútorne plochý a prázdny svet, pretože v ňom chýba láska, boh, utrpenie a strach a ľudia pred touto prázdnotou musia niekam utekať. Majú na to špeciálne kiná, adrenalínové injekcie, aby niečo cítili a somu, čo je ľahká droga bez vedľajších účinkov, pomocou ktorej sa ľudia na chvíľu prenesú do iného sveta.
Ľudia žijúci v Starom dobrom svete plnom tej starej dobrej bolesti a strachu, boha a lásky sa tiež musia otupovať alkoholom, drogami alebo inak (kto ešte nevidel 12 častí seriálu za jeden deň, nech hodí kameňom) aby toho zas toľko necítili.
Prosto ľudia život dosť ťažko znášajú, a občas si od neho potrebujú zobrať dovolenku.
Prístup k sexualite a smrti
BNW odtabuizoval sex a smrť, za čo ich určite zažalovalo 8 z 10 psychoanalytikov, tí zvyšní dvaja sa na to vykašľali a pravdepodobne si to dodnes rozdávajú v čakárni.
BNW mi nie je nijak sympatický, ale konkrétne tomuto ja osobne tlieskam a oproti našej neurotickej a dosť pokryteckej spoločnosti to považujem za pokrok
Klasika sci-fi mě velmi zklamala. Příběh se táhne, žádné zvraty. Nedoporučuji.
Utopická společnost, která je té dnešní na míle vzdálená. Lidé dnes rozhodně většinou nemají vysportované postavy, nestarají se zdaleka tolik o svoji výživu, stále převládá monogamie, ve společnosti nejsou žádné jasně dané kasty, vládne anarchie zvaná demokracie, ani není nijak předurčené kdy zemřeme a těhotné ženské chodí s odpornými těhotnými břichy jako s nějakou chloubou, ačkoli je to ostuda, vzhledem ke strašlivému přemnožení. Rození lidí je prostě hnus a haranti pořád jenom ječí, stěžujou si a křikem otravují okolí. (Zvířata jsou oproti nám přesný opak, od malička jsou krásná, tichá a většinou umí hned chodit.)
Co je však dnešní realitě podobné, je pro lidi typická všeobecná stádnost a průměrnost, což vede ke spokojenosti stádních jedinců, kteří tráví volný čas tím, že chodí „kalit" a „chlastat" a díky tomu zapomenou i na těch pár všedních problémů, které mají. Když si ale člověk v knize vzal „somu", tak potom nehulákal, nerušil noční klid, nedělal bordel a nechoval se jako idiot. Takže i tato jediná podobnost je pasé.
Zkrátka máme do této utopie hodně daleko a vy co píšete, že vystihuje dnešní dobu, tak jste vedle jak ta jedle.
Navíc, když byl někdo v KC „jinej", tak mohl odjet třeba na Island nebo na Falklandy, kde byly lidé vybočující ze systému. Takovou možnost já postrádám.
Samozřejmě, kdybych měl možnost se přidat do společnosti, která by byla přesně taková, tak neváhám jediný den. To je ale bohužel přece jenom utopie.
Bohužel, ačkoli se mi takováto požitkářská, dlouhodobě udržitelná společnost jeví jako ideální, tak se obávám že Huxley (Humanista? „Mysl znalá lidí opovrhuje humanitou" Misantrop Pavel Pojar) to psal především s varovným záměrem, abychom do něčeho takového nedospěli. A stejně tak je i kniha zřejmě všeobecně chápaná. To mi přijde jako velká škoda, která celou knihu znevažuje. Navíc, příběh jako takový mě taktéž nezaujal a ani styl psaní mi nepřišel nijak ohromující, a proto dávám relativně nízké hodnocení.
Civilizace, jejíž základy stojí na predestinaci a permanentním užívání drogy somy, navozující společensky žádoucí psychické stavy, zdánlivě nebudí takové mrazení jako jiné antiutopické světy s daleko represivnějšími prostředky. Zní mi spíše jako vizionářské (vzhledem k datu vzniku díla) varování před stále více povrchně spotřebním způsobem života a důsledky okamžité dostupnosti všeho, jeho zneužitím k manipulaci mas.
