Dívka u mostu
Arnaldur Indriðason
Nikdy není pozdě dopřát mrtvému dítěti spravedlnost … Mladá žena beze stopy zmizela. Její zoufalí prarodiče se obrátí na penzionovaného komisaře Konráða, s nímž se znají z dřívějška. Vědí, že vnučka pašovala drogy. Nyní je nezvěstná. Konráð se svou profesní minulostí sice skoncoval a věnuje se hlavně jedné záležitosti z historie své vlastní rodiny. Když však při pátrání narazí na malou dívku, která se před desetiletími utopila v malém jezeře Tjörnin v Reykjavíku, rozhodne se za každou cenu zjistit pravdu. Byla dívenčina smrt skutečně jen tragickou nehodou? A existuje souvislost se zmizením té mladé ženy?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2022 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Stúlkan hjá brúnni, 2018
více info...
Přidat komentář
Povedená detektivka napsaná v typickém stylu tohoto islandského autora. Řeší se případy podezřelých úmrtí mladých dívek, jeden zcela nový a druhý již dávno uzavřený. Jako taková perlička pro čtenáře se mi zdál duchařský motiv, který je tady využitý, přičemž je dáno jasně najevo, že hlavní vyšetřovatel, policejní komisař v důchodu, na něco takového určitě nevěří.
Druhá kniha naznačila, co zamýšlí autor s celou řadou. Hlavní hrdinou je "vlezlý penzionovaný kriminální komisař", který se šťourá v minulosti - ať už vlastní nebo v nedořešených případech- a současně se "vtírá" do současné policejní práce. Autor a ani hlavní hrdina nikam nepospíchají, příběh se rozvíjí postupně a s mnoha detaily (například s dialogy) si autor pohrává.
Skvělé čtení.Spisovatel vytvořil dobře promyšlený příběh,který se hladce pohybuje mezi minulostí a přítomností.
Autor je již zkušený spisovatel a příběh dokáže rozvinout ....
Příběh dvou ztracených dívek ....a jejich smutný osud ....
Pozvolným detailním pátráním za pomoci bývalých kolegů poznáváme i prostředí Islandu....
Zajímavé byly poznatky z mimosmyslového vnímání v podání Eygló ....
Kniha stojí za doporučení ....
Výborné čtení, autora mám ve velké oblibě a nezklamal. Zajímavý, pomalu plynoucí děj vyústí v rozuzlení, které jsem v začátcích opravdu nečekala. Jsem spokojená, jen lituji dočtení knihy před spaním. Není to veselý příběh a smutek z něj je lepší nechat doznít při nějaké činnosti. Ale moje chyba, příště si Indridasona lépe načasuji, vždyť přece vím, že ta tesknota je mu vlastní...
Tenhle autor mě ještě nikdy nezklamal, ač jsem přečetl všechny jeho přeložené u nás knihy, jsou zajímavé nejen pro samotné příběhy, ale nádhernou atmosféru Islandu.
Indridason jak ho známe. Série se nám profiluje, evokuje seriál Odložené případy (či jak se to jmenovalo, kdy se řešily případy z minulosti) a ještě kombinovaný s Médiem (kdy Patricia Arquett pomáhala řešit krimi podobně jako Eygló mimosmyslovým vnímáním...). Ale může být. Linka z minulosti a současná linka má společné téma - násilí na dětech, holkách. Zenužívání nejhrubšího zrna. Zahlazení stop. Proč zemřela Nanna v rybníku ? jakou roli hraje panenka ? A co s tím má společné fetačka Danni z dobré rodiny ? Indridason opět ždímá z pochmurného Islandu, co může.
Dále běží vzpomínky Konráda na otce, řešení jeho úmrtí se stále neposunulo, ale asi naznačuje, že snad jenou někdy...
Za mě výborná, zvyklá kvalitní autorova práce. Jsem spokojená a těším se na další.