Konec spoluzávislosti

Knihu jsem si pořídil, abych lépe pochopil lidi/klienty, co z mého pohledu trpí pod nadvládou druhého, často nějak závislého. Kniha mě informovala cíleně, že se nejedná jen o partnery, ale i o děti, příbuzné a kamarády nejen v současnosti, ale i kdysi, kdy jejich blízký byl závislý a nyní třeba už není. Ale při čtení jsem šel ještě dál, kniha vlastně popisuje obecně jistou podskupinu lidí, s nízkou sebedůvěrou, s přehnanou péči o jiné. Vlastně je určena pro každého, protože snad téměř každý někdy se chová trochu jako spoluzávislý. Mimochodem jen samotný popis co zhruba znamená chovat se jako  či být spoluzávislý je na samostatnou kapitolu. Autorčina jednovětná definice je Spoluzávislý člověk je ten, kdo se nechává ovlivňovat chováním druhého a kdo se snaží chování druhého řídit. Dle této definice je každý spoluzávislý. Dovolím si doplnit, že se jedná o případ kdy jedna nebo druhá strana s tímto stavem není spokojena, ať už vědomě nebo nevědomě. Ne, není cílem být sobec, cílem je být v souladu sám se sebou a nebýt nucen dělat něco proti své vůli, protože se člověk např. cítí být jediný zachránce.
Kniha popisuje jak tuto teorii, tak příklady z reálných životů, tak dává několik kapitol, na co konkrétně si dávat pozor, proč a co tedy dělat jinak. Každá kapitola má na konci cvičení. Za mě není co vytknout.
Kniha je opravdu zajímavá i pro toho, kdo spoluzávislostí netrpí. Protože téměř každý je občas obětí popisovaných praktik a zde nalezne možné způsoby řešení, případně "jen" prevenci.
Doporučuji prostudovat Karpmanův Dramatický trojúhelník, kniha se o něm zmiňuje na straně 93, já jsem tento pojen četl poprvé a přitom je to celkem častý obecný princip. "Spoluzávislí jsou pečovatelé - zachránci. Nejdříve zachraňují, potom pronásledují a nakonec se stanou obětmi." Myslím si, že svým způsobem tohle je také jedna definice, co vlastně spoluzávislost je.