Konečné řešení
Michael Chabon
Michael Chabon na sebe bere nesnadný úkol: v novele Konečné řešení oživuje velkého detektiva z Baker Street, k jehož nezaměnitelným atributům patří dýmka a housle, a otevírá případ vraždy a krádeže afrického papouška. Hrdinou příběhu je devítiletý chlapec Linus Steinman, který přijíždí do válečné Anglie jako židovský uprchlík. Chlapec, který nemluví, má afrického papouška Žako chrlícího řady záhadných čísel. Že by kód jednotek SS? Šifry německých ponorek? Záhada se mění v problém ve chvíli, kdy je spáchána vražda a papoušek zmizí. Na scéně se objevuje starý pán, bývalý fenomenální detektiv – ačkoli jméno Sherlocka Holmese nikdy nepadne, je jasné, že jde o něj. „Stařec“ se ujímá případu. Na malém prostoru autor dokazuje, že je mistrem vyprávění, ale i experimentátorem, jednu kapitolu např. vypráví papoušek. Jde o „lehčí“ žánr detektivky, zároveň o vynikající literární počin – svým posledním dílem složil Chabon poklonu nejslavnějšímu detektivovi všech dob i jeho tvůrci.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2007 , OdeonOriginální název:
The Final Solution, 2004
více info...
Přidat komentář
Zajímavá novela s nezapomenutelnými postavami, která jde hlouběji, než je naznačeno v zápletce. O vraždu tu zase tak moc nejde, mnohem více záleží na postavách a jejich charakteristikách. Skvělé jsou měnící se úhly pohledu, kapitola psaná z pohledu papouška nemá chybu. Michaela Chabona je prostě vždy radost číst.
Čtení bylo krátké a celkem se mi zdá, že "o ničem".... Pokud teda nemilujete Sherlocka celým svým srdcem. Já tam velice nic nenašla... Škoda.
Milá hříčka, propojující holokaust a detektivku (viz dvojsmyslný název) s Sherlockem Holmesem považovaným za starého (to ano, 89 je úctyhodné číslo) tichého blázna (tak to vůbec!). Přistoupila jsem na to lehce díky stylu i vykreslení hlavní postavy:
„A pak upřel ty své vlčí oči na ni. Jejich vyhladovělost ji takřka omráčila. (…) Posléze usoudila, že to byl hlad po informacích. Přesto to byl jiskřivý pohled, živý, vyjadřující téměř pobavenost, jako by celoživotním pozorováním skromných, obyčejných výjevů uchoval svoji mladistvost.“
Starý pán s tělesnými neduhy odpovídajícími věku (a na rozdíl od několika kritických soudů níže vůbec netvrdím, že jejich popis je přehnaný), ale s mozkem stále bystrým (i s určitou mírou arogance jako zamlada), vyšetřuje krádež papouška, jediného kamaráda malého židovského chlapce – a pokud během toho snad i kápne na vraha (to si pište, že ano), bude to jen dárek pravým vyšetřovatelům. Dochází k mnoha vtipným situacím, konfrontacím a postřehům, což je pro mě vždy důvod k další hvězdě. Jediná chybějící k plnému počtu je za mé nepochopení vrahova chování: proč by tohle zmínil, když … ? (schválně, jestli si to taky řeknete, až vám docvakne, kdo to je).
Rozhodně ale vzbudila tato knížka můj zájem o Chabonovo dílo.
No, bylo to slabé. Nápad dobrý, ale realizace nic moc. Poctu si nepředstavuju tak, že nejvíc místa v knize zaberou jeho neduhy stáří.
Příjemná delší povídka s neodolatelným papouškem v hlavní roli a důstojná pocta siru Arthuru Conan Doylovi. Chabonův květnatý styl je i zde dobře patrný.
Stylisticky sice zdařilé, jak se dalo čekat, ale žánrově dost neurčité. Sice se to tváří jako detektivka, dokonce v jednu chvíli se špionážním nádechem, ale řada věcí je spíše konstatovaná než odhalená, šerlokovských dedukcí je jako šafránu a papoušek se nakonec musí zachránit sám.
