Konec pana Y
Scarlett Thomas
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21046/bmid_konec-pana-y-jzR-21046.PNG
4
88
88
Mladá literární vědkyně Ariel Mantová se ve své výzkumné práci věnuje obskurnímu spisovateli z 19. století Thomasi E. Lumasovi, jehož dílo Konec pana Y obestírá tajemství. Podle legendy každý, kdo si tento zapomenutý román přečetl, zanedlouho zemřel. Kniha je ovšem ztracená. O to víc je Ariel překvapená, když náhodou výtisk objeví v antikvariátě. Vědecký i literární zájem nakonec v racionálně uvažující Ariel zvítězí nad obavami ze smrtonosné kletby. Přitažlivá doktorandka se vydá na napínavou cestu za odhalením tajemství skrytého v knize. Ačkoli musí často jednat na vlastní pěst a riskovat život, v nesnázích ji pomohou její přátelé i kolegové z univerzity.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2008 , HostOriginální název:
The End of Mr. Y, 2006
více info...
Přidat komentář
Trošku zklamání. Kniha poměrně svižně začíná a pracuje se zajímavým konceptem, bohužel není schopná skoro nic dotáhnout do konce. Posledních 40 stran v podstatě uzavřelo celý příběh naprosto bez napětí a nechalo až příliš otevřených otázek, na které se ale vlastně ani nechce nalézat odpovědi.
Jediné pozitivum vidím v myšlenkách, které se v knize objevily, ale přišlo mi, že jsou tam spíš uměle našroubované a kdybych si je přečetl ve vědeckém časopise, budu asi raději.
Na pátou hvězdičku chybělo jen nějaké moje větší souznění z celkovým vyzněním. Na mě to prostě bylo moc Nietzscheoidní. Chyběl mi tam větší smysl. Nebo jsem to úplně nepochopila, nevím. Ale provedení skvělé, Ariel mě bavila, ačkoli takhle sebedestruktivní povaha bych být nechtěla. A celé to putování prokládané filozofickými úvahami prokládanými kvantovou fyzikou - eňo ňůňo. Mám knihu doma už aspoň deset let, a až teď mi na ni padlo oko. Zjevně v pravý čas.
"Pomalý začátek" se mi sem naopak náramně hodil. Po přečtení několika desítek stran, kde hlavní postava žije (na své poměry) normální život a zaobírá se "prokletou" knihou, přijde obrat a jsme v úplně jiné dimenzi. Jak někdo poznamenal níže - fyzice nerozumím ani zbla, přesto jsem si tyto pasáže užila. I proto, že pro mě byly vcelku i srozumitelné. Plnění úkolu Apollona Sminthea mi přišlo hrozně rychlé, konec zajímavý.
Musím říct,že při čtení této knihy jsem se opravdu bavil.Chvíli jsem si připadal jak v Alence v říši divů,a chvíli zas jak v Matrixu..Zajímavý mix všeho možného
Čekala jsem asi víc, trochu pomalejší rozjezd. Zřejmě přišla v době, kdy jsem na ni nebyla moc připravená. Nedokázala jsem dočíst.
Príbeh je veľmi dobre vystavaný, veľmi pútavý skrátka kniha, ktorá sa dobre číta. Navyše autorka používa myšlienky týkajúce sa ľudskej hlúposti (viď zavesenie zvončeka na krk mačky atď.) čo mi je obzvlášť sympatické.
Naprostá pecka. Je tam spousta skvělých myšlenek a příběh mě vtáhnul a nepustil!
Zajímavý námět s cestováním v mysli, protknutý tajemstvím. Když se do toho začtete na hodně dlouho dobu, snadno se vám může stát, že budete hůře rozeznávat realitu od fantazie resp. skutečnost vám splyne s myšlenkou. Velmi zvláštní počteníčko.
Nedokázal jsem dočíst, takže v souladu s mým systémem hodnocení jedna hvězdička. Kombinace hrdinčiných eskapád (levného vaření a sexu), snění s otevřenýma očima, univerzitního prostředí, béčkového hororu (o prokleté knize), textové analýzy, vědy, filozofie a mystiky mi přišla jako dort od pejska s kočičkou. S trochou nadsázky je to sci-fi fantasy bez sci-fi a fantasy, zato se spoustou akademické okázalosti bez reálné vysoké školy. Ani roztěkaným literárním stylem mě to nechytlo. Podezřívám autorku, že je taková... nafrněná. :-) Ale to se prostě stává, že kniha některé čtenáře mine. Třeba je to fakt ke konci lepší, jak tvrdí někteří, co dočetli. (Čteno v překladu Tomáše Kačera.)