Pro mne kniha, kde obsah vysoko ční nad formou. Výjimkou je rozhovor Divocha s hlavním inspektorem Mustafou před závěrem, jako vrchol a koncentrát filozofického poselství příběhu. Donutí čtenáře přemýšlet o důležitosti těch neoblíbených součástí života jako jsou neštěstí, nemoci a stáří, bolest a utrpení, odříkání a vytrvalost, nutnost si něco zasloužit...o důležitosti rodiny a hlubších emocionálních vazeb, kořenů a historie, výchovy a vzdělání...V návaznosti na současný styl života západní civilizace obzvlášť aktuální kniha.
Perfektní! Musím uznat, že mě způsob autorova vyprávění úplně vtáhl do děje. Je fakt, že v takové budoucnosti bych opravdu žít nechtěla.
Konec civilizace vs. 1984. Chtě nechtě vás při čtení Huxleyho nejvýznamnějšího díla srovnání s Georgem Orwellem napadnout musí. Huxley tvrdil, že se pravda utopí v moři bezvýznamnosti a nikoho nebude zajímat. V '84 ji pro změnu přede všemi skrývali. V Konci civilizaci se všichni dobrovolně vzdávají svobody, aby mohli zakusit pocit štěstí, v '84 jsou zase všichni udržováni ve strachu.
Obě vize mají společné to, že přemýšlení je nežádoucí aktivita a jakmile se někdo liší, je potrestán. Vize to jsou stejně děsivé. U obou musíme doufat, že se v našich životech nikdy neobjeví, byť jisté prvky z nich lze v naší společnosti bezpochyby nalézt.
Brave New World jsem před pár lety četl ve zjednodušené anglické verzi od Penguina a od té doby jsem věděl, že jednoho dne dojde i na plnou porci téměř 200 stran. Už od první stránky jsem se nemohl od knihy odtrhnout, strhující, mrazivý příběh. Vrcholem je dialog mezi Divochem a Mustafou Mondem, jenž mi připomněl rozhovor Winstona Smithe s O'Brienem.
Doplníte-li četbu Brave New World stejnomennou skladbou od Iron Maiden (nejlépe živou verzí z Ria 2001), pak je čtenářský zážitek zcela kompletní.
... to my jsme jednou tu troubu strašně rozhicovali a viděli jsme neuvěřitelný věci - Jára Cimrman ze hry Vizionář.
Kupte lidičky,kupte.Kupte vodu balenou.Ve velkém,malém i středním balení.V růžolícím i zelenobrčálovém provedenní.Do každé domácnosti,zaměstnání i pro chvilky odpočinku.Od Evropy do Afriky uhasíte vaši žízen.Pít je zdravé a čisté pro vaši duši.Doporučenná dávka okolo tří litrů pro každý den pro každého jedince bez rozdílu.Minerály do vašich těl dodává společnost ... Situace ve střední části světadílu přibližně počátkem 21.století. A voda z kohoutku kape,kape,kape.- ukázka z knihy Teorie konzumu.Ještě mi nehráblo to je jen začátek.
Spolu s Aldousem Huxleyem nastupujeme do hypotetického stroje času.Do časů kdy se potomci nevytvářejí klasicky doma po staru.Vašim sexuálním touhám je dovoleno neomezeně brouzdat.Klasické partnerství vymíceno.Semeniště pokroku a svobody na vzestupu.Identitu dostáváte hned při stvoření,vývoj jedince ztráta času.Rodina už není základ státu.Stud není na místě.Vítejte v dokonalém světě plném štěstí.Kdo by o něj přeci nestál ? Co to ,co to stroj času se nám kapánek porouchal je teprve datum s rokem 1932 kniha dostavá jasnější kontury.Vize se nestala skutečností,budoucnost neexistuje,už ji máme.
Dost zásadní dílko.Bez zbytečných průtahů čtenáře vtáhne do dystopického světa.Postavy jsou načrtnuty pro účel sdělení bez přemíry psychologie a účel splnují pro vyznění celku přesvědčivě.Náčrt světa je někdy skutečně plasticky drtící.Až do samého závěru se nedostane čtenáři lichotivého optimistického počtení.Občas něco špatné je k něčemu dobré.
Jaká je cena za to přežít,stát se součástí a nezešílet.
Tak trouba nelhala,rozhicovala se.Poté se staly neuvěřitelné věci...
Na to, že kniha bola napísaná v roku 1932, je až strašidelné, ako vystihuje diagnózu tejto doby, hoci dotiahnutej do absurdity. Za to sú tie tri *. Inak skoro celý čas som sa nútila do čítania, plytká civilizácia s plytkými "hrdinami" možno bola autorovým zámerom, ale mne z toho vyšla plytká kniha, ktorá vo mne zanechala len zlý pocit - totiž dnes v tej utópii už skoro žijeme a kniha, žiaľ, nemá hlbší psychologický a filozofický rozmer, ktorý by negatívne pocity z nej vyvážil.