Pro mě osobně by větší pocta slavnému detektivovi bylo zachovat jeho existenci v plné kondici a ne fantazírovat o jeho chátrání.
Neurazilo, ale nenadchlo. Čekala jsem víc...(anebo mi něco nedošlo)
Chabon je mistr popisů, zde i komplikovanějších...ale příběh odsípá a pak konec, po kterém se to ve vás bude svářet... velká poklona Doylovi.
Styl psaní mi sedl. Poměrně snadno jsem se začetla, klidně i po jedné stránce. Pěkné lákadlo na p. Doyla. Možná bych jen uvítala velkolepější a víc překvapující konec.
Pozoruhodná jednohubka, jež svedla dohromady zestárlého S. H., nově se zálibou ve včelách, židovského chlapce prchnuvšího z Evropy a šedého papouška žako. Čte se těžce, jako všechno od Chabona, odměnou je ten okamžik, kdy vám všechno dojde...
Zajímavá kniha. Beletrie, která zabrousila do vod lehkého žánru nebo detektivka s přesahem.
Přestože je kniha napsána jako pocta Velkému detektivovi, pro mě je nejplastičtější a nejvěrohodnější postava malého Linuse a z jeho věty: "Proš hub kšešťěňú nemá dar židské itěď." mě mrazí v zádech.
Tohle měla být podle doslovu pocta Doylovi. No nevím, poctu si představuji jinak. Připadalo by autorovi jako pocta, kdyby ho vytáhli z domova důchodců, navlékli do obleku páchnoucího po stařecké moči, nechali ho napsat třesoucí se rukou pár řádek a otiskli to pod hlavičkou "poslední dílo slavného spisovatele na odpočinku", aniž by zveřejnili jeho jméno?
Jinou kapitolou je samotný detektivní příběh prezentovaný jako že si seriózní spisovatel odskočil do lehčího žánru. Jenže to, že je nějaký žánr určený pro pobavení širších mas, ještě neznamená, že ho zvládne každý spisovatel. Tahle knížečka se jednak špatně četla (detektivka má stát na zemi a ne se vznášet na poetickém obláčku) a jednak vyžadovala vyprávění papouška, aby čtenář dostal rozuzlení.
Jediné, čeho autor dosáhl, je zpolitizovaní do té doby nepolitického detektiva, kterého vykořenil a zasadil do nové doby, ve které se řeší pocty obětem Holocaustu.
Veľmi príjemné dielo, v ktorom Chabon dokazuje, že aj detektívka môže byť serióznou literatúrou. Skvelá štylistika, skvelý detektívny príbeh. Autor predhadzuje kopec vodítok, aby si dielo užil aj čitateľ, zvyknutý pri čítaní pátrať po páchateľovi sám a súčasne dielo nezabíja hlúpymi dialógmi, nechutnými detailami či logickými chybami. Straší ma akurát predstava legendárneho detektíva v rozklade, podvedome nemám rád, keď sa siaha na moje legendy.
Zajímavé čtení tak na jedno odpoledne, ovšem docela náročné. Z celé knížečky se mi nejvíce líbila kapitola z pohledu papouška. Ovšem význam čísel doteď nejde z hlavy, autor sice předhazuje nápovědy... Ale přesný význam mi prostě uniká (i po lehkém pátrání na internetu). No, ani sám velký Sherlock na to nepřišel.
Zajímavá "Holmesovská" hříčka, ovšem s velmi mrazivým rozřešením. Dá se přečíst na jedno posezení :-)
Sherlockovi už je sice 89 let, věnuje se včelařství, ale to nemění nic na faktu, že patří k nejlepším mozkům na světě a že příběh, který autor zasadil do roku 1944, funguje skvěle, stejně jako nápad s ukradeným papouškem. Zase jedna z knih, jejíž četbu jsem si neskutečně užil.
Autorovy další knížky
2004 | Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye |
2017 | Měsíční svit |
2014 | Židovský policejní klub |
2007 | Konečné řešení |
2014 | Telegraph Avenue |
Nějak jsem se do toho úplně nedostal. Fajn čtení, ale bylo to takové moc roztěkané, nebo nevimco ... Asi můj problém, no.