Knihu jsem četl dvakrát. Napoprvé jsem se dostal jen do první čtvrtiny a musel ji odložit silně znuděn. Za pár let jsem ji četl podruhé a doslova mě uchvátila. S myšlenkou cestování v myslích druhých lidí, jsem se už setkal v románu Richarda Laymona Ten, který ovládá tvé tělo, ale Thomasová jde mnohem hloub až podstatě fungování vesmíru a jeho vzniku, záhad času a jeho paradoxů. Vědě sice nerozumím, ale zajímá mě mystika a četba knihy mě vnitřně doslova rozsvítila. Těším se, až se zas k románu vrátím za pár let.
Tahle knížka mi nedala nic zadarmo. Nevím, jestli to bylo mým momentálním rozpoložením, ale asi třikrát jsem jí chtěla odložit a vzdát. Ještě, že jsem vydržela! Nakonci je celkový náhled krásně sjednocující.
Neotřelý zážitek...
Líbí se mi míchání příběhu s fylozofickými otázkami a teoretickou fyzikou, nicméně s touhle knihou je to tak trochu jako na horské dráze. Chvíli vás skoro nudí a pak najednou BUM! autorka se vytasí s nějakou nečekanou dějovou skutečností a zvratem. Nicméně jsem si to hodně užila a kniha se mi svým způsobem moc líbila...
Hodnocení: 8/10 (ale musela jsem to opravdu pečlivě zvážit)
Pointa dobrá, jen to zdlouhavé popisování vědeckých záležitostí by se mohlo zkrátit. Když už jsem se začetla, zase tam autorka začala něco rozpitvávat a to mé nadšení opět utlumilo...
Konec pana Y se mi líbilo se mi víc než PopCo, protože mi knížka přišla vyrovnanější. Problém S. Thomas je hlavně v tom, že občas sklouzává do dlouhých "zásadních" debat, čímž trochu bředne příběh. Každopádně, tady se jí to podařilo jakžtakž vybalancovat. Samotný nápad s Troposférou byl perfektní, děj měl švih, byl napínavý. A hodně se mi líbilo, jak autorka vyřešila konec.
Velmi povedená kniha, autorce se podařilo dokonale skloubit zápletku se svými úvahami a tato kniha, pokud tedy ovládáte fyziku alespoň na středoškolské úrovni, pro Vás bude dozajista zajímavým čtením, které Vás donutí se zamyslet, jestli je svět takový, jak ho vidíme…
Kromě jejich úvah, které jsem si osobně užil víc než samotný děj (jedno bez druhého by pravděpodobně nedalo takový výsledek), stojí za zmínku i samotná zápletka, autorka Vás bez problému vtáhne do děje, který je velmi osobitý a poutavý, takže se určitě pobaví i ti, kteří nejsou zrovna fandové fyziky, úvah o naší existenci, bohu a podobně…
Ale jak se říká: „sto lidí sto chutí a sto názorů“.
Po pravdě řečeno jsem se na tuhle knihu moc a moc těšila a odkládala ji, až budu mít čas číst 400 stránek co nejvíc v kuse a teď - po dočtení-jsem zklamaná :(.
I přes své diletanství v kvantové fyzice, elektronech, protonech a kvarcích a z toho plynoucí utrpení při čtení pro mě zdlouhavých vědeckých pasážích o hmotě, femonologii apod., dokážu ocenit autorčino zapálení pro tuto oblast vědy a její schopnost to převést do románové podoby a vytěžit z toho maximum. Mít nadšení pro tuto věc, budu z knížky asi také hotová jako kritici, některé pasáže byly výborné, psychologie hlavní postavy výtečná a vtip a ostrovtip rovněž, absurdní prvky také oceňuji. (nicméně: jsou všichni ti, co na knihu pěli ódy takto zapálení fyzici amatéři? - myslím, že ne :)) Občas mám pocit, že se oceňuje to, čemu se nerozumí :). Já budu shovívavá a přiznám se: zápletka dobrá, nápad "asi" geniální, ale já tomu nerozumím a nikdy asi neporozumím :), takže když zprůměrňuju své neporozumění a začtení se do toho, čemu nerozumím, dávám 3*** :D
Četla jsem ji proto, že jsem si chtěla přečíst PopCo a chtěla jsem autorku přečíst popořádku (mám to tak ve zvyku - objevení autora se vším všudy).
A teď mám bohužel pocit, že po PopCo už netoužím :(. Možná se to změní. Uvidíme.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Konec pana Y |
| 2010 | PopCo |
| 2011 | Náš tragický vesmír |
| 2020 |  Oligarchie |
| 2024 | Náměsíčníci |
Moje úplně první kniha, která se mi od Scarlett dostala do rukou. Četla jsem v originále, tudíž nemohu hodnotit překlad, ale myšlenka mi přišla neskutečně originální a příběh napínavý, který postupně gradoval - až na rozjezd. Závěr byl pro mne osobně však trochu zklamáním, příběh jakoby sliboval velké finále, ale za mě se nekonalo. Každopádně jak jsem zmínila, skvělá myšlenka, kniha mne bavila a díky ní pak přečetla vše, co jsem dále od autorky sehnala.