Představte si svět, kde hlavní a jediný důraz je kladen na zábavu a štěstí společnosti. Představte si, že jediné starosti, které si děláte, je vymyslet program na vyplnění toho moře volného času, který vám každý den zbývá po vaší lehké „práci“ (tedy, za předpokladu, že nemáte tu smůlu, že vás „vypěstovali“ jako epsilon). To možná nezní až tak špatně, že? Až na to „pěstování“, ale to berte jen jako takový sf prvek. Podmínkou je však ztráta individualismu, ztráta odpovědnosti, ztráta životního směru a cíle a v neposlední řadě a možná nejdůležitější, nutnost zůstat po celý život dítětem v těle dospělého. Je to velká nebo malá cena? To, nechť si, prosím, každý určí sám za sebe.
Popsaná vize vyvolává nepříjemné otázky a hluboké úvahy. Střet světa „divochů“ vs. světa „civilizace“, střet světa tradičních (též náboženských) morálních hodnot vs. světa čistého hédonismu až neuvěřitelného nihilismu. Nepřipomíná vám to něco? Civilizace ovládaná vymýváním mozků a drogami (Soma, která až příliš nápadně připomíná dnešní antidepresiva - nemluvím o skutečné potřebě medikace v řadě případů, kdy podání antidepresiv může reálně zachránit život).
Kniha je velmi čtivá a skutečně se nelze ubránit srovnání s dneškem (skoro se vsadím, že takto to vnímala většina čtenářů generace zpět, přesto …). Závěrečný rozhovor mezi Divochem a Mustafou Mondem je perla.
Knihu jsem četl hned po Orwellově 1984 a dovolím si krátké srovnání. Tam kde Orwell vykresluje vizi brutální, šedou, plnou otevřené kontroly myšlení a jednání, Huxley na to jde rafinovaněji. Jeho svět není o nic méně svázaný, jen to není tak nápadné a brutální. Kontrola myšlení je přítomna ve stejné míře (přístup k nezávislým informacím – v tomto případě ke knihám – je stejně jako u Orwella značně omezen), nepohodlní jedinci jsou vyloučeni z kolektivu. Kontrola jednání se neprovádí prvoplánovým násilím, ale opět spíše nenápadněji (nepokoje uklidněné rozprášením aerosolu Somy), přesto je opět neméně zřejmá.
Co si z toho všeho odnést? Nejspíš to, že pokud se současný kurz vývoje západní civilizace nezmění, čeká nás nejspíš kombinace obou. A jak už to tak dopadá, budoucnost si vezme z obou přístupů to nejhorší.
Principy, tužby a sklony lidské civilizace odhalené až na kost a vyhnané do extrémů... mrazivé čtení, snad nejodpornější "vize" společnosti, kterou jsem kdy v žánru antiutopie četla. Zajímavé zapojení "vznešeného divocha" Johna, zajímavá postava Lindy, v níž se ukazuje veškerá povrchnost tohoto přešťastného světa. Vůči současnosti tak opačné a zároveň tak podobné... Je to síla!
Kniha je velmi čtivě napsána a její obraz dystopického světa je velmi zneklidňující. Svět ve kterém je ultimátní hodnotou radost se zdá vcelku příjemný, přesto se člověk nemůže zbavit určitého podezření a lehké míry perverznosti takové světa bez smutku, melancholie a samoty. Vše bylo v pořádku, až na jednu podstatnou věc a to závěr. Přišel mi zvláštně absolutně nehodící se, ani bez určité myšlenky, či sdělení. Prostě a jednoduše absurdní, možná to k tomuto světu sedlo, ale zároveň mi chybělo celkové rozuzlení i pro ostatní postavy, které jakoby vymizeli. To jest velká škoda pro knihu. Pokud bych už ji měl zařadit mezi velikány tohoto žánru 451 stupňů Fahrenheita a 1984. Zařadil bych ji na druhé místo.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie alternativní historie zfilmováno 20. století anglická literatura konzumní společnost rozhlasové zpracování přelidnění kritikaAutorovy další knížky
| 2011 |  Konec civilizace |
| 1996 | Brány vnímání |
| 2001 |  Ostrov |
| 1970 | Raněný slepotou |
| 1998 | Šedá eminence |
veľmi nepríjemné, odporúčam si prečítať